Dolní Lutyně

Dolní Lutyně

Historický vývoj obce
Obec Dolní Lutyně na rozkládá převážně na levém břehu řeky Olše nedaleko od jejího soutoku s Odrou mezi městy Karviná, Orlová a Bohumín.

První písemná zmínka o Dolní Lutyni - Luthina je z roku 1305, kdy se připomíná v soupisu biskupských desátků. Od roku 1700 vlastnili dolnolutyňský statut hrabata Taaffové, kteří si tu vybudovali jako letní sídlo barokní zámek. Od roku 1792 byl statek a panství spojen se jménem Jana Larische Monnicha, který využil nerostného bohatství k ekonomickému rozvoji zdejšího kraje. Po roce 1945 docházelo k postupné devastaci majetku, z něhož se dodnes zachovala pouze bývalá správní budova, sýpka a hospodářská budova v areálu bývalého zámku.

Z historických památek na území obce stojí za povšimnutí ještě kostel sv. Jana Křtitele v centru obce se sochami sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého, biskupa Patrika a Ukřižovaného, polygonní stodola z roku 1805, socha sv. Jana Nepomuckého před kaplí ve Věřňovicích a náhrobek z války z roku 1866 tamtéž.

Současnost
Obec se nachází v severovýchodní části České republiky v Moravskoslezském kraji na území dvou katastrálních územích - Dolní Lutyně a Věřňovice. Severní část obce leží na hranici s Polskou republikou v údolní nivě řeky Olše. Je tvořena souvislými plochami zemědělské půdy vysoké bonity, je protkána hustou sítí odvodňovacích kanálů. Jižní část obce leží ve zvlněné krajině. Obec měla vždy převážně zemědělský charakter a dodnes většina obyvatel za prací dojíždí do okolních měst a obcí.

Největším vodním tokem je řeka Olše, která protéká severní částí obce, meandruje zde a vytváří ideální podmínky pro některé druhy rostlin a živočichů. Tato oblast v okolí Věřňovic je dnes zvláště chráněné území. Do Olše se vlévá Lutynka, která protéká obcí a odvádí především povrchové vody. Z větších vodních ploch se na uzemí obce nachází ještě Pískovna, kterou využívá pro těžbu štěrkopísku firma GZ SAND, rybník Farský a několik dalších menších rybníků.

Zástavba je v severní části soustředěna do souvislých celků - Věřňovice, Nerad. V jižní části je zástavba rozptýlená.

Kulturní památky

Farní kostel sv. Jana Křtitele
Ojedinělá velmi hodnotná barokní architektura z let 1740 až 1746 doplněna souborem soch v areálu hřbitova.

Zděná jednolodní omítaná orientovaná stavba s bočními kaplemi a se čtyřbokou věží v západním průčelí, krytou zvoncovou bání se zkosenými hranami a hrotem, s malou polygonální sanktusní vížkou nad sedlovou střechou hlavní lodi.

Široké kněžiště je zakončeno užší mělkou apsidou se sakristií na východní straně a kruchtou na straně západní, přístupnou vřetenovými schodišti v podvěží. Po stranách apsidy sledují chodbovité vedlejší předsíně půdorys závěru a ústí do bočních kaplí s patrovými oratořemi. Hlavní loď s křížovými klenbami, čelní stana kruchty, parapety oratoří a boční konchy jsou zdobeny bohatým štukovým dekorem s motivy vegatabilních rozvilin a rokajů. V interiéru dále klenby křížové s vytaženými hřebínky a valené; sakristie, boční předsíně a hlavní předsíň v přízemí věže stejně jako podkruchtí plochostropé. Okna hlavního kostelního prostoru oválná s mírně stlačeným záklenkem a kasulovitého tvaru, vchody obdélné. Okna a vchody sakristie a vedlejší předsíně s půlkruhovým záklenkem v jednoduché šambráně.

Celkově velmi zdařilá barokní stavba zdobená typickým dekorem z pol. 18. století, s jednotným inventářem z doby vzniku kostela. V obci vytváří vyváženou architektonickou dominantu.

Socha sv. Jana Nepomuckého
V areálu farního kostela na hřbitově u bočního vchodu. Kvalitní barokní sochařská práce z pol. 18. století.

Na nízkém čtyřbokém podstavci zdobeném plastickými girlandami socha světce v životní velikosti v typickém rouše i postoji; postava v kanovnickém rouše, na hlavě s biretem, krucifix v pravé ruce podpírá rukou levou, v níž drží palmovou ratolest.

Socha sv. Antonína Paduánského
Vareálu farního kostela u bočního vchodu na hřbitov. Kvalitní barokní sochařská práce z poloviny 18. století.

Na nízkém čtyřbokém podstavci zdobeném plastickými girlandami socha světce mírně nadživotní velikosti v typickém rouše i postoji; postava v provazem přepásaném šatu mnicha s růžencem zavěšeným u pasu drží na levé ruce knihu, na níž sedí Ježíšek, který má v levé ruce zeměkouli a pravou se dotýká světce. Světec pravou rukou položenou na hrudi přidržuje palmovou ratolest.

Socha biskupa Patrika
V areálu farního kostela, u předního vchodu na hřbitov. Kvalitní barokní sochařská práce z pol. 18. století.

Na vysokém podstavci s přečnívající krycí deskou socha světce v mírně nadživotní velikosti: postava biskupa v rozevlátém rouše s mitrou na hlavě a berlou v pravé ruce. Kolem podstavce se sochou pozdější litinová ohradní mřížka osazená zděnými hranolovými pilířky.

Kamenný kříž
V areálu farního kostela, u předního vchodu na hřbitov.

Dílenská kamenická práce z 2. poloviny 19. století doplněná sochařsky pojatým korpusem Krista. Zdařilý doklad pozdních doznívajících vlivů baroka.

Na vysokém podstavci s přečnívající krycí deskou umístěn kříž asi 2,5 m vysoký, na němž je modelačně velmi zdařile zvládnutý korpus Krista.

Kolem podstavce později umístěna litinová ohradní mřížka osazená zděnými hranolovými pilířky.

Stodola u pískovny
Srubová stodola postavená roku 1805, má obdelný půdorys a je vybudována z nepřitesaných kmenů. Jedna její strana je zakončena polygonálně, druhá trojuhelníkovým štítem, prodlouženým v dešťový přístavek. Střecha má na štítové straně obháňku. Na delších stranaách stodoly se nacházejí dvoudílná vrata. Část stodoly je podsklepená. Střecha je sedlová, pokrytá slaměnými došky.

Kaple ve Věřňovicích
Kaple stojí na rozcestí cesty vedoucí na most a cesty vedoucí na "Skotnici" dnes přejmenované na cestu "U Kaple". Vchod do kaple je ze západní strany a oltář se nalézá na východní straně.

První zmínky jsou o tom, že byla nejdříve postavená zvonice po roce 1800. Tuto zvonici začali budovat z důvodu, že osadníci Věřňovic docházeli až do Něměcké Lutyně (dnešní Dolní Lutyně). K postavení kaple došlo kolem roku 1869 až 1873.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Před kaplí sv. Isidora.

Drobná lidová kamenická práce z přelomu 18. a 19. století. Na hranolovém podstavci zdobeném plastickou oválnou kartuší s pěti hvězdami polychromovaná pískovcová socha světce v podživotní velikosti: postava v tradičním rouchu drží v pravé ruce biret, ve zdvižené ruce drobný krucifix.

Náhrobek s kovanou mříží
U cesty vedoucí k hraničnímu přechodu s Polskou republikou. Ojediněle utvářený náhrobek z roku 1866 s velmi hodnotnou kovářskou výzdobou, prací těšínského kováře Wybranietze.

Do barokního pískovcového podstavce vsazen litinový kříž s rameny zakončenými trojlisty, na kříži korpus Krista.

Kolem kříže (na betonové podezdívce) nasazena ohrádka obdélného půdorysu – kovářská práce: v rozích umístěné tordované sloupky vybíhají ve fiály zdobené po stranách dvojicí esovitých a volutových prutů s rozetami. Jednotlivá pole mříže jsou vyplněna květy se srdcovými okvětními lístky, rozetkami a křížky, šiškami a šipkami. Po stranách kříže vybíhají dva nestejně vysoké stáčené pruty s akantovými úponky a květy – rozetami.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.dolnilutyne.org/, na kterých najdete další informace.