Havířov

Havířov

Historie a současnost
Město Havířov leží na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti, asi v poloviční vzdálenosti mezi Ostravou a pohraničním městem Český Těšín. Na severu hraničí s hornickými středisky Petřvaldem, Orlovou a Karvinou, na západě s obcemi Šenov a Václavovice.

Povrch území města je mírně členitý, v nadmořské výšce kolem 260 metrů a je rozbrázděn několika údolími podél říček a potoků. Jižní částí protéká řeka Lučina. Terénním předělem probíhajícím od západu na východ je železniční trať z Ostravy – Svinova do Českého Těšína. Nejvýznamnější komunikací procházející městem je silnice první třídy č. 11 z Ostravy do Českého Těšína. Podél ní se táhne hlavní sídlištní útvar města – výšková zástavba. Další silnice spojují město s Orlovou a Karvinou.

Město má vcelku mírné klimatické podmínky. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 8^oC a průměrné roční srážky kolem 800 mm. Převládají větry od jihozápadu a západu.Katastrální území města má rozlohu 3 200 ha, souřadnice jádra města jsou 49°N47´, 18°E26´.

Po stránce správní je město děleno na části: Město, Šumbark, Podlesí, Životice, Bludovice, Prostřední Suchá, Dolní Suchá a Dolní Datyně. V současné době má Havířov 89 000 obyvatel a od roku 1990 je statutárním městem.

Turistické zajímavosti

Empírový zámek s parkem
Historie zámku sahá zřejmě až do 15. stol., kdy na jeho místě stála tvrz. Dochované písemné materiály o tvrzi jsou datovány r. 1588. V 18. století zde byl zbudován barokní zámek se zahradou. Po požáru v roce 1823 byl přebudován v empírovém stylu. Od roku 1845 přestal sloužit zámek jako panské sídlo a plnil funkci administrativní budovy k přilehlému statku.

Jeho postupná devastace pokračovala pod různou správou až do roku 1997, kdy došlo zásluhou města k rozsáhlé rekonstrukci. Zámek byl slavnostně otevřen pro veřejnost 10. 1. 1998. Od té doby zámek nabízí luxusní ubytování, je zde stylová restaurace včetně salonků pro různé příležitosti. Obřadní síň v patře je využívána také jako malá koncertní síň.

Kotulova dřevěnka
Patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Roubená chalupa obdélného půdorysu na omítané cihlové podezdívce se sedlovou střechou krytou došky byla postavena v roce 1781 a je posledním dokladem původní zástavby na území dnešního Havířova.

Expozice bydlení v Kotulově dřevěnce prezentuje vybavení interiéru a způsobu života na přelomu 19. a 20. století ve střední části Těšínského Slezska. Obytné místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem. V interiérech návštěvníci shlédnou celou řadu keramických výrobků, pocházejících z místních bludovických hrnčířských dílen. Tato keramika se proslavila zejména díky své poslední vývojové fázi, kdy hrnčíři začali vyrábět džbány a jiné nádoby s bílou polevou a barevným květinovým dekorem. Součástí expozice je větrný mlýnek „viatrak“.

Evangelický kostel
Klasicistní stavba z let 1782 až 1784 představuje v dané oblasti typ největšího potolerančního kostela. Interiér s kruchtou a patrovou pavlačí po obou stranách lodi má plochý strop s bohatou ilusivní malbou.

Kostel svaté Markéty
Původní dřevěný farní kostel svaté Markéty byl postaven někdy v letech 1305 až 1335. V roce 1490 byl pro kostel ulit největší z dnešních zvonů. Protože starý dřevěný kostel již nepostačoval potřebám bludovické farnosti, byl v jeho těsné blízkosti vybudován v letech 1786 až 1792 zděný kostel. Jedná se o jednolodní pozdně barokní stavbu s klasicistními prvky.

Kostel svaté Anny
Původně drobná pozdně empírová stavba z let 1841 až 1845 vytváří spolu s protějším zámkem pohledovou dominantu při vjezdu do Havířova. Do současné podoby byl tento jednolodní kostel se třemi přilehlými apsidami přestavěn v letech 1967 až 71. Z původního kostela se dochovala nezměněná osmiboká věž s helmicí a segmentově sklenutými okénky.

Ochranné pásmo obytného souboru z 50. let Sorela
Jádro Havířova, které bylo postaveno v 50. letech ve stylu socialistického realismu, bylo v r. 1992 vyhlášeno ochranným pásmem a nazváno podle tohoto stylu Sorela. Území zahrnuje soubor obytných budov ohraničený na jedné straně lesoparkem Stromovka, na straně druhé vede až po meandry Lučiny. Na severozápadním konci je do chráněného území zahrnut zámek a kostel sv. Anny, na jihovýchodním konci památková zóna končí kinem Centrum.

Architekti projektující v 50. letech byty na rychle se rozvíjejícím Ostravsku nechtěli stavět nové domy v „buržoazním“ předválečném stylu, a proto se obrátili pro inspiraci do české renesance, o čemž vypovídají četné římsy, štíty, čučky a sgrafita, jimiž jsou domy vyzdobeny. Oblast Sorely je velice cenná svým nadčasovým urbanistickým řešením, které je mnohem lidštější než pozdější panelová výstavba.

Kulturní dům Petra Bezruče
Kulturní dům Petra Bezruče je součástí chráněnné zóny Sorela. Byl kolaudován v r. 1961 a bez větších oprav a úprav sloužil svému účelu do r. 2001, kdy byl celkově rekonstruován. Součástí kulturního domu je velký a malý (loutkový) sál, restaurace, minigalerie, sídlí zde Městské kulturní středisko. Autorem kamenné plastiky před kulturním domem je akademický sochař Vladimír Navrátil. Kulturní dům Petra Bezruče je součástí ochranné zóny Sorela.

Kino Radost
Nejtypičtější objekt ochranné zóny Sorela. Prvky jihočeské renesance inspirované historickou architekturou Telče, Písku či Českých Budějovic při projektování budovy uplatnil Ing. arch. V. Meduna. Právě v kině Radost obdržel Havířov v roce 1955 svoji zakládací listinu a městské insignie.

Dětský park
Dětský zábavní park mezi ulicemi Fibichova a Beethovenova v centru Havířova vznikl po vzoru obdobného dětského parku ve Švédsku. Jedná se o jeden z největších dětských parků v České republice. Četné prolézačky, houpačky, pískoviště a další atrakce splňují evropské bezpečností normy a mohou je využívat děti do věku patnácti let.

Památník životické tragédie
Významná památka protifašistického odboje připomíná tragickou událost 6. srpna 1944, kdy gestapo zavraždilo 36 obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka. Tento čin byl odvetou za přestřelku, k níž došlo o dva dny dříve v životickém hostinci mezi příslušníky gestapa a partyzány skupiny Kamiňského.

Dvoumetrová socha matky s dítětem v náruči skloněná nad padlým mužem vznikla v roce 1949 a je dílem karvinského sochaře Františka Swidera. Při rekonstrukci památníku v roce 1984 byl areál rozšířen o novou přízemní budovu obloženou po celé výšce kamenem a o nový monumentálně řešený vstup. V objektu památníku je instalována stálá expozice Muzea Těšínska Okupace a odboj na Těšínsku 1938-1945, doplňovaná tematickými výstavami.

Přírodní památka

Meandry Lučiny
Meandry řeky Lučiny byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1992. Hlavním předmětem ochrany je zde neregulovaný říční tok Lučiny, který se vine četnými říčními zákruty (meandry) v několikametrových hliněných naplaveninách. Takto nespoutaná řeka umožňuje další vývoj říčních meandrů, které neustále mění svou polohu tvar. Prostřednictvím korytotvorné činnosti se Lučina podílí na vzniku řečiště s pestrou mozaikou stanovišť, jako jsou nátrže a hlinitopísčité naplaveniny, pravidelně se střídající peřeje a tůně s naplavenými kmeny stromů či štěrkové ostrůvky a podemleté stromy z pásma břehových porostů. Zbytky lužních lesů s pestrou flórou a faunou.

Výrazně zahloubené koryto protékající řeky Lučiny je provázeno komunikací "Na Nábřeží" po západním okraji centrální městské zástavby. Proti ní, údolí o zhruba 40 m níže, je chráněno jako přírodní památka v délce kolem 2,5 km o celkové rozloze 40,7 ha. Ochrana se týká desítek meandrů v celé délce úzkého pásu ničím neovlivněného území.

Spolu s meandry jsou chráněny navazující mokřady a břehové porosty doprovázené většími druhotnými loukami. V nenarušeném prostředí se daří druhově bohatým společenstvům flóry i fauny, v rozptýlených lesních porostech převládají duby a habry. Četné další i starší a mohutnější dřeviny s keřovitým i bylinným patrem jsou životním prostředím pro hnízdění desítek druhů ptactva. Bohaté zastoupení ryb v Lučině i obojživelníků a hmyzu v lokalitách remízků a mokřadů vytváří obraz lužní krajiny. Přístup do údolí je snadný z nábřežní ulice pěšinkami po svazích, podél meandrů vedou stezky pro pěší. Celé údolí je intenzivně rekreačně využíváno.

Na katastru města se nachází památný strom (lípa malolistá), která je pozůstatkem aleje lemující bývalou kupeckou stezku procházející městem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.havirov-city.cz/mesto/default.asp, na kterých najdete další informace.