Chuderov

Chuderov

Současnost

Obec Chuderov leží v malebném kraji Českého středohoří, asi 5 km od centra krajského města Ústí nad Labem.

V současné době zde probíhá nová výstavba rodinných domů a počítá se, že současný počet 780 obyvatel - zahrnující všechny místní části: Chuderovec, Libov, Lipová, Radešín, Žěžice a osady Mlýniště, Neznabohy a Sovolusky se v brzské době bude nadále zvyšovat.

V obci se nachází mateřská škola, zdravotní lékař, knihovna, fotbalové družstvo a prodejna potravin. Nákupní centrum Hypernova v městské části Severní terasa je od obce vzdáleno necelý kilometr.

Celá oblast je považována z hlediska turistiky, přírodních krás, občanské vybavenosti, bydlení a dopravní dostupnosti do města za velice atraktivní.

Charakteristika území

České středohoří je především cílem atraktivních polodenních i celodenních výletů obyvatel přilehlých severočeských průmyslových center, zejména krajského města Ústí nad Labem. Nevznikla zde větší střediska pobytového cestovního ruchu. Oblast je komunikačně dobře přístupná, vede tudy řada železničních tratí i důležitých silničních tahů, což usnadňuje příjezd i návrat z výletu. Turisté vyhledávají zejména vrcholky Českého středohoří, které skýtají široký rozhled i požitek z putování zajímavými přírodními partiemi.

Turistika - blízké okolí

Tiské stěny
Tiské stěny jsou přírodní památkou - bizarním skalním městem jižního okraje krušnohorského zlomu druhohorní pískovcové tabule. V západním výběžku Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vytvářejí spolu s Rájeckými stěnami, Ostrovskými stěnami a Vysokým Sněžníkem atraktivní turistickou a horolezeckou oblast.

Pískovcový masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky až 613 metrů, spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a sklaních hřibů.

Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců. Dočteme se o nich například již v průvodci po děčínském panství z roku 1828 (C .F. Grűnwald-Wanderungen auf der Herrschaft Tetschen, Praha 1828), ve kterém nalezneme i jedno z nejstarších vyobrazení části zdejších skal - útvary Doktor a Starosta (der Doctor und der Bűrgermeister bei Tyssa). K návštěvě skalního města byl v dřívějších dobách doporučován průvodce, který cestou upozorňoval na sklaní útvary podněcující návštěvníkovu fantazii. Tradice názvů skal se udržuje, ty nejznámější se zachovaly dodnes.

Tiské stěny se dělí na dvě velké části - Velké a Malé stěny, jimiž vedou prohlídkové trasy. Obě spojuje naučná stezka značená bílým čtvercem s úhlopříčným zeleným pruhem, na které je 7 informativních zastávek. Po hřebeni Velkých stěn vede také červeně značená turistická stezka, která je nejkratší spojnicí mezi vstupním areálem a východním koncem skalního města u Turistické chaty.

Oblast Tiských stěn i sousedních Rájeckých a Ostrovských skal je tradiční oblastí pískovcového horolezectví. V Tiských stěnách se první sportovní výstupy na vrcholky skal uskutečnily již počátkem 20. století (10. 8. 1907 na Sloní sloup, 23. 8. stejného roku na věž Mumie atd.).

Od té doby zde vzniklo mnoho horolezeckých cest všech stupňů obtížnosti. Jednotlivé horolezecké věže skalního města mají svá vlastní jména, jen málokdy se shodují s číslovanými skalními útvary okružní stezky. V textu průvodce je proto v případě takové neshody pro jména horolezeckých věží použito normální písmo, názvy číslovaných útvarů okružní stezky jsou vytištěny písmem zvýrazněným. V terénu má označení útvarů podobu černých čísel v bílých čtvercích. V Malých stěnách je 19, ve Velkých stěnách 56 skalních útvarů, každý okruh je číslován zvlášť. Hlavním východiskem do skal je parkoviště poblíž kostela v Tisé, odkud stoupáme po červené značce na Skalní náměstí, které skalní město dělí na Velké a Malé stěny.

Zřícenina hradu Blansko
Blansko, jeho původní jméno bylo Blankenstein a poprvé je připomínán jako majetek Václava z Vartemberka na Děčíně. Jde o pozdně gotickou stavbu s výraznými, na tehdejší dobu vysoce moderními prvky opevnění. Hrad ve tvaru protáhlého osmiúhelníku byl ze všech stran uzavřen vysokou, 2 m silnou zdí bez střílen a dnes i bez ochozů. Na severovýchodním nároží se tyčí zbytky půlválcové, dovnitř otevřené bašty. Druhá taková bašta stávala na jihovýchodě nad vstupní branou. Obě bašty umožňovaly svou konstrukcí boční palbu k ochraně hradebních zdí a střežily cestu na hrad, která se pod nimi vinula z podhradí podél strmých čedičových útesů.

Mezi baštami stával hlavní obytný palác, pravděpodobně o třech místnostech. Další obytné stavení bylo postaveno u severní hradby. Na západě jsou patrné zbytky čtverhranné věžičky s vchodem k podzemní studni. Dnešní vstup do hradu není původní. Ten byl jižněji přes vyzděný příkop s padacím mostem. Hrad v držení Vartenberků je připomínán i v souvislosti s bitvou "Na běhání". Často pak měnil majitele a byl předmětem mnoha sporů.

V roce 1527 jej získávají rytíři z Bünau a o sto let později tyrolští Thunové. Po 30leté válce hrad jako pevnost ztrácí na významu, dále slouží jen jako skladiště a vězení, ale postupně chátrá a pustne. Na konci 19. století v období počátků turistiky a v letech II. světové války utrpěl jako stavební památka nenahraditelné škody. Z iniciativy turistického spolku byl neodborně přestavován. Stržena byla jihovýchodní bašta, prolomen dnešní vchod a uzavřen slabší příčnou zdí s bránou. Ta se později zřítila. Ze zbytků paláce byla vystavěna podklenutá vyhlídková plošina.

Pod hradem u skupiny letitých lip se zachovalo výrazné stavení starého šenku, ve kterém se konával hrdelní soud před exekucí na blízkém Šibeničním vrchu. Dobře udržovaný objekt patří patrně k nejstarším hrázděným stavbám v celém Českém středohoří. Nedaleko ležící malá osada Blansko vznikla až po parcelaci panského dvora v roce 1794. V letech 1850 až 1950 byla osadou obce Mirkov a dnes administrativně patří k Povrlům (farnost Mojžíř).

Historie
Obec je zmiňována v roce 1348. V letech 1375 až 1400 byl na tvrzi uváděn Ejvan a potom Jan Tlumek a v letech 1429-82 patřila rodu Šestáků. V roce 1527 náležela Janovi, v roce 1546 Albrechtu z Lungvic. S dcerou Markétou vyženil v roce 1569 ves Wolf Žoldan (Soldan) ze Štampachu, který ji připojil ke všebořickému panství, přikoupeném v roce 1580. Sňatkem s Esterou ze Štampachu získal panství Jan Heřman Kölbl z Geisingu, který pro účast na povstání stavů přišel v roce 1623 o třetinu panství. Statek (stál při hostinci U zeleného stromu na cestě do Božštětic) se vsí připadl jeho manželce.

V roce 1794 byly pole velkostatku rozprodány a dvůr zanikl. V letech 1850 až 1960 byl začleněn ke vsi Kočkov, jako část obce. Původní půdorys vsi byl setřen novější výstavbou. Od roku 1961 byly připojeny také části Chuderovec, Žežice a Sovolusky. Od roku 1980 má obec části - Chuderov, Libov, Chuderovec, Mlýniště, Radešín, Lipovou, Žežice, Neznabohy a Sovolusky. K obci náleží také Ovčárna (Schaferei), která měla v roce 1921 devět domů (farnost Žežice).

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.chuderov.cz, na kterých najdete další informace.