Pesvice

Pesvice

Kdy přesně Pesvice vznikly, nám bohužel není známo. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1290, kdy ves získala od vdovy po mosteckém měšťanovi Jindřichu von Wüsthoven Adelheidy chomutovská komenda řádu německých křížových rytířů. Název obce je slovanského původu, dodnes se však nepodařilo objasnit, z jakého slova je odvozen.

Postupem času se řád německých rytířů dostal kvůli několika neúspěšným vojenským výpravám do finančních problémů, ke všemu se začaly objevovat také spory s králem. Když pak řád utrpěl roku 1410 velkou porážku s Polskem v bitvě u Grunwaldu, král nastalé situace využil a zabavil řádu téměř veškerý majetek, následujícího roku pak řád navíc vykázal ze země. Pesvice se tak dostaly spolu s ostatním majetkem řádu do správy královské komory, která tento majetek dávala do zástavy různým pánům, nakonec celé panství získal rod Veitmilů, který je držel dalších téměř 100 let. Roku 1571 se stal novým majitelem panství Bohuslav Felix z Lobkovic a Hasištejna. Ten uzavřel s chomutovskými měšťany smlouvu, která jim zaručovala monopolní prodej piva ve 20 vesnicích panství, mezi nimiž byly i Pesvice. Bohuslav Felix se také značnou měrou zasloužil o rozšíření protestantské víry na svých državách, většina těchto vsí pak měla kvůli svému novému vyznání problémy. Po Felixově smrti zdědil část panství i s Pesvicemi syn Bohuslav Jáchym. Ten roku 1588 vyměnil své chomutovské panství (včetně Pesvic) s Jiřím Popelem z Lobkovic za Mladou Boleslav, Kosmonosy a finanční hotovost.

Jiří Popel byl ale zapřísáhlý katolík a považoval tedy za svoji povinnost obrátit poddané na svých državách zpět na katolickou víru. Za tímto účelem tedy již v roce 1589 povolal do Chomutova jezuity a daroval jim domy, ve kterých si měli vybudovat svůj klášter s gymnáziem. Ve svých "nápravných" opatřeních pak pokračoval i nadále. V roce 1593 se však Jiří Popel odvážil vystoupit na zemském sněmu proti králi a zkritizovat ho pro neplnění daných slibů. Za tento čin se dostal do královy nevole a následně byl uvězněn a o rok později navíc odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Správu panství tak převzala královská komora, která je roku 1605 rozdělila na čtyři části, které následně rozprodala. Pesvice byly v části, kterou koupil purkrabí královehradeckého kraje Adam Hrzán z Harasova. Do této části patřil také Červený Hrádek, Jirkov, zámek v Blatně a dalších 23 vesnic. Monopolní právo na prodej piva však chomutovským měšťanům v Pesvicích zůstalo i nadále. Roku 1619 Adam Hrzán zemřel a červenohrádecké panství, jehož byly nyní Pesvice součástí, zdědil Adamův syn Jan.

Třicetiletá válka přinesla do celého kraje bídu, strádání a útrapy, celé panství bylo navíc sužována procházejícími vojsky. Na přelomu 20. a 30. let zemřel Jan Hrzán a panství tak musela spravovat vdova Sabina. Za švédského údobí války si Švédové byli natolik jisti svým vítězstvím, že švédská královna již rozdávala česká panství. Červenohrádecké panství spolu s řadou dalších panství tak písemně darovala generál-majorovi jízdy Axellillovi z Leffstadtu. Roku 1646 panství převzal Janův syn Jan Adam, který se později stal žateckým hejtmanem, českým místodržícím a nejvyšším lovčím, roku 1660 byl dokonce povýšen do stavu říšských hrabat. V polovině 17. století měly Pesvice14 usedlostí, byl zde také šenk a panský dvůr s ovčínem, v této době ve vsi žilo přibližně 80 obyvatel.

Roku 1681 Jan Adam Hrzán zemřel a panství tak zdědil syn Ferdinand Maxmilián. Ten je pak roku 1696 postoupil svému bratrovi Arnoštu Karlovi. Ten ale následujícího roku zemřel a majetek nakonec získal třetí bratr - Zikmund Vilém. Roku 1707 panství koupil Ondřej z Lichtenštejna, po jeho smrti pak vše získal Jindřich z Auersperka. Za jeho správy panství prošlo další válkou - tentokrát celý kraj trpěl válečnými taženími Marie Terezie. Bohužel nemáme žádné správy, hovořící o důsledcích války přímo na život v Pesvicích, je však velice pravděpodobné, že ves byla válkou postižena stejně jako okolní vsi.

Roku 1766 panství zdědil Jan Adam z Auersperka. Ten je o pět let později prodal Janu Alexandrovi z Rottenhanu, který vše roku 1777 předal svému synovi Jindřichovi Františkovi, který byl jakožto rakouský státní ministr a president nejvyššího soudního dvora jedním z nejvýznamnějších mužů své doby. V této době bylo v Pesvicích domů již 20, od poloviny 18. století se zde také pěstoval chmel. Farností Pesvice patřily k Všestudám, kde byla také škola. Roku 1809 se dědičkou panství stala Jindřichova dcera Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. Ta pak celé panství spravovala až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství a obce se staly samostatnými správními jednotkami. Gabriela byla dobrou paní - podporovala rozvoj průmyslu, během své vlády celé panství rozšířila a také se starala o podmínky, ve kterých její poddaní žili. V první polovině 19. století byla v Pesvicích postavena kaple sv. Josefa.

Roku 1850 také Pesvice přestaly být součástí červenohrádeckého panství a roku 1869 se staly osadou obce Všestudy. V roce 1900 se ale Pesvice opět oddělily a opět se tak staly samostatnou obcí, jíž jsou dodnes. Poklidný a život a rozvoj, který obec na počátku 20. století zažívala, však přerušil příchod první světové války. Zpočátku se sice věřilo, že válka bude krátká a vítězná, první válečná opatření však obyvatele ujistila o opaku. Koně a různé zboží bylo zabavováno pro potřeby vojska, lidé museli armádě odvádět také dávky obilí, dobytka a jiných naturálií, postupem času se tyto dávky navíc začaly až neúnosně zvyšovat…

Zásobování bylo stále horší, potraviny, oděvy a další zboží tak začalo být k sehnání pouze na příděl, s pokračující válkou tak přišel také hlad a bída. Ke všemu začali být zdejší muži povoláváni na frontu. Roku 1918 válka konečně skončila. Ani tak ale nebyl konec všem starostem a trápením. Trvalo ještě hezkou řádku dní, než se dostatečně zlepšilo zásobování a život se zde vrátil do starých kolejí. Po válce navíc nastaly další problémy. Monarchie padla a v Evropě se utvářely nové hranice států. Němci, kterých v pohraničí žilo velké množství, však nechtěli být připojeni k nově vznikající Československé republice a žádali připojení pohraničí k Německu. Němečtí poslanci dokonce ani neuznali zákon o zřízení samostatného státu Československo a pohraniční území vyhlásili za "samostatnou provincii Deutsch-Böhmen." Na konci listopadu tedy pohraniční oblasti začala obsazovat československá armáda. I přesto ale kampaň za sebeurčení Němců pokračovala dál, a to až do září 1919, kdy ji ukončilo prohlášení rakouské vlády o rozpuštění sudetoněmeckých vlád.

V prvních 30 letech 20. století došlo v Pesvicích k velkému nárůstu počtu obyvatel a domů. V roce 1900 zde žilo 271 obyvatel v 46 domech, k roku 1930 zde bylo již 67 domů a 374 obyvatel. Obec měla v této době také 4 obchody, 2 hostince, holičství a trafiku. Ve 30. letech byla v Pesvicích poměrně silná česká menšina. Oba národy zde vedle sebe žily v míru, jak se však v sousedním Německu stále více rozšiřoval nacismus, česko-německé vztahy se v obci (a vůbec v celém pohraničí) horšily. Vše navíc umocnila světová hospodářská krize, která usnadnila nástup Henleinovy nacistické strany, která pak konflikty mezi oběma národy dále podněcovala. Situace se stávala stále napjatější, nakonec přišel Mnichov a po něm připojení Sudet k Německé říši. Krátce nato vypukla druhá světová válka. O jejím průběhu v obci nemáme mnoho informací, během války se zde tedy nestala žádná významnější událost. Opět byly zavedeny lístky na potraviny, šaty a mýdlo, muži byli odváděni na frontu a ženy tak musely zastat jejich práci, lidé začali trpět nedostatkem… Počátek května roku 1945 přinesl Pesvicím konec války.

Krátce po osvobození zde vznikl místní národní výbor. Po válce došlo také k odsunu německého obyvatelstva, po němž byla obec znovu osidlována přistěhovalci z vnitrozemí. Množství nových přistěhovalců však na úplné dosídlení obce nestačilo a počet obyvatel tak výrazně klesl. Mírný a vytrvalý pokles počtu obyvatelstva se pak od konce války již nezastavil. Při územní reorganizaci v roce 1960 byly Pesvice přičleněny k Otvicím, u nich pak zůstaly až do roku 1990. Od 24. 11. 1990 jsou Pesvice opět samostatnou obcí. K roku 1991 čítaly Pesvice 37 domů a žilo zde 92 obyvatel.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.pesvice.cz, na kterých najdete další informace.