Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Chuchelná

Historie
Počátky osídlení Chuchelné jsou utopeny v dávnověku a stěží z něho někdy vybleskne světlo poznání. Jelikož území dnešní obce mělo z celého Hlučínska relativně nejméně příznivé podmínky (husté lesy, nedostatek vody), jakož jím neprocházela žádná obchodní cesta, nezasáhla toto území rozsáhlá vlna církevní a světské kolonizace, která zalidnila Opavsko ve 12. a 13. století, takže je pravděpodobné, že Chuchelná vznikla někdy na přelomu 13. a 14. století. Nejednalo se o plánovité kolonizační založení /tzv. lokaci/ na zeleném drnu, ale ves vznikla zřejmě živelně a rozrůstala se přílivem dalších usedlíků.

V písemných pramenech se Chuchelná poprvé vyskytuje v roce 1349, a to hned Velká (Magna Chucheln) a Malá Chuchelná (Parva Chucheln). Malá Chuchelná se nacházela severně od dnešní obce v katastru obce Křenovice (dnes Polsko). Rozlišení velký a malý mělo původně obdobný význam jako starý a nový, i když ze zprávy z roku 1349 je zřejmé, že v tomto případě byl rozdíl i v počtech osídlenců. Písemným pramenem s prvým historickým údajem o obci je opavský rejstřík mostného, který uvádí téměř sedm desítek míst, které musely Opavě odvádět tzv. mostný osp. Šlo tu o povinný, pevně stanovený každoroční příspěvek na udržování mostů přes řeku Opavu a cest k nim vedoucích. Město totiž samo na tuto údržbu nestačilo, a proto obyvatelé uvedených vesnic museli platit odstupňovanou dávku v obilí, a tak byli osvobozeni od mostního mýta, tj. poplatku za přechod mostu z každého povozu a kusu dobytka.

Mostní rejstřík uvádí, že Velká Chuchelná platila šest měřic slezských obilí ročně (1 měřice asi 60 kg) a Malá Chuchelná tři měřice. V porovnání s jinými okolními vesnicemi (např. Kobeřice 16 měřic, Sudice 9 měřic, Bělá 4 měřice, Píšť 30 měřic, Ovsiště 10 měřic, Rohov 10 měřic) je patrné, že obě Chuchelné patřily mezi ta menší sídla, ale již s rozvinutým obchodem. Opavský mostní rejstřík se nejenom poprvé zmiňuje o naší Chuchelné, ale poprvé uvádí dalších 26 jmen obcí opavského knížectví, např. Strahovice, Třebom, Kobeřice, Závada, Bělá, Ovsiště, Petřatín. Časem se ovšem Chuchelná i mnohé další obce z povinnosti platit Opavě obilní dávku vymanily, takže v roce 1558 již víme jen o 16 takovýchto vsích - jako Třebomi, Štěpánkovicích, Bohuslavicích, Kobeřicích.

Název Chuchelná svědčí o tom, že ves zalidnili v okolí potoka Zbojničky usedlíci slovanského původu. Původ názvu se vysvětluje tak, že chuchelná je přídavné jméno k podstatnému jménu chuchel, chundel a že tedy Chuchelná byla ves chuchli podobná, popř. ves, která něčím chuchel připomíná. Vyskytuje se rovněž výklad, že Chuchelná má toponymický význam jako ves pod svahem nebo na svahu. V každém případě je základ názvu chuchel, či chundel slovanského původu, neboť německý tvar téhož významu Zotte zní docela odlišně. Jiný tvar ¬Kuchelna se už objevuje v jmenovaném roce 1349 u Malé Chuchelné. Teprve z něj se vyvinula německá Kuchelna.

Ve 2. polovině 14. století Chuchelná náležela ke zboží bořutínskému. Při dělení Opavska v roce 1377 připadl bořutínský majetek, který v té době držel Pašek z Bořutína k dílu krnovského knížete Hanuše. V témže roce k borutínskému panství patřily vsi Velká a Malá Chuchelná, Bořutín, Vojnovice a Vladěnín, (poslední tři dnes v Polsku).

Turistické zajímavosti

Zámek
Tak, jak je v dávné minulosti málo zpráv o obci samotné, tak máme ještě méně zpráv o chuchelnickém šlechtickém sídle. Dochované písemné památky nám o něm úplně mlčí, nanejvýš se k roku 1607 zmiňují o folvarku panském, čili panském statku. Ani v jiné listině vydané roku 1650, listině již kupuje Zikmund Jaroslav Skrbenský Chuchelnou nevyplývá, že by zde stála nějaká tvrz. Hovoří se opět jen o panském dvoře. Zřejmě na něm stál větší šlechtický dům. Ten ostatně byl v době změny držby v ruinách, protože prodávající Jiří Lichnovský žil v té době v Benkovicích v jakési nájemné chalupě. Chuchelná, jak víme již odjinud, byla vypálenou a pustou vsí. Proto domněnky publikované ve vlastivědné literatuře tvrdící, že v obci stál již někdy před rokem 1650 zámek, je třeba zasunout do říše bájí a nepřesností.

Za prvé konkrétní datum o zámku, datum zhmotněné do kamene, by se dal považovat nápis dochovaný na čelní stěně hlavní budovy dnešního zámku: Carolus Maxmilianus Lichnovsky XV Decembri MDCLXX. (15.prosince 1670) Vytesaný text ale rozhodně není datem zahájení stavby objektu, ale mírně nepřesným zdůrazněním kupu Chuchelné Karlem Maxmiliánem, který se uskutečnil dne 20. prosince 1670. Tato kupní smlouva výslovně uvádí tvrz s domem a folvarkem poplužným. Tato tvrz s domem je zřejmě v předešlých dokumentech zmiňovaný panský dvůr, přebudovaný už do honosnější podoby. Znovu tvrz jmenuje i další dokument z roku 1683. Kde stála, zůstane dnes již jenom dohadem. Dá se ale předpokládat, že někde v místech stávajících zámeckých objektů.

Zatím se ale nedá s určitostí říci, kdy došlo ke stavbě zámecké budovy. Prameny o ní mlčí, takže se výstavba zámku musí ohraničit roky 1683 a 1727, kdy je podána žádost majitele panství o výstavbu zámecké kaple.

Chuchelná se koncem 17. století stala centrem velkého panství, neboť Lichnovští postupně koupili další majetky v okolí: Ovsiště, Píšť, Strahovice, Bořutín, Kobeřice, Bolatice, Boleslav, Štěpánkovice. Roku 1716 získali sňatkem rozsáhlé oderské panství a roku 1778 Hradec n. Moravicí. Jelikož je mnoho písemností až do pol. 18. století vydáváno na Chuchelné, dá se předpokládat, že až do zisku Oder převážně pobývali na svém chuchelnickém majetku. Chuchelná se ale asi postupem času změnila jen na výletní rezidenci, kam zajížděli na hony, protože možností bydlení měli na jiných podstatně honosnějších sídlech.

Pohlédneme-li dnes na hlavní budovu zámku, je již patrné na prvý pohled, že z původně barokní architektury se vlivem častých přestaveb mnoho nedochovalo. Jen kamenná věž, ale i ta je pozdější a jak je patrné z dobových pohlednic, byla upravována v době velkých přestaveb zámeckého okolí v období kolem roku 1910. Majitelé ji nechali zvýšit a opatřit sedlovou střechou.

Chuchelná, ležící v malebném údolí a obklopená lesy, splňovala všechny předpoklady pro vybudování mysliveckého hospodářství, a tím i naplnění panských loveckých vášní. Proto se nedivme, že Lichnovští ke staré budově zámku postavili r. 1853 další objekt, zvaný Dům kavalírů, který měl hlavně sloužit k ubytování zámeckých hostů. Tato architektonická změna nebyla jedinou. V době, kdy Karel Max Lichnovský žil se svoji ženou v Chuchelné, tj. v době před 1. světovou válkou a během ní, zahájil generální opravu a přestavbu staré budovy. Tu zvedlo jedno patro, změnil i vzhled mladší budovy, vystavěl skleníky, prádelnu, rozšířil park, který nechal obehnat zdí z červených cihel. Prostě zámek a jeho okolí přeměnil na lépe obyvatelný prostor.

Zámecký park má dnes rozlohu 5,5 ha a jeho dnešní podoba vznikala někdy v polovině 19. století. Osázené dřeviny jsou většinou domácího původu. Za pozornost stojí rozložitý buk lesní červený, jehož kmen má ve výšce 1 m průměr 1,5 m. Kdysi zde Karel Max zřídil i růžovou zahradu. V sousedství byl založen ovocný sad a zeleninová zahrada. S parkem souvisí hospodářská část velkostatku, totiž kravíny a jiné hospodářské budovy. I ty vznikaly na počátku 20. století.

Je pochopitelné, že budovaná výletní rezidence potřebovala i odpovídající výzdobu. Zámecké inventáře z let 1881 a 1896 přinášejí soupisy nejrůznějšího nábytku, užitého i dekorativního porcelánu, obrazů, fotografií, koberců, hodin, skla, stříbrných příborů apod. Bohužel tyto soupisy nejsou příliš podrobné, takže se z nich nedá vyčíst, jakou měly tyto vzácné předměty uměleckou hodnotu. Z těchž inventářů také víme, že pokoje v obou budovách měly své označení, takže se hovoří např. o knížecí ložnici, knížecím salónu, obrazárně - to ve staré budově, kdežto v nové části, která sloužila i úřednickým potřebám, jsou místnosti nazývány jako sekretariát, kuchyně, salón komtesy, myslivecký pokoj, hostinský pokoj (tzv. modrý salón), apod.

Bohatou zámeckou knihovnu a interiér rozmnožovala zvláště kněžna Mechtilda Lichnovská. V tištěném průvodci po Hlučínsku z roku 1924 od Leo Bendy máme zprávu, že majitelka zde vlastně budovala zámecké muzeum, v němž si autor povšiml čínských váz, jantarů, různých otisků, italských zvláštností, gobelínů, mozaiek.

Konkrétní údaje o rozsahu zámecké sbírky máme až z doby konfiskace lichnovských majetků v roce 1945. Dochovaný seznam uvádí téměř 800 položek, což představuje několik tisíc předmětů umělecké i spotřební povahy. Z tohoto seznamu vyplývá, že zámecké pokoje byly doslova nabity vzácnými sbírkami, olejomalbami předních evropských malířů 17. - 20. století, dřevoryty, litografiemi, čínským a japonským porce¬lánem, velkou sbírkou my¬sliveckých trofejí (paroží) a vycpanin,jimž byl zdoben sál v Domě kavalírů. Na zámku též stála nádherná mramorová mozaiková kamna, dnes jsou v Litultovicích a v parku francouzské dělo a kulomet z doby francouzsko-německé války r. 1870 a samozřejmě množství běžného nábytku a nádobí, potřebného pro chod tohoto sídla.

Jelikož po roce 1950 slouží zámek jiným účelům, původní interiér se již zde nenachází. Byl odvezen a povětšinou uložen na zámku v Hradci nad Moravicí, resp. na Raduni. Méněhodnotný inventář byl buď zlikvidován nebo se dostal do jiných, místních rukou.

Zámek, stejně jako celý majetek posledního majitele - knížete Viléma Lichnovského byl konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. Starší budova byla frontou značně poškozena, kdežto Dům kavalírů utrpěl jen menší šrámy. Po krátkých problémech s využitím objektů získal vedlejší hospodářské budovy někdejšího velkostatku v roce 1947 do pronájmu podnik Zeměproduktiva Ostrava, aby v roce 1949 definitivně přešly správě státních lesů a statků.

V Domě kavalírů se po opravě střechy usídlila v březnu 1947 škola Sboru národní bezpečnosti útvaru 1887, a to až do konce roku 1948.

Zato velký zámek se od války neustále péčí tehdejšího správce, Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství opravoval. Výměrem ministerstva zemědělství ze dne 29.3.1949 byly oba zámecké objekty přiděleny do vlastnictví n. p. Elektro - Praga, později n. p. Sigma Pumpy v Chuchelné pro vybudování kulturního domu a krajské politické školy. Vedle zámeckých objektů do správy uvedených národních podniků přešly také konírny, prádelny, skleníky, mausoleum, rybník, včetně sadu a hudebního salónku. Vlastní předání proběhlo dne 16. 7. 1949, ale již na podzim 1949 začal budovu velkého zámku adaptovat Krajský výbor Komunistické strany Československa v Ostravě na budoucí Krajskou politickou školu a jen v letech 1949 -1951 si stavební práce vyžádaly takřka 3,5 mil. tehdejších Kčs.

Avšak již v létě 1951 začaly na doporučení ministerstva zdravotnictví snahy upravit k rehabilitačním účelům nějaký vhodný objekt v bývalém Ostravském kraji, těžce postiženém mj. obrovskou úrazovostí v těžkém průmyslu. Jelikož nevyšla varianta se zámkem v Karviné - Ráji, byla doporučena Chuchelná a vidina krajské politické školy byla naštěstí nenávratně pryč. Již dne 27. 8. 1951 byl zdravotním referátem Krajského národního výboru v Ostravě pověřen vybudováním rehabilitačního ústavu v Chuchelné jeho pozdější dlouholetý ředitel MUDr. Vladimír Knapek. V roce 1952 přešel pak zámek do rukou zdravotního referátu býv. KNV Ostrava. Zatímco větší zámek se postupně přebudovával na rehabilitační centrum, menší objekt po téměř celá padesátá léta sloužil základní škole. Část objektu byla vyčleněna na byty učitelů a obřadní síň.

Rehabilitační ústav, který je od roku 1975 organizačně spojen s obdobným zařízením na Hrabyni, má kapacitu zhruba 200 lůžek dospělých i dětí a zaměstnává přibližně stovku zaměstnanců. Samotný zámecký areál došel do dnešních dob řady změn, které z reprezentačních objektů učinily objekty zdravotní a rehabilitační. Za největší je třeba považovat stavbu spojovací chodby mezi oběma budovami (1966) a pak hlavně výstavbu dětského pavilonu, dokončenou v roce 1969, ve kterém jsou umístěny dvě třídy, herny a samostatné dětské oddělení.

Ve velmi udržovaném parku s vyasfaltovanými cestami byl vybudován malý bazén, který je od roku 1987 doplněn vnitřním bazénem a čistírnou, úpravnou vody a klimatizací.

Při rehabilitačním ústavu je od 1. září 1959 zřízena i základní škola se dvěma třídami. Škola poskytuje léčícím se zde dětem výuku v rozsahu přiměřeném zdravotnímu stavu v patnáctihodinové učební variantě. Je od roku 1969 umístěna v dětském pavilonu a její prvou ředitelkou byla Ludmila Knapková.

Římskokatolický kostel
Historie farnosti Chuchelná je atypická oproti většině farností na Hlučínsku. Skutečnost, že samostatná farnost existuje teprve od roku 1921, je ovlivněna zejména tím, že duchovní správa původní zámecké kaple byla od doby konstituování kaple (v roce 1727) svěřena zámeckým kaplanům, podřízeným administrátorovi farnosti Křenovice, kam byla Chuchelná přifařena. Vlastní farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1921-1922 a současně obec Chuchelná odfařena od Křenovic, kdy teprve vznikla vlastní farnost, zahrnující pouze obec Chuchelnou. Patrocinium kostela (zasvěcení) je obdobné jako bylo dosavadní kaple sv. Kříže.

Období 1727 - 1920
Odedávna patřila Chuchelná ke Křenovicím jako přifařená obec spolu se Strahovicemi z území České republiky a Šamařovicemi a Bořutínem z území Polska. Farní kostel sv. Václava v Krzanowicach (česky Chřenovice či Křenovice, něm. Kranowitz, lat. Kranovicium) byl velmi starý a souvislou řadu farářů známe již od konce 17. století. První písemné doklady o duchovní správě v Chuchelné jsou z roku 1727. Tehdejší vlastník panství - zemský hejtman hrabě František Bernard Uchnovský (* 25. 4. 1664 v Dolním Benešově) oznamuje dopisem ze dne 5. 5. 1727 biskupské konsistoři v Olomouci, že vzhledem ke svému věku (měl tehdy přes 60 let), slábnoucímu zdraví a vzdálenému farnímu kostelu v Křenovicích prosí o možnost zřízení kaple v zámku v Chuchelné a instalování zámeckého kaplana pro sloužení každodenních mší pro svou rodinu a služebnictvo.

Současně ujišťuje o respektování všech podmínek, které konsistoř v souvislosti s touto prosbou vznese. Na tento podnět reagovala konsistoř vysláním hlučínského děkana Jana Libora Mainky na osobní návštěvu do Chuchelné za asistence faráře v Dolním Benešově P. Jana Federa a faráře v Křenovicích P. Christofora Kamiena a po zjištění situace a doporučení výše zmíněných se rozhodla kladně. Dekretem biskupské kurie ze dne 14.6.1727, daným v Kroměříži, uděluje olomoucký biskup Wolfgang hrabě Schrattenbach povolení zřídit a užívat kapli v zámku. Povolení platilo na 7 let. V roce 1734 bylo potvrzeno a rozšířeno i pro zámecké hosty. Opětovně bylo prolongováno v letech 1742, 1757, 1764 (rozšířena platnost i pro zámecké úřednictvo) a 1770.

V roce 1775, z iniciativy a za příslibu garance zajištění výstavby hrabětem Lichnovským, udílí dne 30. 11. 1775 olomoucký biskup Maxmilián hrabě Hamilton povolení ku stavbě nové zámecké kaple. Již v roce 1776 byla vysvěcena křenovickým farářem P. Janem Ignácem Kollerem. Stará, již neužívaná kaple, byla v roce 1778 stržena a rozebrána. Nová kaple u zámku byla zděná, klenutá a kromě hlavního oltáře (Spasitel na kříži), v podobě zdařilé sochařské práce, měla 2 boční oltáře - sv. Jana Nepomuckého a sv. Peregrina (druhý se od roku 1821 nepoužíval, neboť neměl portatile). Na zdech kaple bylo 14 malých obrazů křížové cesty, dále kazatelna a na kůru malé varhany. Ve věžičce, při stavěné až v roce 1859 v novogotickém stylu, byl zavěšen malý zvon. Téhož roku - 1859 ¬nechal majitel panství Karel kníže Lichnovský celou kapli opravit a zrenovovat. Kaple rovněž měla k dispozici tehdy také 1 stříbrný kalich a dostatek parament ke mši svaté. V roce 1888 byla kaple nově vydlážděna. Na vzhledu kaple se poté již nic podstatného nezměnilo do doby vzniku farního kostela, až na přístavbu věže poč. 20. století.

Mauzoleum knížat Lichnovských
Jedná se o kapli sv. Kříže s hrobkou rodiny knížat Lichnovských, která: se nalézá v parku u návesního rybníka ve středu obce. Popis památky náročnější romantizující centrální stavba z režného cihelného zdiva, která je neomítnuta. Má osmibokou centrální dispozici se čtyřmi vedlejším pravoúhlými prostorami (oltářní prostor a předsíň) v hlavních osách a s jednou, válcovou, se šnekem ve vedlejší ose. Patrovou stavbu s emporami kryje jehlanová střecha z pálených tašek. Nad vchodem je umístěn znak Lichnovských.

Mauzoleum projektoval a výstavbu zajistil v letech 1902-3 proslulý opavský stavitel Julius Lundwall. Zřízení kaple bylo iniciováno úmrtím Karla Marii knížete Lichnovského dne 18. 10. 1901 v Hradci n. M. Jeho tělo bylo nejprve až do 11. března 1903 uloženo v zámecké kapli v Chuchelné, kdy bylo mauzoleum vysvěceno a rakev s ostatky knížete uložena do nově zřízené tamní krypty. V roce 1915 sem pak byly uloženy ostatky Marie princ. von Croy - Dulmen, manželky Karla Marii a r. 1928 zde pochovali Karla Maxe knížete Lichnovského. Po 2. světové válce byly škody na mausoleu vyčísleny na 29.000 Kčs. Po válce mausoleum sloužilo náhradou za zničený farní kostel pro věřící ke konání bohoslužeb. K tomu účelu byl zde instalován oltář a vlastní krypta, obsahující měděný, dřevěný a mramorový sargofág, zazděna.

Zvon z roku 1779 je cenným dokladem éry knížat Lichnovských v Chuchelné a současně kvalitním dílem člena věhlasné zvonařské rodiny Stankeů z Opavy. Původně zřejmě visel v zámecké kapli.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.chuchelna.com/channels.php?id=7, na kterých najde další informace.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA