Svatava

Svatava

Novodobá historie obce se začala psát v roce 1990, kdy bal Svatava vyhlášena samostatnou obcí. V roce 1991 zahájil oficiálně svou činnost obecní úřad. Do katastru obce Svatava jsou připojeny dřívější samostatné osady, dnes části obce Davidov a Podlesí. V současné době žije v katastru obce ke dni 31.08.2001 1596 občanů, z toho 796 mužů a 800 žen.

Pod vedením obecního zastupitelstva se v obci stále něco děje. Byla opravena tělocvična a po kolaudaci se uskutečnila na oslavu zábava. Dne 18. 3. 2000 se konal I. Obecní ples. V roce 2000 byly provedeny i rozsáhlé úpravy okolí památníku ženského koncentračního tábora, včetně opravy sochy akademickým sochařem na náklady obce. V červenci roku 2000 se uskutečnila návštěva bývalých vězenkyň z Francie. Obecní úřad pro své obyvatele pořádá oslavy dne dětí, vítání občánků, posezení se seniory, vánoční besídky apod.

Historie
První písemná zmínka o obci Svatava se nachází v listině krále Václava II. z roku 1391, kde je zmínka o staré poštovní silnici, která vedla přes Svatavu. Další písemné zmínky jsou sporadické, až od roku 1553 je Svatava uváděna v análech jako součást sokolovského panství, které bylo v té době v držení Šliků, od roku 1622 pak Nosticů. V roce 1633 bylo obyvatelstvo obce zle postiženo morem, ale nejhůře bylo pro obyvatele panství v letech 1643 - 1644, kdy švédové zpustošili celý kraj. Z doby po 30leté válce je možné najít další písemné zmínky o obci, zejména pak v úředních knihách, hlavně daňových. Obci postihly i další katastrofy. V roce 1845 přišla velká povodeň, která obec značně poničila. V období po první světové válce bylo 97 svatavských padlých nebo nezvěstných a ke konci této války zemřelo i mnoho lidí na tzv. "španělskou chřipku".

Obyvatelé Svatavy se původně živili vorařstvím a pěstováním chmele a až v 18. století začali zdejší sedláci v okolí těžit uhlí, nejprve jako důležitou surovinu pro výroby kyseliny sýrové, později jako topivo. Obec se tak zařadila mezi obce s těžbou uhlí. Prvním podnikatelem v obci byl J. D. Starck, který působil i v okolních obcích a ve Svatavě založil první dělnickou kolonii. V roce 1848 byla panská správa zrušena a Svatava se stala samosprávnou obcí. V té době byla obec důležitá svou polohou na silnici mezi Chebem, Karlovými Vary a Prahou. Tato poloha také znamenala, že zde již v roce 1751 vznikla poštovní stanice. Budova této stanice se zájezdním hostincem dostavená v roce 1767 a v roce 1987 zbořená, tehdy zchátralá stavba, ve které také několikrát přespal J. W. Goethe, byla dlouho historickou připomínkou tehdejší doby. V roce 1903 se Svatava stala městysem, ale nezískala městský znak. V 70. letech 19. století byla postavena nová škola, koncem století přestavovaná a rozšiřovaná.

V roce 1943 byl ve Svatavě zřízen ženský koncentrační tábor, jako pobočka Ravensbrücku, kde bylo umístěno najednou i 2500 žen různých národností. Ty pracovaly v továrně na letecké přístroje. Koncentrační tábor byl osvobozen v květnu 1945. Svatava připojená v roce 1976 k Sokolovu se v roce 1990 stala opět samostatnou obcí.

O vývoji obce svědčí i fakt, že v roce 1884 měla obec pouze 84 popisných čísel, v roce 1937 již 386 popisných čísel a v roce 1952 dokonce 421 popisných čísel.

Pamětihodnosti
• Socha svatého Floriána
• Pomník ženského koncentračního tábora
• Vodní mlýn
• Pošta
• Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
• Starckovská kolonie

Dominantou obce je i v jako ostatních obcích kostel. Ve Svatavě se jedná o kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

V roce 1999 si místní římskokatolická církev připomněla 75. výročí posvěcení zdejšího kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Kostel byl vybudován díky úsilí obyvatel Svatavy, kteří již v prvním desetiletí 20. století (od roku 1908) počali organizovat sbírky na jeho výstavbu, neboť do té doby museli Svatavští na bohoslužby docházet do okolních vesnic. V obci byl založen spolek na podporu výstavby kostela, někteří lidé přispívali dlouhodobě pravidelně, přesto bylo prostředků na výstavbu málo a musely být vydány dluhopisy v celkové hodnotě 50 tisíc korun, díky nimž bylo možno stavbu dokončit. V době samotné výstavby a dlouhá léta poté (až do své smrti v roce 1946) působil ve svatavské farnosti P. Josef Eis, který má na celém díle velkou zásluhu. Slavnostně byl kostel vysvěcen dne 26. 10. 1924 pražským světícím biskupem Glosauerem. O dva roky později přispěl dokonce na výstavbu fary papež Pius XI.

Léta budování komunismu se však na svatavském kostele projevila velmi neradostně - za celou následující dobu byla opravena pouze střecha (bez věže), která je však dnes již v téměř havarijním stavu, svatavští farníci (čítající dnes pouze hrstku lidí, většinou žen) podle svých možností udržovali kostel alespoň uvnitř.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.kr-karlovarsky.cz, na kterých najdete další informace.