Lom

Lom

Historie
Roku 1848 panství Osek, kraj Litoměřický. V latinských textech Bruch, Lom, v německých Bruch. První archeologicky doložené známky osídlení území podél dnešního Lomského potoka jsou z období neolitu. Bohaté nálezy v této lokalitě pocházejí z keltského období.

Historická osada Lom vznikla na podkrušnohorské cestě koncem 12. stol. na území větrných polomů (německy Bruche). Náležela jednomu z nejmocnějších šlechtických rodů té doby - pánům Hrabišovcům z Oseka (zakladatelé oseckého hradu Riesenburg). Později, v 1. pol. 14. stol., byla osada věnována mnišskému řádu cisteriánů z oseckého kláštera. V té době čítal Lom několik hospodářských stavení včetně vladycké usedlosti vladyků Gerunků a Kunců z Lomu.

Původně byl Lom zemědělskou usedlostí, od počátku 17. stol. je jeho historie úzce spjata s rudným dolováním a dobýváním hnědého uhlí. Lom byl císařským rozhodnutím dne 7. 2. 1902 povýšen na městys, na město pak 14. 5. 1938.

Znak získalo městečko privilegiem císaře Františka Josefa I., ze dne 22. května 1904. Do roku 1928 byl platným znakem města čtvrcený štít, v jehož 1. zlatém poli byla dubová snítka se třemi listy a dvěma žaludy v přirozené barvě, v 2. poli červeném zlatý pluh s kolečky, doleva obrácený, v 3. poli černém zlaté ozubené kolo a před ním svisle zlatá okřídlená hůl Merkurova, obtočená dvěma hady, ve 4. poli zlatém dvě zkřížená hornická kladiva, želízko doprava a navrch. Výnosem ministerstva vnitra z 18. 7. 1928 byl znak pozměněn.

Do roku 1989 hrozila městu likvidace v důsledku těžby uhlí. Tato skutečnost se odrazila na celkovém stavu města. Novou perspektivu přežití a dalšího rozvoje získalo město po roce 1989 rozhodnutím vytvořit na hranici města tzv. ochranný pilíř, omezit a konečně i zastavit v této lokalitě další těžbu uhlí. Toto mělo zásadní vliv na záchranu města v historických hranicích.

Turistické zajímavosti

Památník pilota Bankse
Psal se 17. duben 1945. V blízkostí obce Libkovice se ve dvou různých letových hladinách křižovaly dvě bombardovací flotily. Německá protiletadlová obrana spustila palbu nad Libkovicemi a zasáhla jeden z letounů B - 17 G směřujících na Drážďany a jeden vracející se z akce v Ústí nad Labem. První bombardér, který patřil do stavu 303. bombardovací skupiny, dopadl mezi libkovické flaky a v jeho troskách zahynuli dva letci. Pilot Thomas F. Kahler a střelec Theodore R. Smith.

Druhý letoun po zásahu sice pokračoval v letu, ale u obce Přečáply v chomutovském okrese ve vzduchu explodoval a celá jeho posádka, která letěla ve složení - pilot Jako V. Bartl, druhý pilot Edwin H. Brown, navigátor Peter Uruski, palubní inženýr Everett U. Hendrix, zahynula.

Třetí případ se udál v odpoledních hodinách v Lomu. V 15 hodin 35 minut se nad Lomem objevila dvojice stříbrných stíhaček typu Thunderbolt se žlutými konci křídel, žlutým vrcholem směrovky a s modrým klínem na kapotě motoru táhnoucím se až pod kabinu. Oba letouny, označeny americkými výsostnými znaky, letěly na trase Marienberg - Praha a jejich piloti měli za úkol sledovat pohyb vojenských objektů a cílů v prostoru nazvaném Dresden Area. V těsné blízkosti Lomu však byla umístěna baterie německého flaku. Ta okamžitě spustila palbu a jeden z letounů zasáhla. Jeho pilot opustil hořící letoun na padáku a zatímco letadlo dopadlo v lese nedaleko Horního Lomu, pilot, kterým byl John H. Banks, přistál na zahradě školy. Když si pro něj přijela eskorta od protiletadlové obrany, byl napaden místním německým obyvatelstvem a bestiálním způsobem téměř ubit k smrti. Nakonec jej německý policista z Oseka Albert Anton zastřelil. Letcovo tělo pak bylo odvezeno na hřbitov do Oseka, kde bylo na příkaz německého starosty z Oseka pohřbeno za hřbitovní zdí.

Po roce 1989 byl před budovou základní školy na náměstí Republiky vybudován pomník americkému letci Johnu H. Banksovi a každoročně je zde pořádán v dubnu pietní akt včetně doprovodných akcí. Tradičně tento den do Lomu přijíždí američtí veteráni 2. světové války, zástupci ambasády Spojených států, členové Military klubů.

Naučná stezka
Naučná stezka "Přírodou a dějinami Oseka" vede od kláštera v Oseku, v okrese Teplice, kde je také první zastávka stezky. Další zastávka je u nejstarší manufaktury v Čechách, založené již roku 1697, z níž se dochovaly dvě budovy a vodní nádrž.

Dále pokračujeme v cestě podél Oseckého rybníka převážně listnatým lesem (jasan, dub, olše, bříza, habr, později přibývá javor klen a modřín) s bohatstvím dalších rostlin. Mezi chráněné druhy patří vstavač májový a měsíčnice vytrvalá. Podejdeme železniční trať Most - Moldava a narazíme na další zastavení naučné stezky - mraveniště, převezená z rezervace Vršíček u Bíliny.

Dále se cesta obrací na sever a vede bukovým lesem do skalního města mezi křemencové útvary chráněného přírodního výtvoru Salesiova výšina (422 m nad mořem). Ta byla nazvána jménem Salesia Krügnera, v letech 1835 až 1842 oseckého opata a velkého obdivovatele krušnohorské přírody. V křemencích se objevují četné otisky skořápek zkamenělých pradávných sladkovodních mlžů.

Zanedlouho dojdeme k příkrému svahu. Zastavíme se u rulové skalní stěny, součásti krušnohorského zlomu, který vznikl v dávných geologických dobách jako důsledek vzájemného pohybu ker zemské kůry. V této oblasti se mezi Hrobem, Mikulovem, Moldavou a Osekem těžilo stříbro a dodnes se dochovalo několik štol. Kolem jedné z nich vede cesta - je opředena mnoha pověstmi a zůstal jí název Čertova díra. Za třicetileté války do ní údajně házel sedlák Hans Krawatt z nedaleké Loučné za pomoci svých čeledínů švédské vojáky, které se jim podařilo zabít.

Poté, co vyjdeme z lesa, ocitneme se na Krásné vyhlídce, z níž je vidět daleko do kraje. V okolních skalních dutinách a štolách po dolování přezimují netopýři. Po prudkém stoupání se dostaneme do nejsevernější části naučné stezky, do prostoru rezervace Vlčí důl, vyplněného různě velkými kamennými vrásami, které jsou dokladem geologických procesu v prvohorách. Jedna z nich je vyhlášena chráněným přírodním výtvorem.

Zříceniny hradu Rýzmburka
Samotná rezervace Vlčí důl je určena převážně k ochraně staré bučiny. Při sestupu Vlčím dolem budeme míjet zříceniny rozsáhlého hradu Rýzmburka, pocházejícího z let 1240 až 1250. V současné době není hrad z bezpečnostních důvodu přístupný. Stojí na vysokém skalnatém ostrohu, tehdy nezalesněném. Na nejvyšším a nejbezpečnějším místě jsou zbytky třípatrového paláce, vybudovaného na obdélníkovém půdorysu. Jihovýchodně pod ním se rozkládá lichoběžníkový horní hrad s válcovou hláskou a hranolovitou věží, k níž byla ve 14. století přistavěna kaple. Na tuto část pak navazují zbytky svažujícího se podhradí.

Barokní kaple
Další část stezky vede kolem barokní kaple z roku 1721 a dále po úzké silničce, lemované loukami, zalesněnými svahy a zajímavou zástavbou. Posledním zastavením naučné stezky je památník katastrofy na Dole Nelson III, při níž v roce 1934 zahynulo 142 lidí. Autorem pomníku odhaleného o rok později je akademický sochař Karel Pokorný. V těchto místech naučná stezka končí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://mesto-lom.cz, na kterých najdete další informace.