Terezínský památník

Terezínský památník

Přestože barokní vojenská pevnost Terezín byla vybudována již v 18. století, do povědomí široké veřejnosti se toto místo na soutoku Labe a Ohře dostalo teprve během 2. světové války. Tehdy zde tragicky zahynuly desetitisíce nevinných občanů při nacistické okupaci naší země.

Právě sem byli v roce 1941 deportováni všichni židovští obyvatelé Čech a Moravy, když zde byl vytvořen židovský koncentrační tábor, tzv. ghetto Terezín.

Kromě českých obyvatel byli do Terezína přiváženi i Židé z okolních zemí, ale také Dánska, Holandska či Maďarska. I když se Terezín stal největším koncentračním táborem na území českých zemí, mnohokrát se stalo, že byl tábor přeplněn a lidé museli obývat i půdy, sklepy nebo kasematy. Terezín se stal jakousi přestupní stanicí mezi ostatními vyhlazovacími tábory a za 4 roky tudy prošlo kolem 140 tisíc vězňů – šlo o muže, ženy, děti i starce. Přes 35 tisíc lidí zde v důsledku nelidského zacházení, stresu, hladu a otřesných hygienických podmínek zemřelo.

Terezínský tábor podléhal velení nacistické komandatury a dohled nad vězni měli protektorátní četníci. Ti museli kontrolovat, zda všichni dodržují přísně daná pravidla, zákazy a nařízení. Povolen byl pouze jakýsi kulturní život, který Židům umožňoval alespoň na chvíli zapomenout na utrpení, krutý osud či nejasnou budoucnost. I v těchto nuzných podmínkách chtěli vězni svým dětem dopřát naději na svobodu a vzdělání, proto za zdmi ghetta probíhala tajná vyučování.

Do Terezína neustále přijížděly a odjížděly nové a nové vlaky, transportující další vězně. Od roku 1942 však většina z těchto transportů mířila do jednoho z nejstrašlivějších vyhlazovacích táborů v Evropě, do Osvětimi – Birkenau. Z více než 87 tisíc osob se osvobození dočkalo jen 3 800. Z Terezína do Osvětimi byly deportovány také děti, jejichž osud je ještě strašnější. Z celkového počtu 7590 jich přežilo jen 142.

V noci z 8. na 9. května roku 1945 přijela do Terezína 3. gardová tanková armáda a učinila konec tomuto šílenému nacistickému plánu a týrání nevinných lidí. V den osvobození se v táboře nacházelo 1600 dětí do 15 let věku a tisíce dospělých. Obrovským nebezpečím, které zde po osvobození hrozilo, byl skvrnitý tyfus. Nemoc, která se šířila velmi rychle a stejně tak rychle i zabíjela. Sovětští vojáci společně s českými lékaři však dokázali hrozící epidemii zahnat a zachránili tak bezmála 30 tisíc lidských životů. Repatriace osvobozených vězňů probíhala necelé 4 měsíce. Následně mohli být konečně vysláni zpět do svých domovů ve 30 zemích světa.

Nedlouho po skončení 2. světové války vznikla myšlenka, že by se místo Terezínského ghetta mělo stát dokladem této tragédie, jakousi připomínkou i výstrahou pro budoucí generace. Dne 6. května 1947 tak vznikl památník, jehož cílem bylo udržet toto pietní místo ve stejné podobě, v jaké bylo za nacistického řádění. Dnes je Terezínský památník tvořen několika od sebe vzdálenými stavbami, proto netvoří ucelenou lokalitu.

Do dnešních dní tak byla dochována například budova Malé pevnosti, kde nacisté zřídili policejní věznici. Lidé zde uvěznění žili v otřesných podmínkách, byli hladověni, týráni a museli dělat otrockou práci. Za 5 let tudy prošlo kolem 32 tisíc mužů i žen. Od roku 1943 se zde začaly provádět popravy dokonce i bez soudního řízení. Celkem v Malé pevnosti zemřelo na 250 vězňů. Poslední poprava zde proběhla 2. 5. 1945. V roce 1994 byla v Malé pevnosti otevřena expozice popisující historii této politické věznice.

Roku 1945 zde byl na podnět bývalých vězňů nebo jejich příbuzných vystavěn Národní hřbitov. Aby k tomu mohlo dojít, musely být exhumovány ostatky vězňů, kteří skončili v některém z 6 hromadných hrobů. Dne 16. září 1945 se tak mohl konat pohřeb všech 601 obětí. Pohřbu se zúčastnili nejen příbuzní obětí, ale také významné osobnosti československé politiky, jako Jan Masaryk nebo JUDr. Milada Horáková. V současné době na Národním hřbitově najdete 2 386 hrobů, ale teorie je taková, že na ploše národního hřbitova se nacházejí ostatky přibližně 10 tisíc terezínských obětí.

Součástí Terezínského památníku je také Židovský hřbitov s krematoriem, kde bylo v minulosti zpopelněno kolem 30 tisíc obětí. V roce 1991 bylo v budově bývalé terezínské školy otevřeno Muzeum ghetta přibližující toto strašlivé období českých dějin. Mezi další budovy, v nichž jsou umístěny expozice, patří například bývalá Mandeburská kasárna, židovská modlitebna, kolumbárium nebo ústřední márnice.

V současné době je Terezín poutním místem, kam každoročně přijíždějí statisíce lidí z České republiky i ze zahraničí, aby uctili památku obětí nacismu. Je jedinou institucí svého druhu v zemi, je přístupný veřejnosti a každý se tak může prostřednictvím prohlídek, výstav či dokumentárních filmů seznámit s temnou minulostí českého národa za nacistického režimu během 2. světové války. I těm nejotrlejším zde tuhne krev v žilách, protože si tady uvědomí hrůznost holocaustu v jeho plném rozsahu…

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 1 329 krát.