Červená Lhota

Červená Lhota

V krásné a romantické krajině Jihočeského kraje, uprostřed lesů a rybníků se nachází jeden z nejnavštěvovanějších českých zámků – Červená Lhota. Své jméno zámek dostal skutečně podle charakteristického červeného zdiva, jehož barva byla vybrána proto, aby se zámek zvýraznil. Po mnoho staletí se však o této barvě tradovala mnohem krvavější a strašidelnější legenda.

Zámek v minulosti nenesl dnešní jméno, neměl červenou barvu a dokonce nebyl ani zámkem. Původně zde stávala jen bílá tvrz pojmenovaná Jenczenslag, později se přešlo na název Nová Lhota či Kábova Lhota. Nynější název Červená Lhota se začal objevovat až na konci 16. století.

A proč musely být zdi přemalovány na červeno? Podle pověsti za to může dcera dávných majitelů, která se zřekla víry v Boha a odmítla jít na modlitbu do nedaleké zámecké kaple. Proto si pro ni přišel čert a odnesl si ji do pekla. Ještě předtím však stačil její krví namalovat na zámecké zdi znamení kříže pro výstrahu ostatním. Jelikož ale kříž nešel žádným způsobem ze zdi odstranit, musel být celý zámek přemalován na červeno, aby se tohoto ďábelského znamení lidé zbavili.

První písemná zmínka o tvrzi ve Lhotě pochází z roku 1465 a jedním z prvních majitelů se stal Petr ze Zásmuk. Tvrz byla vystavěna na skalnatém výběžku a kolem něj protékal Deštenský potok, ze kterého se postupem času (pravděpodobně kolem 16. století) vytvořil rybník. Se střídáním majitelů se obměňovala také podoba stavby. Původní tvrz byla v letech 1542 – 1555 renesančně přestavěna na zámek majitelem Janem Kábou z Rybňan. Rod Kábů, který Lhotu odkoupil od Diviše Boubínského z Újezda, se zasloužil o její nejvýraznější proměny.

Panování rodu Kábů však skončilo v roce 1597. Zámek byl poté zkonfiskován, obsazen a následně zakoupen italským katolickým šlechticem Antoniem Bruccio, který se postaral o jeho další rozvoj. 17. století se pro zámek stalo obdobím barokních úprav, výzdob interiérů a zámek tak získal téměř dnešní podobu. V roce 1835 Lhotu odkoupil rakouský císařský komoří Heinricha Eduarda Schönburg-Hartensteina, který jej vlastnil až do konce 2. světové války. V té době proběhly také významné přestavby zaměřené ale spíše na exteriér. Ve finále získal zámek neorenesanční podobu, která jej zdobí dodnes.

Od roku 1945 zámek přešel do vlastnictví Československého státu. Velká část cenného vybavení byla rozkradena a odvezena pryč, proto se zde mnoho z původního vybavení nedochovalo. Roku 2003 však Červená Lhota prošla rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byla zámku navrácena podoba z 1. poloviny 20. století.

Zámek se dnes nachází uprostřed rybníka, obklopen bujnou zelení a je přístupný přes kamenný most spojující hráz s ostrovem. Své návštěvníky upoutá nejen svými exteriéry, ale také interiéry s expozicemi nábytku a obrazů. Vzhled pokojů ukazuje, jak asi vypadal šlechtický pokoj před téměř 100 lety. Útulnost jednotlivých pokojů a sálů na vás zanechá dojem, že je šlechta opustila teprve před malým okamžikem. Nejcennějším a také nejstarším z vystavovaných předmětů je antická váza stará neuvěřitelných 2500 let. Na zámku je rovněž vystaven populární portrét údajně „nejošklivější ženy světa“, Markéty Tyrolské, která byla nazývána též Pyskatá. Návštěvníky pak jistě zaujme také vycpaná medvědice dovezená ze Sibiře.

V období prázdnin nebo o víkendech bývá zpřístupněno sklepení hradu, které je z části zapuštěno do skal. Prohlídka těchto prostor vás seznámí s historií původní lhotecké tvrze. V okolí zámku se rozprostírá překrásný zámecký park, který je botanicky velmi cenný, protože v něm rostě spousta vzácných dřevin a dalších zástupců cizokrajné flory. Na jeho návrší je umístěna renesanční zámecká kaple Nejsvětější trojice, kde se pravidelně konají mše svaté, a bývá otevřena k nahlédnutí turistům. Její interiér je vyzdoben malbami a dřevěný strop symbolizuje nebeský Jeruzalém.

Červená Lhota je dnes turisticky oblíbeným výletním místem, v minulých letech ji každoročně navštívilo kolem 90 tisíc turistů. Zámek mezi ostatními českými památkami vyniká také tím, že se zde točilo snad nejvíce pohádek a filmů. Nejznámější zde natáčenou pohádkou je bezesporu Zlatovláska z roku 1973. Jedinečný Miloš Kopecký na zámku zase zazářil ve filmu Svatby pana Voka.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 1 378 krát.