Modrava

Modrava

Obec Modrava je tvořena třemi původními osadami, které se jmenovaly Modrava, Filipova Huť, Vchynice-Tetov.

Historie
Modrava vznikla jako rybářská osada. První dochovaná zmínka o Modravě se datuje do roku 1614 a je spojena s pronájmem velice dobře zarybněného Modravského potoka.

Další zmínka je spojená s rokem 1617. Tehdy bylo výnosem královského majestátu umožněno volné pastvení těm soumarům, kteří by již toho dne nedošli po obchodní stezce do Kašperských Hor .

Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů.

V letech 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu Ing. Rosenauera Vchynicko-tetovský plavební kanál. Kanál začíná 2 km od Modravy pod bývalou osadou Vchynice-Tetov. Délka kanálu je 14,4 km.

S novou orientací je spojena také výstavba sídla Březník (Pürstling), které je hlavním dějištěm románu spisovatele Šumavy Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot.

V roce 1924 byla nákladem 1 041 500 Kč postavena jedna z dominant obce historická chata Klubu Českých turistů - Klostermannova chata. Jejím projektantem je slavný architekt Bohuslav Fuchs.

Každý návštěvník Modravy si zapamatuje i pohled na slavnou Bienertovu pilu na rezonanční dříví a na hrázděnou stavbu , která v minulosti sloužila jako lovecký zámeček knížete Schwarzenberga.

Roku 1934 byla v Modravě dostavěna česká obecní a mateřská škola (od roku 1999 je objekt školy po přestavbě provozován jako Hotel Modrava).

Filipova Huť byla založena roku 1785 jako sklářská osada . Vznikla v místech obchodní cesty z Kašperských Hor do Pasova, zbudované Karlem IV. V roce 1785 zde plavci dříví ze Schlosselwaldu Franz Denk a Franz Weber zřídili skelnou huť na duté sklo s jednou pecí. Výstavbu hutě na svých pozemcích povolil tehdejší majitel , hrabě Filip Kinský , jehož jménem byla také huť pojmenována.
Skelná huť však nikdy významně neprosperovala a tak její poslední majitelé přijali nabídku knížete Schwarzenberga k jejímu prodeji. Ten však měl pramalý zájem na jejím provozování. Huť zrušil a chalupy kolem ní osadil dřevařskými rodinami. Z Filipovy Hutě se stala typická dřevařská osada , která svůj největší rozmach zažila okolo roku 1880 , kdy zde žilo 1620 obyvatel. V současné době není patrné ani místo, kde skelná huť stála.

S rozvojem lesních prací souvisí vznik části Filipovy Hutě, která se nazývala Praislaiten , stávající západním směrem k Modravě. Dnes již není po této osadě památky, mimo náhodných rozvalin v hlubokých lesích. Narazit můžeme i na zbytky pravidelných kamenných zídek ohraničující pole.

Počátek historie obce Vchynice - Tetov je rovněž spojen se založením skelně huti v roce 1792. Po celkovém úpadku sklářství a přechodem vlastnických práv na Schwarzenbergy zde nastal nebývalý rozvoj. Roku 1799 započal ing. Rosenauer se stavbou plavebního kanálu jemuž dal název Vchynicko - Tetovský. V současné době zůstala po někdejší slávě této obce ojedinělá stavení, která nikterak nepřipomínají bohaté osídlení v historii. Snad jen pečlivý divák filmu Divá Bára rozpozná, že hlavní část děje se odehrává v této obci.

V historickém období před 2.světovou válkou nebyla obec Modrava správním úřadem. Tu vykonával obecní úřad na Filipově Huti, který spravoval celý správní katastr obce. Teprve v poválečném období po částečném vysídlení místního obyvatelstva německé národnosti došlo k vytvoření správního sídla na Modravě, kdy byla pod tuto obec rovněž přičleněna Horská Kvilda.
Po roce 1980 byla celá obec byla začleněna do správy MNV Srní. K opětovnému vzniku samostatné obce dochází 6.12.1990 ustavujícím zasedáním obecního zastupitelstva, vzniklého z voleb ze dne 17.11.1990.

V současné době je Modrava významným centrem šumavské turistiky


Památky a turistické zajímavosti

Binertova pila
Na břehu Roklanského potoka v Modravě se nachází nemovitá kulturní památka , která v historii sloužila jako pila na rezonanční dříví, kterou založil František Bienert (1788-1866), rodák z Warnsdorfu. Málokdo dnes ví, že jistý druh šumavského smrkového dřeva se vyznačovalo zvláštní vlastností a tou byla ozvučnost - rezonance, které bylo vhodné na výrobu klávesových nástrojů, konkrétně rezonančních desek, žebrování pro stavbu křídel a pianin a jejich klávesnic.

Proto zakoupil podnikatel František Bienert od majitele panství Josefa Schwarzenberga roku 1827 starší pilu, kterou adaptoval na vhodný tovární objekt.

V roce 1832 Bienert získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let , další pak pro zlepšený postup výroby a samostatné privilegium pro výrobu řešetových lubů. Počáteční spotřeba činila 500 plm ročně , později kolem 1000 plm ročně.V roce 1855 zřídil Bienert další podobnou provozovnu ve Stožci. V Modravě v tuto dobu zaměstnával na pile a v lese 50 - 100 lidí. Platnost privilegií byla pak po dvou letech prodlužována až do jeho smrti , kdy převzala vedení obou závodů jeho manželka. Výroba však vzhledem k velké konkurenci klesala a polom , který roku 1870 zničil mnoho starých porostů zapříčinil , že rezonanční dříví muselo být dováženo z daleka. Vdova pily roku 1871 prodala Schwarzenbergovi , který Modravskou pilu zlikvidoval a závod roku 1880 převedl do Stožce.

V současné době se z továrny zachovala pouze část pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu , která slouží jako rekreační zařízení.

Březník ( Pürstling )
Po vybudování Vchynicko - Tetovského plavebního kanálu se rychle zvyšoval objem těžby dřeva v dosud nepřístupných oblastech Prášilského panství, proto bylo nutné přistoupit k vytvoření nového revíru, kterému byl dán název Březník . Nachází se v nadmořské výšce 1126 metrů.

V roce 1804 byl postaven prvý , dřevěný objekt lesovny. Roku 1856 byla pro revírníka postavena nová kamenná stavba a starý objekt sloužil nadále jako hájovna. Správu tohoto polesí, které mělo výměru 2314 hektarů zabezpečovali 3 zaměstnanci - lesní revírník, příručí a hajný. Od založení Březníku v roce 1804 se zde do roku 1865 vystřídalo pouze 5 revírníků. Až do roku 1951 byla březnická hájovna obydlená, poté až do roku 1969 sloužila jako stáje pohraniční roty přímo uvnitř „železné opony“. Od r. 1969 byla opuštěná a postupně chátrala. V roce 1999 započala rekonstrukce objektu.
Do tohoto prostředí umístil spisovatel Karel Klostermann děj svého románu Ze světa lesních samot.

Žilo-li v minulosti na Březníku 35 lidí, dnes je tato část Šumavy bez trvalého osídlení. Na Březníku funguje Informační středisko NP Šumava a také občerstvení.

Pokračovat cestou Luzenským údolím k Luznému směrem na historický přechod Modrý sloup je v současné době zakázáno.

Hradlový most - Rechle
V Rechli vede přes Vydru unikátní 72 metrů dlouhý dřevěný hradlový most. Je věrnou replikou bývalého historického mostu. Most zachytával soustavou tyčí plavené dřevo a směroval je do plavebního kanálu. Až do roku 1953 přes most vedla silnice z Rokyty na Modravu. Po vybudování nové cesty přes Antýgl ztratil starý most význam a začal chátrat až byl odstraněn.

Most leží na začátku šestikilometrové bezbariérové trasy vedoucí podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, která je přístupná i vozíčkářům.

Klostermannova chata
Byla postavena roku 1924 nákladem 1 041 500 Kč a v názvu nese jméno spisovatele Karla Klostermanna , který údajně poklepal na základní kámen.

Investorem tehdejší stavby byl Klub československých turistů a projekt vypracoval významný architekt Bohuslav Fuchs a je zapsána jako nemovitá kulturní památka.

Po výstavbě měla chata 28 pokojů s 57 lůžky a dvě noclehárny s 22 lůžky. Cena v roce 1938 cinila 8 Kč/lůžko, u nocleháren pak 5 Kč/lůžko. Zavedeno bylo elektrické světlo a vodovod do všech místností, byla zde lázeň a sprcha.

V době druhé světové války sloužila chata jako velitelství Vermachtu a po ukončení války jako sídlo pohraniční stráže. Po přesídlení této složky objekt do roku 1993 sloužil jako rekreační zařízení ŠKODA Plzeň.

Od roku 2000 má objekt nového vlastníka a po rozsáhlé rekonstrukci opět slouží jako rekreační zařízení.

Vchynicko-tetovský kanál
Délka kanálu je 14,4 km, výškový rozdíl je 190 m, místy je koryto až 5 m široké, částečně vyzděné.  Původně spojnice Vydry a Křemelné, která obchází nesplavnou část Vydry. Sloužil k metrového dříví na Čeňkovu Pilu a do dalších pil při řece Otavě.

V roce 1799, kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů. V letech 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu Ing. Rosenauera Vchynicko-tetovský plavební kanál.

Kanál začíná 2 km od Modravy pod bývalou osadou Vchynice-Tetov. V místě odbočení kanálu byla řeka Vydra přehrazena hradlovým mostem. Most sloužil jako hráz, která zabraňovala pronikání plaveného dřeva do nesplavného balvanitého koryta Vydry. Dnes je po mnoha letech tento most opět zrekonstuován a slouží turistům.

První 2 km vede kanál podél Vydry až nad bývalý královácký dvorec Antýgl, kde se prudce stáčí zpět a vede podél Rokyty a kolem Kostelního vrchu k osadě Mosau. Zde překračuje silnici Srní - Prášily a pokračuje pod Spálený vrch.

Zde původně končil přes Sekerský potok v řece Křemelné.

Ke svému účelu kanál sloužil ještě počátkem 20. století. Do roku 1958 byl využíván až po Rokytu.

Plavení dříví v okolí Modravy
Po roce 1790 dochází v šumavských lesích k veliké hospodářské činnosti zaměřené především na těžbu dřeva. Celková činnost však byla velice nerentabilní v důsledku vysokých nákladů na dopravu dřeva . Nebylo možné dodávat šumavské dřevo do vnitrozemí Čech a to zejména do Prahy, kde byla o dřevo veliká nouze a jeho ceny rychle stoupaly. Tyto okolnosti vedly tehdejšího komisaře Prácheňského krajského úřadu v Písku Baierwecka k úvahám, zda by se z velkého bohatství okolních lesů nedalo využít splavněním Otavy k zásobování vnitrozemského trhu. Na jeho popud vyslalo pražské gubernium v červenci roku 1796 úřední komisy, který vypracovala podrobnou rozvahu na využití dřevních zásob v oblasti této části Šumavy s využitím plavebních cest. Přes všechny předložené podklady však tehdejší majitel Prášilského panství hrabě Kinský i Česká komora neprojevili zájem o uskutečnění projektu.

Projekt však upoutal pozornost úředníků schwarzenbergských panství, zejména ing. Rosenaura, který v té době již úspěšně provozoval značnou část Schwarzenbergského plavebního kanálu na úbočí Trojmezné, Plechého a Smrčiny. Rosenau doporučil knížeti Josefu Schwarzenbergovi, aby buďto Prášilské panství pronajal, anebo zakoupil. Kníže se rozhodl pro variantu zakoupení a 18.února 1799 zaplatil na tehdejší dobu neobyčejně vysokou částku 400.000 zlatých a ihned dává příkaz k výstavbě plavebního zařízení. Hrabě Kinský zakoupil v roce 1763 toto panství za 26.600 zlatých. Rosenaur upouští od Bierweckova návrhu upravit pro plavění kamenné řečiště Vydry a buduje zvláštní kanál o délce 13,1 km s názvem Vchynicko - Tetovský, který byl dohotoven i s ostatními zařízeními v roce 1801. Pro posílení možnosti plavby byl na horním toku Modravského a Roklanského potoka vybudován systém vodních nádržní /švelí/, čímž vznikl velice výkonný plavební systém umožňující těžbu a plavení dříví z dosud nevyužitých lesů .

Plavební privilegium vydané Schwarzenbergovi na plavní dříví do Prahy v roce 1801 bylo po roce 1831 prodlouženo na dalších 30 let, ale po projití této lhůty není již obnovováno, jelikož namísto palivového dříví se v Praze topí levnějším uhlím. Dřevo se však plaví dál do obcí podél Otavy až do druhé poloviny minulého století, kdy je provoz na tomto plavebním kanále ukončen.

Zpracované dříví se v zimně sváželo na saních k vhodným vodním tokům, saně nebyly delší než tři metry a dalo se na ně naložit 3 krychlové metry dřeva. K sáňkování dlouhého dříví se používaly dvoje saně spojené za sebou. U Modravy se dříví sáňkovalo ještě v poválečných letech . Po roce 1950 tento způsob nahradilo budování lanovek a výstavba nových přístupových cest. 

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.sumavanet.cz/modrava, na kterých naleznete další informace.