Lišnice

Lišnice

Obec Lišnice, původním názvem Lišice, Lissicze, též Lischitz, leží na jihu Mostecka v údolí říčky Srpiny.

Historie
Oblast, kde obec leží má opravdu bohatou a dávnou historii, neboť byla osídlena již v pozdní době kamenné (2700 až 2300 př. n. l.) lidem kultury se šňůrovou keramikou a roku 2300 až 2000 př. n. l. lidem kultury zvoncových pohárů. Starodávné dějiny území tvořil nevědomky také lid z přelomu starší a mladší doby železné a z období pozdně halštatského až časně laténského (550 až 400 př. n. l.). Okolí obce se může však ještě pochlubit četnými archeologickými nálezy z doby hradištní, tedy z 9. až 12. století.

První písemná zmínka o obci Lišnice pochází z roku 1480, kdy byl majitelem obce bohatý měšťan Starého Města pražského Ondřej Maistytl. Ten v závěti z 21. 12. 1480 odkázal majetek ve Skyřicích, Chvatlinách, Moravěvsi a mimo jiné i v Lišicích svým dcerám Kateřině a Machně. Machna byla manželkou Václava Švába, měšťana Prahy a Mostu. Jejich dva synové Mikuláš a Duchoslav zřídili roku 1487 z majetku v Lišnici a Moravěvsi významnou nadaci k oltáři sv. Kateřiny v kostele Panny Marie v Mostě. Zachovali si přitom pro sebe a své dědice patronátní právo k tomuto oltáři a nejspíše i majetkovou svrchovanost nad obcí.

Další spravování Lišnice Šváby je nejasné až do roku 1610, kdy Mikuláš Šváb prodal obci Kašparovi Štensdorfovi ze Štensdorfu. Roku 1619 odkoupil statek Lišnici Reinhard Gottfried Šváb z Chvatliny.

Pobělohorské majetkové konfiskace se pak vlastníkovi lišnického dvoru poplužního s vinicí, chalupou a příslušenstvím vyhnuly a v rukou rodu Švábů z Chvatliny zůstala Lišnice až do počátku 18. století. V té době hospodařili v Lišnici pouze čtyři osoby tak zvaně "na obci", to znamená, že zde nebyli žádní sedláci ani chalupníci, kteří by vlastnili půdu. V obci se nacházela též panská krčma.

V roce 1704 přešel statek na rodinu Údrčskou z Údrče, jež náležela rovněž k rodu Švábů z Chvatliny. Údrčové vlastnili Lišnici až do roku 1798 kromě roku 1710 až 1715, kdy statek náležel k majetku Františka Ladislava Nesslingera ze Schelchengrabenu. Roku 1798 byl statek prodán Janovi Adamovi Helmovi a Janovi Jiřímu Uhlovi. Do roku 1818, kdy koupil Lišnici rytíř Jan Beníško z Dobroslavi, vystřídal statek několik významných majitelů. Podobný osud potkal Lišnici opět po roce 1844, kdy statek od Beníšků odkoupil dr. František Merolt a od něj pak roku 1868 průmyslník František Preidl, který roku 1877 položil základní kámen pro stavbu dvoutřídní obecné školy přímo v obci. Tato škola byla pak slavnostně otevřena 15. září následujícího roku a navštěvovaly ji i děti z Koporče, Polerad a Nemilkova, které do této doby docházely do farní školy do Havraně. Od školního roku 1882 byla škola trojtřídní.

Samotných pánů se na Lišnici vystřídalo opravdu mnoho. Co se však samotné obce týče, prodělala v průběhu století také mnoho změn, především ve skladbě a počtu obyvatel.

Zhruba v polovině 18. století je obec Lišnice charakterizována v tereziánském katastru jako malý stateček sestávající pouze z jednoho panského dvora, při němž se nacházelo 6 panských domků se 7 nádeníky, hostinec, pivovar a ovčín. V místním pivovaru se tehdy vyprodukovalo 218 a půl sudu piva ročně. V obci nejsou zmiňováni žádní hospodáři (řemeslníci a chalupníci), kteří by robotovali nebo platili vrchnosti robotní poplatky, ačkoliv veškerá půda (orná i neobdělávaná, louky i pastviny) v okolí Lišnice byla vrchnostenská.

Rozvoj Lišnice nastal až po roce 1750. Přispěl k tomu zřejmě i Antonín Tadeáš Údrčský z Údrče hlavně tím, že v obci usadil židovské rodiny, které dostaly možnost vystavět si domky na "Třešňovém vrchu". Pro obec byla židovská populace velkým přínosem. Byli to totiž hlavně řemeslníci a obchodníci, kteří navíc museli platit vrchnosti peníze za takzvanou "ochranu". Časem vznikla v Lišnici židovská náboženská obec, která měla svou modlitebnu v domě čísla popisného 16. V roce 1770 stálo v Lišnici 12 domů. Zdejší náboženská obec sdružovala židy z několika dalších obcí (Havraně, Koporče, Židovce, Skyřice, Stránce) a společně pak podléhali lokálnímu rabinátu v Údlicích.

V roce 1848 stálo v obci již 37 domů s 289 obyvateli. Byl zde v té době panský hospodářský dvůr, pivovar, vinopalna a hostinec. Z živnostníků to byl pekař, hostinský, sládek, bednář, řezník, sklenář, dva koželuhové, zedník s pěti pomocníky, sedlář, kovář, dva krejčí, dva obuvníci, jeden truhlář, dva tesaři a navíc obchodník se smíšeným zbožím a pět podomních obchodníků. V tómže roce proběhla v českých zemích reforma státní správy, při níž vznikly správní okresy, které se dále členily na menší jednotky, a to na místní a katastrální. Lišnice společně s Koporčí, Nemilkovem, Moravěvsí a Saběnicemi náležely, jakožto katastrální obce, pod místní obec Havraň, kde byla v 18. století společná farní škola a hřbitov. Tento stav trval až do roku 1905, kdy byla Lišnice ustanovena samostatnou místní obcí s podřízenými katastrálními obcemi Koporeč a Nemilkov.

V roce 1869 se počet obyvatel zvýšil na 359 žijících ve 41 domech. Nejvíce obyvatel, tedy 380, žilo v obci v roce 1880, postupem let pak už počet obyvatel pouze klesal. Roku 1930 bylo v Lišnici 350 osob a po roce 1945 z důvodu odsunu německého obyvatelstva z pohraničí a řadě změn v hospodářské a politické oblasti počet vesničanů opět značně poklesl.

Památka

Zámek
Z historických památek se v Lišnici dochoval zámecký areál sestávající z vlastní budovy zámku a hospodářských stavení obehnaných ohradní zdí, která byla prolomena bránou. Zámek byl zřejmě vystavěn mezi lety 1715 až 1774 za L. F. Údrčského z Údrče nebo jeho syna Antonína Tadeáše. Je pravděpodobné, že byl zámek vystavěn na již dříve vystavěných základech. Historické prameny uvádí existenci zámku již před rokem 1715. I když však v odhadu panství z roku 1704 není o zámku ještě žádná zmínka, přepokládá se však, že původní zámek mohl vyhořet při požáru, který postihl Lišnici roku 1660. V průběhu let se pak zámek dočkal řady přestaveb, nejvýznamnější úpravy byly provedeny mezi lety 1820 až 1843, 1870 a 1892.

Zámecká budova je ve své stávající podobě jednopatrový, dvoukřídlý objekt s barokizujícím štítem v průčelí. V areálu zámku se nachází socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1670 a sousoší Kalvárie od neznámého sochaře vytvořené v roce 1741 a obnovené v letech 1893 a 1903. Sousoší bylo umístěno do roku 1988 na křižovatce silnice vedoucí ke Koporči. V blízkosti zámeckého areálu stojí barokní kale sv. Jana Nepomuckého z roku 1717, která má obdélný půdorys s pravoúhlým závěrem a sakristií v ose stavby. Západní průčelí je zdobeno pilastry. Kaple má plochostropou loď, jež je v závěru opatřená křížovou klenbou. V kapli byl dle dochovaných historických pramenů dříve umístěn rokokový oltář z roku 1758 a čtyři obrazy církevních otců od I.Raaba.

Z památkového hlediska je významný i areál bývalého lišnického pivovaru, k němuž náleží budova varny, sušárny, sýpky a pastouška. První zmínky o pivovaru pochází z roku 1704, mluví o něm jako o součásti hospodářského dvoru. V neposlední řadě patří k památkám obce Lišnice i samostatně stojící budova špýcharu, která byla postavena kolem roku 1691 a stavebně upravována v roce 1732 za L. F. Údrčského z Údrče.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://cass.gc-system.cz/obec-lisnice.cz, na kterých najdete další informace.