Albrechtice v Jizerských horách

Albrechtice v Jizerských horách

Albrechtice v Jizerských horách byly založeny roku 1670 a byly pojmenovány po majiteli panství Albrechtu Desfours. Místní část obce Mariánská Hora vznikla asi kolem r. 1702. První osídlenci se zabývali kácením dřeva a ručním tkalcovstvím. Teprve zavedením sklářského průmyslu do této oblasti se částečně zlepšily životní podmínky obyvatel.

Obec se nachází v údolí mezi horou Špičák a Mariánskou horou, v nadmořské výšce přes 600 m.n.m. Rozlohou katastru (2458 ha) se tato malebná horská víska řadí na třetí místo v okrese Jablonec nad Nisou. Počet trvale žijících obyvatel se ve dvacátém století postupně snižoval z 2266 (1900 ) na dnešních 330 obyvatel. V obci je 437 domů, z toho 160 rodinných a 277 rekreačních. Jedná se většinou o zachovalé domy rázovité lidové architektury, kterým prostředí přírodní chráněné oblasti dodává ojedinělý kolorit.

Dominantou obce je římskokatolický kostel sv. Františka z Pauly, který byl pro svoji historickou hodnotu uznán chráněnou kulturní památkou. Kostel je významný svou bohatou pseudobarokní štukovou výzdobou, třemi oltáři a dřevořezbami svatého Václava a svatého Víta z konce 18. století.
Návštěvníky místního hřbitova zaujme mohutné mauzoleum s kopulí, které bylo postaveno synem neobyčejně podnikavého Johanna Schowanka, zakladatele firmy na výrobu dřevěných perel a hraček. Později byla firma přejmenována na závod Tofa, nyní firma Detoa. Předtím než v roce 1934 zemřel, přál si být pohřben na albrechtickém hřbitově.

Současnost
V současné době je obec plynofikována, má zřízen veřejný vodovod, kanalizaci a vlastní čističku odpadních vod. V devadesátých letech došlo k další modernizaci obce, na níž se vydávaly značné sumy peněz (úprava základní školy a její plynofikace, vybudování lyžařského vleku, zavedení plynu se dočkala i mateřská škola a požární zbrojnice).

V roce 1998 byla započata půdní vestavba dvou bytových jednotek v budově požární zbrojnice, na kterou obec dostala státní dotaci 640 tis. Kč a z vlastního rozpočtu poskytla 800 tis. Kč. V roce 1999 byly byty předány k užívání novým nájemníkům. V témže roce byla za přispění státní dotace z Programu obnovy venkova opravena místní komunikace na Mariánské Hoře a v roce 2000 došlo k dalšímu rozšíření hlavního kanalizačního řádu.

Historii obce zachytili ve své publikaci "Osudy jedné obce Jablonecka" manželé Vojtěch a Jarmila Menclovi. Autoři provází čtenáře po cestách, které vedly obec od prvopočátku až k dnešku.

Albrechtice jsou mimořádně přitažlivé jak pro zimní, tak i pro letní sportovní rekreaci. Jsou-li zasněžené, nabízejí takřka úplný rejstřík různě obtížných sjezdařských terénů. Lze si odtud vyjet na dobře sjízdné kratší i další běžecké trati, propojené do všech jizerskohorských údolí a hřebenů.

V posledních letech se rozšířily možnosti i pro nový obor letní turistiky - pro ty, kteří chtějí ujet v sedle horských kol desítky kilometrů po půvabných lesních stezkách. Albrechtice se začaly přetvářet v obec, jejíž poměrně máločetné obyvatelstvo může umožnit tisícům hostů a turistů, aby tu našli cestu do říše dosud nepoznaného, avšak stále přitažlivějšího jizerskohorského ticha. V dnešním hlučícím a stále uspěchaném světě, bude stále více narůstat poptávka po milých zákoutích, kde vládne pohoda, klid, bezpečí, radost z přírody a nezáludná pohostinnost.

Historie
Obec se nachází v údolí mezi horou Špičák a Mariánskou horou. Byla založena rodem Des Fours kolem roku 1670. Její jméno je odvozeno od dědice panství Smržovka, který se jmenoval hrabě Albrecht Maxmilián Anton.

Kolem roku 1700 vznikla dceřinná osada Albrechtic Mariánská Hora. Pověst praví, že její jméno vzniklo podle sošky Panenky Marie, která byla nalezena při zakládání první usedlosti.

V roce 1705 vznikl dnešní oblíbený cíl turistů, Mariánskohorské boudy. Původní obyvatelé zde pálili dřevěné uhlí.

Ostatní původní obyvatelstvo se živilo dřevorubectvím a zemědělstvím až do konce 18. století. V 19. století nastal rozmach sklářství. Hutě v Antonínově a později i v Albrechticích dodávaly sklářskou surovinu pro albrechtické a mariánskohorské brusírny.

Před koncem století patřily již Albrechtice svou pověstí k místům s největším a nejkvalitnějším počtem brusičů na okrese Jablonec. Na přelomu 19. a 20. století byly Albrechtice spojeny s okolím železnicí a silnicemi. V této době již měly Albrechtice od roku 1784 kostel, od téhož roku hřbitov, 1794 byla postavena fara a roku 1784 se zahájilo vyučování v obecní škole.

První světová válka tvrdě zasáhla do života obyvatel obce. Mnoho mužů padlo či bylo zraněno, což se samozřejmě projevilo i na hospodářském životě obce. Ještě horší důsledky však měla II. světová válka a následný odsun německých obyvatel. Od padesátých let rostl počet rekreačních chalup a zmenšoval se počet trvale žijících obyvatel. Větší objekty byly přidělovány podnikům pro závodní rekreace.

Od roku 1975 se rozvíjí i podmínky pro sjezdové lyžování. Byla vybudována nová sjezdovka včetně vleků a v roce 1980 se na Špičáku uskutečnily závody evropského poháru žen.

V 80. letech počala výstavba vodovodní a kanalizační sítě. Tato výstavba byla dokončena po roce 1989 včetně výstavby čistírny odpadních vod. V letech 1993 - 1996 proběhla plynofikace obce, takže v současné době je obec kompletně zainvestována sítěmi. Tato skutečnost společně s rozvíjejícími se službami a vzrůstajícím počtem lyžařských vleků je důležitá pro další rozvoj obce jako střediska cestovního ruchu.

Turistické zajímavosti

Jizerské hory
Nejsevernější pohoří České republiky, na západě sousedící s Lužickými horami a na východě přecházející do Krkonoš, za jejichž výběžek kdysi byly považovány, to jsou Jizerské hory, od nepaměti hory hraniční. Pohoří, budované převážně prvohorními hrubozrnými žulami, spadá na severu příkře do pahorkatiny kolem Frýdlantu, jižními svahy klesá pozvolna do kotliny pod hřebenem Černé Studnice a Ještědského hřbetu. Z jeho nejvyšších hor v severní části - Smrku (1 124 m), Jizery (1 122 m) a Černé hory (1 084 m) stékají prameny desítek vodních toků k Jizeře a Kamenici, Nise a Smědé. Nejvyšší hora Wysoká Kopa (1126 m) leží na polském území. Po hřebenech hor vede rozvodnice mezi Severním a Baltským mořem.

Centrální část pohoří má mírně zvlněný povrch se širokými údolími mezi zaoblenými vrcholy, se skalami bizarních tvarů, umožňujícími daleké pohledy do nitra hor i do podhůří. Strmé okrajové svahy na severu spadají do hlubokých roklí a strží s vodopády a peřejemi mezi žulovými balvany. Kromě vodních toků jsou charakteristickým krajinotvorným prvkem této oblasti smrkové, na severních svazích pak bukové porosty, louky s horskou květenou a rašeliniště, které dodávají krajině severský ráz. K raritám patří i zakrslá forma smrku, kterou je možné vidět Na Čihadlech, rašeliništi, které za svůj název vděčí z minulosti čihařům - lovcům zpěvného ptactva. Zvláštností tohoto místa je i to, že z jezírek odtékají vody do dvou moří.

Bohaté na květenu jsou horské louky, na nichž upoutá zejména prha arnika, kýchavice Lobelova, prstnatec májový, pětiprstka žežulník. Bylinné patro lesních porostů, ať již smrkových nebo bukových, reprezentuje zejména hořec tolitovitý, lilie zlatohlavá, měsíčnice vytrvalá, žluťucha orlíčkovlistá nebo mléčivec alpský.

Jizerské hory byly po staletí nepřístupné a civilizací nedotčené. Pomineme li středověké hledače drahokamů a obyvatele horské osady Jizerka, pak teprve rozmach sklářské výroby přivedl do hlubokých, převážně bukových lesů první osadníky. Sklárny, které zde vyrůstaly, využívaly k tavení suroviny bukové dřevo, postupovaly do nitra hor a jejich působení zcela změnilo charakter lesních porostů.

Na místo bučin, které se uchovaly jen na nepřístupných místech skalních roklí, nastoupily méně odolné, převážně smrkové monokultury. To spolu s industrializací podhůří a především v důsledku neúnosného nárůstu exhalací z nedalekých tepelných elektráren v nedaleké minulosti vedlo k postupné devastaci lesů a jejich zničení. Tento stav se dnes za značného úsilí řady institucí a velkých finančních nákladů jen pomalu napravuje. Pro své dochované přírodní prostředí a výjimečné krajinné hodnoty byly hory, kdysi téměř nedotčené civilizací, vyhlášeny v roce 1967 Chráněnou krajinnou oblastí.

Jizerské hory byly již od konce devatenáctého století a zejména pak v počátcích století dvacátého i centrem turistického dění. Rychle vznikající horské spolky budovaly nejen cesty, které zpřístupňovaly neznámá místa novým návštěvníkům hor, ale chloubou každého horského spolku bylo mít na svém území rozhlednu. Jizerské hory v té době byly pokryty hlubokými lesy a tak přirozených vyhlídkových bodů, zejména na jižní straně, bylo málo. Díky tomu mají i dnes návštěvníci možnost navštívit kamenné rozhledny Královku, Tanvaldský Špičák, Bramberk, Štěpánku i nejstarší kovovou rozhlednu v Čechách Slovanku. Do výčtu patří nesporně i rozhledny Nad Prosečí a Černá Studnice, i když jsou mimo CHKO.

Jizerské rozhledny

Královka
Janovská sekce Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory se rozhodla, že na Königově výšině (dnešní Královce), postaví zatím jen dřevěnou rozhlednu. Byla objednána jednoduchá trámová konstrukce se dvěma patry a s vyhlídkovou plošinou ve výši 19 m. Slavnostní vlajky nad ní poprvé zavlály 9.9.1888. Jakmile to bylo možné, janovská sekce zakoupila ještě nedaleký domek, kde zřídila malé pohostinství.

Dřevěná rozhledna se těšila velkému zájmu návštěvníků až do roku 1906, kdy padla za oběť listopadové vichřici. Janovští však reagovali velice rychle. Požádali jabloneckého stavitele S. Arnolda o vypracování projektu kamenné rozhledny a 8. září 1907, za necelé 4 měsíce od položení základního kamene, již otevírají novou, 23,5 m vysokou, věž. Malá chata už nestačí zvýšenému zájmu, a když v roce 1933 vyhoří, je rok nato nahrazena novým horským domem, který je postaven v těsné blízkosti rozhledny, aby bylo ještě více zdůrazněno sepětí obou staveb.

Černá Studnice
Již v roce 1885 na vrcholovém skalisku upravil liberecký horský spolek jednoduchou plošinu s přístupovým schodištěm. Byla to vůbec první vyhlídka zbudovaná úsilím Něm. horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory (DGJI), i když do opravdové rozhledny měla ještě daleko. Jablonecká sekce velmi toužila po reprezentačním turistickém stánku ve svém nejbližším okolí. Proto v roce 1901 předložila návrh na postavení chaty s rozhlednou na Černé Studnici.

Liberecké ústředí zahleděné na Ještěd nemělo pro další velkou investici přílišné pochopení, a tak to jablonečtí turisté vyřešili po svém. V roce 1903 sekce vystoupila z DGJI a dala základ samostatnému spolku. Ten ještě v témže roce vyhlásil veřejnou soutěž na návrh souboru staveb na Černé Studnici. Ze soutěže vzešel vítězný projekt architekt Roberta Hemmricha, který rozhledně vtiskl podobu neohrožené strážní věže. Práce byly zahájeny v létě 1904 a 14 .8. 1905 již bylo dílo zahrnující chatu a 26 m vysokou rozhlednu hotovo a předáno veřejnosti. Všichni obdivovali zejména mohutnou rozhlednu, na jejíž 160 cm silné zdi byly použity žulové kvádry až 3 tuny těžké.

Špičák
Na opravdovou rozhlednu čekal Špičák až do roku 1909. Aby si albrechtická sekce Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, která stavbu připravovala, již předem pojistila úspěch podniku, zaštítila se dvěma jmény, která tehdy něco znamenala. Jedním z nich byl architekt Robert Hemmrich jako autor projektu a druhým nikdo jiný než samotný František Josef I.

V roce 1908, kdy byl pokládán základní kámen k rozhledně, se totiž po celé monarchii konaly oslavy 60 let jeho panování. Při té příležitosti císařská kancelář milostivě svolila, že budoucí věž bude moci nést jméno "Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa I.". Pro horský spolek to bylo vyznamenání, od kterého si stavitelé jistě slibovali, že přinese i větší příliv prostředků na stavbu. Asi tomu tak nebylo, neboť z finančních důvodů sekce nakonec upustila od původního záměru postavit rozhlednu současně s chatou.

I tak, bylo otevření nové vyhlídkové věže na Špičáku, uskutečněné 4. 7. 1909, velkou událostí, kdy na vrcholu rozhledny vlály vlajky, pronášely se projevy a stařičkému císaři i jeho zanikajícímu mocnářství byla provolávána věčná sláva. Rozhledna nestála osamoceně dlouho. Již za rok byla dokončena přístavba restaurace s hostinskými pokoji. Dnešní podobu dostal objekt v roce 1930, kdy byla chata podstatně rozšířena a úplně pohltila vlastní rozhlednu, z níž je dnes vidět jenom vrchol s vyhlídkovou plošinou. Na úchvatnosti rozhledu ze Špičáku to však nijak neubírá.

Protržená přehrada
Přehrada na řece Bílé Desné, v nadmořské výšce 806 m.n. byla postavena v letech 1912 - 1915. 18.9.1916 došlo k protržení přehrady, jež mělo katastrofické následky. Povodňová vlna způsobila nejen obrovské materiální škody, ale vyžádala si i 65 lidských životů. Jedná se o unikátní zbytky protržené přehrady, jejíž nevhodná technologie stavby po katastrofě sloužila pro bezpečnější výpočty dalších přehradních konstrukcí, budovaných po roce 1916.

Dne 24. 5. 1996 byla prohlášena za kulturní památku.

Mariánskohorské boudy
Dodnes oblíbený cíl turistů. Jedná se o pasteveckou enklávu krkonošského typu na Mariánskohorském hřebeni. Založena byla v roce 1705 a až do minulého století byla nazývána Fritzovy boudy.

Kaplička Panny Marie
Již od 16. století byla zbudována kaple pro sošku Panny Marie nalezenou bývalým domorodcem panem Bittnerem. Od té doby byla vroucně uctívána zdejšími obyvateli z celého okolí. V nedávných desetiletích však nastalo období, kdy se na úctu k Panně Marii na tomto místě zapomnělo. V roce 1990 však byla obnovena tradice pouti ke kapličce na Mariánské Hoře. V květnu 1994 byla kaplička poničena a milostná soška Panny Marie odcizena. Místními farníky byla zrekonstruována nová socha Panny Marie a při následující Mariánské pouti v roce 1995 byla kaplička znovu vysvěcena.

Kostel sv. Františka z Pauly
Z počátku byl kostel zasvěcený sv. Vavřinci a poté, co patronát převzal hrabě Desfours, Františku de Paula. Na hlavním oltáři je obraz sv. Františka de Paula, po jeho stranách jsou dřevořezby sv. Václava a sv. Víta z konce 18. století. V postranních oltářích je obraz sv. Vavřince a socha Panny Marie. Rokoková kazatelna je z 18. století. Kazatelna i křtitelnice jsou dokladem značného rozmachu řezbářského řemesla té doby. Jediný zachovalý zvon pochází z 17. století a byl sem přenesen v r. 1784 z Mladé Boleslavi. Krásný lustr připomíná, že jsme v oblasti s bohatou sklářskou tradicí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.jizerske-hory.cz/obce/albrecht, na kterých najdete další informace.