Veliká Ves

Veliká Ves

Obec Veliká Ves leží v jižní části okresu Chomutov, 1,9 km na SSV od Krásného Dvora, 5,5 km na JV od Vilémova a 14,2 km JJV od Kadaně. Její nadmořská výška je 275 m. Protéká jí potok Dubá, který napájí dva rybníky, ležící na návsi po obou stranách silnice. Dříve zde potok poháněl také mlýn a zásoboval zámeckou vodárnu. Místní komunikace z Chotěbudic spojuje Velikou Ves se státní silnicí Kadaň - Podbořany. Obec tvoří kromě vlastní Veliké Vsi také Podlesice, Nové Třebčice, Široké Třebčice a Vitčice.

Do územní reorganizace v roce 1960 patřila Veliká Ves do okresu Podbořany a teprve pak byla začleněna do okresu Chomutov. Roku 1739 zde řád augustiánů obnovil kostel, který předtím vyhořel. Z původního kostela sv. Jakuba z roku 1436 zůstala zachována jen zvonice ze 16. století, stojící samostatně severovýchodně od sakristie. Kostel, zasvěcený opět sv. Apoštolovi Jakubovi, stojí na západním okraji návsi. Je jednolodní, s pravoúhle zakončeným presbytářem, se sakristií v ose a s obdélnou předsíňkou v západním průčelí. Fasády jsou členěny lizénovými rámci, ve štítu západního průčelí je kamenná socha světce. V 19. století byl kostel několikrát opravován, v roce 1934 byla vztyčena nová sanktusová vížka a opravena věž. Dnes je kostel, bohužel, dosti zničený, ale jedná se o jeho rekonstrukci. Měla by v něm jednou být galerie a výstavní síň, kde by se shromažďovaly fotografie, obrazy a jiné pamětihodnosti oblasti.

Na katastru Veliké Vsi je registrováno množství archeologických nálezů. Podstatná část pochází ze sběrů a dokladuje, že toto území bylo osídleno prakticky v celém pravěku a časné době dějinné. Nejvíce nálezů vydal prostor pískovny západně od obce, kde kromě sběrů proběhl v letech 1974 a 1975 předstihový záchranný výzkum. Na této lokalitě byly zachyceny pozůstatky osídlení z mladší a pozdní doby kamenné (sídlištní nálezy lidu kultury s lineární keramikou a hrob dvou jedinců lidu kultury se šňůrovou keramikou), z mladší a pozdní doby bronzové (sídlištní objekty lidu kultury knovízské a štítarské) a doby laténské. Ze sběrů pocházejí nálezy ze střední doby bronzové z jihovýchodního okraje obce, z míst "U drůbežárny".

Svůj název dostala vesnice pravděpodobně proto, že již ve 14. století byla na tehdejší poměry skutečně velká. První známá zpráva je latinská z roku 1369: "Magna villa". Také další tvary názvu jsou v podstatě stejné: ve Veliké vsi, v Welikau Wsy, Welkau Wes. Německý název Michelsdorf by se mohl vysvětlit jako ves nějakého Michala, ale Boh. Horák jej pokládá za překlad českého názvu, protože ve staré němčině slovo michl znamenalo velký.

Kdy přesně Veliká Ves vznikla, se nepodařilo doložit, ale již ve 14. století byla důležitou farní vsí. Osídlení začalo pod panskou tvrzí jako skupina usedlostí kolem obdélné návsi. Tvrz měla údajně dvě věže, spojené nižším domem a zvonici. Zprávy z konce 14. století říkají, že tehdy patřila Škopkům z Dubé. Hned na začátku 15. století vlastnila Velikou Ves svatovítská kapitula, která ji na 6 let propachtovala Mikuláši ze Slupna za roční poplatek 16 kop pražských grošů. Z nájemní smlouvy vyplývá, že již tehdy se zde pěstoval chmel.

Roku 1414 pak Velikou Ves koupil Mikuláš z Lobkovic a na Hasištejně a připojil ji ke svému hasištejnskému panství. V r. 1490, když Jaroslav, jeden ze 4 synů Mikuláše II. zemřel a zbylí tři sourozenci si majetek dělili, bylo ve smlouvě mimo jiné uvedeno i to, že Jan z Lobkovic "za díl svuoj míti má... tvrz v Veliké vsi...". Po smrti Janova syna Jaroslava roku 1529 se opět píše: "... polovici zámku Hassysstayna s vesnicemi Welikau Wsy s podacím kostelním..."

V držení rodu Lobkoviců zůstala ves až do r. 1561, kdy ji na krátkou dobu získal hrabě Šlik. Podle zpráv to byl on, kdo sem dosadil protestantského kněze. Ale již v následujícím roce měl Velikou Ves v majetku opět Lobkovic, tentokrát Jan Valdemar, syn Bohuslava Felixe z Lobkovic, kterému patřilo kromě dalšího velkého majetku také mašťovské panství. To zdědil po svém otci a připojil k němu Velikou Ves. Ani on netrpěl na svém panství katolické kněze.

Zdá se, že škola zde byla již koncem 16. století - dokládá to nápis na křtitelnici zdejšího kostela, uvádějící učitele již r. 1598.

Jan Valdemar dosáhl významného postavení i značného majetku. Všechno však ztratil v důsledku soudních nároků věřitelů. Vlastní mašťovské panství bylo ale již dříve připsáno jeho ženě Uršule, která zde i po odchodu manžela do ciziny dále žila. Součástí mašťovského panství zůstala Veliká Ves i pak, kdy se majitelé střídali. Nejdříve to byli dva vnuci jediné dcery - Jan Bartoloměj a Jiří Ctirad ze Švamberku, pak Prokop Dvořecký z Olbramovic, který panství od nich r. 1603 koupil. Již ale kolem r. 1612 panství i s Velikou Vsí prodal Matyáši st. ze Štampachu. Po jeho smrti zdědil panství jeho synovec Jan Jindřich ze Štampachu, stoupenec stavovského odboje. Stal se známým svým velkolepým uvítáním nově zvoleného českého krále Fridricha Falckého a jeho družiny na louce u mašťovského zámku. To pak bylo jedním z hlavních důvodů, proč po porážce stavovského povstání mu byl majetek zabaven a r. 1623 prodán Vilémovi don Verdugovi de la Scala, válečnému radovi španělského krále.

Ze záznamů v Berní rule víme, že ves patřila již v roce 1654 Karlovskému klášteru augustiánů v Novém Městě Pražském a ne až od r. 1662 jak uvádí podbořanská Heimatkunde. Pouze 83 strychů půdy patřilo ještě ke statku Chrášťany. Berní rula k těmto pozemkům poznamenává: "sedláci zde dávno skažení, vrchnost užívá". Ve Veliké Vsi bylo tehdy 5 selských usedlostí, z toho ale 2 pusté, dále tam žilo 12 chalupníků, ale 2 chalupy byly také pusté, 1 tzv. zahradník a 5 poddaných žilo "na obci" - jeden z nich ale měl krčmu. Ty pusté domy byly ještě důsledek třicetileté války, stejně jako špatný stav ostatních chalup a usedlostí. Pole ale již byla obdělaná, pěstovala se na nich hlavně pšenice a žito. Také luk měli dostatek. Celkem tehdy patřilo k vesnici 467 strychů orných a 63 str. lad. Dobytka měli poměrně dost - sedláci 16 potahů, 9 krav, 14 jalovic, 25 ovcí a 34 sviní. Chalupníci měli 15 potahů, 18 krav, 15 jalovic, 34 ovcí, 44 sviní a 5 koz. Zahradník měl jen 1 krávu a 2 svině a dobytek měli i ti 3, co žili na obci - 5 krav, 2 jalovice, 3 ovce, 7 sviní a 3 kozy.

Po obou stranách hlavního vstupu do kostela, čelně orientované ke kostelu, stojí barokní plastiky z roku 1773 - sv. Augustin a sv. Jan Nepomucký. Obě mají na profilovaných soklících letopočet 1773. Na návsi je ještě další socha - sv. Anděl strážce z konce 18. století. Všechny tři plastiky byly renovovány ve 2. polovině 19. století, dnes jsou však již opět poškozené.

Starý zámeček, který stával uprostřed horního rybníka, byl již zbořen a řád začal stavět nový zámek. Stavba byla ukončena r. 1762, ale nebyla dovedena podle původního plánu až do konce. Tento barokní zámek sloužil až do zrušení kláštera jako letní sídlo opatů. Přišel se tam doléčit i opat Tomáš Josef Girčan, ale jeho zdravotní stav se zhoršil a opat zde zemřel. Byl pochován ve zdejším kostele.

Zámek je jednoduchá patrová zděná stavba podélného půdorysu s vysazenou atikou ve střední části průčelí a nástavcem volutového štítu, zakončeného malou věžičkou. Výzdoba je doplněna alegorickými bustami. Původně byl raně barokní, v letech 1890 - 1896 byl přestavěn pseudorenesančně.

Roku 1764 byla na hřbitově postavena nová kostnice, kam byly sneseny staré náhrobní kameny. Byly v ní také umístěny sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty.

Za Josefa II. byl r. 1785 klášter na Karlově zrušen a jeho jmění připadlo náboženskému fondu. Od něho koupil r. 1788 Velikou Ves Ignác Schreiter. V té době měla Veliká Ves 38 domů. Roku 1811 Schreiter zámek dostavěl a předal ho svému nejmladšímu synovi Ignáci. Ten byl r. 1816 povýšen za zásluhy, které si získal v napoleonských válkách, do rytířského stavu s přídomkem ze Schwarzenfeldu. Za něho patřily k Veliké Vsi přechodně i Široké Třebčice. Po jeho smrti připadlo panství jeho třem dětem. Panství spravoval Rudolf ze Schwarzenfeldu a jeho syn pak panství roku 1890 prodal Richardu Procházkovi z Prahy. Ten zdejší zámek v letech 1890- -1896 přebudoval. Za zámkem byly kolem dvora postaveny hospodářské budovy a jižně od zámku na svahu k potoku byl upraven zámecký park s borovicemi a vzácnými dřevinami. V té době došlo také ve vsi k další výstavbě domů a hlavně hospodářských objektů.

V okolí Veliké Vsi a Širokých Třebčic se z podnětu tamějších vrchností začalo dobývat hnědé uhlí již na sklonku 18. století. Jeho technická úroveň však byla tehdy ještě na nízkém stupni. První větší důl, nazývaný Ignác, otevřel r. 1811 na okraji Veliké Vsi její majitel Schreiter. Hlavní období jeho rozvoje byla 30. - 50. léta 19. století. V roce 1880 byl ale provoz zastaven. Na základě stoupajících poptávek po uhlí byl v polovině 19. století otevřen jižně od obce L. Stammem důl Michal. Do 70. let měl stabilní odbyt, pak sice stagnoval, ale po převzetí těžařstvem Michaeli s 5 - 8 horníky znovu těžil. Provoz zastavil krátce po r. 1900. Další důl otevřel na jižním okraji obce v 60. letech F. Friedmann a nazval jej Ambrož. S menšími přestávkami byl v provozu do r. 1904. Zaměstnával ale jen 4 - 5 pracovních sil. V provozu se udržoval jen díky místním, ale značně nestálým trhům. Větší význam měl důl Barbora, otevřený začátkem 60. let knížetem Salmem mezi Velikou Vsí a Novými Třebčicemi. Roku 1871 vytěžil 20 000 tun. Uhlí se dodávalo do cihelen, cukrovarů a jiných závodů, patřících k salmovskému velkostatku a také drobným spotřebitelům. Hospodářská krize 70. let však i tento provoz zastavila. Roku 1880 byl důl prodán městské spořitelně v Litoměřicích, ale i ta po pěti letech provoz zastavila. Po dalších převodech přešel důl roku 1926 do vlastnictví státu a provoz definitivně skončil.

Roku 1896 koupil zámek za 194 000 zl. Jaroslav Kose z Prahy. Vesnice k němu již nepatřila, protože r. 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami. Od roku 1877 byla zdejší škola již dvoutřídní a do staré budovy se přibývající počet žáků nemohl vejít. Proto byla r. 1894 postavena nová školní budova. Ze zdejších učitelů byl nejznámější Franz Siegl, který zemřel r. 1866 na choleru, která tu v té době zachvátila hodně obyvatel. Siegl byl znám jako úspěšný pěstitel housenek bource morušového a zasloužil se také o rozvoj ovocnářství. Jeho ovocná školka byla největší v celém okolí.

Při sčítání v r. 1900 dosáhl počet obyvatel rovných 300, pak již klesal. Snad to bylo tím, že se zde zastavila důlní činnost. V obci opět převládla zemědělská výroba.

Dalším majitelem zdejšího statku byl od r. 1920 až do konce 2. svět. války Josef Zahn. Výstavba v té době v obci stagnovala. Po válce převzal národní správu nad velkostatkem Josef Solánský, první předseda zdejšího národního výboru. Ale již r. 1949 byl celý majetek začleněn do státního statku s ředitelstvím v Krásném Dvoře. Také další zemědělské usedlosti v obci byly převzaty národními správci. Hospodařili na nich však jen do listopadu, protože pak byla řada z nich přidělena přednostně volyňským Čechům, kteří do ČSR přišli se Svobodovou armádou. Ti hospodařili soukromě do roku 1952, pak se spojili do JZD Veliká Ves.

Toto JZD mělo 22 členů a obhospodařovalo 155 ha zemědělské půdy. Později ale přešlo také ke st. statku. Za jeho působnosti byl v obci postaven teletník, ocelokolny, výrobna tvarovaných krmiv a velká zámečnická dílna. Došlo i na úpravy několika obytných budov. Místní národní výbor měl své kanceláře do dubna 1986 v zámku, pak byly přestěhovány do lépe vyhovujících místností v bývalé škole v Podlesicích. V zámku byly také kanceláře st. statku a byty zaměstnanců statku. Ředitelství st. statku zde bylo jen do r. 1975 . Pak bylo sloučeno s ředitelstvím v Radonicích a bylo utvořeno hospodářství ve Vitčicích. Obyvatelé vsi pracovali téměř všichni na statku.

Veliká Ves je dnes hezkou, klidnou vesnicí. Na ostrůvcích uprostřed návesních rybníků hnízdí vodní ptactvo a největší pozornost vzbuzují labutě, které zde již několik let vyvádějí svá mláďata. Do úpravy vesnice se zapojili i majitelé zdejších rekreačních objektů a hlavně p- J. Oršuliak, jednatel firmy Druhá severočeská stavební společnost s.r.o. Okounov, který zde koupil od paní Solánské bývalý zámek i s hospodářským dvorem. Ten paní Solánská získala v restituci a p. Oršuliak vše zrekonstruoval a oživil i dvůr, který dnes slouží k agroturistice a různým společenským akcím. Má ještě dalekosáhlé plány, chtěl by zde vytvořit moderní zábavní areál.

Spádově má Veliká Ves nejblíže do obce Krásný Dvůr v okrese Louny, kam také dojíždějí děti do školy.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.velikaves.cz, na kterých najdete další informace.