Horní Jiřetín

Horní Jiřetín

Jiřetín je poprvé písemně připomínán k roku 1263 v listině upravující poddanské povinnosti. Majitelem vsi byl tehdy Protiva (zřejmě z rodu pánů z Rýzmburku). Jen o několik let mladší je listina krále Přemysla Otakara II., jejíž pomocí se vzmáhající se královské město Most zbavilo vznikající konkurence Jiřetína, Kopist a Ervěnic.

V průběhu 13. až 16. stol. se vystřídala řada majitelů. Několikrát došlo také k obměnám názvu vsi, a to od Jorrenthal (1263) přes Jurncetin (1278), Jurntyn (1354) až po Gyrzietin (1459). Roku 1409, kdy majiteli obce byli Koldicové, došlo k rozdělení Jiřetína na Dolní a Horní. Od roku následujícího se pravobřežní strana podél potoka stala součástí Panství Jezeří. Levobřežní strana pak byla od roku 1562 součástí pozdějšího fideikomisu Horní Litvínov.

17. stol. přineslo Hornímu Jiřetínu dvě velké pohromy. První z nich byla třicetiletá válka, která těžce poškodila celé severozápadní Čechy. Druhou, ještě strašnější, představovala morová epidemie v r. 1680. Na připomínku této události byl v Horním Jiřetíné r. 1700 zbudován morový sloup (zničen ve 30. letech 20. stol.).

Také v průběhu 18. stol. prožila obec řadu těžkých roků, a to zejména v období prusko-bavorských válek. 19. století přineslo do Jiřetína rozvoj průmyslu podporovaného novými možnostmi v dopravě. Již roku 1828 byl v Mariánském Údolí postaven bavlnářský podnik (dnešní Triola). Kromě tohoto, zřejmě nejznámějšího podniku, se setkáváme také s parním mlýnem, hračkářskou firmou Kohler a synové, elektrárnou, koželužnou apod.

Od r. 1872 byla v provozu železniční dráha, která umožnila další rozvoj obce i celé oblasti.Významným pro obec se stal rok 1914, kdy císař František Josef l. povýšil Horní Jiřetín na město a přidělil mu také městský znak (zachován originál listin a pečeti). 2. polovina 20. stol. znamenala pro Horní Jiřetín období nejistoty a stagnace, neboť obec měla být, stejně jako desítky dalších měst a vsí v našem regionu, obětována zničující velkoplošné těžbě uhlí. Během této předlouhé doby byla proto zastavena veškerá výstavba, opravy, rekonstrukce - jednoduše jakýkoliv rozvoj. Teprve samý závěr století přinesl opět oživení, na které Horní Jiřetín tak dlouho čekal a kterého nyní opravdu využívá.

Již od roku 1644 měl Jiřetín školu, která tak byla zřejmě jednou z nejstarších v oblasti. Původní budova školy stála již od 17. stol. na místě dnešní tzv. „horní školy" (čp. 126). V roce 1903 byla slavnostně vysvěcena nová chlapecká a měšťanská škola (dnešní čp. 300). Významným rodákem byl František Glaeser, hudební skladatel, královský kapelník divadel ve Vídni, v Berlíně a v Kodani. Narodil se roku 1798 v domě č. p. 33, na němž se dříve nacházela pamětní deska z r. 1899.

K Hornímu Jiřetínu neodmyslitelně patří Černice. Ves je poprvé připomínána v r. 1459 pod historickým názvem Zirnitz. Původně výhradné zemědělská vesnice patřila farností vždy do Horního Jiřetína a byla součástí Panství Nové Sedlo - Jezeří. Po určitou dobu své historie patřily Černice administrativně též do správy obce Albrechtice. V letech 1680 až 1780 se v okolí vsi setkáváme s těžbou kamence (dle některých pramenů již od r. 1647), od roku 1880 pak rozvíjí činnost továrna na ocet firmy „Bratří Dolfusů".

Na územním katastru Horního Jiřetína se dnes nalézá zámek Jezeří. Původně gotický hrad ze 14. stol. byl v 16. stol. přebudován na renesanční zámek. V průběhu 17. a 18. stol. došlo k barokním přestavbám a z Jezeří se stala bezpochyby jedna z nejpůsobivějších zámeckých staveb u nás. Mezi všemi historickými majiteli se do dějin zámku zapsali největší měrou Lobkowiczové, kteří zde žili více než tři století a jejichž přičiněním byla naše oblast podkrušnohoří v minulých dobách považována za jednu z nejkrásnějších v Čechách. Stejně jako Horní Jiřetín, žilo také Jezeří v posledních desetiletích v nejistotě. Dnes je zámek hojně navštěvovanou památkou, přičemž probíhá jeho postupná rekonstrukce. Existuje tak veliká naděje, že se Jezeří dočká svého znovuzrození v původní nevídané kráse architektury umocněné harmonickým zasazením do strmých svahů Krušných hor.

Horní Jiřetín a Černice musí i dnes, na počátku 21. stol. bojovat o svou budoucnost. Zájmy uhelných společností neutuchají. Nepřipusťme, aby se naše domovy dostaly na další místo nekonečně dlouhého seznamu barbarsky a beze zbytku zničených měst a vesnic v podkrušnohoří.

Památky

Zámek Jezeří
Středověký hrad Eisenberg proměnil v renesanční zámek Mikuláš Hochhauser z Hochhausu v polovině 16. století. Lobkovicové, kteří konfiskované sídlo získali v roce 1623, brzy přikročili k barokním úpravám, ale přerušila je třicetiletá válka a požár zámku způsobený švédskými vojsky. Až po roce 1696 dostal objekt charakteristický půdorys písmene H, ale definitivní podobu získal až po druhém požáru v roce 1713. Od konce 18. století se zde za knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic a jeho syna Ferdinanda rozvíjely významné kulturní tradice.

Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, pod vedením Antonína Vranického i Josefa Cartellieriho dosahovala proslulosti zámecká kapela, velký význam měla i hudební škola pro učitelské pomocníky. V myslivně v podzámčí vyrůstal Christopf Willibald Gluck, zámek navštěvoval J. W. Goethe i další významné osobnosti. Jeho atmosféru včetně stěžejních zámeckých interiérů věrně zobrazil malíř Carl Robert Croll, Posledním předválečným majitelem byl velvyslanec ve Velké Britanii JUDr. Max Lobkowicz; po konfiskaci zde nacisté zřídili internační tábor pro vyšší důstojníky spojeneckých armád - jedním z vězňů byl i bratr generála de Gaulle.

Po únoru 1948 byl zámek konfiskován podruhé a v 50. letech sloužil armádě. Po letech devastace měl být likvidován z důvodů důlní činnosti, ale v roce 1987 byl zachráněn zásluhou dobře organizované kampaně. V současné době prochází postupnou obnovou, první náznakové interiéry jsou instalovány v severní věži.

Nejvděčnější kapitolu hudebního života na zámku Jezeří tvoří příběh knížecího lesmistra Alexandera Johannese Glucka, který se v roce 1727 přistěhoval do barokní myslivny pod zámkem. Jeho syn CHRISTOPH WILLIBALD GLUCK (1714 až 1787) na Jezeří získával první hudební impulsy, neboť zdejší zámecké muzicírování bylo vždy na vysoké úrovni Učil se hudbě na Jezeří i v Chomutově a při první příležitosti odešel do světa, aby mohl dále rozvíjet svůj výjimečný talent. Gluckův otec si v roce 1736 koupil statek v Hamru u Litvínova,  který významný hudební skladatel zdědil po jeho smrti v roce 1740. Naposledy zde pobýval na podzim 1747, kdy přijel navštívit´hrob rodičů u kostela Nanebevzetí P. Marie v Horním Jiřetíně.

Christoph Willibald Gluck působil řadu let v Itálii a až od roku 1752 žil trvale ve Vídni, kde byl v roce 1772 jmenován dvorním skladatelem. Autor více než sta oper bývá charakterizován jako reformátor hudebního dramatu. Vždy usiloval o silný dramatický výraz a pravdivou charakteristiku postav a děje.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.hornijiretin.cz, na kterých najdete další informace.