Želenice

Želenice

Přírodní prostředí v okolí Železnic a Liběšic
Tato část okresu Most přísluší organicky k bořeňské části Měrunické vrchoviny. Právě Bořeň je jejím nejvyšším vrcholem (dosahuje nadmořské výšky 539 m). Jen o málo nižší je Zlatník (522 m), se kterým je sedlem spojen Želenický vrch. Údolím Bíliny je tato soustava kopců oddělena od dvojice Kaňkov (438 m) a Rozkoš (402 m), Tento hřeben uzavírá katastrální území od severu.

Zjednodušeně řečeno, jsou všechny uváděné kopce tvořeny znělcem (fonolitem), který se i v současnosti na Želenickém vrchu těží. V zázemí Bořeně a Kaňkova jsou nadto nepravidelné útvary nefelického tefritu, přecházející v případě Kaňkova v čediče (bazalty). Okolí tohoto význačného hřbetu je dále budováno některými pyroklastiky (tufy, tufity); podobná situace je také v okolí Zlatníku. Až dosud zmíněné horniny jsou třetihorního stáří a jedná se o vyvřeliny, které prorazily daleko staršími turonskými usazeninami. Ve svrchním turonu (druhohory) se na převážné části tohoto území rozkládalo mělké moře. Tyto usazeniny jsou nadto překryty výrazně mladšími fázemi. tzv. terasami Praohře (vznik údolí Bíliny spadá do dob ještě pozdějších, prakticky až do středního pleistocénu).

Nejvyššího stáří ovšem dosahují ostrůvky ruly u Liběšic (směrem k Bořeni). Jsou to pozůstatky variského vrásnění a jejich stáří je odhadováno na 290 miliónů let. Tento zdejší průnik krušnohorského krystalinika je strukturou příbuzný s rulami kateřinské klenby.

Z vodotečí je jednoznačně určující říčka Bílina, která jinak sbírá většinu vod z okresu a právě pod Bořeněm okres opouští. V územním obvodu obce přibírá Bílina nejprve zleva Braňanský potok a po více než dvou kilometrech zprava potok Liběšický. Celé území se nachází v ochranném pásmu Bílinské kyselky.

Kolem Bíliny (od Českých Zlatníků až po soutok s Liběšickým potokem) je poměrně rozsáhlé zátopové (inundační) pásmo, které má značný biologický význam. Tyto mokřady jsou v současné době navrženy k registraci v tzv. Ramsarském seznamu. (Název podle Úmluvy o mokřadech, majících význam především jako biotopy vodního ptactva, podepsané v íránském Ramsaru v r. 1971 v rámci UNESCO; česká republika k této mezinárodní úmluvě přistoupila v r. 1990.)

Příslušnost zdejšího území k jedné z nejteplejších a nejsušších oblastí republiky ovlivnila vývoj zejména stepních společenstev. V části územního obvodu se ovšem setkáváme také s formacemi lesostepními až lesními a na skalách nejsou zanedbatelné také některé petrofyty.

Zajímavosti o železnickém fonolitu
V předchozím textu jsme se již zmiňovali o Želcniekém vrchu na jižním okraji obce, při jehož severním svahu je od minulého století založen kamenolom na těžbu fonolitu, horniny známé pod českým názvem znělec. Jeho prvotní použití při stavební činnosti a úpravách komunikací bylo následně nahrazeno využitím pro ušlechtilejší účely prostřednictvím průmyslového zpracování.

V severočeských sklárnách se mletý fonolit používal od 20. let našeho věku jako tavivo do vsázek na obalové sklo a později se začal používat i v keramické výrobě. Jako první byl využíván fonolit z Mariánské hory v Ústí nad Labem. Využiti ve sklářství se k nám dostalo zřejmě z Německa, kde byly fonolity používány v porýnských sklárnách již od konce 80. let 19. století.

Zajímavé a již neuplatňované využití fonolitu se uvádí v literatuře. Dozvídáme se, že po první světové válce vyráběla firma Rosenbeg v cementárně v Bohosudově tzv. Bohemia-cement, a to přimíláním páleného fonolitu do portlandského cementu. Jeho předností bylo kromě vyšších pevností v tahu také schopnost většího protažení bez vzniku trhlin. Býval proto používán do soliditových betonů na větší plochy vozovek a podlah bez dilatačních spár a s dobrou odolností proti obrusu. Nevíme ale na kolik stupňů a jakou dobu se fonolit přepaloval a jaké množství se jej přidávalo do cementu.

Fonolit se přidával také jako plnivový kámen do cementové směsi a osvědčil se lépe než jiné horniny. Z hmoty vyrobené tímto způsobem je složena například podlaha v pasáži černá růže v Praze. Toto účelné, ale zapomenuté využití by se nám líbilo určitě na dálnici, kde bychom se zbavili nepříjemných pocitů při přejíždění dilatačních spár.

Dnes se fonolit používá ve sklářství tam, kde nemusí být sklo čiré a při výrobě se tím nahrazuje dražší a vzácnější bílý živec. Proti živci má podstatnou výhodu v tom, že obsahuje větší množství alkálií, což jsou prvky sodík a draslík. Obsah těchto prvků ve fonolitu se vyjadřuje v kysličnících sodném (Na,O) a draselném (K,O) a garantuje se obsah minimálně 11 %. Vlivem alkálií se dosahuje tavení hmoty při nižší teplotě a tím nižší spotřebě energie. Za škodlivinu se považuje obsah prvku železa, které obsahují minerály zabarvující horninu do tmavých odstínů. Tmavé zabarvení se přenáší i do barvy skla, což je ale vhodné např.pro výrobu lahví na pivo.

Mletý fonolit odebírá dodnes řada skláren, mezi nimiž jmenujme alespoň Sklárny Kavalír nebo Glavunion Teplice se závody Ústí n. Labem, Dubí, Nové Sedlo, Heřmanova Huť. Ve sklářském průmyslu se za rok 1996 spotřebovalo asi 13 tisíc tun mletého fonolitu. V keramické výrobě se fonolit používá do hmoty pro výrobu obkládaček, dlaždic, elektroporcelánu a hnědých barevných glazur. Také nahrazuje živec, působí jako tavivo a má stejný význam jako ve sklářské výrobě.

Největšími odběrateli jsou Rakovnické keramické závody a Západočeské kaolinové a keramické závody Horní Bříza. Část produkce fonolitu určeného pro keramiku se vyváží do ciziny. V keramické výrobě se spotřeba za rok 1996 pohybovala zhruba kolem 25 000 tun mletého fonolitu. Pro tyto účely se v republice těží fonolit mimo Želenice již jen na jediné lokalitě u Tachova. Surovina z tohoto ložiska ale nedosahuje kvality fonolitu ze Želenického vrchu.Vzhledem k užitným vlastnostem fonolitu a především s ohledem na energetické úspory lze očekávat, že poptávka po této cenné surovině bude stoupat.

Zásadní příprava těžby v želenickém lomu se provádí komorovými odstřely, při nichž dochází k uvolnění asi 100 000 tun suroviny. Komorový odstřel spočívá ve vyražení chodeb do skalního masivu a na konci chodeb se vyrubají komory, do kterých se uloží trhavina. Potom se chodby utěsní a trhavina se elektricky odpálí. Odpal proběhne pro všechny nálože naráz, ale je v drobných intervalech odstupňován. Tím dojde k rozptýlení a částečně i ke vzájemnému rušení otřesných vln v masivu, ke snížení tlakového i zvukového účinku do okolí.

Při přípravě třetího lomového komorového odstřelu, v červenci 1957, došlo před půlnocí během pracovní přestávky k roznětu připravených trhavin v komorách účinkem blesku. Protože nebyly uloženy všechny trhaviny a nebyly utěsněny komory, účinek odstřelu byl pouze poloviční, ale podstatně větší byly škody způsobené neregulovaným rozletem materiálu od volně vstupní štoly a tlakovou vlnou způsobenou prudkým únikem plynů z neutěsněných štol do prázdna směrem k obci. Byly poškozeny střechy, porosena okna a dveře, mnohde znemožněno bydlení. Kuriózním byl jediný úraz, ke kterému došlo na ubytovně n. p. Zemstav, kdy odlétnuvší kámen do velké vzdálenosti prorazil střechu a strop objektu a při dopadu přerazil nohu muži ležícímu na lůžku.

Při dalších komorových odstřelech již k žádné podobné nepříjemné události nedošlo. Poslední, šestý komorový odstřel, byl proveden 17. listopadu 1989 ve 12.00 hodin. Proběhl zcela bez problémů, pouze pro naprosté zajištění bezpečnosti byl na krátkou dobu zastaven provoz na státní silnici Most-Bílina v úseku mezi obcí a lomem. Při odborné přípravě a správném provedení odstřelu nehrozí žádné nebezpečí, protože nedochází k rozletu horniny a uvolněná masa se jen sune k patě těžební stěny.

V současné době se příprava těžby provádí stěnovými odstřely v poměrně nízké stěně a při stoupavém postupu v západním směru se snižuje celková výška hlavní lomové stěny. Po dosažení otočného bodu, k němuž došlo v roce 1997, se změnil směr postupu k východu a pokračovalo se ve stěnových odstřelech.Postupem těžby se tak příliš zvětší výška stěny a technologie stěnových odstřelů již nebude vyhovovat provozním potřebám.

Dopravní přístupnost lomu nepříznivě ovlivnila další fáze výstavby Čtyřproudé silniční komunikace, při níž byla zrušena stávající příjezdová trasa do lomu. Nahradila ji však nová komunikace v jiném místě s vyústěním do obce Liběšice.

Těžba v lomu znamenala pro obyvatele obce pracovní příležitosti v době minulé. Keramost, a. s., jako vlastník a provozovatel kamenolomu předpokládá, že tomu bude i v době příští. Aby těžební provoz nepůsobil jako zátěž pro životní prostředí, modernizují se úpravárenské provozy a posunují se, pokud to terén dovoluje, mimo intravilánový prostor obce těsněji k lomu.

O pokračování této činnosti se občané přesvědčí v brzké době. Uspokojivě proto probíhá součinnost mezi Obecním úřadem a těžební organizací, neboť finanční přínos z poplatků plynoucích obci ze stanoveného dobývacího prostoru a poplatky z vytěžené suroviny představuji ročně asi 250 tisícKč. Jejich použití ke zvelebení obce jistě ovlivňuje i postoj občanů k samotnému provozu lomu a úpravny. Zanedbatelné není ani zviditelnění obce propagací jejího jména v obchodní činnosti při prodeji fonolitu z Želenického vrchu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://zelenice.cz/, na kterých najdete další informace.