Hamr na Jezeře

Hamr na Jezeře

Rekreační středisko vzdálené 30 km od krajského města Liberec a 30 km od okresního města Česká Lípa o výměře 1 766 ha sousedící s oblastí Ralsko. Dominantou je rybník - Hamerské jezero o rozloze 56 ha nabízející pěkné koupání a rybaření.

Obec s 359 obyvateli najdete v překrásné přírodě obklopené borovými lesy, pískovcovými útvary a vrcholem se zříceninou hradu Děvína - založen r. 1250. Leží mezi Hamerskou strouhou a Ploučnicí, která napájí Hamerský rybník - jezero. Součástí Hamru jsou přilehlé obce Útěchovice a Břevniště, kde je rozšířeno hlavně zemědělství.

Chráněná maloplošná území

Rašeliniště Černého rybníka

Schachstein

Vrch Ostrý

Zřícenina hradu Děvín
Vrch na jehož hřebeni dosud stojí zbytky kdysi pevného hradu Děvína, je součástí zalesněné Ralské pahorkatiny. Na jihozápadě je Děvín oddělen sedlem od vyššího Hamerského Špičáku.

Dostatečným vodítkem při zjišťování skutečného stáří hradu není ani jeho název Děvín, odvozený nejspíše od osobního jména Diva, i když se s tímto pojmenováním setkáváme již v raném období našich dějin jinde, u hradu nad soutokem Moravy s Dunajem a zejména u hradiště nad Zlíchovem, známým z Kosmovy pověsti.

Vlastní historie hradu v někdejším Boleslavsku začíná ve 13. století. Široké okolí bylo tehdy v rukou Markvarticů a pravděpodobně oni byli před r. 1250 zakladateli hradu.

Za Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) hrad patřil králi, neboť v listině z r. 1260 se uvádí jako svědek Jindřich, purkrabí na Děvíně, a v zápise z r. 1283 je Děvín jedním ze čtyř hradů, které Václav II. postoupil Janovi z Michalovic.

Celková dispozice hradu daná terénem a obrannými potřebami, byla zřejmě dovršena ve 14. století a pak se již neměnila jen málo. Vlastní hrad, umístěn na vyšší části elipsové plošiny, tvořila hranolová věž s připojenou budovou paláce, které uzavíraly nejširší stranu protáhlého nádvoří, chráněného z ostatních stran srázem a vysokými hradbami.

Po Janu z Michalovic patřil hrad dočasně vyšehradskému proboštu Janovi a od poloviny 14. století Vartemberkům, potomkům původních zakladatelů, kteří jej drželi s krátkou přestávkou až do poloviny 16. století. Spolu s nedalekou Stráží, Ralskem, Zákupy, Tolštejnem tvořilo děvínské panství, k němuž trvale patřilo i městečko Osečná a část Mimoně. Vnitřní hranice se často měnily neustálým dělením mezi sourozenci.

Mimořádná úloha Vartemberků v dějinách českého státu vytvářela příznivé podmínky pro rozkvět všech jejich hradů. V dobách husitských válek sice k obléhání Děvína nedošlo, třebaže jeho tehdejší držitel Petr z Vartemberka patřil k předním stoupencům císaře Zikmunda, ale útok přišel o málo později, za války bývalých spojenců. Za odvetného vpádu Lužičanů do Čech v r. 1444 byl Děvín obležen, ale dobýt se ho nepodařilo.

Od počátku 16. století se vartemberské državy začaly drobit a přecházet do cizích rukou. Po Stráži, kterou koupil v r. 1504 Hiršpergárové, prodal r. 1516 Jan z Vartemberka hrad Děvín Biberštejnům, za jejichž vlády sídlil na hradě zpravidla jen hejtman.

Protože Karlův syn Adam z Bibrštejna zůstal bez potomků, došlo po jeho smrti na počátku 17. století mezi příbuznými ke sporům o dědické podíly, které nakonec r. 1604 koupil Jan Mylner z Mylhauzu pán na Mimoni. Janu Mylnerovi z Mylhauzu, který po porážce stavovského odboje ujel ze země, byly r. 1621 zkonfiskovány všechny statky.

Mimoň a Děvín, k němuž tehdy patřila ves Hamr a později zaniklé osady Novina, Černá Novina, Medný, Ostrov a Palohlavy, připadly jako císařská zástava a potom dědičně Janu Hofmanovi z Zeidleru, protestantu saského původu.

O dva roky později zasáhla konfiskační komise znovu a panství získal Albrecht z Valdštejna. Ale v r. 1634 byl vévoda frýdlantský zavražděn a v krátké době se potřetí konfiskované mimoňské a děvínské zboží vrátilo do rukou Zeidlerů. Když r. 1651 koupil panství Jan Putz z Adlerthurnu, přešlo trvale centrum a sídlo vrchnosti z Děvína na zámek v Mimoni.

V kupní smlouvě, ani o tři roky později v berní rule, se dokonce hrad vůbec nepřipomíná, takže lze předpokládat, že byl neobývaný, ne-li pobořený. Dnes jsou obě nádvoří porostlá stromy a zbytky silných zdí z hrubě opracovaného pískovce jen dávají tušit někdejší mohutnost nikdy nedobytného hradu.

Široký kámen

Skalní Divadlo

Skalní hrádek Stohánek
Skála charakteristického tvaru se dříve nazývala Stoh (396 m) a ve třicátých letech 15. století, za bouřlivých husitských dob zde byl vybudován dřevěný hrad Stohánek. K němu patřila i ves Svébořice (Schwabitz), která ovšem nepřečkala jako mnohé jiné "manévry" ve vojenském prostoru.

Ve vesnici stával farní kostel, a ten býval poutním místem. Jádrem svébořického kostela byla loretánská kaple tzv. Svatá chýše. Jedinou zachráněnou památkou je kdysi hojně uctívaná socha Panny Marie Loretánské z hlavního oltáře. Ta našla svůj nový domov v děkanském kostele v Mimoni.

Ve středověku se v okolí dobývala železná ruda (limonit) a v blízkosti Stohánku se nacházel roku 1768 důl, ze kterého se vytěžená železná ruda zpracovávala v tavící peci v Hamru. V roce 1790 byla železárna opuštěna.

V roce 1921 měly Svébořice 141 domů a 615 obyvatel. Vesnice Svébořice v roce 1946 se vznikem vojenského újezdu byla úplně zničena. Na jejím místě byla vybudována stejnojmenná tanková střelnice. Stohánek funkci feudálního sídla nesplnil. Již roku 1432 jej i se Svébořicemi, Ploužnicí, Ostrovem koupil Zdeněk z Valdštejna, který brzy poté zdědil i děvínské panství. Stohánek tak ztratil svůj význam za lužického vpádu roku 1444 byl pobořen a zůstal v troskách.

Skála vystupuje asi 30 metrů nad okolní terén, vypadá zcela nepřístupně, dokud neobjevíš úzký průchod ve skále vytesané schodiště, prastaré zbytky kovového zábradlí. Stavba vymizela, zůstaly jen místnůstky v kameni. Nejsou původní, byly pozměněny v 18. století poustevníky, kteří zde žili, připomínají křížovou cestu. Ze samotného vrcholu skály se otevírá půvabný pohled na okolní moře lesů i dominantní vrcholky. Na protější straně silnice pak vidíme Svébořickou skálu (někdy uvedena jako Dlouhý kámen).

Velký Jelení vrch

Malý Jelení vrch

Stříbrník

Zajímavá místa a vyhlídky

Kozí hřbet

Památník Antonína Sochora
Zde na tomto místě za doby totality tragicky zahynul generál Československé armády Antonín Sochor. Památník leží na křižovatce významné cyklotrasy č. 3046 z Hamru na Jezeře kolem Černého rybníka a pod Jeleními Vrchy. Tato křižovatka je místem příjemného odpočinku unavených cyklistů i turistů s příjemným posezením. Nachází se po uvedené značené cyklotrase asi 3 km od Hamru na Jezeře. Nedaleko je vidět po pravé straně přístupný skalní ostroh Stohánek.

Vyhlídka u Divadla
Výrazný pískovcový útvar, nacházející se jižně nedaleko skalního Divadla. Je volně přístupný z východní strany a po úzké pěšince se nám nabídne nádherná vyhlídka na téměř všechna chráněná maloplošná území. Z levé strany postupně vidíme hrádek Stohánek - Velký a Malý Jelení vrch - Kozí hřbety - Schachstein - Ostrý - hrad Děvín - Široký kámen. Nabízí příjemné posezení na svém prosluněném vrcholu a láká k příjemnému odpočinku s výhledem až na Lužické hory.

Děvínský rybník

Chrastenský vodopád

Krásná vyhlídka

Kavčí kámen a Velbloudí skála

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://hamrnajezere.webpark.cz/, na kterých najdete další informace.