Veselí nad Lužnicí

Veselí nad Lužnicí

Město leží ve středu jižních Čech, na soutoku Lužnice s Nežárkou. Má 6,7 tisíc obyvatel, dvě náměstí, nádraží a vzniklo spojením dvou měst - Veselí a Mezimostí. Ještě nedávno byla silnice vedoucí městem dopravně přetížena, ale po vybudování obchvatu se ulevilo jak občanům, tak řidičům.

K nejvýznamnějším architektonickým památkám patří renesanční domy na náměstí. Radnice z roku 1579, částečně barokně upravená před rokem 1763, a muzeum „Weisův dům“ s psaníčkovými sgrafity jsou dominantou severní strany náměstí T. G. Masaryka. Za pozornost jistě stojí i dům č. 22 na západní straně náměstí se třemi renesančními štíty. Veselský kostel má gotický původ, upraven byl v renesanci. Nese jméno Povýšení sv. Kříže a nadmořská výška kopečku, na kterém je postaven, je 429 m n. m. Významnou památkou je i secesní sokolovna z roku 1905, která je nyní v rekonstrukci.

Sportovní areál TJ Lokomotiva nabízí spoustu možností od lehkého protažení až k pořádnému potýrání těla. Na své si zde přijdou i milovníci koupání. Písková jezera nabízejí osvěžení nejen plavcům, ale i milovníkům surfování nebo i obyčejných šlapadel. Pro vodáky je veselský kemp tradiční zastávkou.

Skoro každý místní obyvatel je majitelem jízdního kola a návštěvníkům doporučujeme, aby si nějaké pořídili. Třeba výlet na Blatskou stezku s prohlídkou architektury selského baroka v okolních vesnicích může být příjemným  zážitkem.
   
Historie Veselí
Kdy Veselí vzniklo, můžeme pouze hádat. Jisté je, že nejdříve zde byla vybudována tvrz na místě zvaném „Na Talíři“. Tu dnes připomíná zalesněný pahorek a obepínající příkop v severozápadní části města. Blízké okolí, na němž pravděpodobně stávaly stráže, se dodnes nazývá „Na Strážkách“. Pod tvrzí potom vznikla osada Veselí. Název prozrazuje, jak tu bývalo, když zde Rožmberkové pořádali různé kratochvíle a veselice.

První písemná zmínka pochází z roku 1259. To Veselí vlastnil Vok z Rožmberka a osada byla pravděpodobně velice ekonomicky soběstačná. Roku 1302 se majitelem stává český král Václav II. a roku 1362 bylo Veselí Karlem IV. povýšeno na komorní město. V patnáctém století bylo město několikrát vypáleno a pleněno. Za vlády Petra Voka z Rožmberka nastal mohutný rozmach rybníkářství a Veselí se zotavuje z téměř půlstoletí husitských válek.

Od roku 1612 se zde ujali správy Švamberkové. Město začalo chudnout. Za Českého povstání využívala vojska strategické polohy města - česko-rakouské brány a neustálé přesuny, drancování a plenění město poznamenaly. Od 27. září do 2. října 1619 ležela ve Veselí armáda knížete Hohenlohea a Linharta z Felsu. Po bitvě na Bílé hoře a porážce českých stavů dostává Veselí císařskou milost a je mu odpuštěna rebelie za Českého  povstání. Opět se zavádějí trhy a povoluje se vařit pivo. Protože bylo panství velice zpustošené, přišla bída a hlad, lidé odtud utíkali. Ve Veselí zůstalo z 97 usedlých jen  53, v Mezimostí z 38 jen 16.

Rekatolizace proběhla bez odporu a 2. dubna 1660 je celé třeboňské panství darováno Janu Adolfu Švarcenberkovi. Rod Švarcenberků byl posledním šlechtickým rodem, který Veselí vlastnil. Až v roce 1918 získalo město plnou samostatnost.Významnou událostí pro Veselí byla návštěva císaře Karla VI. na veselské faře. Zdržel se zde při své cestě do Budějovic 21. srpna 1732 mezi 10. až 17. hodinou.

Roku 1764 zažilo Veselí velký požár. Vyhořela radnice, městský archiv, pivovar a čtyři velké domy. V roce 1852 byly do města umístěny státní úřady. V červnu 1866 postihl město další velký požár. Dostal se i do Mezimostí, kde stačil strávit 35 domů.

Roku 1881 byla na veselském náměstí vystavěna nová školní budova. Do té doby se vyučovalo ve zvláštní školní budově naproti kostelu. V roce 1907 byla škola založena i v Mezimostí. Do začátku II. svět. války  byly otevřeny dvě vyšší školy - Průmyslová škola pokračovací pro učně různých profesí a řemesel, později přejmenovaná na Živnostenskou školu pokračovací (1886 - 1947) a Lidová škola hospodářská (1928 - 1944). Místní muzeum bylo otevřeno v roce 1950 a nese jméno sběratele lidových písní Karla Weise.

Meziměstí
Poprvé je tato osada připomínána ve 14. století v souvislosti s veselskou tvrzí. Mezimostská  tvrz byla od veselské vzdálena jen několik metrů - stála při soutoku Lužnice a Nežárky. Její původní držitelé - páni z Mezimostí - se nazývali Jeníkové a nosili ve štítě chrta.

V roce 1369 se stal majitelem Mezimostí Oldřich z Rožmberka, koncem 14. století Vilém z Landštejna a v 15. století vlastnili osadu opět Rožmberkové. Roku 1465 ji Jan z Rožmberka prodal obci Mezimostí. V roce 1494 povyšuje Petr z Rožmberka Mezimostí na městečko se všemi právy svobodných měst. Od roku 1725 vystřídala obec několik majitelů, až se po roce 1769 vrátila zpět měšťanstvu.

Mezimostí sdílelo podobné osudy jako Veselí, ale vzhledem k nepříznivější poloze zažilo více povodňových katastrof. Nejničivější  povodeň v září 1890 strhla všechny mosty. Strategického významu dosáhlo Mezimostí až v 19. století, kdy se stalo jednou z nejvýznamnějších železničních stanic v zemi. To zapříčinilo, že na počátku 20. století  bylo už početnější než Veselí. 13. listopadu 1908 povyšuje císař František Josef I. městečko Mezimostí na město.

Spojení měst
V minulosti bylo často jednáno o sloučení měst Veselí a Mezimostí. Avšak neústupní patrioti, a to jak „košťálníci“ (veselští), tak „chramošťáci“ (mezimostští) nechtěli vidět výhodnost spojení obou měst. Až v době fašistické okupace byla správa obou měst seznámena s tím, že ke sloučení dojde cestou nařizovací.

Ministr vnitra ustanovil pro obec vzniklou sloučením Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou jednotný německý název „Frohenbruck“ a český úřední název Veselí nad Lužnicí, a to od 1. 1. 1943. V poválečných letech se mezimostští marně snažili opět rozdělit spojená města, a teprve čas prokázal prospěšnost sloučení.
 
Tipy na výlety

Naučná stezka Veselské pískovny
Vede po hrázích bývalých pískoven. Na trase dlouhé sedm kilometrů najde návštěvník 14 zastavení, kde jsou umístěny informační tabule, upozorňující na výskyt jedinečných a většinou i chráněných druhů rostlin i živočichů.

K pískovně neodmyslitelně patří chráněná lokalita Písečný přesyp u Vlkova, což je téměř hektar pouště s jedinečnou faunou a flórou.

Směr: 1,5 km jižně od Veselí n. L. (autem směr Val, Hamr), turisticky značeno (žlutá).

Chýnovská jeskyně - návštěva podzemí
Přírodní rezervace Chýnovská jeskyně se nachází asi 3 km severovýchodně od městečka Chýnova, které leží 10 km východně od Tábora. Tato vápencová jeskyně je jednou z největších na našem území.

Byla objevena roku 1863. Vznikla výmolnou činností vody v jižním svahu Pacovy hory v Pacovské pahorkatině. Jeskynní prostory s několika jezírky jsou v různých výškových úrovních, největší hloubka je 37 m, délka zpřístupněných chodeb se pohybuje okolo 500 m. Nejníže položenou částí jeskyně protéká v délce 100 m podzemní potůček.

V 80. letech dvacátého století byl objeven pod vodní hladinou dóm dlouhý asi 100 m a hluboký okolo 30 m. Hloubka známých prostor tak dosáhla 81 m. V jeskyni zcela chybí krápníková výzdoba, pro vápencové jeskyně tak typická. Voda však svou výmolnou činností vytvořila ve stěnách a stropě mnoho prohlubní bizarních tvarů, které připomínají nejrůznější bytosti z říše pohádek a fantazií. Zajímavostí jeskyně je též barevná rozmanitost, způsobená střídáním různých vrstev minerálů.

Kontakt: Správa Chýnovské jeskyně, Dolní Hořice 54, 391 55 Chýnov, tel.: 381 299 034, 724 330 365.

Provozní doba: pondělí: zavírací den; duben, květen, červen, září: 9 - 15.30 h, červenec, srpen: 9 - 16.30 h, říjen: po - pá  předem objednané zájezdy, listopad - březen: zavřeno.

Směr: asi 25 km severně (až severovýchodně) od Veselí n. L., značeno cyklotrasami (1195, 1136-32, 1172).

Zámek Červená Lhota
Jedna z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Návštěvníci vstoupí nebo nahlédnou do šestnácti velmi útulných, komorně laděných interiérů, vypovídajících o životě od renesance až po 19. století.

V paměti utkví portrét "Ošklivé vévodkyně" Markéty Tyrolské a Korutanské zvané "Pyskatá", či vzpomínka na hudebního skladatele Karla Dietterse z Diettersdorfu. Zaujme Pánská pracovna s renesančními obrazy a uměleckými díly z téže doby, barokní jídelna s bohatou štukovou výzdobou i půvabný Francouzský salon zařízený ve stylu druhého rokoka. Z oken na jižní a západní straně zámku se otevírají neobyčejně působivé pohledy přes hladinu jezera do zámeckého parku.

Směr: asi 15 km severovýchodně od Veselí n. L., doprava pouze vlastní, nejvhodnější na kole (cyklotrasa 1195, ve Lžíně napojení na 1136).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.veseli.cz, na kterých najdete další informace.