Málkov

Málkov

Historie malých podhorských vesnic bývá často z velké části zahalena tajemstvím, neboť neexistuje, nebo se nedochovává mnoho dokladů o jejich vývoji. Výjimkou bohužel nejsou ani vsi Málkov, Ahníkov, Zásada, Zelená, Vysoká a Lideň. I to málo archiválií, které se podařilo dochovat, bylo v období po druhé světové válce z velké části zničeno - třeba jen proto, že bylo psáno německy. V dějinách těchto vesnic je tedy mnoho světlých míst, která asi nikdy nebudou vyplněna. 

Ani u jedné ze zmiňovaných obcí není znám přesný rok vzniku. Panuje však názor, že byly zakládány za účelem vytvoření solidního hospodářského zázemí pro Hrad Hasištejn, který vznikl na počátku 14. století.

První zmínka o Málkově je z roku 1361. Ves je označena jako villa Malkow, a náleží k panství Hasištejn. Další zpráva pochází až z roku 1533, a říká, že Málkov byl zastaven pánům z Fictumu. Prvním majitelem vsi z rodu Fictumů byl Bohuslav Felix z Fictumu na Buchelbergu. Roku 1608 byl dvůr Málkov připojen k panství Prunéřov. Na přelomu 16. a 17. století jej koupil Christof Workatsch, který o něj však kvůli rebelii posléze přichází. Roku 1618 se objevuje první zmínka o mlýnu zvaném "pekelný", který ale pravděpodobně pochází již ze 14. století.

Po porážce stavovského povstání v roce 1621 došlo k rozsáhlé konfiskaci majetku šlechty, která povstání podporovala. Mezi ní patřili také Fictumové. Ztratili tak obrovské majetky a byli donuceni odejít ze země. O dva roky později byly zdejší statky prodány. Ve třech etapách je koupil Jaroslav Bořita hrabě z Martinic (známý tím, že byl během II. pražské defenestrace vyhozen z okna pražského hradu). V první etapě získal 15 vesnic a dvorů, mezi které patřily i Ahníkov a polovina Zásady. V druhé etapě koupil 4 vsi a dvory, mezi nimi také Málkov a Zelenou. V poslední etapě získal Kralupy s poplužím a mlýnem, statek Henkelhof, část vsi Naší a druhou část Zásady. Nákupem všeho tohoto majetku vzniklo panství uváděné jako Ahníkov - Prunéřov. To pak patřilo Bořitovi z Martinic a jeho dědicům až do r. 1880.

V období třicetileté války byla celá země pustošena procházejícími vojsky. Málkovští sedláci byli sužováni robotou, dávkami a kontribucemi, v důsledku války zde r. 1642 propuklo několik ničivých požárů. Roku 1644 v oblasti řádili Švédové, roku 1647 byla obec pod jejich loupeživými nájezdy přímo obrácena v trosky. V témže roce byl také zpustošen "pekelný mlýn".

Roku 1668 rozšířil Maxmilián Valentin z Martinic na Ahníkově dědická práva poddaných, současně ale zvýšil robotní povinnost na 15 dnů ročně. Ta byla po válce spolu s dávkami zvyšována natolik, že roku 1680 došlo po celých Čechách k selským rebeliím. Toto hnutí se zajisté nevyhnulo ani Málkovu a okolním obcím, přímé doklady však chybí. O dva roky později propuká další vlnou vzpour, určitého zmírnění situace dosáhla teprve Marie Terezie svým patentem z roku 1775. Koncem 17. století se zde konaly pokusy o těžbu rud stříbra, avšak r. 1703 byly pro svou malou výnosnost ukončeny. Roku 1764 byla v obci postavena zvonice a na konci 18. století vznikla zdejší kaple sv. Josefa.

Během vlády Martiniců spadal Málkov pod Ahníkov, v letech 1625 - 1789 byly právní akty (jako např. kupní smlouvy) uzavírány v Málkově, avšak za přítomnosti rychtáře, přísežných a se svolením hejtmana panství Ahníkov. Od roku 1792 již byly smlouvy vystavovány v Ahníkově ve vrchnostenském úřadě. Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a r. 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, pravomoc vrchnostenského a justičního úřadu v Ahníkově tak převzal Okresní úřad v Chomutově.

Roku 1835 v obci vypukl menší požár, mající na svědomí 3 domy a 2 stodoly. V roce 1866 byl Málkov začleněn do společenství řemeslníků v Místě, r. 1895 zde byli založeni hasiči.

Roku 1914 vzniká mezi Rakousko - Uherskem a Srbskem válečný konflikt, který posléze přerůstá ve válku světovou. Její důsledky brzy zasáhnou každý kout naší země. Obyvatelé všech vesnic trpěli stále se zhoršující hospodářskou situací státu, byly zavedeny příděly na mouku, chleba, později také na brambory, slámu, seno, dobytek, vejce, mléko, máslo…Čím větší byla mezi lidmi bída, tím větší byla snaha zásoby tajit a chránit. S tím šlo ruku v ruce také udavačství, domovní prohlídky a zabavování. Časem se také začali objevovat různí obyvatelé měst, kteří se pokoušeli potraviny nakupovat za velmi vysoké ceny, nebo je vyměňovat za - pro sedláky velice cenné věci - petrolej, cukr, mýdlo, tabák… 

Největší ranou pro obec bylo ale povolání všech mužů v aktivním věku do zbraně. Těch bylo v Málkově asi 40, což znamenalo, že z obce odešla více než čtvrtina obyvatel. Jejich práci proto museli zastat ostatní - nejvíce ženy, které nyní kromě svých všedních povinností v domácnosti a s dětmi také kosily obilí, pracovaly s pluhy a vykonávaly i další těžké práce. Roku 1918 válka konečně skončila a byla vyhlášena samostatná Československá republika. Život se pomalu začal vracet do starých kolejí a muži se vraceli zpět ke svým rodinám. Do Málkova se 10 mužů vrátilo se zraněními, 7 mužů bylo ještě nějaký čas v zajetí a 6 z nich už svůj domov nikdy nespatřilo.

Pokus o vyhlášení samostatné provincie "Deutschbohmen" na území Čech se nevydařil, nově vzniklý stát ovládl i pohraniční okresy s většinou německého obyvatelstva. Němci tento vývoj těžce nesli, zpočátku tedy ignorovali nebo odmítali vše, přicházející z české strany. V červnu r. 1919 se uskutečnily volby do obecního zastupitelstva, na kterých se zde podílely pouze dvě strany: Německý svaz zemědělců a Německá sociálně demokratická dělnická strana. V tomto období do Málkova dorazila novinka - elektrický proud. 

Ten byl dodáván od roku 1921 kadaňskou elektrárnou. Zpočátku byl sice přijímán s nedůvěrou, ale lidé se brzy přesvědčili o jeho výhodách a začal být používán nejen na osvětlení, ale i k pohonu strojů na pile, ve mlýně a v mnoha dalších hospodářstvích. Náklady na obecní síť byly rozděleny na jednotlivé obyvatele podle majetkových poměrů. Roku 1923 proběhly další volby do obecného zastupitelstva. Voleb se tentokrát nezúčastnila sociálně demokratická strana, jediným kandidujícím a tedy naprostým vítězem se stal svaz zemědělců.

Rok 1925 začal pro Málkov nešťastně. V únoru zde byla spáchána vražda. Obětí se stal 25letý majitel hospodářství č. 4 - Eduard Paschaweh, vrah nebyl nikdy vypátrán. Další nešťastnou událostí byl požár domu č. 8, který si v noci na 16. června vyžádal život nejstaršího obyvatele obce - 80tiletého Franze Taubera. Zbytek tohoto roku už proběhl v poklidu a ve znamení budování. Byly obnoveny dva vyhořelé domy a proběhla výstavba tří novostaveb.

V každých následujících volbách byla potvrzena převaha svazu zemědělců a německých sociálních demokratů, roku 1929 však také výrazně posílila Německá národně sociální dělnická strana (NSDAP). Koncem 20. let byly na potoce Hutná sneseny staré dřevěné mosty a následně byly nahrazeny betonovými. V témže období bylo od obecní studny položeno vodovodní potrubí, r. 1930 pak byla zrenovována kaple. V roce 1928-29 byla velice krutá zima, mající za následek velké škody na ovocných stromech a úhyn množství zvířat.

Sčítání lidu, provedené r. 1930, v Málkově zaznamenalo 275 obyvatel, z toho 274 Němců a jednoho Poláka. Roku 1932 bylo pod vsí zřízeno cvičiště. V říjnu 1933 byla zakázána činnost NSDAP, pro otevřené vystupování svých vůdců proti ČSR. Vzápětí však vznikla Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP), která téměř okamžitě dosáhla hlavního vlivu mezi Němci. Důkazem toho jsou následující volby, při nichž SdP v obci získala více jak trojnásobek hlasů oproti do této doby nejsilnějšímu svazu zemědělců. Sociální demokraté klesli ještě níž. Roku 1938 došlo k připojení Rakouska k Německu. Následkem toho byla zvýšená činnost SdP. V tomto roce byla také dvakrát mobilizována česká armáda a obsadila pevnosti, zbudované podél hranic s Německem. Obranná linie probíhala také mezi Málkovem a Černovicemi. Skládala se z bunkrů (kulometných hnízd), zbudovaných každých 200-300 metrů od sebe, z příkopů a z překážek z ostnatého drátu. Nejaktivnější soukmenovci SdP z obavy před zatčením prchli do Říše, přímo z Málkova uteklo 8 lidí.

Dne 30. září 1938 československá vláda přijala mnichovský diktát a hned 1. října začalo obsazování pohraničních území republiky (tzv. Sudet) německou armádou. Tento akt byl obyvateli Málkova (drtivá většina byla německá) nadšeně přijímán a vítán jako osvobození od Čechů. Na všech domech vlály prapory s hákovým křížem, většina z nich byla také vyzdobena girlandami a chvojím…Od 1. dubna 1939 začíná ve starých sudetoněmeckých obcích fungovat říšská organizace.

Z období druhé světové války víme o Málkovu s určitostí pouze to, že zde byl zřízen zajatecký a pracovní tábor. Nuceně nasazení dělníci a váleční zajatci z Východu pracovali na místní pile. Bohužel ani z období po druhé světové válce nemáme žádné dochované archivní materiály, většina událostí je tedy odvozena od událostí v Zelené, o níž se dochovalo více zpráv. Po válce v Málkově vzniklo (pravděpodobně) roku 1949 jednotné zemědělské družstvo. V rámci nové územní organizace však bylo v roce 1960 zrušeno a jeho majetek přešel do Československých státních statků. 30. června téhož roku byla k Málkovu připojena obec Ahníkov.

I přes fakt, že většina občanů pracovala v průmyslových podnicích mimo obec, měl Málkov počátkem 70. let charakter spíše zemědělský. Byly zde provozovna Oborového podniku Státních statků v Málkově se zaměřením na živočišnou a rostlinnou výrobu, provozovna sadů, drůbežárny, Lesotechnické meliorace Teplice se sídlem v Málkově a Lesní závod - polesí Černovice. V tomto období zde proběhla výstavba autobusových čekáren, rekonstrukce veřejného osvětlení, úprava cest, výstavba bytových jednotek v Zelené a oprava budovy školy v Zásadě. Dále byla plánována tzv. akce Z, která na základě brigádnické práce vykonávané zdarma - ve prospěch obce zahrnovala také zbudování dvaceti laviček, rekonstrukci pohostinství a úpravu vodní nádrže v Zelené. Roku 1977 bylo přemístěno sídlo MNV (místní národní výbor) do Zelené, v témže roce byla ještě dokončena přeložka potoka Hutná a na podzim byly přes silnici v Zásadě položeny koleje nové dráhy ČSD. Koncem 70. let byl z Kralup do Málkova přesídlen poštovní úřad.

Koncem 70. let začala poblíž Málkova výstavba elektrárny Prunéřov II. Severočeský hnědouhelný revír začal již od některých občanů vykupovat rodinné domky, a některým se začaly přidělovat parcely ke stavbě nových domků. Též se začal připravovat nový areál pro sady Ahníkov v Zelené - poblíž dokončované vodní nádrže. 2. října 1978 bylo v Málkově otevřeno nově postavené nádraží. 28. října 1980 byli občané obce, národní výbor a Národní fronta oceněni "Čestným štítem Rady ONV v Chomutově" za úsilí při plnění volebního programu v letech 1976-81. Na počátku 80. let byla v obci dokončena víceúčelová vodní nádrž.

V roce 1981 obec za vzorné plnění úkolů opět získala "Štít Rady ONV v Chomutově" a Osvětové besedě byl navíc udělen titul "Vzorné klubové zařízení severočeského kraje". Počet obyvatel Málkova každým rokem citelně klesal, v této době měl již "jenom" 635 obyvatel. O rok později se Málkovu dostalo dalších ocenění. Tentokrát jimi byly "Čestné uznání komise Rady SKNV pro cestovní ruch" a vítězství v soutěži "O putovní standardu Rady ONV v Chomutově". V roce 1983 počet obyvatel obce klesl na 573, v následujícím roce činí pouze 448.

Roku 1984 definitivně zanikají osady Ahníkov a Zásada. Při hledání náhradních prostor pro mateřskou školku v Zásadě bylo jako jedna z možností navrženo sociální zařízení s klubovnou mládeže v areálu koupaliště v Zelené. Návrh byl přijat, což mělo za následek nejenom přebudování tohoto zařízení, ale také přesun plánované výstavby rodinných domků ze Zelené do Málkova, s tím související prodloužení vodovodu a elektrického vedení a vybudování sociálního zařízení na hřišti v Málkově.

Ve stejném roce je Osvětové besedě v Málkově již potřetí a natrvalo udělen titul "Vzorné kulturní zařízení severočeského kraje". Roku 1987 byla na pozemku uvolněném státním statkem založena zahrádkářská kolonie. V následujícím roce byla dokončena výstavba pěti panelových domů a následně proběhly prodloužení veřejného osvětlení, stavba nové silnice a můstku přes přivaděč a výstavba kanalizace. Také započaly práce na plynofikaci v osadě Zelená.

Roku 1989 proběhla tzv. "Sametová revoluce", která v Málkově údajně proběhla v naprostém klidu a bez jakýchkoliv rušivých vlivů. Po ní došlo k útlumu činnosti většiny bývalých složek Národní fronty a tak jako všude i zde se začala rozvíjet podnikatelská činnost.

V polovině roku 1995 byla obnovena komise pro občanské záležitosti. 11. listopadu tohoto roku byla znovuvysvěcena kaple sv. Josefa. V roce 1996 je ukončena rekonstrukce budovy obecního úřadu, jejíž součástí byla i oprava požární zbrojnice. Roku 1998 schválil Parlament ČR obci vlastní znak, a Málkov tak získal právo kdykoliv v budoucnu se tímto znakem prezentovat.

Na období 1998-2002 byl obecním zastupitelstvím přijat plán o 20 bodech. K těm hlavním patřilo např. dokončení přechodu na plynové vytápění v Málkově a Zelené, dokončení kanalizace v Málkově, rekonstrukce vozovek, řešení nedostatku bytů, podpora podnikatelských aktivit…V březnu roku 1998 se zahajují práce na kanalizaci v Málkově. Do konce roku jsou splněny včetně výstavby čističky odpadních vod. V průběhu roku byl do všech bytů zaveden místní rozhlas. V sousedství fotbalového hřiště byly zbudovány tenisové kurty s umělým trávníkem.

Dnešní Málkov je slibně se rozvíjející obcí, starající se o potřeby svých občanů.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.malkov.cz, na kterých najdete další informace.