Pertoltice pod Ralskem

Pertoltice pod Ralskem

Historie

Kostelík sv. Prokopa v Pertolticích pod Ralskem
Od středověku putovali pertoltičtí věřící za veškerými bohoslužbami do Mimoně. Po zrušení roboty, od 2. poloviny 19. století, došlo k prudkému rozvoji zemědělství a řemesel a celkový vzestup požadavků na životní úroveň vedl zákonitě k šetření časem. Pravidelné docházení do mimoňského kostela se stávalo čím dál větší zátěží. Přesto návštěva kostela byla důležitou součástí života všech rodin, a tak byl již v roce 1850 založen fond pro stavbu větší kaple. Peněz však přibývalo pomalu, hlavně v důsledku válek a pro řadu neúrodných let v osmém desetiletí 19. století.

Až v roce 1906 vypracoval Max Wieden z Mimoně plán stavby a byla vybrána parcela. Obecní rada byla návrhem nadšena. Kostelíček byl znázorněn v historizujícím slohu gotiky a připomínal malý středověký zámek s věžičkami. V létě 1907 požádala obec o souhlas Okresní hejtmanství v České Lípě, 15. července 1907 byla stavba zahájena a již 17. listopadu 1908 byl kostelík slavnostně vysvěcen. Pojmenován byl po svatém Prokopu, patronu zemědělců, kterých byla ve vsi převaha. Jednotliví občané, spolky i farnosti z blízkého i vzdáleného okolí se podíleli na vnitřním zařízení a vybavení kaple.

S nástupem politických změn po roce 1948 byl kostelík uzavřen a chátral. Až po roce 1990, kdy se obec Pertoltice pod Ralskem oddělila od Mimoně a osamostatnila se, zasloužilo se nové zastupitelstvo o zrenovování kaple. Nemalými, několikasettisícovými náklady byla opravena střecha, vnější omítky i vnitřní zařízení. Na opravách se finančně podíleli sbírkou i rodáci, žijící v Německu. Nová okna s barevnými vitrážemi, skládanými do olova, vyrobila novoborská sklokeramická firma.

V současné době se v kostelíku koná každoročně bohoslužba ke svátku sv. Prokopa(4. července), kterou zajišťuje mimoňská farnost.

Historie hradu Ralsko
Území okolo Ralska (696,1 m n. m.) ve středověku obcházela stezka zvaná Záhvožďanská, spojující Prahu s Žitavou. Od Bezdězu směrem ke Kuřivodům, pokračovala k Mimoni a ke Stráži pod Ralskem. Od Stráže směřovala k Jablonnému přes Dubnici a původně přes Rynoltice k Žitavě. Od časů Karla IV. vedla od Jablonného na Petrovice kolem celního hradu Karlsfried.

Pod strážským zámkem se napojovala důležitá obchodní cesta od Mnichova Hradiště. Význam obchodního spojení na sever zřetelně stoupl v době panování císaře a krále Karla IV. Procházeli tu kupci z Vratislavi směřující přes Prahu do jižního Německa, Horního Rakouska a Benátek. Vodili s sebou koně, osly, krávy, ovce a vepře. Převáželi kožešiny, uzené maso, vosk, tuk, kůže a solené ryby od Baltu, sůl z Halle (ta sloužila i jako celní platidlo). Z Čech se vyváželo hlavně obilí, víno, zbroj, těžké kované zámky aj. V době před husitskými válkami bylo území pod Ralskem zásobovací základnou pro putující kolony a jejich zvířata.

Hrad Ralsko kolem roku 1430 poskytoval ochranu obchodní stezce. Dříve se usuzovalo, že vznikl již ve 12. století (byl by tudíž jedním z nejstarších v Severních Čechách). Tento názor se opíral o románský charakter některých architektonických prvků a také o údaj o Heřmanu z Ralska z rodu Markvarticů, který v 16. století uvedl polský šlechtic Bartoloměj Poprocký z Hlahol (1540 - 1614) v knize Posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech tří stavů, vydané v roce 1602. V dalších listinách se toto jméno neobjevuje a také přímé zprávy o hradu pocházejí až ze 14. století. Nejpravděpodobněji byl postaven Janem z Vartenberka po roce 1389. Podrobné posouzení půdorysu stavby ukázalo, že použité způsoby stavby budov a opevnění odpovídají postupům obvyklým ve 14. století.

Hrad kontroloval území od Falkenburku, při vstupu do Čech, až po Mimoň. V posledním desetiletí 14. století připadl příslušníkovi rodu Vartenberků. Jedním z nejvýznamnějších majitelů první poloviny 15. století v Čechách byl Jan Chudoba z Ralska. Po pražských bouřích v roce 1419 se zpočátku podílel na zabírání statků okolních klášterů a posléze se spolčil s císařem Zikmundem. Spolu s dalšími severočeskými pány byl spojencem lužických měst, která shromažďovala zprávy o pohybu husitských vojsk.

Při vpádu husitů na Českolipsko v roce 1426 byl pokus o dobytí hradu odražen, ale o rok později byly již husitské posádky na Ralsku. Jan sám hledal záchranu ve spolupráci s husity. Po bitvě u Lipan se v držení hradu vystřídali Jan Čapek ze Sán, Kuneš Rozkoš z Dubé a Vilém z Illburka. V roce 1454 se mezi majiteli hradu objevuje Jan z Vartenberka. Naposledy byl hrad dobyt v roce 1468 za války mezi lužickým šestiměstím ve spojenectví s částí českých pánů a uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad a jeho spojencům. Hrad měl být obsazen lstí. Pověst hovoří o odvážných bojovnících, kteří se dostali dovnitř přilepeni na rouno ovcí vracejících se z pastvy.

Koncem 15. století se panství za rychle se střídajících majitelů rozpadlo. Držitelé hradu dávali přednost jiným sídlům. Opuštěný hrad skýtal příležitosti pro nekalé živly, snad též i loupeživé rytíře, kteří se na vlastní pěst snažili uchytit na panstvích s nepevnou správou, daleko od soudobých center a přitom blízko důležitých obchodních cest. Podobně se na hradě usadili také mincíři z Lužice, kteří zde razili falešné mince.

Roku 1505 koupili ralské panství Bíbrštejnové, přestali se o hrad starat a od roku 1608 je uváděn jako pustý. Zkáze hradu hodně pomohli hledači pokladů. Říká se, že schované cennosti hlídá obrovský pes. I zde se objevuje tolik známá pověst o ženě, která kvůli lesku zlata zapomněla na své dítě a mohla je opět vidět až za rok. Podobně jako na Blaníku i v Ralsku odpočívá vojsko, které přispěchá v době největší krize na pomoc. Když už mluvíme o vojsku je třeba zmínit i pobyt sovětských jednotek v prostoru pod hradem. O jejich návštěvách hradu svědčí azbukou psané nápisy na starém zdivu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.pertoltice.cz, na kterých najdete další informace.