Dubnice

Dubnice

Obec Dubnice leží v Libereckém kraji, v okrese Česká Lípa mezi městy Stráž pod Ralskem a Jablonné v Podještědí.

Rozkládá se kolem Dubnického potoka v délce 4 km v nadmořské výšce 310 m nad mořem, v katastrálním území Dubnice pod Ralskem na celkem 24 km².

V roce 1990 převzala Dubnice svou správu od Stráže pod Ralskem a stala se samostatnou obcí. Počet obyvatel - 521, věkový průměr obyvatel je 37,36 let.

Současnost
V obci fungují služby pro obyvatele na dobré úrovni. Je zde Mateřská a Základní škola, obchod se smíšeným zbožím a dvě hospody.

Pracují zde také některé spolky. Asi nejpočetnější je Myslivecké sdružení Šesterák. Sportem - hlavně fotbalem se zabývá Sokol Dubnice.

Při Obecním úřadě Dubnice pracuje také SPOZ (Svaz pro občanské záležitosti), který zajišťuje akce pro děti (karneval, dětský den, mikulášskou nadílku), důchodce (blahopřání k životním jubileím, posezení s harmonikou) i pro ostatní občany obce. Každý rok na podzim se koná "vítání občánků". V roce 2006 jsme uvítali do života 5 narozených dětí. Pořádá také pravidelné cvičení pro ženy v tělocvičně místní Základní školy. V obci, v budově Základní školy, se nachází knihovna, kterou vede ředitelka ZŠ.

Historie
Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy je uváděna v rejstřících papežského desátku jako obec jablonského děkanátu „ decanatus Gablonensis: Dubnycz.“ Dobu jejího vzniku můžeme přibližně určit do 2. poloviny 13. století. V této době založili Markvarticové nový hrad Stráž, jehož držitel Beneš, se po roce 1281 začal psát „ z Vartenberka.“ Hrad byl vystavěn na ochranu staré obchodní cesty z Prahy přes Bělou a Jablonné do Žitavy, která procházela i Dubnicí. Pod hradem se tato cesta rozdělovala a druhá cesta směřovala do Pojizeří k Mnichovu Hradišti.

Starší podání minulosti této obce se snažilo řešit naprostý protiklad mezi českým a německým označením místa, které je starobylého původu. První doklad německého názvu pochází z roku 1405 „Heinrichsdorf alias Dubnicz,“ což je typický příklad kolonizačního pojmenování podle lokátora. Obec byla buď původně pojmenována českými kolonisty podle hojně rozšířeného stromu dubu a později přijala německé jméno, nebo šlo o dvě obce vedle sebe v jednom, dnešním katastru, které splynuly až později, snad po polovině 16. století. Ještě v roce 1547 se uvádí česky pojmenovaná obec Dubnice v zápise v Deskách zemských „ w lilanthu, w dubniczy na dvořích kmetcích s poplužím.“ Tato druhá varianta se zdá být přijatelnější.

Od nejstarších počátků náležela Dubnice majitelům panství strážského, kteří zde zřejmě měli své manské sídlo, neboť se zde v letech 1363 - 1369 uvádí Soběhrd Špaček z Jablonného a z Kunvaldu (Kunové) a v letech 1383 - 1391 Petr Bartoš z Dubnice. Ves měla svou vlastní faru připomínanou v letech 1363-1422, kdy zanikla během husitských válek.

Roku 1504 koupil strážské panství Bartoloměj Hiršpergár z Königshaimu. Jeho potomci drželi panství až do Bílé hory. Jejich vláda je obdobím klidného hospodářského růstu. Za účast na protihabsburském stavovském povstání bylo panství bratrům Baltazarovi a Erasmovi roku 1622 zkonfiskováno a získává jej Albrecht z Valdštejna.

Za třicetileté války utrpěla ves mnoho škody především vpády švédských vojsk. Po jejím skončení byla obec z jedné třetiny pustá. Mezitím přešla Dubnice z rukou Albrechta z Valdštejna na rod Lichtenštejnů. V roce 1714 se stala majetkem Ludvíka Josefa Hartiga (od roku 1719 hraběcí titul) majitele mimoňského panství. Také v této době prodělala obec svůj příznivý rozvoj a mohla dokonce směle konkurovat i městu Stráži pod Ralskem. Dokládá to i přehled počtu hospodářů - Dubnice 102 a Stráž 104. Nelze však srovnávat město a ves, neboť zde byli většinou jen drobní sedláci. Roku 1922 kupuje celý hartigovský velkostatek Stráž pod Ralskem František Melichar.

Obec měla povahu typicky zemědělského osídlení s významným dobytkářstvím. Pěstovalo se zde především obilí, brambory a také ovoce. Byla vždy lidnatá, což je příznačné pro vesnice zdejšího kraje, jejichž obyvatelé se rovněž zapojovali do obchodu a řemesla. Z řemesel se rozvíjela především ta, která souvisela s tehdejším životem na vesnici (např. tesař, pekař, krejčí, formani). Vlastní cechy si však řemeslníci nevytvořili a přidružovali se v okolí.

Někdy kolem roku 1700 se stala samostatnou farností. V době reformace byla ves silně evangelická. V letech 1699 - 1702 byl postaven kostel Narození Panny Marie. Gotická dřevořezba Madony z 15. století zde původně chovaná, byla asi památkou na dřívější svatyni. Většina zařízení zde uchovaného až do časů nejnovějšího pustošení ze strany vylupovačů památek pocházela z 2. poloviny 18. století. Fara však byla obnovena až roku 1858.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sweb.cz/dubnice/ , na kterých najdete další informace.