Strupčice

Strupčice

Jak dokazují archeologické nálezy, bylo území dnešních Strupčic osídleno po celý pravěk. Počátky zdejšího osídlení tak sahají více jak 4000 let do minulosti. Kdy přesně vznikla obec Strupčice, nám bohužel není známo, neboť se nám o ranném období její existence nedochovaly žádné záznamy. První zmínka o Strupčicích tak pochází až z roku 1352, kdy již byly dosti rozrostlé, těšily se značnému významu a byl zde i farní kostel.

Název obce je pravděpodobně odvozen od mužského osobního jména Strúpek - znamenal tedy ves lidí Strupkových, Strupčiců. O původu tohoto názvu existuje ještě několik dalších teorií, tato se však jeví jako nejpravděpodobnější. Nejstarší známá podoba názvu obce je "Strupczyicz." Tento tvar pak postupem času prodělal řadu menších změn, jako např. Strupczicz, Trupschitz či Trupssycze, v roce 1847 byl již Strupčice, německý úřední název zněl Trupchitz.

V polovině 14. století vlastnil Strupčice Newlas ze Zecz. V této době ves patřila k Ervěnicím. Ty však byly rozděleny na dvě části, z nichž každou vlastnil někdo jiný, a my bohužel z dostupných pramenů nemůžeme určit, ke které z těchto částí Strupčice patřily. Až do konce 15. století nám tak není jasné, kdo vlastně ves spravoval. Víme ještě, že roku 1417 byl majitelem vsi Busko z Ervěnic. Pokud pak Strupčice patřily k menší části Ervěnic, staly se záhy součástí červenohrádeckého panství a náležely tak nejprve Jetřichovi Kraa, poté Václavu z Moravěvsi a Kopist a v letech 1431 - 1448 Ilbrukům, aby panství nakonec koupil roku 1473 Lorenc Glac ze Starého Dvora. Pokud však Strupčice patřily k větší části Ervěnic, spadaly nejprve pod panství Jezeři, které vlastnili páni z Ervěnic. Panství pak roku 1421 získali Smolíkové ze Slavic a teprve kolem roku 1500 byla i tato druhá část připojena k panství Červený Hrádek a obě části tak konečně měly společného majitele. O významu Strupčic v tomto období jasně svědčí fakt, že byly dne 13. 12. 1481 povýšeny králem Vladislavem II. Jagellonským na městečko. Strupčicím byl zároveň udělen znak a právo užívat zelený pečetní vosk.

Městečko si pak dál žilo svým spokojeným a prosperujícím životem. V 16. století se zde začalo rozmáhat protestantství. K tomuto vyznání se postupně hlásila drtivá většina všech zdejších obyvatel. Rok 1568 se do historie obce zapsal černým písmem. V tomto roce v Čechách propukla morová epidemie, která se bohužel nevyhnula ani Strupčicím, kde si vyžádala desítky lidských životů. Některé prameny uvádějí, že na morovou nákazu zde zahynulo dokonce 190 osob! Postupem času městečko začalo ztrácet svůj význam a opět se pomalu stávalo vsí. Dokonce byl téměř zapomenut jeho znak. V 70. letech 16. století se dalším majitelem Ervěnic a tedy i Strupčic stal Bohuslav st. z Michalovic. Po jeho smrti bylo panství rozděleno mezi 4 Bohuslavovy syny, kteří prosluli svým tvrdým jednáním s poddanými.

Noví majitelé si kladli za cíl obrátit své poddané zpět na katolickou víru, což však obyvatelé Strupčic zatvrzele odmítali. V letech 1602-3 došlo mezi zdejšími obyvateli a majitelem panství ke konfliktu. Obyvatelé vsi v čele s rychtářem a přísežným protestovali proti tomu, že pan Diviš z Michalovic obec a kostel oloupil o peníze a různé statky. Spor řešil mostecký soudce a komora nakonec dala obyvatelům vsi za pravdu a Michalovic tak musel vrátit všechny pozemky a pole, o nichž neměl potvrzení o koupi. Část neprávem nabytého majetku mu však zůstala. Sedláci se tedy obrátili dopisem, ve kterém žádali o ochranu a vrácení dalšího majetku, přímo na císaře, tentokrát však neuspěli a následně došlo k nepokojům, při nichž Michalovic málem přišel o život.

Nakonec celé panství získal třetí z bratrů - Bohuslav ml. z Michalovic. Ten se ukázal jako dobrý hospodář a poměrně tolerantní pán, roku 1619 se však zapojil do stavovského povstání (byl jedním ze stavovských direktorů), za což po bitvě na Bílé hoře propadl u císaře v nemilost. Dne 21. 6. 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí a většina jeho majetku byla následujícího roku prodána Vilémovi ml. z Lobkovic. Ten v roce 1623 získal ještě Jezeří a vytvořil tak rozsáhlé panství Nové sedlo - Jezeří. Strupčice pak k tomuto panství patřily až do roku 1850. Ve 20. letech 17. století zde také vznikla jednotřídní škola.

Význam obce stále klesal a ta nakonec ztratila i vlastní faru, stala se tak filiálkou fary v Novém Sedle. To již ale probíhala třicetiletá válka. O jejím průběhu přímo v obci se nám nedochovalo příliš zpráv, ze zápisu z Berní ruly z roku 1654 je však patrné, že válka se Strupčicím nevyhnula a že zde měla za následek několik zničených a poškozených domů.

V druhé polovině 17. století se většina obyvatel obce živila chovem dobytka, ovcí a sviní, poměrně významným bylo také pěstování chmele - byly zde 4 chmelnice. Kromě nich byl ve vsi také šenk a živnost zde vedl i krejčí. V letech 1659 a 1688 se přes obec přehnaly mohutné bouře, které zde zničily veškerou úrodu a způsobily tím velkou bídu. V roce 1665 navíc ves postihl požár, při němž byly zničeny 3 selské usedlosti. Dalších více jak sto let Strupčice žili dál svým spokojeným životem, významnější událost přišla až v roce 1770. A bohužel opět se jednalo o událost velice nepříjemnou - vypukla zde epidemie tyfu, při níž ve vsi zahynulo na 20 lidí. Jakoby jedno neštěstí nestačilo, přišla o 6 let později další mohutná vichřice, která tu porazila 4 stodoly i věž kostela sv. Václava ze 14. století.

Roku 1780 byl zdejší kostel přestavěn a rozšířen. V této době měly Strupčice přibližně 60 domů, v roce 1799 byla ve vsi postavena kovárna. Na počátku 19. století se u Strupčic začala rozmáhat důlní činnost. Převážně severně od obce byla otevřena řada malých, převážně nákladnických provozů - např. František nebo Tekla. V roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami a ani Strupčice nebyly výjimkou. V této době obec čítala 68 domů a žilo zde na 380 obyvatel. Byl zde také vrchnostenský poplužní dvůr s ovčínem a byty pro úředníky, uhelný důl a hospoda. Pro velký počet dětí vsi přestala stačit jednotřídní škola, a proto byla roku 1862 rozšířena na dvojtřídní, v roce 1890 byla nakonec otevřena také třetí třída. Roku 1866 Strupčice postihla další rána - tentokrát jí byla nákaza cholery, které zde podlehlo 30 lidí. V roce 1878 byl zrušen hřbitov, nacházející se kolem kostela.

Na konci 19. století v okolí Strupčic vznikala řada cihelen. To mělo za následek růst poptávky po uhlí, roku 1888 proto bratři Löwyové otevřeli poměrně rozsáhlý a moderní důl Anna. Výrobky Strupčických cihelen byly pro svou vysokou kvalitu a nízkou cenu oblíbené v širokém okolí, kromě cihel se zde vyráběly také střešní tašky, různé tvarovky, drenážní roury, dlaždice a dlažby. O prosperitě těchto cihelen svědčí i to, že ještě ve 30. letech 20. století jich bylo v provozu 9. Koncem 19. století bylo ve Strupčicích 6 kramářů, 3 hostince s ubytováním, 2 hospody, 2 pekaři, 3 řezníci, 2 ševci, 2 kováři, 2 truhláři, sedlář, krejčí, kolář a tesař. Většina obyvatel vsi se živila zemědělstvím, převážně pěstováním ječmene, pšenice, brambor, řepy, vojtěšky, jetele a luštěnin, značně se zde rozvíjelo také sadařství.

Od roku 1879 měla obec strážníka, v letech 1852 - 1891 zde působil také četník. Četnická stanice byla poté sice na 6 let uzavřena, roku 1897 však bylo obnovena a tentokrát zde byli již 2 četníci. Strupčice měly v této době také svou porodní asistentku. V roce 1884 byly v obci zřízeny lázně s pramenitou vodou, obsahující síru, již v roce 1887 ale zanikly, protože důl Anna strhl pramen, nezbytný k provozu těchto lázní. V 90. letech 19. století ve vsi vyvstal poměrně závažný problém s nedostatkem bytů. Situace byla tak vážná, že dokonce ani obec nemohla sehnat ubytování a kanceláře pro policii. V roce 1900 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, ve stejném roce zde byla také otevřena záložna "Raiffeisenka."

Příchod první světové války znamenal pro Strupčice konec prosperity a rozvoje. Zprvu se sice válka obce nijak výrazně nedotkla, byly pouze odvedeni koně pro válečné účely, později však začali být na frontu odváděni muži ze vsi a nedostatek mužských pracovních sil tak musel být nahrazen ruskými zajatci. Jak ale válka pokračovala, odcházelo na frontu stále více strupčických mužů, až nakonec počet zajatců přestal stačit, a proto zde musely být uzavřeny některé řemeslnické dílny a zastavena byla také výroba cihel. Ke všemu začal být i nedostatek potravin a musely na ně být vydávány potravinové lístky. Za války na frontě zahynulo 9 strupčických mužů.

Ani konec války nepřinesl kýžený klid. V této době se v Evropě vytvářely nové hranice států a tedy i Československé republiky. Německé obyvatelstvo, žijící v pohraničí, chtělo být připojeno k Německu, němečtí poslanci proto ani neuznali zákon o zřízení samostatného státu Československo, vydaný dne 28. října, a hned 29. října pohraniční oblasti vyhlásili "samostatnou provincií Deutsch-Böhmen." V listopadu tedy pohraničí obsadilo československé vojsko, i tak ale kampaň za sebeurčení Němců pokračovala až do roku 1919, kdy Deutsch-Böhmen přestalo existovat. Ve Strupčicích žilo po válce pouze 234 Čechů, což byla necelá pětina obyvatelstva obce. Česká menšina se zde však rychle rozrůstala, čemuž dopomohla také česká společnost Union, která koupila zdejší důl Anna, o deset let později tak ve vsi byla Čechů již téměř třetina.

Hned po válce zde byl dostatek českých dětí na otevření české školy. Jednotřídní česká škola byla povolena zemskou školní radou hned v září roku 1919, výuka začala až o rok později, kdy byla konečně nalezena a vybavena vhodná místnost. Vedle ní zde byla také německá trojtřídní škola. Do české školy chodilo hned od začátku 35 dětí a jejich počet neustále stoupal, proto byla škola v roce 1924 rozšířena na dvojtřídní. Bylo proto ale zapotřebí postavit novou školní budovu, její výstavba byla tedy zahájena roku 1925, dokončena byla následujícího roku. Do této školy pak docházely také děti z Malého Března, Hošnic, Okořína a Sušan. Síla České menšiny v obci se projevila také v obecním zastupitelstvu, kde v 18ti členném zastupitelstvu zasedalo 6 českých zástupců, v 5ti členné obecní radě byl Čech jeden.

Ve 30. letech začalo mezi Čechy a Němci růst napětí. To měl za následek především vliv Henleinovy nacistické strany, která zde měla mezi německými občany stále více příznivců. Po podepsání Mnichovské dohody byly Sudety nakonec připojeny k Německé říši, příchod druhé světové války na sebe nenechala dlouho čekat. Mnoho Čechů před německým útlakem raději odešlo do vnitrozemí, část zde však zůstala. Za války byl ve Strupčicích zřízen tábor pro válečné zajatce, až na dvě lehká bombardování, která obec zažila v červenci 1944 a v dubnu 1945, která zde však nenadělala žádné škody, zde válka probíhala celkem v poklidu. Po skončení války následoval odsun německého obyvatelstva, po něm však na rozdíl od většiny ostatních obcí ve Strupčicích nedošlo k příliš výraznému poklesu počtu obyvatel.

Hornictví se v obci stávalo stále významnějším, ještě před válkou zde horníci tvořili téměř třetinu obyvatel. V roce 1939 byl uzavřen důl Anna a mnoho horníků tak odtud muselo za prací dojíždět do dolů ve Vrskmani, Okoříně a v Ervěnicích. Po válce byly ve Strupčicích 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 pekaři, 2 holiči, mlýn, mlékárna, trafika, 4 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, a kolář, obec měla také svůj biograf. V roce 1949 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které se roku 1972 spojilo s JZD Vrskmaň a o dva roky později také s JZD Sušany. Do roku 1955 zde bylo 5 tříd obecné školy, do vyšších ročníků museli žáci dojíždět do Chomutova. V následujících letech zde ale byly otevřeny i další třídy, proto musela být roku 1960 postavena nová pavilónová škola. Do ní pak chodilo na 320 žáků, z nichž asi 220 bylo přespolních. Při územní reorganizaci v roce 1960 byla ke Strupčicím připojena obec Okořín, ke dni1. 5. 1976 sem byly přičleněny také Sušany a Hošnice.

V 70. letech byly Strupčice pokládány za vzornou obec chomutovského okresu. Roku 1981 však byla v souvislosti s rozšiřováním těžby uhlí vyhlášena stavební uzávěrka a na začátku roku 1989 byl dokonce schválen územní projekt sídelního útvaru Sušany jako náhrada za obec Strupčice. Ta měla ustoupit důlní činnosti. Obyvatel obce tedy postupně ubývalo a obec sama začala chátrat. Přibližování těžby se naštěstí zastavilo a stavební uzávěra byla zrušena. Strupčice tak začaly s opravami a s novým budováním.

Dnes mají již vybudovanou dešťovou i splaškovou kanalizaci s čistírnou odpadních vod, zrekonstruovaný vodovod, v roce 1996 byla dokončena plynofikace obce a pokládka telefonních kabelů včetně připojení na digitální ústřednu. Opravena byla také zeď kolem strupčického kostela a vedle požární nádrže na návsi stojí hasičská zbrojnice. Zdejší školu dnes navštěvuje 120 žáků, z nichž více jak polovina je přespolních. Ve Strupčicích jsou dnes 2 menší koloniály, řeznictví, kadeřnictví a 2 restaurace. V obci je také pošta a veřejná knihovna, v provozu jsou zde jatka a společnost Konex, zabývající se likvidací odpadů. Lékařskou službu v obci zajišťuje soukromý praktický lékař. V roce 2001 měly Strupčice 120 domů a žilo zde 431 obyvatel.

Jak je patrné z předchozích řádků, jsou dnes Strupčice slibně se rozvíjející obcí, mající před sebou jistě světlou budoucnost.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.obec-strupcice.cz, na kterých najdete další informace.