Otvice

Otvice

Otvice leží 3,3 km SV od Chomutova a 2 km jižně od Jirkova v nadmořské výšce 323 m. Protéká jimi Otvický potok, nazývaný také Hutní, napájený odtokem ze tří Otvických rybníků. Po úpravě katastrů v roce 1976 patří k Otvicím již jen dva menší rybníky. Velká Otvická nádrž byla převedena do katastru Chomutova, stejně jako pozemky, na kterých stojí chomutovské sídliště Písečná nebo bývalý Schichtův důl, který je dnes v areálu Podkrušnohorského zooparku. První obyvatelé Písečné se ještě přihlašovali k trvalému pobytu v Otvicích.

Název Otvice je podle profesora A. Profouse i Němce K. Röslera slovanského původu a byl odvozen příponou -ovice od mužského osobního jména Oto, tedy ves lidí Otových. Během let se název poněkud měnil: z Otiwitz na Odwicz, Otwicz, Ottwicz, Udwitz, Uttwitz i Vtwcze. Německý úřední název byl Udwitz. Německý profesor C. Salzer však název odvozuje z latiny a v tom případě by znamenal mokrou ves: udus - vlhký, vicus - ves.

Otvice jsou jednou z nejstarších vesnic chomutovského okresu. Některé prameny uvádějí zmínku o Otvicích již k roku 1004, k tažení Jindřicha II. proti Boleslavovi. Ani další údaj z roku 1150 není podložený. První dochovaná písemná zpráva je až z roku 1295, kdy bratři Bedřich a Dětřich ze Šumburku stvrzují, že předávají řádu Německých rytířů v Chomutově ves Otvice. Od té doby až do roku 1411 patřily Otvice k chomutovskému panství Německých rytířů.

Bohužel, folianty účetních knih řádu, které se dochovaly, uvádějí jen kolik musí každý ze sedmi otvických usedlých poddaných odvádět řádu obilovin, nic bližšího o Otvicích v nich ale uvedeno není. Roku 1411 byl řád králem Václavem IV. vykázán ze země. I když byl majetek řádu zabaven a disponovala s ním královská komora, podle středověkého práva patřil řádu dále, dokud by se ho sám nevzdal nebo dokud by zemský soud nevydal rozhodnutí o zrušení držby a sněm to nepotvrdil. Otvice však u chomutovského panství zůstávaly dále, i když se držitelé střídali. Kraj pod Krušnými horami se tehdy stal jediným velkým bojištěm. Proti husitským vojskům, která v březnu 1421 dobyla za dramatických událostí i Chomutov, přitáhlo od Chebu německé vojsko a roku 1422 na své cestě z Kadaně do Mostu zpustošilo zde řadu míst. V těchto dvou letech byly postupně zničeny i Otvice.

V době kdy byla ves koupena arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, byl v souvislosti s převodem panství na arcivévodu vyhotoven urbář panství, aby nový majitel měl přesný přehled o nově nabytém majetku, počtu poddaných, jejich majetku i jejich povinnostech. V Otvicích bylo roku 1560 uvedeno 30 usedlých poddaných a v roce 1563 o jednoho méně. Jsou tam zapsána i jejich jména, velikosti jejich pozemků - rozhodně nebyly velké, jen pár hektarů - daně, poplatky a robotní povinnosti. Všichni Otvičtí byli povinni 2 dny orat a kdo by nemohl, musel zaplatit za každý den 18 grošů. Rychtář musel dodávat vrchnosti kuřata a vejce, za což měl 1/2 lánu, tj. přibližně 8 hektarů osvobozeno od poplatků.

Roku 1563 byl vrchnostenský dvůr v Otvicích ohodnocen včetně všech příjmů z pšenice, ječmene, žita, ovsa, hrachu, mléka, másla, sýrů, zeleniny a chmele na 4000 kop a ovčín se 1500 ovcemi a množstvím luk na 4 500 kop. Arcivévoda Ferdinand prodal roku 1571 chomutovské panství Bohuslavu Felixovi z Lobkovic a na Hasištejně. Bohuslav Felix přikoupil roku 1579 panství Červený Hrádek s Jirkovem a několik dalších vesnic a stal se tak jedním z největších pozemkových majitelů v Čechách.

U červenohrádeckého panství pak Otvice zůstaly až do roku 1850. Třicetiletá válka, která zde všude napáchala nedozírné škody, neušetřila ani červenohrádecké panství. Samotný Červený Hrádek byl několikrát obléhán, dobyt, vydrancován a dvakrát dokonce vypálen Válkou byly pochopitelně postiženy také Otvice. Ještě šest let po jejím skončení bylo ve vsi 11 chalup a jedna selská usedlost pustých. Kromě toho tam tehdy žilo ještě 10 sedláků, 8 chalupníků a 3 poddaní tzv. na obci.

I když Berní rula roku 1654 uváděla, že "ta ves má stavení špatný", bylo tam tehdy poměrně dost dobytka: 19 potahů, 29 krav, 40 jalovic, 31 ovcí, 37 sviní a 17 koz. Všechny tyto údaje shromáždila Berní rula, což byl pořízený soupis obyvatelstva a jeho majetku. Ten měl sloužit jako podklad pro vybírání daní. Roku 1654 byl také přes Otvice vybudován podzemní odtok vody z kamencového dolu v Chomutově do Zaječic.

Již před rokem 1655 stával v Otvicích malý dřevěný kostelík, patřící nejdříve k faře v Březenci, pak od roku 1368 jej spravovali Němečtí rytíři. Po jejich odchodu ze země připadl kostelík znovu k Březenci. Když však roku 1645 fara v Březenci již neměla faráře, protože v důsledku dřívější reformace i probíhající války byl nedostatek katolických kněží, byl otvický kostelík převeden i se svými matrikami k faře v Jirkově. Od té doby byl již stále filiálním kostelem Jirkova. Třicetiletá válka tento dřevěný kostelík zničila, a proto byl roku 1655 postaven nový kostel, zasvěcený sv. Barboře. Roku 1777 dostal vlastní monstranci. Také kostel sv. Barbory z roku 1655 byl koncem 90. let 19. století již ve velmi špatném stavu a musel být roku 1897 zbourán. Byl zrušen i hřbitov, který býval kolem kostela a nový byl roku 1883 otevřen směrem k Údlicím. Roku 1902 byl položen základní kámen k novému kostelu, současnému kostelu sv. Barbory

V polovině 17. století těžili hrnčíři z Chomutova a Horní Vsi údajně u Otvic velmi kvalitní hlíny. Roku 1707 přešlo panství na nového majitele knížete Jáchyma Ondřeje z Lichtenštejna a ten pověřil svého správce Tempise, aby zkusil znovu kutat na tom malém ložisku kamenečných břidlic u Otvic, mezi "Kaštankou" a pozdější cestou k dolu Jiří. Nakonec došel k závěru, že nejvýhodnější by bylo otevřít pokračování ložiska Kryštof. Narazil však na prudký odpor těžařů, kteří si stěžovali až u panovníka. Ten roku 1712 zakázal další práce, protože od dob Veitmilova privilegia měli kutací právo na kamenečných břidlicích vždy jen chomutovští těžaři a to i u Otvic a na Horní Vsi. Na Müllerově mapě z roku 1720 jsou zakresleny kamencové hutě nejen mezi Jirkovem a Chomutovem, ale i u Otvic. K Tempisovi se váže ještě jedna událost. Při jednom ze svých nočních návratů z chomutovských krčem zapadl u polní cesty z Chomutova do Jirkova do bažiny a měl hrůzu z toho, že tam zahyne. Z vděčnosti za to, že se zachránil, dal tam postavit kapličku. Tato Tempisova kaplička tam stávala ještě do roku 1976, kdy musela ustoupit spojení Chomutova s Jirkovem.

Školu prý v Otvicích založili jezuité. Vyučování začalo roku 1760 v budově č. p. 37. Prvním učitelem byl podle kroniky Wenzel Wolf. Když papež Kliment XIV. zrušil jezuitský řád, správa školy přešla na Studijní fond. Roku 1801 pak postavila obec za podpory červenohrádecké vrchnosti novou přízemní školní budovu V Otvicích bylo stále poměrně dost dětí a bylo nutno školu zvětšovat. První přístavba byla roku 1835, druhá 1875 a roku 1889 bylo přistavěno poschodí. Škola byla již dvoutřídní. Ani to však nestačilo, roku 1900 musela být přistavěna ještě třetí a čtvrtá třída. Ve školní budově byla také tělocvična, mateřská škola a nakonec se tam nastěhoval i obecní úřad. Nad vchodem do školy byl nápis "Wissen ist Macht" - vědění je moc. V té době bylo v Otvicích opravdu hodně dětí, takže ve třídách bývalo přes 60 žáků. Vyučovalo se čtyři hodiny dopoledne a dvě odpoledne. Jen ve středu a v sobotu bylo odpoledne volno.

V roce 1790 předváděl v Chomutově francouzský vzduchoplavec vzlet svého balónu. Ten sice úspěšně vzlétl, ale let neměl dlouhého trvání. U Otvic začal prudce klesat a spadl. Vesničané propadli panice v domnění, že je to drak. Vyzbrojili se vidlemi a statečně splasklý balón roztrhali.

Na konci 18. století byly u Otvic otevřeny také první uhelné doly. Mnohé z nich opět brzy zanikly, ale nejznámější z nich - sv. Jiří - byl v provozu ještě i v 19. století. Tento důl se stal známým i tím, že v květnu 1813 v něm byl uveden do provozu parní stroj, určený k čerpání vody z dolu, zkonstruovaný tehdejším majitelem dolu a červenohrádeckého panství hrabětem Jiřím Buquoyem. Byl to první parní stroj v celém nynějším severočeském hnědouhelném revíru. Části kotle byly z plechu, ostatní části ze dřeva. Stroj nahradil práci 8 lidí a čerpal vodu z hloubky 10 freiberských sáhů. Obdobný postavil Buquoy také ve své sklárně u myslivny Nový Dům na Svahové. Bylo mu jasné, že moderní anglické stroje jsou výkonnější, ale také dražší a předpokládal, že na těch dřevěných by se lidé mohli naučit novému způsobu práce.

První souhrnný počet obyvatel v Otvicích podává ve své topografii až Sommer k roku 1846. Žilo tam tehdy 342 obyvatel v 51 domech. To bylo o 6 domů více než uváděl roku 1787 ve své topografii Schaller. Roku 1849 byly zřízeny okresní soudy v Chomutově, Jirkově a Hoře Sv. Šebestiána. Otvice byly začleněny do soudního okresu Jirkov. O rok později se obce staly samostatnými správními jednotkami a také o Otvicích přestala rozhodovat vrchnost a staly se samostatnou obcí s voleným starostou. Určitý vliv na dění v obci si vrchnost ale zachovala dále, protože jí patřil největší statek v obci. Otvice byly dlouho jen zemědělskou obcí. Dařilo se tu všem druhům obilovin, řepě, zelenině, ovoci i ořechům, které byly vyváženy přes Ústí n. L. do Německa.

Rákosí z rybníků bývalo v zimě koseno a používalo se jako stelivo v ovčíně. Sedláci pěstovali hlavně pivovarský ječmen - ten otvický byl údajně velmi dobrý a známý. Samozřejmě, že se tu pěstovalo i žito, oves a brambory. Z ovoce se nejlépe dařilo hruškám. Jejich jakost byla známa i za hranicemi. Sedláci měli přes 1000 hrušní, na velkostatku jich měli téměř 2000. Roku 1878 si tento velkostatek pronajal baron Coudenhove. Za něho tu byl zaveden chov čistokrevných koní - míval jich kolem 30. Kromě nich tu bylo i 250 kusů skotu a 450 ovcí. Půda byla v Otvicích dobrá a pole i louky poskytovaly velké výnosy, které ale byly někdy sníženy počasím.

Teprve v 19. století začali někteří Otvičtí pracovat kromě v zemědělství také v dolech, v sousedních továrnách a dvou cihelnách, ležících pod obcí poblíž Zaječic. Písek z kamenolomu byl používán na stavbách i k posypu cest. Z řemeslníků pracoval koncem 19. století v Otvicích jen kovář a švec, ale bylo zde 5 hospod. Otvice měly také svůj chudobinec i šatlavu. Dne 8. října 1870 byla severně od obce zprovozněna dvojkolejná železniční trať Chomutov - Most - Ústí n. Labem, doplněná roku 1880 postavením nádražní budovy. Začátkem 80. let 19. století byl na návsi vztyčen kamenný kříž (r. 1880) a ke stému výročí vydání patentu o zrušení nevolnictví byl zde odhalen pomník císaře Josefa II. Měl připomínat, že díky jemu získali tehdy poddaní právo uzavírat manželství bez svolení vrchnosti a jen s některým omezením se mohli také svobodně stěhovat a dávat děti na řemeslo nebo do škol.

Začátkem 20. století měl katastr Otvic 607 ha. Z toho bylo 429 ha polí, 50 ha luk, 35 ha zahrad, 41 ha pastvin, 5 ha lesa a 47 ha neproduktivní půdy.

V letech 1913 - 1915 probíhala v Otvicích stavba vodovodu. Voda byla čerpána ze dvou sběrných pánví spodní vody v olšovém hájku a pomocí elektrické pumpy byla hnána do vodárenské věže, odkud pak již tekla samospádem. Ve stejné době byla do Otvic zavedena z Mostu také elektřina. Olejové osvětlení, které bylo na návsi od roku 1900, bylo však vyměněno za elektrické až po skončení 1. světové války. Již v roce 1919 byla na obecním úřadě zavedena čeština jako úřední jazyk, peníze byly přerazítkovávány českými razítky a reliéf hlavy císaře Josefa II. na pískovcové pyramidě, stojící v Otvicích na návsi, musel být odstraněn. Byl nahrazen deskou, věnovanou památce padlých. Ve 30. letech bývali v Otvicích 4 kováři, 5 ševců, 3 truhláři, 5 řezníků, 4 pekaři, 3 holiči, malíř, 4 krejčí, 3 trafiky, 5 obchodů a konzum, 5 hostinců, 2 vinárny, obchod s uhlím, 4 mlékárny, 7 obchodů s ovocem, 2 cihelny, 2 benzínky, 4 včelaři a dílna pro jízdní kola. Mše se konávaly každou čtvrtou neděli, zádušní mše ve všední dny. Kostelní svátek sv. Barbory je 4. prosince a to je již adventní čas, proto nemohl být slaven nijak okázale.

Spolkový život býval v Otvicích dost bohatý. Od roku 1897 zde byl Spolek dobrovolných hasičů, od roku 1898 Okrašlovací spolek, po 1. svět. válce Spolek válečných veteránů, Německý tělocvičný spolek, Německý kulturní spolek, Bund der Deutschen, Spolek kuželkářů a Klub hráčů na mandolínu a citeru.
Roku 1937 převzal princ Rudolf Hohenlohe - Langenburg zděděný otvický velkostatek do vlastní správy. Velký rozvoj Otvic nastal kolem roku 1900, kdy byla v obci postavena řada nových domů a od roku 1890 do roku 1921 se jejich počet téměř zdvojnásobil. Domy stály hlavně kolem návsi, s níž sousedilo i číslo popisné 1, bývalý poplužní dvůr a pozdější statek. Nejstarší ulicí v obci je Stará ulice, okolo které se obec postupně rozvíjela nejdříve východním směrem, později převážně na sever. Ovčín stával u vodárenské věže vedle sportovního hřiště. Další větší růst Otvic nastal v roce 1927, kdy byla vyprojektovaná Nová ulice, zbudovaná vedle původně stočené cesty okolo polností a v dalších letech.

Tehdy vznikla také Příčná ulice a vyrostly domy mezi obcí a nádražím. Budova bývalé školy č. p. 42 slouží dnes k bydlení. Sedmého srpna 1945 bylo z Otvic odsunuto prvních 67 rodin přes Křimov do Saska. Další odsuny následovaly ještě v roce 1945 a pak 1946 - až do 26. 10. 1946. Po skončení druhé světové války se Otvice poměrně brzy osídlily novými obyvateli a v roce 1947 byla obnovena i mateřská škola u místní školy a fungovala společně s jeselským oddělením. Již na podzim 1945 bylo v Otvicích dostatek českých dětí, takže vyučování mohlo začít 1. 10. 1945 a vyučovalo se zde až do 30. 6. 1972. Pak začaly děti dojíždět do škol v Jirkově a Chomutově.

Při územní reorganizaci v roce 1960 byly k Otvicím připojeny Pesvice a v roce 1981 také Všestudy. Obě vesnice se však roku 1990 osamostatnily. Roku 1984 byla železniční trať přeložena severněji od obce a nádraží přestalo fungovat pro veřejnost. Na nové trati pak byla na katastru Otvic postavena zastávka Jirkov. V 70. a 80. letech život v Otvicích ohrožovala hrozba likvidace obce kvůli plánům těžby. Ta padla až v roce 1988 Ve dnech 25. a 26. srpna 1995 oslavily Otvice 700. výročí svého vzniku. Na přípravě oslav se podílela řada lidí, také obec Baráčníků, klub důchodců i TJ Sokol. Při té příležitosti se mohli Otvičtí pochlubit právě dokončeným rozvodem plynu a hovořili také o svých plánech do budoucna. Otvice se za poslední dobu opravdu hodně změnily.

Po roce 1990 se zde plně rozvinula podnikatelská činnost a nejen přímo v obci, kde jsou dva obchody a večerka, řeznictví a 3 restaurace, ale i v tzv. obchodní zóně Otvic. Vyrostl tam supermarket Kaufland a prodejna stavebnin a zahrádkářských potřeb Baumax. Z Chomutova sem byl přestěhován Svět koberců a je zde také prodejna elektrospotřebičů OKAY a autosalón Škoda. Pro lidi z Otvic je však zatím přístup k těmto obchodům dost obtížný, protože při stavbě železnice zde nebyl vybudován podchod. Ti, kteří nechtějí volit cestu velkou oklikou si ji zkracují přes koleje a již zde došlo k několika neštěstím. V červnu 2000 však již bylo rozhodnuto o výstavbě podchodu. Zároveň Otvičtí chtějí vybudovat cyklistickou stezku od Kamencového jezera okolo velké nádrže až ke stávající cyklistické stezce na Písečné.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.otvice.cz, na kterých najdete další informace.