Litvínov

Litvínov

Historie
Litvínov je třicetitisícové město ležící na jižním úpatí mostecké části Krušných hor, které mu tvoří přirozenou dominantu. Jeho polohu určili již ve středověku lidé, kteří si založili usedlosti podél toků Divokého a Bílého potoka v blízkosti cest kopírujících úpatí Krušnohoří od východu na západ a prostupujících krušnohorskými svahy ve směru do Saska.

Jako ves s kostelem byl Litvínov stabilizován již v první polovině 14. století. K roku 1352 je poprvé zmiňován záznamem v papežském daňovém rejstříku, kdy byl kostel povinován s papežským povolením odvádět poplatek králi Karlu IV. ve výši 6 grošů ročně. Majetkově náležel Litvínov do državy českého rodu Hrabišiců, který ovládal značnou část území pod Krušnými horami prostřednictvím rodové větvě pánů z Rýzmburka, kteří roku 1398 území prodali míšeňským markrabatům. Teprve v roce 1459 bylo králem Jiřím z Poděbrad získáno zpět. Během 14. a 15. století se v držení Litvínova vystřídala řada mansky vázaných příslušníků šlechty.

Počátkem 16. století se majetek ustálil v rukou pánů z Jahnu, kteří jej roku 1589 prodali Václavu z Lobkovic. Sňatkem Polyxeny z Lobkovic s Maxmiliánem z Valdštejna roku 1642 se Litvínov dostal do vlastnictví rodu Valdštejnů, kteří si jej podrželi po několik následujících století. K výrazné  proměně Litvínova došlo po založení evropsky jedinečné manufaktury na výrobu sukna hrabětem Janem Josefem Valdštejnem. Důležitost manufaktury byla zvýrazněna privilegiem císaře Karla VI., který roku 1715 povýšil Horní Litvínov na městys s právem užívat městskou pečeť a konat výroční trh. Textilní výroba byla v Litvínově posílena roku 1757 založením cechu punčochářů.Vlněná sukna z manufaktury a vlněné punčochy s dalšími druhy pleteného zboží vzbuzovaly zájem celé Evropy. Počátkem 19. století pronikla do Litvínova hračkářská výroba.

Od roku 1852  měl Litvínov statut města. Během doby se Litvínov proměnil v město charakterizované textilní výrobou, těžbou hnědého uhlí a chemického průmyslu, aby tak vstoupil do novodobých dějin.

Pamětihodnosti

Kostel sv. Michaela
Kostel sv. Michaela archanděla je nejstarší a nejvýznamnější státem chráněná památka města Litvínova. Byl postaven v létech 1685 až 1694. O postavení tohoto chrámu se zasloužil tehdejší pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Architektem raně barokní stavby byl malíř a architekt Jan Baptista Mathey, původem z Francie. Léta pobýval v Itálii, odkud jej Jan Bedřich z Valdštejna povolal v roce 1675 do Prahy. Za dvacet let své působnosti v českých zemích navrhl řadu staveb. Jako první pražský arcibiskupský palác. Posledním jeho dílem byl právě kostel v Litvínově.

Rané baroko je známé svou strohostí. Stavba je členěna na tři poschodí. Zdobena pilíři, rizelity, lisenami, kladím, volutami, nikami, římsami a štukaturou. V průčelí jsou obdélníková okna, na bočních stranách lichoběžníková, segmentově zakončená. Půdorys tvoří latinský kříž. Stavba je jednolodní, presbytář (kněžiště/) trojboce uzavřený. Mezi lodí chrámu a kněžištěm je tzv. Vítězný oblouk. V průčelí jsou dvě, poměrně nízké jehlancovité věže, které jen málo převyšují štít kostela. Mezi nimi je pískovcová socha patrona kostela sv. Michaela archanděla s mečem a vahami .V severní části je malá tzv. sanctusová věžička. Ke kostelu vede široké schodiště, typické pro barokní stavby. Ty byly záměrně stavěny na vyvýšených místech, aby se staly dominantou obce. Klenba je valená. Na ní se nabízely velké plochy pro stropní malby - fresky. U hlavního vchodu vlevo je osmiboká tzv. Růžencová nebo též křtitelnicová kaple. Má kopulovitý strop.

Kostel byl mnohokráte renovován. Poprvé v roce 1763 po sedmileté válce, kdy obec byla několikráte vypleněna. I kostel, jak kronikář poznamenal, byl pětkrát hrubě znesvěcen. To vysvětluje skutečnost, že velká část vnitřního vybavení pochází z 2. poloviny 18. století. V barokním slohu jsou oltáře, sochy, kazatelna, obrazy. Lavice jsou rokokové. Při velké renovaci, která probíhala v létech 1887 až 1902 byl interiér významně zkrášlen.

Byly zhotoveny karyatidy v presbytáři, malíř Reimbot z Drážďan zhotovil četné fresky. Největší v kněžišti "Nanebevzetí Panny Marie",  freska v lodi kostela "Panna Maria s Ježíškem". Kolem bylo šest alegorických postav: víra, naděje, láska, spravedlnost, pravdivost a dobrota. Zbývající prostor byl vyplněn renesančními ornamenty. V kopuli v "Růžencové kapli " byla freska "Bůh otec s anděly ". Od malíře J. Reinhorna z Drážďan jsou obrazy: Zavraždění sv. Václava, Pád sv. Jana Nepomuckého do Vltavy a Ježíš na hoře Olivetské. Autor obrazu " Narození Páně " umístěného nad dveřmi na kůr není známý. Richard Fiedler, významný mecenáš dal zhotovit šest barevných okenních maleb s postavami svatých. Nad hlavním vstupním prostorem je kruchta s předstupující balkónovou částí. Zde jsou varhany z roku 1908 od fy Bratří Riegerových z Krnova.

V areálu kostela je fara. Tato budova byla postavena v roce 1730. K ní byla v létech 1769 až 1773 přistavěna kaple Bratrství. Vše rovněž v barokním slohu. Stavba tvoří písmeno U. V její užší části je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která stávala v Litvínově na náměstí před kostelem již v roce 1727. Proti ní je umístěno sousoší sv. Oldřicha a sv. Felixe, s aliančními znaky pánů z Lobkovic a pánů z Bubnu a Litic. Sem bylo přemístěno ze zrušené kaple v Dřínově. Ve Voigtových sadech je umístěn sloup - Nejsvětější trojice, který stával před kostelem v Libkovicích. O něco níže je socha sv. Jiří, která stávala v Dolním Jiřetíně před kostelem sv. Mikuláše již v roce 1711.

V říjnu 2001 v rámci Svatomichaelských oslav byly do Litvínova z dílny zbraslavského zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška dovezeny dva zvony. Větší z nich, 850 kilogramový z roku 1522 prošel významnou rekonstrukcí. Menší, 200 kilogramový, byl nově vyroben. Oba zvony byly posvěceny Otcem biskupem Mons. ThDr. Josefem Kouklem a získaly jména sv. Michael (patron města) a sv. Zdislava (patronka litoměřické diecéze).

Zámek Valdštejnů
Za Jana Josefa Valdštejna stál na místě bývalé tvrze již před rokem 1727 panský dům, jehož stavitelem byl Giovanni Domenico Canevalle. Do  podoby dnešního barokního zámku jej nechal přestavět František Josef Jiří v letech 1732 až 1743. Charakteristický vzhled mu vtiskl architekt František Maxmilián Kaňka. Po zrušení zámecké zahrady byl  v roce 1878 založen zámecký park v anglickém stylu o rozloze osmi hektarů. Nyní je park vhodným místem k odpočinku, ale i k pořádání prvomájové Valdštejnské slavnosti.

Objekt je čtyřkřídlý s uzavřeným dvorem a dvěma protilehlými přístavky, jednopatrový se  vsazeným pavilonem. Od konce 19. století byl zámek využíván pro hospodářské účely, od roku 1964 je zde zřízeno  muzeum. V zadním průjezdu zámku jsou osazeny 4 náhrobní kameny pánů z Jahnu, které pocházejí z let 1542, 1558, 1566 a 1571. Reliéfní zobrazení postav je  provedeno v renesančním slohu. Epitafy pánů z Jahnu patří mezi nejstarší movité  památky dokladující existenci Litvínova.

Od 70. let 19. století byl objekt upravován a adaptován na byty a kanceláře a zámecké interiéry byly odstraněny či zanikly. Původní uspořádání místností bylo postupně znehodnocováno, sál v hlavním křídle byl porušen vloženým patrem. Po první světové válce přešel zámek do vlastnictví státu a sídlila zde hospodářská správa velkostatku. Po roce 1948 byl objekt užíván Správou státních lesů v Litvínově. V roce 1960 nechal provést MěNV Litvínov částečnou adaptaci zámku a objekt byl převeden do správy Městského muzea a po integraci muzeí v roce 1964 do majetku Okresního muzea v Mostě.

V současné době sídlí ve Valdštejnském zámku pobočka muzea v Mostě. Expozice umístěná v zámku v Litvínově je koncipována jako svébytná, zaměřená na přírodu a historii Litvínovska. Již na počátku 80. let 20. století bylo zřejmé, že objekt nesplňuje stavebně technické standardy. Byly proto zahájeny roku 1987 práce na předprojektové přípravě rekonstrukce. Projekt rekonstrukce objektu  zámku hodnotí výchozí stav na základě řady průzkumných prací a studií jako dobrý (i když zanedbaný) z hlediska stavebně technického stavu a  jako špatný z hlediska technické vybavenosti. Celkově dobrý stavebně technický stav narušuje silnější napadení krovů dřevokaznými škůdci, houbami  i hmyzem a zavlhčení v celém rozsahu zdiva až 1,2 m nad úrovní terénu. Špatný stav technické vybavenosti vyžaduje prakticky úplnou náhradu otopného systému s napojením na předávací stanici topné vody, nové zdravotně technické instalace a požární vodovod s novou přípojkou kanalizační i vodovodní. Stávající instalace a přípojky jsou v havarijním stavu. Nevyhovující jsou i silnoproudé a světelné rozvody.

Valdštejnská kaple
Roku 1823 dostalo ředitelství panství v Duchcově od Františka Adama z Valdštejna – Vartenberka příkaz k založení nového hřbitova v Horním Litvínově mimo městskou zástavbu, aby mohl být zrušen starý hřbitov za kostelem. Bylo vybráno místo na okraji lesa při cestě z Litvínova do Loučné.

Svůj úzký vztah k městu a jeho okolí projevil hrabě Valdštejn zároveň tím, že si navzdory rodovým tradicím vymínil, aby byl po své smrti pohřben v Litvínově, neboť „chce odpočívat u svých jelenů v blízkosti lesa“. Manželka hraběnka Karolina vyhověla jeho přání velice záhy, neboť již 23. května 1823 zastihla smrt hraběte Františka Adama přímo na zámku v Horním Litvínově.

Hraběnka Karolina Valdštejnovna nechala roku 1829 nad rodinou hrobkou vybudovat zděnou kapli v klasicistním slohu. Na vlastní přání byla pohřbena po boku manžela po své smrti roku 1844.

Kapli a její vybavení reliéfním náhrobkem z jemného pískovce uvnitř navrhl i provedl Franz Johann Pettrich (1770-1844), dvorní sochař u saského královského dvora v Drážďanech, původem z Třebenic. Po vnitřních stranách kaple jsou mramorové pamětní desky zemřelých.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.litvinov.cz, na kterých najdete další informace.