Mašťov

Mašťov

Nejstarší historicky doložená zmínka o Mašťově pochází z první poloviny 12. století, kdy dal kníže Soběslav I. mašťovský újezd jako výsluhu Milhostovi. Ten je tak prvním známým držitelem Mašťova. Jeho syn, Milhost ml. z Mašťova, roku 1191 požádal opata Erkenberta z cisterciáckého kláštera ve Valdsasích o vyslání skupiny mnichů, kteří by v Mašťově založili nový klášter a pomohli kultivovat zdejší kraj. Cisterciáci přišli již na jaře příštího roku. Ihned po příchodu byli Milhostem štědře obdarováni - získali celkem 15 českých vesnic, 2 dvorce a důchod z tržního místa. Spolu s nimi do kraje přišla také germanizace.

Nedlouho po usazení šedých mnichů se začaly objevovat první spory. Milhost, který počítal s tím, že svůj majetek díky cisterciákům ještě znásobí, se nechtěl zcela vzdát vlivu nad darovaným územím, mniši se však nechtěli podřizovat. Čtyři roky trvající při musel rozhodnout až Jindřich Břetislav, český kníže z rodu Přemyslovců, potvrzením konfirmační listiny pro klášter v roce 1196. Ani poté však spory neustaly. Když se pak osecký velmož Slavek z rodu Hrabišiců sháněl po vhodném konventu, Milhost mu své mnichy nabídl. Někteří dějepisci uvádějí, že byli prostě vyhnáni, ať je však pravda jakákoliv, jisté je, že roku 1197 cisterciáci z Mašťova odcházejí a následující rok zakládají nový klášter v Oseku u Duchcova. Sem za nimi táhnou krajané z Německa a zakládají nové osady.

Ze 13. a 14. století se nám bohužel nedochovalo příliš zpráv, mnoho událostí je tak zahaleno tajemstvím. V druhé polovině 13. století patřilo městečko pánům z Mašťova, zřejmě potomkům Milhostů. Prvním známým byl Vratislav z Mašťova, který se stal roku 1281 členem řádu německých rytířů v Chomutově. Toto období bylo pro Mašťov obdobím rozkvětu. Rozvíjí se řemeslná výroba, buduje se obdélníkové náměstí s ulicemi do všech světových stran, pořádají se zde pravidelné trhy..

Ve 14. století se mašťovské panství rozděluje mezi několik majitelů. Jedním z nich je Rubín z Mašťova, jako další je zmiňován Petr z Mašťova. Kolem poloviny 14. století se obec těšila poměrně velkému významu, o čemž svědčí i místní farní kostel, který vydržoval faráře a dva kněží. Dalším majitelem panství se stal roku 1391 Aleš z Dubé, člen mocného rodu a majitel hradu Egerberk. Jeho syn, Jindřich Škopek z Dubé, postoupil obec r. 1408 pánům z Hertenberka. Význam Mašťova stále roste, a tak je počátkem 15. století bohatým tržním městečkem, velikostí se řadícím k městům jako byly např. Žatec nebo Louny, na opevněném hradě, stojícím nad městem (již od konce 13. století) sídlil královský berní úředník vybírající daně. Stejně však jako po celé zemi, i sem se dostaly rozpory pramenící z nespokojenosti chudého lidu a učení Jana Husa.

Vypuknutí války bylo neodvratné. Roku 1421 táhlo Žižkovo vojsko do severních Čech, aby na svou stranu získalo další města. 15. března husité stanuli před Chomutovem, který na druhý pokus dobyli, aby pokračovali přes Žatec do Kadaně, a poté dorazili i k Mašťovu. Pán hradu - Habart z Hertenberka - dal otevřít brány a přidal se k husitům. Po jejich odchodu zde zůstala husitská posádka. 2. září 1421 před Mašťovem stanula křižácká vojska. Hrad se jejich útokům srdnatě bránil, nakonec se ale přeci jen poddal. Mašťov a další obce v okolí byly zmasakrovány. Křižáci byli husity nakonec poraženi u Žatce, o šest let později se však Mašťov stal bojištěm znovu. Tentokrát do Čech vtrhla 4. křižácká výprava. Obec byla znovu obsazena, avšak nedlouho poté byli křižáci husity opět vyhnáni.

Po skončení husitských válek se majitelem panství stává Petr z Vrše. Dalším pánem se stal Vilém z Nečtin, který roku 1444 městečku udělil některá privilegia a do městského znaku přidal svůj erb. Dalším majitelem se na krátkou dobu stal Vilém ze Žlutic, ale již v r. 1454 dostal Mašťov Beneš z Kolovrat, jako léno od krále Ladislava Pohrobka. Tak vznikla nová větev mocného rodu Kolovratů (původem z Ročova na Lounsku) - Kolovratové Mašťovští. Ti město zpravovali následujících 80 let.

Kořeny husitství a tradice češství byly ve zdejším kraji natolik zakořeněné, že i po 70 letech se zde nebylo možné domluvit německy. Další z rodu Kolovratů - Jan Mašťovský z Kolovrat - se stal koncem 15. století hejtmanem žateckého kraje, jeho následovník Václav Mašťovský z Kolovrat pak roku 1530 prodává celé panství Lobkovicům. Prvním Lobkovicem zpravující Mašťov byl Jan ml. z Lobkovic, který městu r. 1541 potvrdil privilegia získaná v minulosti, avšak již o rok později jej prodává hraběti Jeronýmu Šlikovi. Ten po devíti letech vlády zemřel a jeho místo převzal syn Jáchym Šlik. Ten městu opět potvrdil všechna privilegia a rovněž mu povolil vařit pivo.

V této době k nám z Německa přicházelo nové reformační hnutí Martina Luthera. Jáchym se stal jeho velkým přívržencem a na panství tak byli zároveň katoličtí i protestantští knězi, z čehož měly v budoucnu vyplynout mnohé nesnáze. Dalším majitelem panství se stal Bohuslav Felix z Lobkovic, pán Hasištejna a Líčkova, který jej koupil za 32 000 kop míšeňských grošů. Jeho syn Jan Valdemar z Lobkovic dal roku 1569 Mašťovským radnici a osvobodil ji od kontribucí. Roku 1571 nechal na místě někdejší tvrze a hradu vybudovat renesanční zámek. Nakonec však přichází o většinu svého majetku a odchází do ciziny, kde kolem roku 1595-97 umírá bez mužského dědice, a Mašťov přechází do rukou vnuků, synů jeho jediné dcery Evy, provdané za Švamberka.

Za Lobkoviců vyvrcholily náboženské spory mezi katolíky a protestanty. Bez ohledu na to byl Mašťov kvetoucím městečkem uprostřed hospodářského rozmachu. Roku 1564 má vlastní latinskou školu, r. 1580 špitál pro chudé a sirotky, ve 12-ti domech se vaří pivo, svůj pivovar má i vrchnost na zámku, ve 24 sladovnách se zpracovává slad, který se vyváží až do sousedního Saska…Dalšími majiteli města jsou Jan Bartoloměj a Jiří Ctirad ze Švamberka. I přes to, že v Mašťově nikdy nežili, potvrzují opět všechna jeho dosavadní práva (r. 1599).

Roku 1603 (podle některých pramenů r. 1604) získalo panství nového majitele. Byl jím hejtman žateckého kraje rytíř Prokop Dvořecký z Olbramovic. Jelikož byl ale stoupencem českého stavovského odboje proti Habsburkům, byl roku 1621 popraven. Názory na to, co se dělo s panstvím dál, se různí. Některé prameny uvádějí, že na krátkou dobu (1610-1613) patřilo panství rytíři Václavu Kaplíři ze Sulevic, jiné prameny říkají, že Dvorecký prodal Mašťovsko rovnou rodu Štampachů. Jisté je, že do roku 1615 panství vlastnil Matyáš Štampach. V r. 1615 je pak zdědil Matyášův synovec Jan Jindřich Štampach. Ten se proslavil tím, že v Mašťově roku 1619 hostil "zimního krále" Fridricha Falckého.

Habsburkové toto gesto Štampachům neodpustili - roku 1622 je odsoudili ke ztrátě veškerého jmění. Jan Jindřich Štampach odešel r. 1628 s celou rodinou do emigrace. Podobný osud postihl většinu rodů v okolí, své majetky si udrželi v podstatě jen Lobkovicové.

Novým majitelem panství se stal r. 1623 jeden z vítězů bitvy na Bílé hoře, španělský generál ve službách Habsburků Vilém Verdugo. Po Bílé hoře nastalo období protireformace, období pronásledování všeho nekatolického a českého. Během Třicetileté války se naše země stala bojištěm, celý kraj byl drancován a pleněn. Ani Mašťov nebyl výjimkou. Roku 1625 zde lágruje vojsko ze Slezska, které sem přináší mor. Během několika měsíců na něj zemřelo 355 lidí. Roku 1631 oblastí táhne saské vojsko, které však po půlroce ustupuje před vojsky Albrechta z Valdštejna. Roku 1639 okolím projdou dvě švédské armády, r. 1643 se v kraji pohybuje vojsko generála Torstensona, Wrangela…Rok 1647 byl rokem ve znamení obzvláště silného teroru. Mnohé vesnice byly zcela zničeny. Spolu s koncem třicetileté války skončily také časy bohatého, rozvíjejícího se městečka Mašťova. Celé široké okolí bylo vyrabováno, zdevastováno, některé obce zanikly docela.

Vilém Verdugo odkázal panství svému synovi Jáchymu Verdugovi. Ten městu roku 1643 potvrdil všechna dosavadní práva a svobody s podmínkou, že mu bude odpřísáhnuta naprostá věrnost.

Roku 1662 se stal novým majitelem panství hrabě z Hradce Králové - Jan František Goltz. Goltzové patřili mezi velice dravou šlechtu, krutě vysávájící své poddané, za jejich vlády tak byla povinná robota na panském od 7 do 16:30 (v zimě), nebo od 3:45 do 20:15!! (v létě). Těžká robotní práce byla obvyklá na všech panstvích, bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde k prvním povstáním proti vrchnosti. Ta propukla kolem roku 1680 na Čáslavsku i v jiných oblastech, a postupně zachvátila celou zemi. Každé takové povstání bylo tvrdě potlačeno. Roku 1682 se na Žatecku shromáždilo asi tisíc nevolníků (některé prameny uvádějí až čtyři tisíce), aby podnikli tažení na Mašťov, sídlo krajského hejtmana Goltze. Byli vedeni jistým sedlákem Kreutzem. Na zámek ale nakonec (po vyjednávání) nezaútočili, místo toho se otočili a táhli na Kadaň, kde je dostihlo Harantovo vojsko, které vzpouru potlačilo.

Panství Goltzům patřilo celých 130 let. Během jejich vlády se znovu přestavěl zámek, vznikl panský pivovar, roku 1719 město postihl požár, při kterém téměř celé shořelo, nakonec bylo zbaveno svých svobod. Teprve roku 1735 je majestátem císaře Karla VI. opět zařazeno mezi města. Časem se Mašťovu vracejí práva a svobody.

Jakoby Mašťov ještě nepostihlo dost šatného, v letech 1713-14 na město udeřil mor. Během několika měsíců mu podlehlo 38 osob. Na město byla uvalena přísná karanténa. Tři čtvrtě roku nesměl nikdo dovnitř ani ven. Strach z moru byl obrovský, město přežívalo jen díky vesničanům z okolních vsí, kteří přinášeli na okraj Mašťova potraviny. Z této doby pochází úsloví "Strach před Mašťovem". Dalšími ranami osudu byly pro město pravidelné požáry. Po velkém požáru v roce 1719 to byl například požár z roku 1791, při němž shořelo na 23 domů a 18 stodol. Do třetice všeho zlého Mašťov postihla v letech 1770-71 velká neúroda, se kterou jde ruku v ruce hlad, bída a drahota. Některé potraviny se nedaly vůbec koupit - leda směnit za jiné naturálie, opět se objevily nemoci, tentokrát to byla např. shnilá zimnice, decimující celé rodiny.

Když městu zrovna neškodil mor, zimnice, požáry nebo bída, ničili jej vojáci. Roku 1742 byla v Mašťově ubytována císařská armáda, která zrekvírovala všechny potraviny a krmivo pro koně, kradla a ničila úrodu. O dvacet let později sem přitáhlo 80 pruských vojáků, požadujících výpalné pod pohrůžkou zapálení města. Obyvatelé, mající ještě v živé paměti zhoubný požár, ze kterého stále úplně nevzchopili, raději zaplatili. Poslední majitel panství Arnošt Jan Goltz se roku 1792 na mašťovském zámku zastřelil. Arnoštovou smrtí vymírá rod Goltzů po meči, a majitelem panství se tak podle poslední vůle stal Vojtěch Mladota ze Solopysk.
        Koncem 18. století se Evropou šíří myšlenka osvícenství a s ní nová doba. Roku 1781 je Josefem II. zrušeno nevolnictví, katolická církev už nemá takovou moc. Ve Francii propuká revoluce, a následné napoleonské války se (stejně jako všechny předešlé) nevyhnou ani Mašťovu. Konkrétně to bylo roku 1813, kdy se zde utábořilo 30 000 rakouských vojáků pod velením generálů Hohenlohe z Bartensteinu a Scheffera. Po jejich odchodu zůstala jen spoušť.

Roku 1835 panství kupuje hraběnka Gabriela z Ditrichštejna. Až do této doby byl Mašťov panstvím čistě zemědělským, avšak nyní se zde začíná rozvíjet i průmyslové podnikání. Rozbíhá se těžba uhlí na dole Jana Nepomuckého a na dole František, rozšiřuje se chov ovcí a s ním i obchod s vlnou, mezi chudšími vrstvami se rozmáhá chov husí. V níže položených místech se pěstují všechny druhy obilí, hrách, čočka, brambory a chmel, zakládají se ovocné sady a zahrady. Také se daří rybníkářství - celé panství vlastnilo 10 rybníků s kapří obsádkou. V okolních lesích probíhala těžba dřeva, ihned zpracovávaného na vlastních pilách v Mašťově, Vilémově a Obrovicích. Mašťov má v provozu také svůj mlýn. Posledním majitelem panství se stal roku 1845 Evžen Karel Černín z Chudenic.

V září roku 1848 byl vydán zákon o zrušení poddanství. O dva roky později se obce staly samostatnými správními jednotkami. Začíná se rozvíjet průmysl, do zemědělství se zavádí mechanizace, roste obchod i doprava. Mašťov se tak dostává do finančních problémů, neboť se musí starat o výstavbu cest, opravy obecního majetku a o veřejné stavby. Jednou z prvních veřejných staveb v Mašťově se roku 1871 stala budova školy. V témže roce byl zřízen poštovní úřad, o pět let později zahájil svou činnost i úřad telegrafní. Roku 1859 byl zaveden živnostenský řád, rušící dosavadní cechovní zřízení, a umožňující další podnikání.

Mašťov je městem, které mělo vždy obrovskou smůlu na požáry. V druhé polovině 19. století ve městě opět hořelo - a hned několikrát. Nejprve to bylo r. 1859, kdy shořelo 27 sýpek s obilím. Následoval další požár, který měl roku 1862 na svědomí dvanáct plných stodol. Škody z obou požárů byly tak veliké, že se po celých Čechách pořádala sbírka na pomoc postiženému Mašťovu. O devět let později shořela celá Kostelní ulice. Po všech těchto událostech byl ve městě roku 1878 založen spolek dobrovolných hasičů. Roku 1886 byl městskou radou schválen "hasební řád" a r. 1894 zde byla postavena hasičská zbrojnice. Roku 1855 byla v Mašťově otevřena první lékárna, r. 1892 je do provozu slavnostně uvedena nová radnice a r. 1911 se zde poprvé rozsvítily elektrické žárovky.

Rozvoj průmyslu a města vůbec ale zbrzdí vypuknutí první světové války. Roku 1914 rukují mašťovští muži na frontu. O rok později sem přicházejí uprchlíci z Haliče a Bukoviny, a městský úřad se o ně musí postarat. Zavádí se přídělový systém na chléb, mouku, později také na brambory. S každým dalším dnem války se zvětšuje bída a hlad, lidé trpí nedostatkem šatstva a obuvi…později se u nejchudších objevuje i nemoc z podvýživy. Konec války je pro všechny opravdovým vysvobozením.

Roku 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika. V pohraničí však probíhala kampaň za vytvoření Deutschbohmen, narychlo vyhlášeném hned druhý den ve Vídni. Mělo jít o samostatný německý státní útvar na historickém území Čech. Brzy se však ale zhroutila a české pohraniční území obsadilo československé vojsko a správa. Mašťov byl po válce zanedbaný a musel řešit mnoho věcí najednou. Velkým problémem byl nedostatek bytů, spoustu práce měl chudinský výbor. Roku 1924 je založena česká jednotřídní škola, roku 1933 je pak rozšířena na dvojtřídní. Zřízena byla také školka mateřská a r. 1930 je založen odbor Národní jednoty severočeské, který pečuje o kulturní a osvětový život českých obyvatel. Mašťovu se začíná opět dařit, a tak se zde zakládají nové podniky, jako např. stavitelská firma Václava Richtera, elektrotechnická živnost, "První zemědělská strojní dílna Arnošta Kerna" a od roku 1928 do Mašťova začíná dvakrát denně jezdit pravidelný autobus. Nejvíce lidí však pracuje v zemědělství. Roku 1920 bylo drobným zájemcům předáno celkem 26,9 ha půdy, toto číslo se postupem času stále zvyšovalo.

Následují 30. léta a s nimi hospodářská krize, která pro mnohé mašťovské občany znamená boj o nejzákladnější životní podmínky. Nezaměstnanost prudce stoupla, brzy byl plný chudobinec i špitál. Začínají vznikat propastné sociální rozdíly. Město se topí v dluzích, má trvale pasivní hospodaření. I přes velice špatnou situaci se lidé chtějí bavit, a tak je zde roku 1929 otevřeno kino, které však musí být po dvou letech pro množství dluhů opět uzavřeno. Roku 1933 je u koupaliště spolkem pro cizinecký ruch postavena letní pláž, ve stejném roce je znovu otevřen biograf. Také je v Mašťově zřízena benzínová pumpa a filiálka firmy Baťa.

Po nástupu Hitlera k moci a po vstupu Henleina na politickou scénu v r. 1933 začíná i v Mašťově rozkladná nacistická propaganda. Místních nacistů přibývalo, situace mezi Čechy a Němci byla stále napjatější. V květnu a září probíhá mobilizace, také do Mašťova přijíždí československá armáda. Pak ale přichází zrada v Mnichově, po níž z města spolu s armádou a četníky odcházejí české a židovské rodiny. Přicházející válka si také vyžádala prvního mašťovského padlého. Byl jím neznámý voják, který zahynul při přestřelce s německou hlídkou. Mašťov (nyní Maschau) se stává součástí Hitlerovy III. říše. Zavádí se nový pořádek - místní komunisté a antifašisté jsou "důrazně poučeni" gestapem, ruší se všechny politické strany až na nacistickou.. Do roka propuká II. světová válka.

Mašťovští muži odcházejí bojovat za Velké Německo, k listopadu r. 1941 je do wehrmachtu povoláno 121 mužů. Na práci u sedláků jsou nasazeni váleční zajatci, nejprve Francouzi, pak Jugoslávci, Ukrajinci a Rusové. Židovským rodinám, které zůstaly, je konfiskován majetek a rodiny samy byly pronásledovány dle nacistických rasových zákonů. Z bývalé české školy na náměstí byl zřízen domov Hitler Jugend, zámek sloužil jako ubytovna pro německé dívky povolané k jednoroční pracovní povinnosti, ke konci války pak fungoval jako vojenský lazaret. Od jara 1945 je město plné německých uprchlíků z východu.

Dne 12. května 1945 byl Mašťov osvobozen Sovětskou armádou. Vojáci byli ubytováni v hospodářských budovách obce. Armáda se poté soustředila na Doupovské hory, které se staly jedním z posledních útočišť jednotek SS. Během podzimu pak sovětská vojska odcházejí. Na zámku je až do demobilizace v r. 1946 ubytován strážný oddíl složený z vojáků I. československého armádního sboru v SSSR generála Ludvíka Svobody. V červnu se začínají vracet původní obyvatelé, kteří museli Mašťov opustit v 38. roce. Dekretem prezidenta republiky je všechen majetek zrádců, kolaborantů a Němců konfiskován a následně je proveden odsun německého obyvatelstva s výjimkou antifašistů z Československa. Noví osadníci z Čech, Moravy a Slovenska, spolu s demobilizovanými vojáky - volyňskými Čechy, se ujímají prázdných usedlostí.

Dne 1. září se otevírá česká škola, zakládá se Národní jednota severočeská, brzy znovu pracují obě pekařství, obchod se smíšeným zbožím, železářství a mnoho dalších živností a podniků. Na zámku sídlí stanice SNB. V listopadu 1949 se ustanovil výbor pro založení JZD, o rok později byly adaptovány stodoly pro ustájení dobytka. Následně se staví kravín, vepřín, a drůbežárny.Na zámku byla r. 1949 zřízena škola v přírodě a po půlroce dětský domov. Díky přílivu dětí byla zdejší škola rozšířena nejprve na dvojtřídní, později na čtyřtřídní, aby se nakonec roku 1955 stala plně organizovanou osmiletkou. Kvůli rušení obcí z důvodu zřizování vojenského výcvikového prostoru v oblasti Doupovských hor, nastává v Mašťově roku 1953 další příliv obyvatelstva.

Šedesátá léta jsou pro Mašťov ve znamení budování. Začalo se s opravami domů, staví se kulturní dům, náměstí dostává parkovou podobu a zřizuje se také fotbalové hřiště. Nastaly však vážné problémy s vodou. Osmdesát let starý řad, který tekl samospádem do tří kašen ve městě, přestával fungovat, a tak je roku 1967 zahájena stavba skupinového vodovodu pro Mašťov, Radonice a Vilémov. Mašťov je jedním velkým staveništěm. V červnu r. 1967, kdy ještě nejsou dokončeny práce na vodovodu, začíná výstavba panelového sídliště, veřejné kanalizace a čističky odpadních vod. Sídliště je dokončeno r. 1969 a brzy se stěhují první nájemníci. Následuje výstavba nové samoobslužné prodejny, dále se budují nové asfaltové vozovky a chodníky, až jsou práce konečně - po více než patnácti letech - ukončené. Vzhled městečka se úplně změnil.

V sedmdesátých letech pracuje asi 40 % lidí v zemědělství, ostatní v průmyslu a službách. Roku 1976 zde ještě vyrůstá sportovní střelnice Svazarmu, a na konci 70. let se objevuje nový prvek - výstavba rodinných domků. Začíná však vyvstávat nový problém - pokles počtu dětí. Roku 1979 se tak uzavírá druhý stupeň základní školy a děti přecházejí do Radonic a Krásného dvora.

Osmdesátá léta jsou poznamenána dalším budováním. Vyrostla celá jedna nová ulice řadových domků, vylepšuje se vybavení koupaliště, probíhá rekonstrukce kulturního domu a opravují se památky.

Prvním porevolučním starostou se stal Stanislav Dvořák, který setrval ve funkci do prosince 1994. V této době obec nechala opravit střechy na Základní škole a na radnici. Byla vybudována čistička vody na koupališti, byla provedena rekonstrukce budovy školní družiny, která byla později vydána v restituci. V prosinci 94 nastoupil do funkce starosty Josef Slunéčko, místostarostou se stal Jiří Kubík, oba jsou ve funkcích dodnes. Po počátečních nesnázích se podařilo v roce 95 vybudovat v suterénu panelových domů tři byty a v roce 96 započala celková elektrifikace obce, po které zmizely z ulic dráty, každý dům dostal telefonní přípojku, bylo doplněno veřejné osvětlení. Poté bylo opraveno náměstí, vybudovány nové chodníky v celé obci a opraveny komunikace. V tomto rce se rovněž podařilo opravit hrobku Mladotů ze Solopysk, která je majetkem obce.

Dá se říci, že se v obci buduje neustále - v letech 97 až 2001 se podařilo díky programu obnovy venkova vybudovat parkoviště u Domova důchodců, přistavět hasičskou zbrojnici pro místní požárníky, kteří si vedou velmi dobře, tři roky po sobě jsou nejlepší v okrese a druzí v kraji, jsou největší složkou v obci a velkou měrou se podílejí na pracích v obci, byl vybudován byt v č. p. 119.

Byla provedena oprava střechy a fasády na kulturním domě, a co se povedlo nejlépe, to je výměna oken a dveří v Základní škole, vybudování sběrného dvora odpadů a likvidace a následné zalesnění černé skládky.

Ale ne jenom prací žije obec - pořádají se zde již tradiční srpnové poutě, během roku je zde několik plesů a tanečních zábav, pořádají se sportovní utkání a to jak sportovci, tak hasiči. Obec se po dlouhých letech dostala rovněž na mapy Českého klubu turistů, jsou zde k vidění sochy převezené ze zaniklých obcí po uhelné těžbě, byla opravena střecha a vnitřní omítky kostela sv. Marie, v současné době obec čeká na zápis do knihy nemovitostí pro zříceninu kostela sv. Barbory, který se již podařilo vyklidit a zabezpečit. V létě je zde v provozu přírodní koupaliště, je možnost podnikat pěší túry po okolí.

Obec soutěží v Programu obnovy venkova již od roku 1996 a dá se říci, že každý rok získává nějaké ocenění. Nejcennější je Modrá stuha za společenský život z roku 1999 a první místo v soutěži knihoven z roku 2001, kdy knihovna postoupila do celostátního kola o nejlepší knihovnu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.mastov.cz, na kterých najdete další informace.