Mimoň

Mimoň

Město Mimoň se nachází v okrese Česká Lípa v podhůří Lužických hor v Ralské pahorkatině. Protéká jím jeden z přítoků Labe - řeka Ploučnice a Panenský potok.

Nejstarší archeologické nálezy v Mimoni a okolí jsou z mladší doby kamenné a z doby bronzové. Od 5. stol. se objevují Slované a při významné kupecké stezce ve 13. stol. začíná vznikat celní městečko. Potvrzení celních práv Karlem IV. roku 1371 tehdejším majitelům, Janovi a Václavovi z Vartemberka, znamenalo rozvoj obchodu a přínos do pokladny obce i majitelům panství.

Už roku 1505 je Mimoň uváděna jako město. Velký rozvoj města byl zaznamenán po roce 1651, kdy bylo panství prodáno Janu Putzovi z Adlersthurnu. Podle otcova odkazu nechali synové postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek a farní kostel. V té době tvořily město 3 katastry: vlastní Mimoň, vesnice Okrouhlá a vesnice Šibeničná. Roku 1681 došlo ke sloučení všech částí a bylo ustanoveno složení městského zastupitelstva. Pak se vystřídalo několik majitelů, posledními vlastníky panství Mimoň byli do roku 1945 Hartigové.

Historie města
Počátky města jsou spojené s jím procházející kupeckou cestou, zvanou "Záhošťská" a s majiteli nedalekého strážského panství - Vartemberky. V 11. století je saským kronikářem cesta ze Žitavy přes Jablonné, Mimoň, Kuřívody, Bělou pod Bezdězem, Mladou Boleslav, Čáslav a Jihlavu zmiňována jako stará a těžká (za Kuřívody se později odklonila na Mnichovo Hradiště a Prahu).

Tržní osada u broda při soutoku Ploučnice a Panenského potoka byla osídlována postupně Slovany i německými kolonisty. Zmínky z roku 1352 uvádějí už farní ves. Potvrzení celních práv Karlem IV. roku 1371 tehdejším majitelům, Janovi a Václavovi z Vartemberka, znamenalo rozvoj obchodu a přínos do pokladny obce i majitelům panství. Z vybraných peněz se udržovaly a stavěly silnice, mosty, pevnosti a platila stráž pro obchodníky. Vybírání cla se udrželo do 18. stol. a vybírání mýtného až do 19. stol.

V obci se rozvíjel obchod, přestože výbojné války Vartemberků s husity i Žitavou obyvatelstvu vše ztěžovaly. Roku 1500 koupil Mimoň od Jana z Vartemberka Oldřich z Bieberštejnů a už r. 1505 je Mimoň uváděna jako město. R. 1511 ji vlastní jiný Jan z Vartemberka a potvrzuje městu další obchodní výsady.

Roku 1526 se Mimoň prodejem vrací Bieberštejnům, kteří budují na náměstí r. 1570 panské sídlo - základ pozdějšího zámku. Dne 19. června 1578 prodal Karel z Bieberštejna Mimoň s pustým hradem Ralsko a přilehlými vesnicemi Bohuslavu Mazancovi z Frimburka. Jeho syn prodává r. 1604 panství Janu Müllnerovi z Mülhausu. Mülhausům byl majetek v pobělohorské době zkonfiskován, přešel na rod Zeidlerů, pak na Albrechta z Valdštejna. Po jeho zavraždění si majetek vyprosila vdova po Janu Hoffmannovi Zeidlerovi, ale už 15. ledna 1651 ho její zadlužené děti prodávají Janu Putzovi z Adlersthurnu. Ten byl po špatně hospodařících Zeidlerech pro mimoňské panství hotovým požehnáním.

Po jeho smrti, od r. 1660, vedla nějakou dobu panství vdova a od nabytí zletilosti synové Jan František Edmund a Jan Ignác Dominik. Podle otcova odkazu nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek a farní kostel.

V té době tvořily město 3 katastry: vlastní Mimoň, vesnice Okrouhlá a vesnice Šibeničná. R. 1681 došlo ke sloučení všech částí a bylo ustanoveno složení městského zastupitelstva. Manželství obou posledních mužských potomků rodu Putzů bylo bezdětné, proto J. I. D. Putz ustanovil v závěti dědicem tři dcery svého zemřelého strýce Jana Marcuse Putze. Nejstarší z nich, Marie Terezie Isabela se po sňatku se svobodným pánem Ludvíkem Josefem z Hartigů r. 1705 stala univerzální dědičkou panství Mimoň. Tak se do Mimoně dostal rod Hartigů, který zde byl až do r. 1945.

Když se roku 1777 schylovalo k další válce o dědictví bavorské, rozhodl se v květnu 1778 navštívit Mimoň a Stráž - terén budoucího možného válčiště - sám císař Josef II. Zatímco v 18. stol. ohrožovaly město sedlácké rebelie proti útlaku a robotě a vojenské výboje prusko - rakouské války, začátek 19. stol. znamenal zkázu největší.

Rozsáhlý požár 11. června 1806 zničil téměř všechny stavby ve městě, včetně kostela. Pomoc proudila ze všech okolních měst. V r. 1865 město získalo statut soudního okresu a mělo ve správě 39 obcí s 23 tisíci obyvateli. Průmyslový rozvoj a výstavba železniční tratě, hřebčína, továren, lázní, jatek, škol apod. udělaly z Mimoně jedno z největších měst na Českolipsku.

Po skončení 2. svět. války odchází rod Hartigů, odklízejí se rozbombardované části města a nastává další budovatelská éra. Vznikl vojenský prostor, postavila se nová sídliště a v blízkosti města byla zahájena těžba uranu. V 80. letech 20. stol. proběhla další vlna bourání zchátralých historických budov ve městě.

Nové společenské změny po r. 1989 umožnily rekonstrukci areálu Božího hrobu i jiných památek. Město rozšířilo bytový fond o několik zrekonstruovaných panelových domů v nedaleké Ploužnici. Byla zahájena výstavba čističky odpadních vod, průmyslové zóny i obchodního centra, rekonstrukce kanalizační sítě a plynofikace města.

Turistické zajímavosti
Ze starých staveb města se do dnešní doby zachovaly jen zbytky. Roku 1806 postihl město zhoubný požár, popelem lehlo 283 domů vnitřního města. Byl vydán zákaz staveb ze dřeva, dřevěné domy v Lužické ulici i jinde jsou tedy z doby před rokem 1800. Uvnitř města jsou zachovány některé pozoruhodné fasády domů z 19. století. Zbytky původní tvrze v oblasti statku na jižním okraji města zničilo bombardování 8. května 1945.

Farní kostel sv. Petra a Pavla
Dnešní dominanta města, je zasvěcen sv. Petru a Pavlu a jáhnům sv. Agapitovi a sv. Jiřímu, jejichž ostatky jsou zde uloženy. Nachází se na místě původního kostela ze 12. století. Stavebně byl obnoven do barokního slohu v letech 1661 - 1663 italským stavitelem Guiliem Broggiem. Věž kostela byla postavena v r. 1674 a s kostelem spojena až po požáru města. Z původních 5 barokních hranolových kaplí okolo kostela, vystavěných v letech 1672 - 1675, se dochovala pouze pátá uprostřed jižní strany (kdysi sloužila jako márnice). Fara u kostela je z roku 1678. V okolí kostela se nachází několik barokních soch. Pod kostelním vrchem se nacházejí unikátní pískovcové pivovarské sklepy s chodbami.

Boží hrob
Další významnou památkou je areál Božího hrobu v Lužické ulici. R. 1651 koupil tehdejší statky Mimoň a Děvín Jan Putz z Adlersthurnu, císařský rada dvorní komory s erbovním nadáním a rytířským stavem rodu. Ten (podle zápisu mimoňského historika Josefa Tilleho z jeho Kroniky města Mimoně, vydané roku 1905), cestoval v roce 1625 do Říma a odtud dál do Jeruzaléma, kde vyhledal místa utrpení a smrti Ježíše Krista, posvátná všem křesťanům.

Přitom vznikla myšlenka vybudovat pro poučení věřícím kopii Božího hrobu i ve své vlasti. O svědomitosti zápisků svědčí okolnost, že když po návratu zjistil, že mu chybí rozměr vchodu ke Kristovu hrobu a míry kamene, kterým je nutno hrob zakrýt, navzdory těžkostem a námaze, které taková cesta tehdy představovala, vydal se do Jeruzaléma podruhé, aby všechno ještě jednou zakreslil.

Při návratu na této druhé cestě z Jeruzaléma nebezpečně onemocněl a musel pak ležet půl roku v Římě. Po uzdravení se vrátil přes Loreto do Vídně. Ve střední Evropě stále ještě trvala nekonečná třicetiletá válka a nebylo možné plánovanou stavbu uskutečnit.

Roku  1655 bylo pro stavbu vybráno místo Na pískách vedle zříceniny kostela sv. Kříže a když r. 1660 Jan Putz umíral, musel mu nejstarší syn Jan František Edmund u smrtelné postele slíbit, že kapli Sv. hrobu v Mimoni postaví. Stavbu započal r. 1665 významný stavitel Giulio Broggio a dokončil r. 1667. O rok později byla slavnostně vysvěcena.

Vedle Božího hrobu se nachází dům č. p. 101 V lukách (původně špitál). Postavit ho dal r. 1679 Jan Ignác Dominik Putz, protože už nevyhovoval starý špitál u kostela Nejsvětější trojice z r. 1400 nedaleko dnešního kina. V letech 1964 - 1992 zde byla městská lidová knihovna.

Zámecký park
Byl původně bažantnice s hájovnou. Generální opravu a rozšíření zahájil František de Paula z Hartigů. Park byl několikrát ještě rozšiřován. Zde stával nad pramenem pomník básníkovi Horatiovi a malý altánek. Další rekonstrukce parku začata v r. 1998. Brány do parku vedou od Zámeckého i Poštovního mostu. Uvnitř parku se nachází rybník s ostrůvkem. Pozůstatky prameniště z r. 1785 - jsou kopie pramenu Géronstere v lázních Spaa v Belgii, kde se František de Paula z Hartigů léčil. Pramen jako takový je sice o kus dál, ale zde vyvěral.

Současnost
V současné době má město téměř 7 tisíc obyvatel. Je zřizovatelem tří základních škol a jedné umělecké školy. Ve městě je také gymnázium. Příspěvkovými organizacemi města jsou domov důchodců, dům dětí a mládeže "Vážka" a domácí péče "Home care".

Směnárny a peněžní ústavy jsou v centru města, stejně jako většina institucí: Česká policie, Městská policie, Referát státní sociální podpory, Úřad práce a Finanční úřad. Česká pojišťovna má ve městě jednatelství. Poliklinika a lékárna jsou nedaleko od centra.

Dopravní spojení s ostatními městy má Mimoň vlakové a autobusové. Na okrajích města ve směru na Liberec a Mnichovo Hradiště se nacházejí čerpací stanice pohonných hmot. Při silnici ve směru na Mnichovo Hradiště je umístěn Domov důchodců, v jeho blízkosti je i Dům pečovatelské služby, kde sídlí organizace Home care - Domácí péče. Ve městě má tradici textilní a dřevozpracující průmysl.

Ve svém volném čase mají občané možnost využít některý ze spolků, sportovních klubů, zajít si na procházku do rozsáhlého zámeckého parku, navštívit fitness-centrum, koupaliště, kino či knihovnu, nebo se věnovat turistice. Pro předávání důležitých zpráv občanům využívá město měsíčník Mimoňský zpravodaj a vysílání lokálního Mimoňského infokanálu.

Příroda a okolí
Nejbližší rekreační oblastí jsou Doksy s Máchovým jezerem a oblast Lužických hor. Ralská pahorkatina tvoří přechod mezi hraničními horskými soustavami a českým vnitrozemím. Mimoň je z velké části obklopena plochou bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko s poměrně rozsáhlými, především borovými lesy. Mimoňská oblast je vyhlášeným houbařským rájem.

Po zrušení vojenského provozu se toto území stává díky svému rozsáhlému bohatství přírodních krás územím poskytujícím řadu možností k provozování turistiky. Také zde vede několik značených cyklostezek. Bývalé vojenské letiště je nyní využíváno pro přistávání ultralehkých letadel a rogal. Okolí Mimoně je charakterizováno strukturou drobných sídelních lokalit rovnoměrně rozložených v převážně zemědělské krajině.

Euroregion Nisa
V únoru 2000 se Mimoň a 19 okolních obcí sdružilo do mikroregionu Podralsko, jehož předmětem činnosti je koordinace společného postupu při realizaci záměrů ve městech a obcích oblasti Podralska, včetně plánování investičních akcí do budoucna v návaznosti na potřeby celého regionu, rozvoj průmyslových zón, územních plánů a koncepcí rozvoje celé oblasti, případně ve městech a obcích s oblastí Podralska sousedících, stanou-li se tato města a obce členy sdružení.

Město se také zapojuje do mezinárodní spolupráce v Euroregionu Nisa. Euroregion NEISSE - NISA - NYSA je svazek tří hraničních území v srdci Evropy, společná oblast Polské republiky, České republiky a Spolkové republiky Německa. Všechna tři území jsou vzájemně propojena svými společnými zájmy i společnými problémy, které jsou zapříčiněny mimo jiné měnící se historií našeho kontinentu. Tímto regionem dnes probíhá vnější hranice EU, která má mimořádný geopolitický význam se všemi riziky i šancemi. V rámci regionu jsou poskytovány různé dotace z programu Phare CBC.

Město má družební města v Polsku - Zlotoryja a v Německu - Oelsnitz.

Turistické tipy

Hrad Ralsko
Hrad Ralsko patří k nejstarším severočeským gotickým hradům. Některé zdroje ho uvádějí jako románský a jeho základy kladou do 12. stol. Tyčí se na jednom z kuželovitých vrcholů sopečného původu Ralské pahorkatiny ve výšce 696 m n. m.

Prvním skutečně doloženým majitelem je šlechtic Heřman z Ralska z rodu Markvarticů. V r. 1377 získal Ralsko jako dědický podíl Jan z Vartemberka a jeho rod spravoval mimoňské i strážské panství do r. 1500. Janů z Vartemberka bylo několik. Jeden z nich - Jan Chudoba z Vartemberka na Ralsku, zprvu Husův přítel a později člen katolického spolku lužických měst se později opět ve víře obrátil.

Jeho syn Jan, řečený Ralsko, mezitím slíbil Lužičanům pomoc při dobytí hradu Grabštejna. Vyslané vojsko však bylo zajato. Rozzuření Žitavští na Ralsku Jana zajali a nechali popravit. Tehdy Jan starší na Žitavské zcela zanevřel a rozpoutala se vleklá válka mezi Vartemberky a Lužicí. Majitelé se opět střídali.

Ani další Jan z Vartemberka neměl dobrou pověst. Hrad používal jako sídlo svých loupeživých rytířů a Žitavským působil nemalé škody. Ti se hradu zmocnili lstí r. 1468, osádku pobili a hrad na nějaký čas obsadili. Někdejší vartemberské sídlo se rozpadalo a chátralo. Majitelé dávali přednost jiným sídlům a pohodlnějším zámkům. Nějaký čas se zde razily falešné mince, což dalo vzniknout pověsti o ukrytém pokladu.

Roku 1505 koupil panství ralské i mimoňské Oldřich z Bieberštejna. Na náměstí v Mimoni si vystavěl jeho syn Karel nové panské sídlo a hrad začal být uváděn jako pustý. Podle jedné pověsti zde má spát vojsko podobně jako v Blaníku. Dnes se k jeho ruinám snadno dostanete po červené turistické značce buď z Mimoně přes Vranov, nebo z Novin pod Ralskem. Z vrcholu je překrásný výhled do kraje.

Okolí Ralska
V letech 1947 - 1991 byl v okolí vrchu Ralsko nepřístupný vojenský prostor o celkové rozloze 250 km² (za oběť mu padlo 22 vesnic a 1 městečko). Po jeho zrušení zůstala část ohrazena a nepřístupna jako obora. Bohaté zásoby podzemní vody, lesy a mnohé architektonické i přírodní památky jsou dnes vhodné pro rekreaci a cestovní ruch. Vyznačeny jsou některé cyklostezky. O rozvoj oblasti se starají i členové mikroregionu Podralsko.

Sochy a ostatní památky
Sochy ve městě jsou převážně barokní. Nejvíce jich je zasvěceno Janu Nepomuckému (jedna na Poštovním mostě, jedna u Písečného mostu a další u kostela). Významný je i sloup Nanebevzetí Panny Marie na náměstí 1. máje (v současné době v rekonstrukci), sousoší Neposkvrněného početí Panny Marie (Immaculata) u hotelu Beseda či sousoší Getsemanská zahrada v Březinově ulici.

Ostatní památky
Ze starých staveb města zůstala jen část. Roku 1806 postihl město zhoubný požár, popelem lehlo 283 domů vnitřního města. Byl vydán zákaz staveb ze dřeva, dřevěné domy v Lužické ulici i jinde jsou tedy z doby před rokem 1800. Uvnitř města jsou zachovány některé pozoruhodné fasády domů z 19. století. Zbytky původní tvrze v oblasti statku na jižním okraji města zničilo bombardování 8. května 1945. Radnice z roku 1655 na náměstí sloužila po 2. světové válce pozemkovým knihám, potom hudební škole a konečně státnímu statku a pionýrům. Postupně zchátrala a byla odstřelena v roce 1986. Na jejím místě je dnes městská tržnice. Zámek na náměstí postavili r. 1570 Bibrštejnové, ve výstavbě pokračovali Putzové a Hartigové. Po roce 1945 ve správě armády podlehl zkáze a byl odstřelen roku 1985. Pivovar z roku 1666 byl po 1. svět. válce zrušen a na jeho místě postaveno kino "Ralsko" (dnešní Dům kultury Ralsko).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mestomimon.cz/, na kterých najdete další informace.