Ryjice

Ryjice

Ryjice, jako jedna z mála obcí na ústecku, se mohou pochlubit písemnou zmínkou již od roku 1186 a to v latinském jazyce jako "VILAS RIGICI". Bylo to patrně v souvislosti s tím, že byly roku 1169 spolu s nedalekými Povrly a Roztoky věnovány králem Vladislavem I. řádu Johanitů (v roce 1186 byla zmiňována jako jejich zboží). Druhou možností zůstává zmínka v písemnostech o tom, že obec darovali Měšek a Hroznata z Peruce řádu Johanitů, ale až o deset let později, tedy v roce 1179. Po roce 1400 byly Ryjice začleněny k panství hradu Blansko.

Můžeme předpokládat, že šlo o kruhovou slovanskou osadu, tvořenou několika z části zahloubenými chýšemi a otevřeným ohništěm. Rozrodem pak postupně vznikla přípotoční protáhlá ves. Její poloha neskýtala vhodné půdní podmínky pro rozsáhlejší polní hospodářství a tak své opodstatnění nachází domněnka, že základem pozdější vsi bylo několik domkářských a zahradnických usedlostí. Obyvatelé se živili převážně prací v lese, výrobou smoly a také jako lodníci na blizkém Labi.

Na konci 16. století byly postaveny ve střední části domy č. p. 11, č. p. 12, č. p. 13, mlýn č. p. 25 v Zadních Ryjicích a rychta č. p. 31. Ostatní domy tu byly postaveny až po třicetileté válce, mlýn č. p. 8 v roce 1848. Po třicetileté válce se zde rozšířilo také pěstování lnu a ovocnářství. S téměř idylickým charakterem Ryjického potoka, hluboko zaříznutého do příkrých strání, ostře kontrastuje fakt, že často přinášel zkázu v podobě samovolných sesuvů podmáčené půdy.

Po velkých deštích v roce 1770 došlo k tak výrazným sesuvům půdy, že bylo rozhodnuto potok regulovat. Kromě několika menších jezů a stupňů brzdících prudký spád byl v obci vybudován 15 m vysoký, v koruně 40 m dlouhý a u paty 9 m silný jez, aby zadržoval pohyb kamení a zpomalil proud tekoucí vody.

V letech 1850-80 se obec stala osadou vsi Mirkov, od roku 1880-1980 se však stala znovu obcí. V novodobých dějinách významnou roli pro rozvoj obce sehrála její geografická poloha. Tato lokalita je doslova omývána vzdušnými proudy severozápadních větrů, přinášejících vlhký mořský vzduch. Toho v roce 1895 využil spolek pro stavbu dělnické léčebny v Ryjicích s názvem "Sanatorium pro plicně choré" a v roce 1902, za finanční podpory Heleny Petschkové byl otevřen první pavilon nazývaný HELLENENHEIM, v tomto roce se byla také rozšířena kapacita z 26 na 50 lůžek.

V roce 1906 se do projektu zapojila hornická Ústřední bratrská pokladna v Mostě, a v Ryjicích postupně vznikla rozsáhlá léčebna s kapacitou 160 lůžek. Ta pak sehrála důležitou roli v boji se zákeřnou tuberkulózou i po II. světové válce. Dnes je areál zcela zrekonstruován a využíván jako léčebna dlouhodobě nemocných (LDN), náleží do správy Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem a areál budov je státem chráněnou kulturní památkou. V prostorách léčebny se nachází 43 m hluboká artézská studna s vodou teplou 12° C, tedy asi o 4° C teplejší, než dodávají okolní studny.

Po roce 1945 se samostatné Ryjice staly v roce 1980 součástí Neštěmic a spolu s nimi v roce 1986 dokonce částí Ústí nad Labem. V rámci demokratizace společnosti se v roce 1990 opět osamostatnily.

Tipy na výlet
Kudy k nám, oblast vymezená naší mapkou (uvedenou v rubrice dopravní spojení), ač není rozsáhlá, po turistické stránce skýtá pestrou paletu zážitků z tohoto zákoutí Českého středohoří. Proto přijměte naši pozvánku na výlet.

Východiskem bude zastávka ČD v Neštědicích, mezi Povrly a Neštěmicemi. Po zelené značce vystoupáme příkrou stezkou do sedla pod Kozím vrchem (1,5 km). Zde odbočka na vrchol - 380 m n.m., převýšení + 235 m. Odměnou za námahu bude překrásný výhled do údolí Labe.

Ze sedla pokračujeme přes louku a dále po silničce do Mašovic (3 km), dál polní cestou do Mírkova (5,5 km). Zde se připojí žlutá značka a silnička nás dovede pod hrad Blansko (7 km). Mineme skupinu lip s budovou starého šenku a pěšinou vystoupáme na hrad (7,5 km, převýšení + 180 m). Z vyhlídkové plošiny se nám naskytne možnost kruhového rozhledu po celé severní části Českého středohoří. A když dá počasí, můžeme odsud vidět i siluetu Ještědské dominanty v Jizerských horách. Za přispění dalekohledu se nám tento zážitek ještě zvýrazní, vřele doporučuji.

Po prohlídce zřícenin pokračujeme dál po zelené, která obtáčí vrchol ze severu a prudce klesá do Ryjického údolí (konečná MHD v Ryjicích 9 km, sestup - 250 m). Uvedenou trasu lze absolvovat i opačně.

Pro náročné bych tuto trasu doporučil i pro vášnivé cyklisty, děti a manželky bych však vzhledem k terénu nechal doma. Odměnou mu může být i dobře vychlazené pivo v Mírkově, kde je možno i skromně posedět, pokud tedy dorazíte ve správnou dobu a ještě lepší čas. Pokud tedy nic nenamítáte, je čas vyrazit.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.ryjice.cz, na kterých najdete další informace.