Chlum

Chlum

Chlum je nevelká vesnice – okrouhlice, zemědělského charakteru. Leží v půvabné krajině 11 km od Máchova jezera. Je položena na úpatí Maršovického kopce, který postupně mizí vinou těžby kamene (znělec).

Historie obce Chlum
Slovanské místní jméno Chlum (návrší s dlouhým hřebenem) se v Čechách objevuje často a poměrně velmi záhy, dle Friedricha Bernaua již v 11. století. Podle téhož historika by se o podobném stáří dalo uvažovat i v případě této obce. Jisté je, že ves Chlum u Dubé existovala již ve druhé polovině století třináctého, první zmínka je z roku 1293. Roku 1264 založil král Přemysl Otakar II. město pod hradem Bezdězem a poukázal k němu i ves Chlum s okolními lesy.

Za Přemyslova syna Václava II., který byl i jeho nástupcem na českém královském trůně, přešel Chlum do vlastnictví královského komořího Hynka z Dubé. Spolu s touto změnou došlo i k osamostatnění zdejšího kostela a ke zřízení vlastní plebanie roku 1293. Po smrti Hynkova syna, pražského vrchního purkrabí Hynka Berky z Dubé (kol r. 1348) se Chlum dostal do držení jeho manželky Anežky, která zde r. 1361 prezentuje nového plebána. Již za dva roky poté – roku 1363 – však vystupuje jako zdejší patron Hynkův syn Jindřich Berka z Dubé. S jeho jménem se tu pak setkáváme až do roku 1397.

Roku 1402 došlo k dělení majetku po zemřelém Jindřichu Berkovi mezi jeho syny. Chlum se svým kostelním patronátem a několika dalšími vesnicemi tehdy připadl synu Jindřichovi, zvanému Hlaváč. Ten pak 18. března roku 1415 prodává za 210 kop grošů roční úrok ze svých zboží Chlumu a Nežlovic (21 kop grošů; Nežlovice stávaly dle Aug. Sedláčka v místech novoberštejnského dvora a později zanikly) sestrám Kateřině a Anně, dcerám Římka z Medonos.

Patronát nad chlumským kostelem postoupil Jindřich Hlaváč krátce poté svému bratru Jindřichovi na Milčanech a Jestřebí a ten je zde jako patron doložen při prezentacích plebánů v letech 1404 a 1405. Poté snad patronátní právo přešlo na Jindřicha Berku na Housce, neboť ten věnuje roku 1407 kostelu v Chlumu jisté úroky a pozemky.

Téhož roku však Chlum připadl k hradu Jestřebí (dle A. Sedláčka však již r. 1405). V 15. století se pak kromě Berků z Dubé objevují mezi vlastníky Chlumu také Smiřičtí. Roku 1478 prodal Jindřich ze Smiřic jestřebské panství Kryštofovi z Vartenberka a při této příležitosti je mezi zbožím výslovně zmíněn i Chlum. Tento majetek později Vartenberkové rozšířili o další državy, jež byly poté sjednoceny jakožto panství Nový Berštejn. K němu Chlum náležel až do roku 1848.

V Chlumu a okolí bylo hojné pěstování ovoce (meruňky), chmele, pěstování dobytka, objevila se i výroba limonád. Při vesnici fungovala továrna na kameninu.

Před druhou světovou válkou byla drtivá většina obyvatel německé národnosti. Po odsunu v roce 1945 byla obec znovu osídlována.

Až do devadesátých let v obci fungovala zemědělská výroba při Státním statku Dubá.

Památky
V obci se nachází několik památkově chráněných objektů.
- kostel sv. Jiří
- ohradní zeď kostela
- domy č. p. 10, 15, 47, 48, 56
- kamenná brána u č. p. 111 (původně č .p. 58 – dnes zbouráno)
- boží muka u č. p. 94 z doby před rokem 1700

Kostel sv. Jiří
Kostely sv. Jiří se často stavěly na kopcích, na vyvýšených místech i mimo vsi, kde prý bývala pohanská obětiště.

Chlumský kostel sv. Jiří existoval již ve13. století a původně patřil jako filiální k faře v Bezdězu. Král Václav II. postoupil ves Chlum svému vazalovi Hynku Berkovi z Dubé a v této souvislosti se roku 1293 pražský biskup Tobiáš z Bechyně rozhodl chlumský kostel od Bezdězu oddělit jako samostatný a opatřit jej vlastním farářem (plebánem).

Později byl spravován jako filiální z fary v Pavlovicích a do obvodu této farnosti náleží až dodnes (pouze v pobělohorské době byl kostel v Chlumu nějaký čas spravován z fary v Doksech, poté kolem roku 1650 z České Lípy; roku 1670 již opět patří k Pavlovicím). Pro Chlum se později začaly vést samostatné matriky, které počínají rokem 1673.

Na počátku 20. století se nedělní a sváteční bohoslužby sloužívaly střídavě v Chlumu a Drchlavě, zajišťovali je většinou kaplani z Pavlovic.

V dnešní podobě nechal kostel zbudovat r. 1739 Jan hrabě Kounic. Původně to byla stavba bez věže, jednolodní, obdélníkovitá se segmentálně uzavřeným presbytářem. Funkci věže plnila vedle stojící dřevěná zvonice. Ta byla ovšem pro špatný stav r. 1863 snesena a místo ní postavena z pískovcových kvádrů dnešní pseudorománská věž v průčelí kostela.

Nejstarší zprávu o varhanách v chlumském kostele nacházíme v inventáři z roku 1762, který zmiňuje malý starý pozitiv. Ten byl po roce 1782 nahrazen varhanami s devíti rejstříky a pedálem. Dalšího nového nástroje se pak kostel dočkal v letech 1856 – 57, kdy zde albrechtický varhanář Josef Prediger za 460 zlatých postavil jednomanuálové varhany s pěti rejstříky.

Ty sloužily až do roku 1897, kdy se v chlumském kostele poprvé rozezněly nové varhany od Jindřicha Schiffnera. Byl to dvoumanuálový nástroj celkem s 11 rejstříky (6 na prvním manuálu, 3 na druhém a 2 v pedálu). Tyto – prozatím poslední – chlumské varhany byly roku 1968 opraveny a převezeny do obce Dolná Štubna u Turčianských Teplic na Slovensku.

Z liturgických předmětů kostela se ještě na počátku 20. století uvádí velice cenná monstrance, dále pak silně pozlacené ciborium, relikviář s ostakem sv. Jiří, který kostelu daroval roku 1833 Josef Prinke z Popelova, silně pozlacená ampule a dva kalichy. Ve věži bývalo 5 zvonů, ulitých Karlem Bellmannem v Praze. Tři větší byly o váze 1 200, 800 a 400 kg a ve staré literatuře se chválí jejich harmonický souzvuk. Na věžičce nad presbytářem pak byl ještě zvonek sanktusník.

Ještě na počátku 60. let 20. století bylo vnitřní zařízení popsáno takto: Hlavní oltář byl raně barokní, z doby kolem roku 1670 a pocházel tudíž ještě ze starého chlumského kostela. V souvislosti s jeho přenesením do kostela nového byl pak kolem roku 1740 opatřen novým obrazem sv. Jiří, jehož autorem byl zřejmě dokský malíř Richter.

V oltářním nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice a po stranách nad brankami sochy sv. Václava a sv. Floriána z doby kolem roku 1700. Sv. Václav tu byl znázorněn způsobem obvyklým zejména v německém renesančním prostředí (podobné ztvárnění tohoto světce můžeme dodnes spatřit u schodiště ke kostelu sv. Barbory v nedalekých Zahrádkách).

Levý postranní oltář byl zasvěcen sv. Prokopu a dle datace jeho vzniku do doby kolem roku 1710 můžeme právem soudit, že i on pocházel ještě z výzdoby původního kostela, stejně jako kazatelna, která byla z doby kolem roku 1700. Pravý postranní oltář, zasvěcený Panně Marii neposkvrněné – Immaculatě, byl však již prací rokokovou z doby kolem roku 1740 a vznikl patrně až jako součást výzdoby nového kostela, postaveného – jak již bylo zmíněno – roku 1739 hrabětem Kounicem. Cennou – a zároveň nejstarší – součástí výzdoby chlumského kostela byla gotická řezba Madony z doby po roce 1400, která se dochovala v torzálním stavu a dnes je umístěna v depozitáři litoměřické diecéze.

Dnes – po čtyřiceti letech, které od té doby uplynuly – je drtivá většina tohoto zařízení nenávratně zničena. Zbytek zařízení kostela, zejména lavice, jediný zbylý zvon „sanktusník“, torza oltářů a obrazy byly rozkradeny v nedávné době za „spravování“ kostela otcem Bakoněm.

V současné době je kostel bez vnitřního zařízení. V roce 2003 byl kostel uklizen, byl instalován provizorní oltář a obnoveny bohoslužby.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.ou-chlum.cz/, na kterých najdete další informace.