Košťany

Košťany

Košťany jsou v historických pramenech doloženy poprvé v Duchcovské městské knize od roku 1394. Ves vznikla pravděpodobně však kolem druhé čtvrtiny 14. století, a sice na soutoku potoka Bouřlivce a Střelenského potoka. Původně slovanská ves s charakteristickou podkovitou návsí, patrnou ještě na mapě stabilního katastru z roku 1842, patřila k rýzmburskému panství. Až do počátku 16. století, kdy se majiteli stávají bílinští Lobkowiczové, kteří zde později zřídili sídlo správy svých lesů, měla ves několik majitelů. Lobkowiczové ves drželi až do osamostatnění v roce 1850. K obci Košťany tehdy patřily osada Grundmühlen (Mlýny), Střelná, Mstišov a Cukmantl (Pozorka).

Po staletí neměnná půdorysná struktura Košťan se počala rozvíjet již ve třetí čtvrtině 18. století, kdy růst průmyslových závodů spolu s rozvojem těžby uhlí vyvolal velký příliv českého obyvatelstva z vnitrozemí. Přicházeli sem především skláři, horníci, ale i drobní živnostníci. Košťany, zcela poněmčené, ještě v roce 1842 byly nepatrnou vesnicí se 60 domy. Během několika desítek let se však staly průmyslovým městečkem s bohatým kulturním a společenským životem. Bylo zde šest skláren, tři textilní závody, strojírna, dvě továrny na šamotové zboží a dva povrchové uhelné lomy. Díky velké koncentraci skláren se staly významným střediskem českých sklářů - v letech 1906 - 1914 se zde vydával časopis Český sklář.

Až do začátku 90. let 19. století se Češi a Němci poměrně dobře snášeli. Ke změně došlo, když se Češi začali domáhat svých práv, zaručených ústavou: rovnoprávnosti a zejména české školy. Místní Němci, jako všude jinde na severu Čech, bránili založení české školy. Stupňovali represe a v roce 1896 bylo mnoho českých dělníků, požadujících otevření české školy, propuštěno z práce a vyhozeno z bytů. Nakonec se podařilo otevřít matiční a později veřejnou českou školu. Podmínky pro výuku však byly žalostné. Němci, kteří v novém Československu ztratili postavení vládnoucí většiny, se však mohli i nadále rozvíjet. Z třiceti společenských a politických organizací, působících v Košťatech, byla polovina německých. Němci měli vlastní školu obecnou i měšťanskou.

Neblahé důsledky velké hospodářské krize dolehly i na obyvatele Košťan. Většina průmyslových závodů byla uzavřena anebo pracovaly omezeně. Obec byla nesmírně zadlužena, a proto Zemský úřad v roce 1934 rozpustil obecní zastupitelstvo. Obec až do roku 1938 řídil vládní komisař. V důsledku mnichovské dohody byly 10. října 1938 připojeny k Německu i Košťany. Ještě před příchodem wehrmachtu odešlo z Košťat na 1900 Čechů. Přesto podle sčítání lidu v roce 1943 tvořili Češi 30 % obyvatelstva (1302 Čechů, 2824 Němců, 172 cizinců). Po skončení války byli do roku 1947 téměř všichni košťanští Němci odsunuti do Německa. Během války v koncentračních táborech zahynulo i několik košťanských obyvatel.

V roce 1930 měly Košťany 6097 obyvatel a 600 domů a počet obyvatel do roku 1937 ještě vzrostl. Slibný vývoj obce byl zastaven druhou světovou válkou a po ní intenzivní těžbou hnědého uhlí. Ještě v období před polovinou 20. století začala plošná destrukce zástavby, která v šedesátých letech dosáhla vrcholu. Úplně zmizela celá severní část obce až k náměstí, byla zlikvidována většina obytných domů, obchodů, průmyslových závodů a košťanský úsek důležité podmokelsko-duchcovské trati s nádražím. Důlní činnost - těžba i výsypky - zasáhla veškeré území mezi Košťany, jižní části Střelné, Novými Verneřicemi, Hrobem a Oldřichovem. Úbytku počtu obyvatel a ztrátě bytového fondu nezabránila výstavba rodinných domků v Košťatech (SAB) ani nového sídliště ve Střelné, která se v roce 1950 stala opět součástí obce.

Současnost
Město Košťany, ležící ve výšce 270 m n. m., se rozkládá zčásti na severním okraji teplické roviny a zčásti na úpatí Krušných hor, necelých 6 km severozápadně od lázeňského města Teplice. Podle sčítání lidu v roce 1991 zde bylo 474 domů a ve městě žilo 2 498 obyvatel. Katastrální území města má rozlohu 2431 ha a v současné době má 2715 obyvatel.

Současné Košťany mění svojí tvář jen pozvolna. Městem se staly v roce 1994, kdy poslanecká sněmovna schválila znak Košťan. Znak charakterizuje Košťany jako průmyslové město, kde převažuje sklářství a hornictví, včetně umístění Košťan na úpatí Krušných hor. Průmysl, který zde dotvářel charakter, pomalu ustoupil a dnes se jen pomalu obnovuje. K lítosti nás všech zanikla poslední sklárna, která po celá léta zaměstnávala celé rodiny našich občanů. Zrovna tak se rozpadl největší komplex Konstruktivy a rozdělil se na menší firmy. Dnes v tomto areálu pracuje celá řada firem a zdá se, že celý komplex je životaschopný a do budoucna přinese i pro město nemalý užitek. Tím, že skončila i těžba uhlí a krajina doznala značných změn, pozastavil se i odliv lidí a současný stav už není tak hrozný, jako byl v 70. a 80. letech.

Nyní je evidováno asi 450 dětí ve věku do 15 let a školu navštěvuje 208 dětí. Přáním nás všech je rozšíření Košťan a dotvoření jejich vzhledu tak, aby splňovaly nároky lidí na bydlení a život ve městě třetího tisíciletí.

Památky

Lovecký zámeček Lobkowiczů
Lovecký zámeček se nachází 1 km severně od náměstí. Přístupová cesta je ulicí "K zámku" ve Střelné. Areál zámečku nepochybně existoval již v poslední čtvrtině 18. století. Nynější podobou rozlehlý komplex, většinou jednopatrových budov rozmístěných kolem čtvercového nádvoří, získal v roce 1864. Teplický architekt ing. Sigmund stavbu pojal ve slohu novogotiky a tzv. "alpského" nebo též švýcarského stylu. Stěny i stropy obytných místností bývaly obloženy vyřezávaným dřevem, slohová krbová kamna se vytápěla dřevem. Po stěnách chodeb a předsíní bývalo rozmístěno mnoho loveckých trofejí, převážně jeleních a daňčích parohů, označených údaji o datu ulovení a jmény střelců, mezi nimiž nechyběla jména předních šlechtických rodů nebo vysokých státních hodnostářů.

Zámeček původně sloužil jako pobyt majitele panství a hostů při lovu zvěře. Zvěř štvali honci na rozsáhlou louku zvanou Štvanice před zámečkem, ohrazenou vysokými sítěmi, které zvěř zadržely. Zvěř se tak snadno stala terčem lovců. Od poloviny 19. století se stal zámeček letním sídlem knížecí rodiny. Ta zde pobývala od května do pozdního podzimu. Zámeček a kouzelná okolní příroda bývala častým cílem výletů lázeňských hostů z nedalekých Teplic.

V roce 1919 byl prázdný zámeček na základě zákona o bytové nouzi obsazen obecním úřadem nájemníky. Obec uvažovala o větším obsazení nájemníky, ale z obavy, že by mohlo dojít ke zničení vzácného dřevěného táflování, bylo od tohoto záměru upuštěno. V roce 1923 již zde nájemníci nebydleli. Po roce 1950 bylo v zámečku zřízeno učiliště státních lesů, které zde působilo několik let. Po navrácení zámečku původním majitelům zde působí s.r.o. Košťany Holding.

K loveckému zámečku se vztahuje i jedna z košťanských pověstí. Údajně jeden člen staré šlechtické rodiny Lobkowiczů se měl dopustit jakéhosi zločinu. Z obav před zaslouženým trestem za své provinění utekl do košťanských lesů, kde se skrýval. Zde se živil lovem zvěře a bylinami. Později si vystavěl domek s kapličkou a dlouhá léta žil poustevnickým životem. Později na tomto místě Lobkowiczové vystavěli lovecký zámeček, v němž se nacházela i ona kaplička.

Kromě zámečku Lobkoviců měly Košťany ještě několik dalších památek a pamětihodností:

Socha sv. Jana Nepomuského
Socha sv. Jana Nepomuského byla postavena v roce 1746 ve středu Tržnice. Za sochou směrem k Lednici stávala kašna a před ní jednoduchý dřevěný kříž. Kolem tohoto uskupení stály tři kaštany a jedna lipka. Socha byla z velmi nekvalitního pískovce. V roce 1884 chtěla obec sochu opravit, ale k tomu došlo až v roce 1891. Současně měla být socha umístěna před čp. 16 a 17, ale nakonec byla přemístěna po zasypání obecního rybníčku na jeho místo před čp. 23. Podle záznamů opravy sochy provedl košťanský zedník Karel Aschenbrenner. V košťanské kronice je zpráva, že nakonec socha byla v roce 1918 odstraněna "pro sešlost její".

Smírčí kříž
Pro rozšiřování silnice u hotelu U orla v roce 1914 byla zbourána kolna u č. p. 1 (nyní sokolovna). Při této práci dělníci objevili zazděný kamenný kříž a několik mincí, pocházejících ze 17. století. Po prozkoumání kříže pracovníkem teplického muzea bylo určeno, že se jedná o tzv. smírčí kříž ze 17. století. Po opravě byl kříž zazděn do plotu u sokolovny. Na počátku osmdesátých let minulého století byl kříž při autonehodě úplně zničen.

Rohanův kříž
V lese za loveckým zámečkem, necelých 100 m severně, stával pískovcový kříž s přírodními motivy. Kříž byl vytesán z jednoho kusu kamene a instalován zřejmě v letech 1857 - 58. Nápis na jeho podstavci v německy psaném textu sděloval, že je to upomínka na prince Rohana, c. k. rytmistra, narozeného na Sychrově 8. 10. 1829 a zemřelého 28. 9. 1857. Kříž byl v roce 1921 poškozen neznámými vandaly a po opravě v letech třicátých opět umístěn. K úplnému zničení kříže došlo při kácení stromů při stavbě silnice Dubí-Hrob. Staří pamětníci vypravovali, že na místě kříže se kdysi odehrála milostná tragedie.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://kostany.cz/, na kterých najdete další informace.