Měčín

Měčín

Historie
Na konci 12. století se na Plzeňsku rozšířil rod Drslaviců. Tento pán překoupil neznámo od koho statek Měčín. Koncem 15. století se Měčín dostal opět, neznámo jak, zpět k panství hradu Švihova, , jehož držitelem byl tehdy Půta Švihovský.

Po něm vládla na panství roupovském a žinkovském místo jeho nezletilých synů, až do roku 1653.Na počátku 18. století se uvádí jako majitelka Měčína hraběnka Alžběta z Klenové, rozená z Walmerode, která o Měčín velice dbala. Při provádění pozemkové reformy byly v červnu roku 1924 odprodány poškozenému bývalému řiditeli velkostatku Bohumilu Kubecovi a jeho ženě Marii statky Měčín (73,50 ha) a Malivec a Mečkov (80 ha). Tato rodina jej vlastnila až do pozemkové reformy v roce 1948.

Měčínský kostel sv. Mikuláše biskupa se poprvé připomíná roku 1352. Od poloviny 14. století do začátku husitských válek se zde vystřídalo 11 duchovních správců. Za těchto válek byl zdejší kostel zpustošen a o svého faráře připraven. Roku 1777 byl barokně přestavěn také kostel, plzeňským stavitelem Antonínem Barthem. V roce 1779 bylo Janem Josefem hrabětem z Vrtby obnoveno kaplanství. Za dobu jeho trvání od roku 1927 se zde vystřídalo 30 kaplanů. Farní matriky začínají roku 1715.

Měčínský zámek nechal postavit kolem roku 1580  tehdejší majitel hradu Švihova Heralt Kavka Říčanský a nazval jej “Nový hrad”.K zámku přiléhá park v anglickém stylu, zřízený po roce1924 Bohumilem Kubecem, kolem zvaného “Račák”(toto pojmenování vzniklo z původního názvu rybníka “Hradský”). Park byl v roce 1972 nemyslně vykácen a z rybníka zbudováno v akci Z koupaliště. Zámek je zapsán ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.

Sbor dobrovolných hasičů je nejstarším hasičským sborem na Měřínsku. První zmínka o založení sboru se objevila v roce 1874. Teprve však 5.1. 1876 bylo pro sbor získáno 25 zakládajících členů, ale málo činných. Také v oblasti kulturního života vykonal mnohé pořádáním různých společenských zábav.

Současnost
Obec se rozkládá na zhruba 50 hektarech severovýchodně od Klatov. Leží v údolí mezi třemi městy, v minulosti důležitými správními středisky - Klatovy, Nepomukem a Přešticemi.

Nadmořská výška Měčína je 476 m n.m., nejvyššími vrcholy v okolí jsou Chlumec (616 m), Hora (567 m), Ptín (573 m), Bočanův vrch (506 m), Bor (533 m), Holý vrch (568 m).
Není znám přesný letopočet, kdy získal Měčín titul městečka, ale zmínka, v níž je titul užit, se našla v kronice z roku 1413.

Městečko Měčín náleželo ještě kolem roku 1839 k žižkovskému panství, v polovině 19. století bylo součástí okresu Nepomuk a později patřil k okresu Přeštice. K okresu Klatovy náleží od roku 1960.
V roce 1945 byl Měčínu statut města zrušen. Opět obnoven byl zákonem České národní rady v roce 1992.

Městský znak pochází z roku 1994, berla v pravé polovině symbolizuje zasvěcení kostela sv. Mikuláši a pruhy v levé připomínají první majitele Měčína - šlechtický rod Rýzmberků.
K Měčínu jsou přidruženy obce Bíluky, Hráz, Nedanice, Nedaničky, Osobovy, Petrovice, Radkovice a Třebýcina.

V celé aglomeraci žije 1 124 obyvatel, z toho v samotném Měčíně 568. Nejlidnatější obcí po Měčínu jsou Petrovice se 174 obyvateli, nejméně obyvatel žije na Hrázi a v Nedaničkách, zhruba 30 stálých obyvatel.

V Měčíně najdeme úplnou základní školu, její secesní budova byla dokončena v roce 1914. V blízkosti školy se nachází tělocvična postavená v roce 2001 a fotbalové hřiště. K dalším zařízením v obci patří obchody, pošta, dům s pečovatelskou službou, zdravotní středisko a lékárna.


Památky a turistické zajímavosti

Muzeum hraček - Skašovská hračka
Expozice z národopisných sbírek Národního muzea v Praze v prostorách Městského úřadu v Měčíně.

Výroba dřevěných hraček ve Skašově má velkou tradici, první zmínky pocházejí už z počátku 18. století. Skašovská hračka je podobná hračkám z Českomoravské vrchoviny, ale liší se od ní některými detaily, což ji činí jedinečnou a nezaměnitelnou.

Hračky se vyráběly především ze smrkového dřeva, menší součásti byly ze dřeva osikového, lipového nebo březového. Základním výrobním postupem bylo soustružení, soustruh byl poháněn nožním šlapadlem, později, ve 40. letech 20. století, byl tento pohon nahrazen elektrickým.
Hračky byly po vysoustružení natírány a zdobeny barvami, tím se většinou zabývaly ženy. Barvy se měnily, první byly klihové, které obsahovaly olovo, později byly proto nahrazeny anilinovými a ještě později acetonovými.

Sortiment hraček byl velmi rozmanitý, především znázorňovaly předměty, které měly děti kolem sebe - koníky, žebřiňáky, husary se šavlemi, panenky, později se výrobci snažili sortiment přizpůsobit přání zákazníků a vyráběli autíčka, selky, srdíčka apod.

Výrobci své hračky prodávali na trzích a poutích v okolních i vzdálenějších obcích - Nicov, Přeštice, Nepomuk, Klatovy, Svatá Hora u Příbrami. Hračky také přímo od výrobců ve Skašově vykupovali obchodníci, kteří je pak dále prodávali, nejen v Čechách, ale také v Evropě a dokonce i v zámoří, výkupní ceny byly velmi nízké, a proto, na obranu proti tomuto nevýhodnému obchodu, založili skašovští výrobní družstvo, které hračky prodávalo až do 40. let 20. století. Kromě prodeje hraček obstarávalo také výrobcům materiál na jejich výrobu.

Výroba hraček ve Skašově byla přerušena za 1. světové války, po válce byla obnovena, ale ve 30. letech 20. století přišla hospodářská krize, která výrobu opět ochromila. Později se ještě výrobci pokoušeli výrobu hraček ve Skašově obnovit, ale po 2. světové válce, odchodem mladých do měst za zaměstnáním, se stala jenom příležitostným výdělkem jednotlivců.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.mecin.cz, na kterých naleznete další informace.