Cvikov

Cvikov

Město Cvikov leží v okrese Česká Lípa v jižní části vnitřního okraje Lužických hor v nadmořské výšce 357 m. Vlastní město včetně místních částí má asi 4,5 tisíce obyvatel a celková oblast spravovaná městským úřadem asi 7 tisíc obyvatel.

Do katastru města spadají také místní části Drnovec, Trávník, Naděje, Lindava, Svitava a Záhořín. Městský úřad je pověřeným úřadem pro okolní obce Svor, Kunratice u Cvikova, Krompach a Mařenice.

Nejbližší hraniční přechody jsou ve Varnsdorfu, Hrádku nad Nisou a Habarticích a turistické přechody pro pěší či cyklisty jsou v Petrovicích, Mařenicích a Krompachu. V blízkosti je tzv. trojmezí, tj. setkání hranic tří sousedních států - ČR, SRN a Polska.

Současnost
Směnárny a peněžní ústavy jsou v centru města, stejně jako většina institucí: Policie ČR, Městská policie, Městský úřad, Kontaktní místo referátu sociální péče okresního úřadu. Ve městě mají také svá jednatelství Česká pojišťovna, a. s., a Česká spořitelna, a. s. Je zde umístěn bankomat GE Capital Bank, a. s. V centru je zdravotní středisko s lékárnou. V okrajových částech jsou umístěny Dům s pečovatelskou službou, Dětská léčebna pro nespecifikované choroby cest dýchacích, Odborný ústav pro TBC a nemoci respirační a v místní části Lindava je Ústav sociální péče pro mládež.

Město Cvikov mělo tradici ve výrobě oděvů, výrobě dřevěného kuchyňského nábytku, výrobě polygrafických strojů a tiskových desek, sklářství, zpracování dřeva a strojírenské výrobě. V současnosti zde vzniklo mnoho dalších firem jako např. výroba dřevěných oken a dveří, tiskárny, výroba skleníků, působí zde stavební firmy se stavebninami, firmy na výstavbu inženýrských sítí a vnitřních instalací, působí zde drobní řemeslníci a živnostníci jako jsou truhláři, klempíři, pokrývači, zámečníci, malíři skla, brusiči skla atd. Ve městě se vyrábí repliky historického skla, je zde postaráno o motoristy v autoservisech a pneuservisu, své středisko zde mají Severočeské vodovody a kanalizace, a. s.

Město Cvikov a jeho okolí má mnoho zajímavostí. Ve městě samotném se snoubí historická typicky městská zástavba měšťanských domů s vesnickými roubenými domy.

Památky

Kostel sv. Alžběty
Trojlodní kostel, původně gotický ze 14. století (r. 1367 už uváděn jako farní), goticko-renesančně přestavěný v letech 1553 - 1558 italským stavitelem Benedettem Fervim. Věží byl opatřen r. 1580, znovu upraven a barokizován r. 1726 a restaurován r. 1868. Uvnitř je pozdně gotický Kristův hrob z r. 1567 zhotovený M. Heuffnerem, na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak, oltář sv. Jana Nepomuckého z 18. století, rokokové varhany z 18. století, pozdně barokní oltář z 19. století, dva barokní náhrobníky celníků ze svoru z roku 1757. V okolí kostela je částečně zachována bývalá hřbitovní zeď, ve které jsou další náhrobníky (jeden z nich zhotovil Josef Max).

Morový sloup
Původně postavený na náměstí před radniční budovou v r. 1697, později byl přemístěn na konec Hrnčířské uličky, v r. 1996 byl zrestaurován a přestěhován ke kostelu sv. Alžběty. Byl postavený jako díkuvzdání za odvrácení morové rány. Zhotoven je z pískovce v jednoduchém raně barokním slohu.

Trojhranný podstavec, spojený s deskou, má na pravé straně vytesaný letopočet 1897. Na sloupcích jsou sošky sv. Václava, Jana Evangelisty a sv. Šebestiana. Na soklu jsou německé nápisy: "Všechna sláva světa pomine, jenom co dobrého jsme učinili, zůstává. Dobře činiti, jak se Bohu líbí, vyplácí se na věčnost. Kdo stále to, co dobré jest činí, má dobrou mysl." Na hlavici sloupu stojí soška Panny Marie. Atributy plastik jsou zlacené.

Socha sv. Prokopa
Barokní socha, umístěna při silnici na Svor.

Křížový vrch (437 m)
Nebo také Kalvárie, na jehož skalnatém vrcholku z čediče byly první náboženské plastiky křížové cesty postaveny roku 1729 a výklenkové kaple r. 1732. Další dřevěné stavby byly nahrazeny dnešní zděnou kaplí z r. 1845. Vrcholový kříž a tři sochy (dnes zničené) jsou z 1. poloviny 19. století, podobně jako řada nynějších výklenkových, původně zasklených kaplí křížové cesty ve svahu k jihozápadu, který byl r. 1883 osázen dnes již mohutnými lípami.

Historické budovy
Bývalá nárožní budova Radnice, stojí v jižním rohu náměstí Osvobození, byla postavena na počátku 19. století v empírovém stylu se střešní vížkou.

Dům č. p. 68 v Žitavské ulici s rizalitem v empírovém slohu, postaven v 1. polovině 19. století.

Významná osobnost
Ve Cvikově se narodil r. 1883 Karel Kreibich, původně německý soc. demokrat, po r. 1918 byl v čele německé levice, zakládající člen KSČ, za 1. republiky by poslancem a později senátorem Národního shromáždění za KSČ, ve 2. svět. válce člen státní rady v Londýně, po r. 1945 čs. velvyslanec v SSSR.

Cvikovsko je dějištěm románu Proměněná zem z období okupace a osvobození od F. Krause a J. Pecháčka.

V roce 1948 byl ve Cvikově odhalen první pomník J. V. Stalina v ČSR, později zrušený.

Příroda a okolí

Cvikovský rybník
Někdy též zvaný Kunratický či Lindavský, leží na levobřežním bezejmenném přítoku Boberského potoka mezi Drnovcem a Kunraticemi pod východními svahy hřbetu Dutý kámen. Jeho vodní plocha dosahuje rozlohy 9 ha.

Dutý kámen (378 m)
V současné době souhrnný název pro skalnatý izolovaný pískovcový hřbítek o celkové délce 600 m, výšce nad okolním terénem 20 - 30 m 1 km JV od Cvikova nad údolím Boberského potoka v místní části Drnovec. Hřbítek lokálně zpevněného pískovce, který lépe odolával povětrnostním vlivům, je prostoupen téměř svislou rozsedlinovou žílou polzenitu (bazická vyvřelá hornina).

Zejména na západní straně hřbítku se kvádrové pískovce coniackého stáří rozpadaly na izolované skalní věže a bloky. Hřbítek přetíná mezinárodní silnice I. třídy E 13. Na východní straně hřbítku se pískovec těžil v dnes již opuštěném lomu.

Už r. 1955 tu byla vyhlášena státní přírodní rezervace, nyní je chráněným přírodním výtvorem (0,25 ha). Předmětem ochrany jsou především jedinečné ukázky působení sopečného magmatu na starší usazeniny pískovce, projevující se sloupkovitou odlučností pískovce - nejvýrazněji na skalním suku zv. Dutý kámen, při vých. okraji hřbítku.

Tento útvar dal název celému hřbítku. Pětiboké a šestiboké sloupky, vějířovitě uspořádané do jakéhosi snopu, jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Kontaktní sloupky se však vyskytují i na jiných místech. Vrcholová plošina nejjižnějšího skalního masívu, dostupná po 38 ve skále vytesaných schodech, byla r. 1913 vyhlídkově upravena a opatřena rozhledovou růžicí i slunečními hodinami (dnes zničeny).

V bezprostředním sousedství směrem k SV jsou při západním okraji hřbítku skalní věže Bezcenná a Děravec, za nimi pak po krátkém přerušení pokračuje skála, zvaná dnes Sloupská jehla. Tato izolovaná postranní věž má ve své vrcholové části dutinu, ústící navenek otvory jakoby oušky (odtud Jehla). Skála však měla též název Zvon či Jezdec (z boku připomíná profil šachové figurky), nebo i Soví hlava (dutiny připomínali soví oči).

Od sloupkovité skály asi 40 m k SV je při cestě v kameni vytesané odpočívadlo (Karolina) a poblíž něho při východním okraji hřbítku skála s menší, nejspíš uměle rozšiřovanou jeskyní zvanou Šustrova díra. Traduje se, že při stavbě zdej ší (dnes zrušené) železnice tu r. 1906 po mnoho týdnů žil jeden z barabů. Jeho vousatá tvář a postava sedící před jeskyní u planoucího ohně se stala pověstnou.

Poblíž je hlavní stěna bývalého lomu, na opačné straně hřbítku je malé skalní okno. Ve stěně Širokého kamene je hned vedle schodiště vytesán reliéf hlavy ozdobené vavřínem, lyrou a mečem.

Od roku 1913 je zde takto připomínán básník a hrdina Theodor Körner. Pocházel z Drážďan (nar. 1791), studoval filozofii a přírodní vědy, pro nedovolený souboj musel opustit svou vlast, stal se básníkem v Schillerově stylu, ve Vídni psal veršované divadelní hry. V březnu r. 1813 vstoupil k dobrovolníkům bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa. Tím ovlivněn psal oduševnělé verše. Již v prvním boji byl vážně raněn a v srpnu 1813 v další bitvě ve věku pouhých 22 let padl. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně ve sbírce Lyra a meč.

Ledová jeskyně
Jeskyně se nachází u místní části Naděje na sev. svahu Suchého vrchu, je jedinou jeskyní svého druhu v Čechách. Tato pseudokrasová paledová jeskyně vznikla ve svislé puklině znělcové skály. V systému dutin, na povrchu utěsněných zvětralinami a humusem, je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem této statické jeskyně, který je výše než její dno, vniká v zimě do těchto podzemních prostor specificky těžký chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu.

Z par v ovzduší i z vody prosakující sem zeminou a trhlinami se vytváří zaledněný prostor, částečně přetrvávající po celý rok: jinovatka, ledové náteky, stropní střechýly i podlahový led, jehož mocnost se v nejnižším místě jeskyně pohybuje podle povětrnostních podmínek od 0,5 do 2 m. Hloubka jeskyně je 6 m, šikmá délka do nejzazšího cípu hlavní dutiny je 30 m a šířka kolísá od 2 do 4 m. Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno, turisticky se využívala od 70. let 19. století. Na přelomu 19. a 20. stol. byl vchod opatřen mříží a dnes je pro její častou devastaci veřejnosti uzavřena.

Milštejn
Je souborný název pro skalní masív (535 m) a zbytky zříceniny středověkého hradu, nacházející se 3,5 km na sever od Cvikova. Na území ovládaném rodem Berků byl patrně na přelomu 13. a 14. století, při kolonizaci pohraničních hvozdů, na skále vybudován hrad (nazvaný podle zdejší, ještě starší výroby mlýnských kamenů) k ochraně důležité obchodní Lipské cesty.

Roku 1343 byl za Karla IV. osazen posádkou 12 - 16 zbrojnošů ustanovených k doprovodu kupeckých vozů při ochraně před loupeživými přepady, též se tu vybíralo clo a zbrojní mýto. Po smrti svého otce Jindřicha získal hrad i panství r. 1404 Hynek Berka z Dubé, katolík a spojenec lužického šestiměstí, kam on i od r. 1433 jeho nástupce Jindřich Berka, horlivý stoupenec císaře Zikmunda, posílali varovné zprávy o pohybech husitských vojsk při jejich výpravách do Lužice a Slezska. Proto hrad nebyl Lužičany při jejich trestných výpravách po r. 1440 dobýván a zničen.

Teprve po připojení milštejnského panství k Zákupům r. 1502 význam hradu upadal. Opuštěný chátral, už koncem 16. stol. byl pustý a patrně r. 1634 zničen švédským vojskem gen. Bannera. Původní hrad, zabezpečený od východu a jihu skalními srázy, chránila hradba s vestavěnými budovami a brána (dochovaly se sporé zbytky zdiva). Na skále stávala válcová obranná věž, z níž prý bylo vidět až návrší před Prahou. Roku 1793 byla stržena dělníky zdejšího lomu. Hláska stojící na severových. výběžku skály se zřítila již v r. 1726.

V prostoru za skalní branou jsou dva velmi staré stromy, buk a javor. Další mohutný buk, starý asi 400 let a vysoký kolem 30 m, stojí před bývalým vchodem do hradu, na plošince, kde patrně býval hradní hřbitůvek. Je to chráněný přírodní výtvor. Na východním a jihovýchodním svahu se těžil kámen pro výrobu žernovů. Dnes již opuštěný lom pohltil zbytek opevnění a přilehlých budov i část hradního nádvoří.

K Milštejnu se vztahují četné romantické pověsti o zlých rytířích a nešťastných dívkách, o čertově kuchyni i o pokladech. Z konce 16. století je údajný dopis, v němž vlašský magistr Benedictus Chirocensis sděluje podrobný návod, kde a jak lze právě na Milštejně nalézt veliký poklad. Je to zároveň první novodobá písemná zmínka o hradu.

Křížová věž
Nad místní částí Naděje stojí Křížová věž, osamocené pískovcové skalisko s křížem na vrcholku. Bizarním tvarům skály byly dávány různé názvy, např. Havraní či Krkavčí kámen. Skalisko je opředeno mnoha pověstmi o nešťastných milencích.

Ortel (554 m)
Výrazný znělcový vrch pravidelného obrysu ve Cvikovské pahorkatině, 3 km na jih od Cvikova, porostlý listnatým převážně bukovým lesem, s vyhlídkou do kraje. Bývalo zde popraviště města Cvikova, např. r. 1698 tu dala vévodkyně Toskánská postavit novou šibenici. Vrch byl také opředen pověstmi o skřítcích a šotcích (též název Trpasličí vrch), kteří si prý na plochém kameni na vrcholku pekli chléb.

Přehrada Naděje
Leží v hlubokém zalesněném údolí horního toku Hamerského potoka (dříve též Lužné), pod severními svahy Suchého vrchu. Postavena v r. 1938 pro pohon níže v osadě Hamr ležící pily, do níž byla voda přehrady přiváděna v zemi uloženým potrubím. Kamenná hráz, vysoká 8 m, dovoluje zatopit plochu 1,2 ha. Hladina přehrady, umožňující i koupání, mívá v létě zajímavé modrozelenavé zabarvení. Voda v přehradě je však velmi studená.

Zelený vrch (586 m)
Výrazná zalesněná znělcová kupa s úpatní částí z pískovce, 1 km k severových. nad Cvikovem ve Cvikovské pahorkatině. Dvakrát byla útočištěm vzbouřenců. V dubnu 1680 se tu shromáždili poddaní ze Cvikova a Drnovce, kteří se chtěli bránit vydírání Julia Františka ze Zákup tím, že mu vypověděli poslušnost. Se spojenci ze Sloupu a Zákup chtěli zaútočit na zámek, ti však nepřišli. Potom se na hoře se strmými svahy a úkryty v pískovcových skalách chtěli bránit vojsku G. Piccolominiho, které je oblehlo. V řadách vyhladovělých vzbouřenců docházelo k rozporům a už 16. 4. se vzdali.

Hora byla útočištěm rebelů také při selském povstání r. 1775. Po jeho potlačení bylo několik sedláků uvězněno v Ml. Boleslavi. Vrch byl 1. 8. 1778 obsazen rakouským vojskem, které se tu ohradilo valy, ale bylo vytlačeno Prusy k Jablonnému. Na severním svahu byla na Uhlířské skále, nazvané tak podle dávného pálení milířů, turisticky využívané už od roku 1894, upravena v r. 1905 Schillerova vyhlídka s restaurací (dnes zbořená). Na samostatném skalním ostrohu jsou lezecké věže, např. Trávnická jehla. Později vedla po sev. a vých. úbočích hory vyhlídková cesta (dnes přerostlá stromy).

Historie
Cvikovský městský znak je znakem pánů Berků z Dubé. Ve štítu jsou dvě zkřížené ostrve.

Cvikov jako osada byl založen ve 13. století v rozšířeném údolí po obou stranách Boberského potoka, první zmínka o Cvikovu pochází z roku 1352: v rejstříku popérského desátku "Registra decimarum papalium 77" je uváděn jako Czwykaia. Na město byl Cvikov povýšen roku 1391.

Před rokem 1352 zde již byl farní kostel. Patřil k panství milštejnskému a poté k zákupskému. Ve 14. století to bylo obchod a řemesla soustřeďující městečko na obchodní cestě z Lípy do Žitavy. Roku 1346 se tu na ní uvádí kamenný most přes potok. Už v r. 1572 byla ve Cvikově škola. Roku 1634 město vyhořelo. Roku 1680 vypukla morová epidemie.

V roce 1680 vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1 200 vzbouřenců z 20 obcí. Na Zeleném vrchu se bránili dva dny přesile vojsk generála Piccolominiho. Místní obyvatelé se zúčastnili i vzpoury v r. 1775.

Kostel sv. Alžběty má gotickorenesanční trojlodí. Byl přestavěn v letech 1553 - 1558 Benedettem Fervim ve stylu pozdní gotiky a počátku renesance. Znovu byl přestavěn v r. 1726. Věž byla postavena v letech 1578 - 1580 z pískovce Dutého kamene. Dnešní podobu získal kostel renovací v r. 1868. Na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak.

Roku 1728 byla vybudována Křížová cesta - Kalvárie (437 m n. m.), nedávno obnovená se zasklenými reliéfními obrazy a sochami. Při pravidelných pašijových hrách zde účinkovalo až 600 herců a sjíždělo se zde na tisíce diváků. Město trpělo průtahy vojsk ve 30leté válce i r. 1778.

Roku 1850 byla otevřena budova soudu a pozemských knih. Na přelomu 19. století je zaznamenán největší rozvoj města. Život města významně ovlivňovala Pražsko-Žitavská silnice, zřízená Vratislavem II.

Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím bylo tkalcovství. Pro tkalce zde byla i učňovská škola. Dále se zde zušlechťovalo sklo rytím a broušením. Při soutoku Svorského a Boberského potoka v ul. Martinovo údolí zřídil v r. 1834 Leopold Martin (odtud místní název) léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi. Za 2. světové války se ve zdejší textilce vyráběly letecké padáky. V okolí působila odbojová skupina Waltro, jejíž čeští, němečtí i sovětští příslušníci se ukrývali mj. i v jeskyni u Drnovce. Ve městě se dochovala řada pěkných lidových staveb. Na hřbitově jsou náhrobky od sloupského sochaře J. Maxe.

Drnovec
Místní část Drnovec je ves na jižním úpatí Zeleného vrchu, mezi Cvikovem a Kunraticemi. Roku 1391 uváděna jako Grina ves, též Agrina. Usuzuje se, že vznikla kolem staré a záhy zaniklé sklářské hutě. Byla zde kaple, dnes zbořená. Před 2. svět. válkou zde byla sklářská huť. V blízkosti se nachází lesní kaple, postavená uprostřed lesů na okraji útvaru Dutý kámen.

Trávník
Místní část Trávník je podhorská ves na východním úpatí Trávnického vrchu v Lužických horách. Podle starého názvu (r. 1391 jako Krazhart) se usuzuje na vznik osídlení v souvislosti se sklářskou hutí. Později zde převládalo tkalcovství. Je zde pozdně barokní kostel. V okolí je barokní kaple sv. Rodiny z 2. pol. 18. století. Jižně od obce je sloup se soškou P. Marie. V současnosti slouží obec Trávník k rekreačním účelům.

Naděje
Místní část Naděje je uprostřed lesů položená horská a především rekreační ves východně od Milštejna. Osídlení tu patrně vzniklo v souvislosti se zdejší sklářskou hutí, později s důlním podnikáním v okolí (těžilo se zde stříbro a železná ruda), jako ves se uvádí r. 1612. Její jméno vzniklo snad převzetím názvu místní sloje. Roku 1706 však vrchnost už nedala souhlas k pokračování těžby.

Roku 1874 si bratři Israelové z Drážďan pronajali lom v masívu Milštejna a k němu postavili v Naději továrnu na opracování mlýnských kamenů - žernovů. Jižně při cestě do Trávníku stojí kaple z r. 1821, na oltáři pozdně barokní sousoší sv. Anny Samotřetí z 1. pol. 19. století.

Severně 1 km je rekreační osada Hamr, kde na Hamerském potoku stávala původně stoupa na drcení v okolí těžené rudy, která se potom dopravovala do blízkých tavíren. Později tu byl mlýn a pila (r. 1754). V roce 1938 zde byla postavena přehrada Naděje pro pohon pily v osadě Hamr.

Lindava
Místní část Lindava je přípotoční ves v údolí Svitávky, táhnoucí se od ústí Boberského potoka (zprava) k jihu, kde na ni navazuje místní část Svitava severně od vrchu Ortel. První zmínka o Lindavě pochází z r. 1391, náležela k milštejnskému panství Berků z Dubé. V dubnu 1577 cestoval přes Lindavu císař Rudolf II., když vedlejšími cestami unikal před morem z Prahy do Žitavy.

Roku 1757 zde Rakušané napadli ustupující Prusy, r. 1813 se v okolí strhly šarvátky rakouských husarů s Napoleonovými polskými hulány. Zemědělství na přilehlých odlesněných svazích bylo záhy doplňováno výrobou: kdysi tu na potoku stával hamr na železnou rudu, patrně těženou v okolí, koncem 18. století tu bylo 29 bělidel příze a plátna, pozdější textilní továrny a další provozy. V letech 1756 - 1760 zde byla vybudována zrcadlárna, po Sloupu druhá v kraji.

V letech 1699 - 1702 byl na místě starého dřevěného kostelíka postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, původně dřevěná věž byla v r. 1859 nahrazena dnešní kamennou, současná pseudobarokní úprava je z r. 1915, uvnitř barokní kamenná křtitelnice z počátku 18. stol. Lindava si zachovala mnoho původních roubených staveb vesnického rázu, např. patrový dům č. p. 210 s mansardovou střechou, nověji upravený, na klasicistně zdobeném portálu je letopočet 1804. V současnost je zde největším závodem světově proslulá sklárna Ajeto.

Svitava
Místní část Svitava je přípotoční ves v údolí Svitávky jižně od Lužických hor. Širší zemědělsky využívané svahy tu přecházejí do sevřenějšího zalesněného údolí. Osada se poprvé připomíná k r. 1525. Stával zde hamr na železnou rudu, později přeměněný na mlýn. Roku 1639 byl v obci krečam (krajové označení pro rychtu či fojtství).

Narodil se tu hudebník Josef Strobach (1731 - 1794), kapelník v Praze a přítel Mozartův. Byl jedním z početného muzikantského rodu Strobachů v kraji.

V obci byla v r. 1725 postavena kaple Nanebevst. P. Marie. Západně v zalesněném sedle mezi Slavíčkem a Šišákem je Záhořínská kaple (podle nejbližší osady Záhořín) sv. Františka Seraf., postavená r. 1740 místo dřívějšího barokního sloupu.

Ve Svitavě a v jejím okolí jsou proslulé pískovcové jeskyně, využívané jako přírodní sklady ovoce a zeleniny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.cvikov.cz/pages/ , na kterých najdete další informace.