Osek

Osek

Středisko dnešního města bylo původně v prostoru Starého Oseka. Svědčí o tom valy v blízkosti dolního nádraží. Osada vznikla výše, na obchodní cestě, vedoucí z Čech přes Bílinu a Krušné hory do Německa. Severozápadně od dnešního kláštera stál opěrný bod, snad dřívější hrad. V horách se od pradávna těžil cín a později i stříbro. Samotný český název Osek (německy Ossegg) zahrnuje v sobě podle názoru jazykovědců způsob, jakým osada vznikla. Toto vlastní jméno se v pramenech objevuje na přelomu 12. a 13. století a pochází z obecného pojmenování "osek". Tak se nazývalo místo, kde byly shromážděné kmeny získané mýcením lesa.

Přírodní poměry
Milióny let spadají rulové svahy Krušných hor do zlomovitého údolí v okolí Oseka. Výrazně členitá krajina se rozbíhá do nepravidelně rozsetých útvarů Loučenské pahorkatiny a šplhá se do srázných krušnohorských úbočí. Vznikají tak na malém prostoru velké rozdíly v nadmořské výšce. Nejníže položené místo nalezneme na jihu u dolního oseckého nádraží a nejvyšší body tvoří vrcholky krušnohorských kopců. Nad hlubokým tichým údolím vyvstává Vlčí hora (890 m n. m.), připomínající svým názvem hojný výskyt vlků v okolí v dobách dávno minulých. Protáhlý vrch Stropníku vystupuje do nadmořské výšky 856 metrů a je ozdobou všech pohledů na Osek od jihu.

Horská oblast se vyznačuje drsným podnebím. Země je zde pokryta sněhem sto padesát až sto šedesát dní v roce a obyvatelé či návštěvníci zažijí v průměru ve stejném období šedesát až sedmdesát dní ledových, ale pouze deset až třicet dní letních. Průměrná teplota činí v lednu -5 ° C a v červenci 14 ° C, čtyřicet až padesát dní v roce bývá jasno. Až do 18. století znělo v těchto drsných končinách vytí vlků, žili zde medvědi, rysi a samozřejmě další druhy zvěře, které se vesměs udržely dodnes.

Samotné město, chráněné ze severu před studenými větry masívem, má teplejší klima. Průměrná teplota klesá v lednu na -2 ° C a v červenci vystupuje na 19 ° C, padesát až šedesát dnů bývá letních, ledových dní naproti tomu v průměru pouze třicet až čtyřicet. Závětrná poloha otepluje vzduch a způsobuje jeho časté rozvrstvení doprovázené mlhami. Vcelku však místní příznivé klima odedávna přitahovalo usedlíky a od konce 19. století i turisty. Dnes se místo stalo východiskem výletů na okolní horské hřebeny i vrcholy a výprav za sněhem a lyžařskými zážitky.

Podíváme-li se na Osek z některého z okolních vrcholů, uvidíme množství obytných domů a bloků i rodinných domků, tonoucích v zeleni. Tento dojem podtrhuje zvláště klášterní zahrada a rozsáhlé příměstské lesy. Ve všech pohledech dominuje městskému panoramatu budova kláštera. Na severu a západě přechází město do lesnatého a kopcovitého terénu a nahoru ke zřícenině hradu Rýzmburk směřuje hluboké údolí.

Památky a turistické zajímavosti
Náměstí tvořené rozšířeným uličním prostorem poněkud zaniká vedle dominantního souboru staveb kláštera. Přesto jsou zde soustředěny pozoruhodné památky. Barokní domy č. p. 30-32 uzavírají náměstí na straně proti klášteru. V čp.31 z roku 1754 je umístěna restaurace Stropník. V domě č. p. 30, snad postaveném O. Broggiem, je v portálu, zdobeném kartuší s výjevem z křížové cesty, vytesán letopočet 1716. (Kartuše je ozdobné plastické nebo ornamentální orámování např. nápisu, nějakého hesla či letopočtu). Vedle tohoto portálu poněkud zaniká oznámení, že zde v roce 1779 bydlel císař Josef II. V horní polovině náměstí zdobí výklenek domu č. p.202 socha Jana Nepomuckého.

Na protější straně upoutá naší pozornost tradiční sídlo lékárny, secesní dům (č. p.3), zdobený štítem s římskými hlavami a dekorativním arkýřem. Do současné podoby byl přestavěn v době velkého rozkvětu města kolem roku 1900. O tom, že na jeho místě již existovala starší barokní stavba, svědčí nápadně umístěný letopočet 1696. Pod tímto domem vybíhá do náměstí broggiovská kaple sv. Kateřiny a Barbory, původně gotická a v letech 1713 - 1718 přestavěná v barokním slohu.

Tato kaple je již součástí mohutného klášterního souboru, k němuž dále patří konvent s kapitulní síní, křížovou chodbou, studniční kaplí, pivovarem, sladovnou a dalšími stavbami. K původně románskému klášteru (založen roku 1196), vystavěnému v letech 1206 - 1221, byla v roce 1240 připojena kapitulní síň a v letech 1300 - 1340 konvent s křížovou chodbou. Představují stavební památku vysoké historické hodnoty, jedny z nejstarších dochovaných gotických prostorů v naší zemi.

Dnešní podoby nabyl klášter za barokní přestavby, kterou v letech 1712 - 1718 provedl litoměřický stavitel O. Broggio. Vznikla tak trojlodní bazilika s výrazně přečnívající lodí, protáhlým pravoúhle přečnívajícím presbytářem a úzkými bočními loděmi. Stěny a klenby jsou pokryty bohatou štukovou výzdobou od G. A. Corbelliniho, freskami od J. J. Stevense a V. V. Reinera. Krásná sochařská výzdoba od G. A. Corbelliniho a F. A. Kuena spolu s mnoha obrazy, mezi nimiž dominuje Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři od J. K. Lišky, dotvářejí velkolepý interiér. O. Broggio dále zbarokizoval budovu vlastního kláštera a vystavil nové opatské sídlo, prelaturu, hospodářské budovy a nemocnici.

Před východním průčelím byla zřízena tříúrovňová terasovitá zahrada, účelně rozdělená na část užitkovou a park. Ten byl doplněn bazény s chrliči, fontánami s mytologickými ženskými postavami a vázami s reliéfy, chrliči na terase bazénu, skupinou putti (nahých dětí podobných andílkům) a sallou terrenou při ohradní zdi. Tekoucí i stojatá voda, sochy, malá architektura a hodnotné okrasné dřeviny vytvořily pozoruhodný krajinářský celek doplňující monumentální stavbu kláštera.

Východně od kláštera žil svými světskými i duchovními záležitostmi Starý Osek s kostelem sv. Petra a Pavla, přestavěný v barokním slohu v roce 1714. Na starém hřbitově rozloženém kolem této sakrální stavby zaujme empírový pomník od saského dvorního sochaře J. F. Petricha. Z latinského nápisu na něm se dovídáme, že na cestě k teplickým léčebným pramenům zde 12. října 1802 zemřel saský princ Josef de Saxe. Tato informace však není úplná, skutečnost byla romantičtější. Saský princ, oblíbenec ruské carevny Kateřiny II., byl totiž zabit pod hradem Ryzmburkem v souboji s ruským knížetem Ščerbatovem.

Budeme-li se z bývalého Starého Oseka vracet ke klášteru Dolnonádražní ulicí, nemůžeme minout dum č. p.63, v němž byla v 18. století umístěna textilní manufaktura. Patrová budova, vystavěná roku 1705, si dodnes zachovala barokní ráz. Nad jednoduchým portálem je patrná kamenná kartuše. Zabočíme-li vpravo na souběžnou hlavní ulici, nepřehlédneme na rohu krásný barokní kamenný obelisk. Mezi postranními pilíři s liliovými květy a andílky je vytesán reliéf zobrazující P. Marii s Ježíškem. Kromě těchto památek najde trpělivý návštěvník ještě mnoho krásného. Zvláště pozoruhodné je množství drobných soch, roztroušených převážně v ulicích i zahradách města.

Turistickou zajímavostí jsou také zbytky prastarého dubu při silnici směrem na Hrob, u něhož údajně odpočíval Jan Žižka. Přítomnost slavného husitského vojevůdce v těchto místech však nebyla doložena, i když je pravda, že husité několikrát táhli touto oblastí a vypálili klášter.

A nakonec ještě jedna zajímavost. V drážním domku na trati z Oseka do Domaslovic se v srpnu roku 1885 narodila manželka našeho 2. prezidenta, paní Hana Benešová.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.osek.cz, na kterých najdete další informace.