Červené Poříčí

Červené Poříčí

Historie
První zmínky o Poříčí v historických pramenech se objevují na počátku 14. století, kdy v listinách vystupují Jaroslav z Poříčí a jeho bratr Drslav. Majitelé poplužního dvora poříčského a vsi v období vrcholného středověku nejsou příliš známí. Vystupuje zde Radislav z Kocova, který ves vlastnil kolem roku 1411. Po něm se pak objevuje pan Jan z Rýzmberka a Rábí v roce 1473. V tu dobu se Poříčí připojuje ke švihovskému panství, kde zůstává až do Jindřicha z Rýzmberka, který prodává poplužní dvůr a ves Jindřichovi Mladotovi z Jimanic. V roce 1569 mění opět ves, dvůr a tvrz majitele. Společně s mlýnem v Jiníně prodává Jindřich Mladota ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic. Tento majitel zahájil stavbu zámku, ale v roce 1571 zemřel. Byl pochován ve vřeskovickém kostele. Vdova Kateřina měla pak velké starosti o zajištění výchovy dcery, jelikož bratři zemřelého Mikuláše, Albrecht a Adam, se nechtěli o výnosy poříčského panství dělit. Celá tato kauza se dostala až před zemský soud, který v roce 1573 rozhodl, že Adam a Albrecht musí své neteři – polosirotkovi - platit do věku 5 let po 6 kopách ročně, posléze po 15 kopách ročně až do eventuelní svatby. Jako věno jí pak měli připravit 500 kop.

Památky a turistické zajímavosti

Zámek Červené Poříčí
Dnešní zámek vyrostl na místě někdejšího panského domu Jindřicha Mladoty z Jimanic. Ten se na Poříčí připomíná od roku 1547, kdy dvůr koupil. Samotný zámek je dílem rodu Šiců z Drahenic. Jeho stavbu zahájil Adam Šic z Drahenic († 1593). Dokončení, ke kterému došlo v roce 1611 (jak ukazuje datum nad vchodem), se však nedožil. V započatém díle pokračoval Albrecht Šic († 1606). Konečnou podobu však zámku vtiskl až Mikuláš Šic. Zámek je typickou ukázkou pozdně renesanční architektury (štíty, polygonální věž v nároží, kamenné ostění oken, klenby...) s výrazným německým vlivem. Název Červené Poříčí dle romantických představ J.G. Sommera pramení z vysokých červených střech zámku. Po stavovské rebelii byl zámek zkonfiskován císařem a roku 1623 prodán plukovníku Filipu Adamovi z Kronenbergu. V jeho držení však zámek ani panství dlouho nezůstalo. Majitelé se střídali poměrně často. Za povšimnutí stojí až Franz Klement, vévoda bavorský, který panství získal v roce 1758. Ten totiž provedl na zámku zajímavé stavební úpravy, hlavně doplňky sochařské výzdoby (vstupní portál a ohradní zeď nově upravené zahrady). Zámek tak dostal některé prvky pozdně barokní stavby. V rozmezí let 1805 – 1918 patřil zámek přímo vládnoucímu habsburskému rodu. Výnosy velkostatku, který k zámku náležel se tak staly součástí příjmů císařské komory. Po vzniku ČSR se zámek opět zkonfiskoval.

Zámek sestává ze dvou dílů. První je situován při komunikaci. Jeho součástí je vstupní brána s kamenným portálem, který byl původně ozdoben lvem s prázdným štítem a Minervou se štítem bavorsko-falckým. Druhou část zámku tvoří velká, čtyřhranná budova s pětihrannou věží v jihovýchodním rohu (A. Sedláček vidí v této věži zbytek původního panského dvora – tvrze). Stejná věž se nacházela i v severovýchodním rohu zámku. Samotná budova čítala velký sál, který byl vyzdoben freskami s motivy řecké mytologie (Olymp, Paris, Perseus...).

Pivovar
V 18. století se v účetních materiálech poříčského velkostatku objevují výkazy o výnosu pivovaru, který k němu přináležel. Podle některých pověstí na místě dnešní stavby pivovaru stával ve středověku klášter. Pivovar hned v prvních dokladech uvádí roční výnos 2.800 zlatých, což nebylo rozhodně málo a souviselo to s úspěšným hospodařením Jana Jiřího von Hauben. Dle Tomáše Cihláře (srov. CIHLÁŘ, Tomáš: Pošumavské pivovary. Sušice 2003) to znamenalo výrobu 700 sudů piva ročně (cca 1.736 hl). V 18. století zde výrobu piva řídí sládci z rodiny Chmelíčků. Posléze se na poříčském pivovaru střídají sládci z různých rodin, většinou i z jiných částí panství. Produkce se neustále zvyšuje. Na přelomu 19. a 20. století činí už 7.047 hl ročně. Významným obdobím v historii pivovaru v Poříčí se stalo 21 let trvající působení sládka Františka Tichého, který sem přišel v roce 1903 z dalšího pivovaru pod císařskou správou v Buštěhradu. V těchto letech jsou zrekonstruovány ležácké sklepy a výstav piva dosahuje nejvyšší hranice (např. v období 1909 / 1910 to bylo 9.130 hl). V roce 1922 se pivovar stává státním podnikem. V následujícím roce odchází František Tichý do pivovaru ve Smiřicích. Na jeho místo přichází obratem ze Smiřic Zdeněk Pavelka. Do historie pivovaru pak zasáhl pozemkový úřad, který v roce 1925 Státní velkostatek Červené Poříčí zabral. Od pozemkového fondu pak pivovar získává Bohuslav Jerman (jeho otec byl majitelem pivovaru v Čachrově). Od roku 1927 se pivovar jmenuje „Společný pivovar“ a vystavuje pivo pod značkou Regent. V roce 1931 je provedena klatovskou firmou Schifauer rekonstrukce varny. Tyto výdaje ovšem znamenaly finanční potíže. Berní úřad dokonce prodal v roce 1932 sládkovi Jermanovi dvě krávy a jednu svini pro nezaplacení daně. Z problémů se už Jerman nedostal a v roce 1934 prodal pivovar Karlu Rysovi z Přeštic. Ten pivovar pronajal Václavu Kuželkovi a Františku Rubášovi, kteří jej provozovali až do roku 1935, kdy byla po uvaření pouhých 602 hl za rok výroba k 1.1. 1936 zastavena.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.cerveneporici.cz, na kterých naleznete další informace.