Můj účet

Zapomenuté heslo? | Nový účet

Světice

Historie
Černokostelecké panství, jehož součástí se Světice mezi lety 1513 až 1543 staly, držel rod Slavatů z Chlumu a Košumberka přes třicet let. Za účast na stavovském povstání v roce 1547 musel Diviš Slavata, stoupenec Českých bratří, některá svá panství, mezi nimi i černokostelecké se zápisným Tehovskem, postoupit vítěznému králi Ferdinandovi I. Ten si ale černokostelecké panství, bohaté na lesy a honitbu, dlouho neponechal. Již roku 1558 prodala Královská komora Kostelec nad Černými lesy (včetně již nezápisného panství Tehov) Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic.

Tímto prodejem přestalo trvat formálně odlišné postavení Tehovska, které natrvale splynulo s Černokosteleckým panstvím. Jaroslav Smiřický jako mladý katolický šlechtic zachoval v osudném roce 1547 věrnost Ferdinandovi I. a tím si pojistil skvělou budoucnost. Roku 1554 byl přijat do panského stavu Království českého. O čtyři roky později byl povolán do zemského soudu a roku 1570 se stal dvorským maršálkem. V této významné funkci přežil dva české krále a byl trvalým královým zástupcem při diplomatických a dvorských jednáních.

O tom, jak vypadalo Černokostelecké panství ve druhé polovině 16. století se více dozvíme z dochovaného urbáře panství Kostelec nad Černými lesy z roku 1565. Ve Světicích hospodařil v roce 1565 Bartoň Světickej a Mach Matěj, dále je tu poznámka " Item v té vsi jest krčma vejsadní ". Nebo-li buď tu vrchnost provozovala krčmu a nebo měla právo si ji "vysadit" , čili zřídit. Nebylo by to při cestě vedoucí z Prahy do Sázavy a Komorního Hrádku nic pozoruhodného.

Poslední "občerstvovací stanicí" při cestě od Prahy byla Benická hospoda, pak vedla cesta dlouho mezi poli po rovině až do Světic. Odtud pokračovala dále (v trase dnešní silnice) mírně do kopce do Všestar, kde byla samozřejmě také krčma. (Urbář z roku 1565 uvádí, že krčmářem ve Všestarech byl Duchek Krátký).

A nezapomínejme ani, že Světice byly nejzápadnější vesnicí, jakousi branou Černokosteleckého panství. Stavba krčmy na takovém místě při živé cestě nemusela být pro vrchnost nezajímavá. Urbář rovněž připomíná rybníček nade vsí na dvacet kop rybí násady. (Slovem kopa označovali naši předkové počet 60 kusů). Roku 1565 podle urbáře na statku hospodařil Mach Matěj a platil vždy na sv. Jiří (24. dubna) 40 pražských grošů a na sv. Havla (16. října) stejný obnos. Větší statek, v pozdějších dobách zvaný Vávrovský grunt, stával při zmíněné zemské cestě s největší pravděpodobností v místech dnešního statku č. p. 6 (U Susů).

Matouš Světický získal kolem roku 1613 statek v Tehově od Evy, vdovy a sirotků po nebožtíku Blažejovi. Po něm tu hospodařil Matěj Světický, který roku 1653 již nebyl mezi živými. Po Matouši Světickém, " který ještě za pánův ze Smiřic na tom gruntě bejval" ( jak píše purkrechtní kniha rychty Mukařovské však zůstal ještě syn Václav připomínaný v letech 1653 až 1678. V roce 1679 je v purkrechtní knize poznámka : "Václavovi Světickému, o nemž se neví. Nenajde-li se, právem odúmrtě Jeho Milosti Královské připadne 17 kop grošů míšeňských".

Václav Světický se nejspíše ztratil ve světě a český král na to konto nepatrně zbohatl. Ve Všestarech dostal roku 1679 Martin Kalaš zápis ne pustou a spálenou chalupu nebožtíka Jiříka Světického. A podle matriky oddaných se roku 1712 oženil Jan Čzubert z Tehova s Alžbětou, vlastní dcerou Lukáše Světického ze vsi Svojetic.

V roce 1597 zemřel pan Jaroslav Smiřický ze Smiřic, hofmistr královského dvora a jeden z nejbohatších šlechticů v Čechách. Ze svého majetku ustanovil tzv. svěřenství (fideikomis) - ustanovil, aby majetek připadl vždy nejstaršímu z rodu, bez ohledu na rodovou pošlost. Do svěřenství patřilo panství Kostelec nad Černými lesy (tedy i Světice), panství Uhříněves (kam patřily například Říčany a Otice) a pražský palác na dnešním Malostranském náměstí. Jaroslav Smiřický, jehož čtyři děti pomřely v mládí, asi netušil, jak rychle vezme kvetoucí rod Smiřických za své. Přesto v závěti ustanovil, že v případě vymření všech mužů mají dědické právo také ženy. Brzy na jeho slova došlo.

Po Jaroslavově smrti zdědil ohromný majetek synovec Zikmund Smiřický (+ 1608 ) z hruboskalské větve. Po něm jeho syn Jaroslav (+ 1611) a poté Albrecht Václav (+ 1614 ) z náchodské větve rodu. Tehdy (v roce 1614) bylo "nejstaršímu z rodu" Albrechtovi Václavovi čtyřiadvacet let a ohromné majetky dědil teprve dvacetiletý Albrecht Jan, syn hruboskalského Zikmunda Smiřického (+ 1608). Ani jemu nebylo souzeno dožít se vysokého věku. V květnu roku 1618 patřil k předním iniciátorům pražské defenestrace místodržících Slavaty, Martinice a písaře Fabricia (spiklenci se sešli v předvečer akce v jeho paláci na Malé Straně, horlivě podporoval stavovské povstání, zemřel však již v listopadu téhož roku (1618 ) ve vojenském ležení.

O ohromný majetek vznikl spor mezi pozůstalými sourozenci Albrechta Jana - Markétou Saloménou, provdanou za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka a Alžbětou Kateřinou, kterou však před lety její vlastní otec kvůli milostné aféře s neurozeným mužem vydědil a uvěznil na hradě Kumburku. Z kumburského vězení ji ovšem v čase válečných zmatků stavovského povstání vysvobodil Jindřich Ota z Vartenberka a neprodleně se s ní oženil. Obě sestry měly ještě bratra Jindřicha Jiřího Smiřického, ten byl však " na rozumu nedostatečný".

Spor obou sester skončil tragicky. V roce 1619 přijela do Jičína komise českých stavů, aby celou záležitost vyřešila. Snad nešťastnou náhodou či neopatrností se vzňal střelný prach uložený v podzemí jičínského zámku. Obrovský výbuch rozmetal část zámku, usmrtil Alžbětu Kateřinu Vartenberkovou ze Smiřic, jejího švagra Jindřicha Slavatu a přes třicet dalších osob. Dědičkou obrovského majetku se stala vdova Markéta Slavatová ze Smiřic, poručnice nesvéprávného bratra Jindřicha Jiřího. Ani té však nebylo souzeno dlouho spravovat rodové dědictví. Po bělohorské bitvě v roce 1620 panství Smiřických uchvátil válečný dobrodruh Albrecht z Valdštejna ( z rodu Smiřických pocházela jeho matka ), který je v roce 1622 prodal Karlu knížeti z Lichtenštejna. Tomuto rodu patřilo černokostelecké panství až do konce feudalismu. V roce 1933 černokostelecký zámek koupil od Lichtenštejnů československý stát.

Pohnutý konec rodu Smiřických, zejména jeho náhlé vymření, způsobené nejspíše dědičnou zdravotní indispozicí ( snad plicním neduhem ) zaujal nejen četné historiky, ale inspiroval i k literárnímu zpracování. Josef Svátek sepsal známý "Pád rodu Smiřických" , Radovan Šimáček zdařilou knihu "Výbuch". O někdejších černokosteleckých pánech napsal dokonce Jan Jiří Kolár v roce 1882 hru "Smiřičtí ". Rodové příjmení zaujalo i spisovatele Josefa Škvoreckého ( *1924 v Náchodě, který pánům Smiřickým kdysi patřil ) - hrdinu svých příběhů nazval Danny Smiřický a rodné město Kostelcem.

Za Karla z Lichtenštejna byla prováděna na jeho panství násilná rekatolizace a utužení poddanství. A to tak, že v roce 1626 došlo na Černokostelecku ke vzpouře. Zemi navíc drancovaly armády nepřátelské i vlastní - císařské, neboť zuřila třicetiletá válka.

V těch dobách zpustlo mnoho vsí v okolí a také Světice potkal stejný osud : když královští komisaři sepisovali v roce 1654 pro daňové úcely soupis poddaných, tzv. Berní rulu, nalezli vísku pustou "v kteréžto bejvali gruntové" Vávrovský s 50 strychy polí a Rousovský rovněž s 50 strychy polí. Okolní obce na tom nebyly o mnoho lépe. V Tehově byly tehdy ( 1654 ) z osmnácti gruntů tři pusté, ve Všestarech z osmnácti gruntů dvanáct pustých, zcela zpustla víska Vojkov, z Aldašína u Jevan zbyl do dnešních dnů jen kostel.Také kdysi kvetoucí městečko Říčany na uhříněveském panství, patřícím rovněž Lichtenštejnům, bylo ve čtyřicátých letech 17. století vypáleno a zpustošeno tak, že zůstalo po sedm let neosídleno.

Přibližnou odpověď na otázku, kdy Světice zanikly, nám může dát Purkrechtní kniha rychty mukařovské z let 1660 - 1729. V ní je totiž u zápisu z roku 1717 poznamenáno, že u obou světických gruntů - Vávrovského i Rousovského - nebyl zaplacen pravidelný pololetní úrok na svatého Jiří roku 1635. Zdá se, že rok 1635 byl pro Světice osudným, snad právě tehdy přestaly být obývány. Kdy přesně a proč už se asi nedozvíme. Z historických pramenů je patrné pouze to, že ve vísce sedm desetiletí nikdo nesel a nikdo nesklízel, neboť oba grunty byly "zarostlé rozdílným dřívím" a hospodářů nebylo. Život se do Světic vrátil až počátkem osmnáctého století.

Karel Mikuláš Grenzer z Grenzenbachu a hejtman Černokosteleckého panství Přech Svatkovský z Dobrohoště si stěžují 8. srpna 1635 českým místodržícím, že Kostelecké jakož i všechna okolní lichtenštejnská panství jsou zruinována, že knížecí úredníci, nemohouce obhájit holé živobytí, raději vystupují ze služby. Zkusme si představit, jak se asi vedlo prostým poddaným.

Roku 1677 dokončil po pěti letech práce knížecí fišmistr čili porybný Šimon Karel Svoboda s pomocníkem Janem Karlem Ouvalským podrobný urbář černokosteleckého panství. Zlatá kniha, jak je tento objemný, patnáct kilogramů vážící foliant v silných okovaných deskách se zlatou ořízkou nazýván, byla sepsána na příkaz majitele panství, knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna.

Do panských urbářů byly uváděny popisy gruntů s výměrou i oceněním a jmény hospodářů, závazky a povinnosti, které na gruntech vázly - robota, výše vrchnostenských úroku, naturální dávky apod. Opravdovou perlou mezi panskými urbáři je právě černokostelecká Zlatá kniha, podle historika Augusta Sedláčka "vůbec nejdokonalejší urbář ze všech, které kdy u nás složeny a psány byly ".

V letech 1672 - 1673, kdy Šimon Karel Svoboda sbíral v terénu podklady pro sepsání Zlaté knihy, patřilo k černokosteleckému panství osmdesát čtyři vesnic, tři městečka a jeden městys vejsadní. Podstatná část gruntů byla v té době následkem třicetileté války stále ještě pustá. Pusté byly v té době i Světice.

Protože Zlatá kniha byla sepsána na základě starších podkladů, mnohé co je zde uvedeno, platilo již za pánů Smiřických, kterým patřilo černokostelecké panství před třicetiletou válkou. O Světicích se dozvídáme, že patřily do obvodu rychty mukařovské. Dále jsou zde poznamenána jména bývalých hospodářů, snad posledních, kteří zde do zániku vsi hospodařili. Byl to Matouš Krása a Šimon Kulhavý. Podle pololetních platů, které oba odváděli, je možné určit, že Krásovi patřil větší, Vávrovský grunt, zatímco Kulhavý hospodařil na menším, Rousovském gruntě. (Příjmení Kulhavý se vyskytuje také v Radošovicích, kde v roce 1565 hospodařil Petr Kulhavý.)

Osadou patřily Světice pod právo rychtáře tehovského. Tehovskému rychtáři pomáhali dva konšelé. Jeden z nich snad býval ze Světic, jako například v roce 1808 Jan Drška, jehož jméno čteme na plášti světického zvonku. Rychtář s konšely představovali mezi poddanými výkonnou moc a měli právo trestat menší přestupky. Zlatá kniha se u popisu Tehova zmiňuje o kládě a trdlici.

Do mlýna se ze Světic podle Zlaté knihy jezdívalo až do Jevan. V neposlední řadě je v urbáři zmínka o "silnici hlavní" od Komorního Hrádku ku Praze, která vsí procházela a o krčmě vejsadní (svobodné).

Během třicetileté války potkal Světice osud mnoha podobných vesnic, vesniček a samot. Zpustly a zanikly. Ještě roku 1682 připomínají se Světice jako pusté. Až počátkem 18. století vrátili se sem prokazatelně hospodáři. Ve Světicích se totiž narodilo dítě. A kde v kolébkách vrní děti, tam pulsuje život. Podle matriky pokřtěných fary Mnichovice byl 17. února 1704 pokřtěn Matěj, syn Josefa Zvědinky (Zwiedinka) a jeho manželky Kateřiny. U kolonky "odkud" vyplnil mnichovický farář: " ze Swieticz". Domicily kmotra novorozeněte a dvou svědků obřadu - Petr Zachariáš ze Žernovky, Pavel Hospodka ze Žernovky a Kateřina Čadilka z Babic - napovídají, odkud asi Zvědinkové do Světic přišli.

Téhož roku 1709 se ve Světicích narodil (a byl 17. října v Říčanech pokřtěn) také Tomáš, syn Jiřího Vodičky a jeho ženy Ludmily. O dva roky později se podle říčanské matriky Vodičkovům narodila dcera Ludmila, roku 1712 ve Světicích porodila Marie, manželka Vojtěcha Vodičky, syna Tomáše atd. Také o svatbách bývalo asi veselo. Třeba když si roku 1709 bral vdovec Václav Vodička za Světic pannu Ludmilu Chalupnickou z Tehova. Nebo o šest let později, roku 1715 Jiřík, syn Lukáše Kuby ze Světic se ženil s Dorotou, dcerou Martina Malýho z Tehova.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecsvetice.cz/, na kterých najdete další informace.

 
 

Náš tip

Úžasný poznávací zájezd do OMÁNU

Poznejte s OMÁN - tajemnou zemi pevností, hradů, rozeklaných hor a pouští, Zemi zelených oáz, bílých písečných pláží a vůní Orientu. S českým průvodcem a poutavým výkladem.  CK TILIA.

ZÁJEZDY ONLINE 2018

Široká nabídka FIRST MINUTE a LAST MINUTE ZÁJEZDŮ pro rok 2018 za mimořádné ceny. V nabídce také zájezdy německých CK.

UBYTOVÁNÍ ZA NEJLEPŠÍ CENY

UbytováníNejširší nabídka ubytování ve všech destinacích světa za bezkonkurenční ceny. Jednoduchá rezervace online.

 

Zájezdy do celého světa

Rudé moře

Stránky věnované Rudému moři, jeho fauně a flóře a letoviskům na pobřeží Rudého moře.

Řecko a řecké ostrovy

Přinášíme vám komplexní informace o Řecku a řeckých ostrovech, rady tipy na cesty, články a zajímavé informace z Řecka. 

Golfový magazín

Nový magazín o golfu. Evidujte si své golfové statistiky online. Dále zde najdete články ze světa golfu - tipy na golfové cesty do zahraničí, golfové legendy, rady a tipy na hru. Součástí je také golfový slovník.

Dovolená v Turecku

Plánujete dovolenou v Turecku? Potom se vám bude jistě hodit náš průvodce Tureckem, ve kterém najdete vše, co potřebujete před cestou do Turecka vědět.

Magazín o bydlení

Navštivte také naše stránky o bydlení, stavbě a zahradě, na kterých najdete inspiraci pro váš domov. Každý den nové články, informace, zajímavosti, rady a tipy ze světa bydlení. 

 
 

RSS v. 0.91, RSS v. 2, Atom . Copyright © svetadily.cz | Created by weto.cz webdesign.

Další cestovatelské stránky na Světadílech - Egypt | Řecko | Itálie | Španělsko | Kanárské ostrovy | Turecko | Tunisko | Chorvatsko | Rakousko | USA