Hartmanice

Hartmanice

Historie
Hartmanice jsou pravděpodobně nejstarší obcí pomezního hvozdu, který byl Kelty nazýván Gabreta. Obec je situována na příkrém svahu drsné horské planiny Šumavských plání pod úbočím Hamižné hory v nadmořské výšce 712 m.

Původní osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech v místech, kde se vybíralo clo. První jmenovitá zmínka o Hartmanicích je uváděna v roce 1219 ve spojitosti se jménem Petr z “Artmanic”, další je z roku 1428, kdy měl být držitelem Hartmanic Oldřich z Rožmberka. Od roku 1273 se Hartmanice rychle rozrůstaly a nabývaly na významu. Přispělo k tomu kutání zlata v zlatonosných žilách křemene v širém okolí. Mohutné pásmo křemene táhnoucí se žulovým útvarem dalo jméno hoře Křemelné nad Stodůlkami. Až tam pronikli hartmaničtí horníci. Po jejich činnosti tu lze spatřit mohutné šachty, v nichž bývá sníh po celý rok. Tím si vysloužily název Sněžné jámy.

Hartmanice, mýtné místo na “české cestě”, zvané také Vintířova stezka příslušely k hornímu právu Kašperských Hor. V roce 1331 byly zapsány jako celní místo na “Guntherově” (Vintířově) stezce. V letech 1603-1848 patřily Hartmanice městu Sušici. Dne 15. 6. 1607 uděluje Rudolf II. na žádost obce sušické městečku Hartmanicím právo týdenního trhu, dvou výročních trhů, znak a právo pečetit zeleným voskem.

Za zmínku stojí, že v Hartmanicích byla 26. dubna 1608 založena tržní kniha vedená až do roku 1641 česky, což je důkazem tehdejšího českého osídlení. Rozkvět městečka zastavila třicetiletá válka, zlaté doly byly opuštěny a městečko vypáleno. Několik let zůstaly Hartmanice úplně pusté. Teprve ve druhé polovině 17. století byly postupně obsazovány švábskými Němci a až do roku 1918 zůstávají téměř zcela německé.

Od poloviny 19. století lze hovořit o postupné modernizaci. V roce 1869 byl založen poštovní úřad, o rok později zřízena první četnická stanice a v roce 1873 byl založen hasičský sbor. V té době se stále silněji projevuje germanizační vliv tzv. ”ovesných pánů” (na polích jejich statků se nejčastěji pěstoval oves). Byli to Němci, vesměs z Vídně, kteří ve zdejším okolí zakupovali statky a tvrdě narušovali dosavadní sounáležitost chudých Němců a Čechů. Právě jejich přičiněním byl v Hartmanicích v roce 1875 zřízen okresní soud, a tak v politickém okrese sušickém vznikl samostatný soudní okres za účelem co největšího odloučení Hartmanic od českého vlivu Sušice.

Vznikem samostatného Československa r. 1918 nastává i oživení českého živlu v Hartmanicích. Přispěla k tomu i česká obecná škola, na níž bylo zahájeno vyučování 1. února 1920. Po vyhlášení okupace na podzim roku 1938 bylo okupované území Hartmanicka právně a administrativně připojeno k župě bavorské. V dubnu 1945 prošel Hartmanicemi pochod smrti žen z koncentračního tábora v Ravensbrücku, jehož oběti jsou pohřbeny na bývalém židovském hřbitově. V červnu 1945 přebírají noví čeští osídlenci nejdůležitější obchody, živnosti a zemědělské usedlosti. Dochází k odsunu občanů německé národnosti. V té době se vracejí Slovenské rodiny žijící v Kundraticích a Štěpanicích zpět na Slovensko a jejich místa zaujímají volyňští Češi a slovenští Rumuni. Od roku 1952 byly Hartmanice posledním obydleným místem před vjezdem do Vojenského újezdu Dobrá Voda, což mělo negativní dopad na jejich rozvoj. V roce 1991 byl vojenský újezd zrušen, o rok později získala obec statut města . V letech 1994 až 2000 se podařilo realizovat teplofikaci Hartmanic na bázi spalování dřevního odpadu. Tím se mnohonásobně snížilo znečištění ovzduší, aniž vzrostly náklady na vytápění.

Hartmanice se svým okolím jsou územím mimořádných památkových hodnot. Dominantu obce tvoří pozdně gotický kostel sv. Kateřiny z 15. století, pozdější barokní úpravy pocházejí z 18. století. Na horním náměstí pod 400 let starou lípou stojí socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed náměstí kamenná kašna z poloviny 19. století. Lidovou architekturu zastupuje selská usedlost s pavláčkou a černou kuchyní. Na severním okraji obce se nachází starý horalský hřbitůvek s kaplí Panny Marie.

Do správního katastru Hartmanic patří 22 osad. Necelé tři kilometry od města leží Dobrá Voda. Ve středověku se nazývala Březnice. Svůj nový název získala až na základě objevu pramene, o němž se říkalo, že má léčivou vodu. U studánky byla postavena dřevěná kaplička, kterou Petr a Václav Čejkové z Olbramovic v roce 1618 nahradili kaplí kamennou. Na jejím místě dal v roce 1706 Karel František Villani vybudovat kostel ke cti sv. Vintíře, který byl v roce 1735 povýšen na farní. Dobrá Voda se stala poutním místem, kam o svátku sv. Vintíře putovalo tisíce poutníků z Čech i Bavorska. Tato osada byla téměř čtyři desetiletí součástí a zároveň správním střediskem rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru.

V roce 1997 zde bylo vybudováno muzeum Dr. Šimona Adlera. Část expozice je věnována životu rabína Šimona Adlera a jeho rodiny, další část seznamuje se životem a kulturou židovských obyvatel v příhraniční oblasti. Kostel sv. Vintíře, který v době existence vojenského újezdu sloužil jako skladiště, byl znovu vysvěcen. Nyní jej zdobí unikátní skleněný oltář a čtrnáct skleněných plastik s tematikou křížové cesty.

V současné době mají Hartmanice necelých 1200 obyvatel. V katastru obce hospodaří pět zemědělských firem, lesní správa a dvě menší výrobní dílny, patřící německým podnikatelům.
Je zde základní a mateřská škola a zdravotnické středisko. Lyžařský vlek, fotbalové a volejbalové hřiště poskytují možnost sportovního vyžití. V roce 2003 byl dokončen Dům s pečovatelskou službou s třiadvaceti bytovými jednotkami.

Město Hartmanice ležící na pomezí šumavského národního parku v chráněné krajinné oblasti klade důraz na cestovní ruch. Po jedné z nejstarších obchodních stezek vede turistická stezka pojmenovaná po sv. Vintíři začínající v německém Niederaltaichu a končící v Praze.

Památky a turistické zajímavosti

Muzeum Šimona Adlera
Muzeum Šimona Adlera bylo vybudováno v roce 1997 jako památník židovského historika a rabína Dr. Šimona Adlera, který se zde narodil a v roce 1944 se stal obětí holocaustu v koncentračním táboře Osvětim. Úvod expozice je věnován jeho životu a osudům jeho synů - Sinae a Matytiahu Adlera žijících v Izraeli.

Druhá část expozice je věnována kultuře Židů a náboženství židovských obyvatel v západočeském příhraničí od Kraslic na severu po Modravu na jihu. Je uvedena seznamem a fotodokumentací 110 zaniklých židovských obcí s dochovanými stavebními památkami a prezentuje dále předměty každodenního života židovské obce. Součástí expozice je i rekonstruovaná původní košer porážka a interier pošumavské hospody. Předposlední část na unikátních exponátech představuje návštěvníkovi především židovské sakrální předměty ze sbírek Západočeského muzea. Dokumentace života židovské rodiny je rozdělena na nejdůležitější mezníky: narození, obřízka chlapců, bar - micva, svatba a závěr života. Obrázek- Harmanice.

Závěr expozice tvoří rekonstrukce interiéru, dokumentující každodenní život Židů v daném regionu na přelomu 19. a 20.století, kdy zde žil obchodník Wilhelm Adler a prožíval zde své dětství a školní léta Šimon Adler. Věříme, že pojetí expozice a památníků, které je orientované především na každodenní život židovské menšiny v západním pohraničí Čech je přínosem pro poznání mnohonárodnostního obyvatelstva Šumavy a ukazuje, že lidé různého vyznání a různých národností, žijící v jednom geografickém prostředí mohou tvořit jednotnou sídlení komunitu pokud se nestanou předmětem politické manipulace.

Muzeum vzniklo z iniciativy a za finančního přispění pana Matytiahu Adlera, vicepresidenta Touro College Jerusalem/New York , nákladem města Hartmanice a Ministerstva kultury ČR. Jeho součástí je auditorium pro 50 návštěvníků. V budově je dále umístěna expozice historie Hartmanic a okolí včetně ukázek tradičních šumavských řemesel. Muzeum je umístěno v osadě Dobrá Voda nad Hartmanicemi poblíž kostela sv.Vintíře a léčivého pramene vyvěrajícího v nevelké vzdálenosti od něj. Výhled z Dobré Vody na okolní krajinu s hradem Kašperkem patří k nejhezčím šumavským pohledům.

Horská synagoga Hartmanice
V roce 1881 se Hartmanicko-kundratická židovská obec rozhodla pro stavbu synagogy, která by byla místem modliteb pro rozrůstající se židovskou komunitu z Hartmanic a okolí. Od stavitele Georga Beywla zakoupila pozemek i s jeho obytným domem, který byl později se synagogou propojen a sloužil jako židovská škola a byt rabína (domek napravo od synagogy). Během tří let vznikl objekt s velkorysými prostory a specifickými architektonickými detaily.

Synagoga však sloužila svým účelům jen pětapadesát let. Postupný odliv židovského obyvatelstva do větších měst byl následován zabráním Hartmanic Velkoněmeckou Říší. Po příchodu wehrmachtu byly ze štítu vytlučeny desky Desatera, synagoga byla zkonfiskována a přestavěna na truhlářskou dílnu. Štít nad hlavním průčelím byl stržen, na místě, kde stál aron, byl vybourán vchod na zahradu a vyvýšený stupeň pod ním byl srovnán se zemí. Vnitřní prostor synagogy byl vertikálně i horizontálně rozdělen. Přepažení lodi příčkou na dvě místnosti a vložení patra na úroveň bývalé galerie zcela zlikvidovalo prostorovou charakteristiku svatostánku.

Necitlivé zásahy se neodehrávaly pouze za války, ale také v následujících letech, kdy byla budova coby německý majetek zkonfiskována (truhlář Ferdinand Pelikan padl ve válce) a němečtí pracovníci truhlárny vysídleni. Novým správcem objektu se stal Karel Šimek z Petrovic, taktéž truhlář, který pro Pelikana dříve pracoval. Doprostřed chrámové lodi byl vzápětí vestavěn komín, horní části velkých oken v severovýchodní fasádě byly zazděny a do celého objektu bylo nainstalováno primitivní elektrické vedení. Postupem času se chátrání šindelové střechy řešilo navrstvením eternitu, do přízemních oken byly vsazeny mříže.

Synagogu zbavenou veškeré důstojnosti využíval později podnik Státní lesy a statky a armádě sloužila jako sklad pneumatik. Do jejího patra chodili Hartmaničtí hrát ping-pong. O stavbu samotnou se však nikdo nestaral, a tak byla v 80. letech “věnována národnímu výboru ke zboření“. Naštěstí k tomu díky listopadu 1989 nedošlo. Synagoga byla navrácena Židovské náboženské obci v Plzni a ta ji pro nedostatek financí nabídla k odprodeji. Majitel se několikrát změnil, až v roce 2002 zakoupil stavbu Michal Klíma, který s myšlenkou na její obnovu založil Občanské sdružení Památník Hartmanice.

Židovský hřbitov v Hartmanicích
Dokladem o životě Židů v Hartmanicích a přilehlém okolí je i židovský hřbitov, dnes bohužel zdevastovaný a v lesním porostu jen těžko identifikovatelný.

V roce 1870 zakoupila židovská obec Kundratice kus pole (asi 517 m2) po pravé straně silnice z Hartmanic do Dlouhé Vsi (směr Sušice) při odbočce do Palvinova. Hřbitov, zaplněný hebrejsky a německy psanými náhrobky, sloužil jako místo posledního odpočinku necelých 70 let.

Při záboru pohraničí v říjnu 1938 byly náhrobky ze hřbitova odvezeny a použity údajně ke stavbě silnice v Kundraticích. 29. dubna 1945 tu bylo do společného hrobu uloženo 12 žen z pochodu smrti z Helmbrechtsu do Volar, které zemřely během noci v Hořejším Krušci. Jediný dochovalý náhrobek je umístěn u hartmanické synagogy.

Lyžařský areál Hartmanice
Lyžařský areál se nachází přímo v šumavském středisku Hartmanice. Svah o délce téměř 600 m, s přepravní kapacitou lanovky 700 osob za hodinu je zajímavý svým profilem, který přechází od mírného sklonu, ideálního pro učení dětí až po poměrně prudký svah vhodný i pro zkušené lyžaře.

Sjezdovka je denně strojně upravována a to speciálně i pro večerní lyžování, které probíhá denně na osvětleném svahu. V roce 2005 byl svah rozšířen a prodloužen o téměř 200 m. A celý areál prošel rozsáhlou modernizací, takže nabízí návštěvníkům kompletní služby spojené s příjemným zážitkem na horách. Dostatečný výběr druhů jízdenek, uspokojí potřeby všech návštěvníků.

Procházka Hartmanicemi
Dominantu obce tvoří pozdně gotický kostel sv. Kateřiny z 15. století, upravený v 16. stol., pozdější barokní úpravy byly provedeny v 18. stol. Na horním náměstí pod 400 let starou lípou stojí socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed náměstí kamenná kašna z poloviny 19. stol. Lidovou architekturu zastupuje selská usedlost s pavláčkou a černou kuchyní, čp. 37. Na severním okraji obce je starý horalský hřbitůvek s kaplí Panny Marie. Při silnici směrem na Petrovice stojí zrekonstruovaná a nově otevřená synagoga, původní stavba z roku 1883.

Naučná stazka Hamižná
Na vrchu Hamižná, (od roku 1995 přírodní rezervace) byla nově otevřena po rekonstrukci naučná stezka. Vychází z ochranářského koutku na Hamižné, je cca 1300 m dlouhá, na 13 panelech představuje oblast po historické a přírodovědné stránce. Jedna ze zastávek je vyhlídka na Pošumaví, rovněž doplněná informačním panelem. V ochranářském koutku je možné posedět u dřevěných stolů, k dispozici je zde ohniště, minigril, kamenné koryto, do kterého přitéká pitná voda.  Zajímavostí je pamětní prkno - vzpomínka na dr. J Komárka, ukázka kmene mohutného šumavského smrku a mlecí kámen ze zlatorudného mlýna. V areálu se vyskytuje několik ojedinělých chráněných rostlinných druhů (hořeček). K naučné stezce se dostanete z Hartmanic po modré značce (asi 600 m od rozcestníku tur. značek). Stezka je vedena jako jedna ze 14 naučných stezek v Evropě na seznamu UNESCO.

Karlov a Dobrá Voda
Hartmanice – Karlov – Rovina – Vintířova skála – Dobrá Voda – Hamižná – Hartmanice
Výchozí bod: východiště značených cest v Hartmanicích ; délka: 10 km; převýšení: 320 m; středně náročná trasa s prudkým výstupem v první polovině. Nejvyšší bod: Březník, 1006 m
Zajímavosti : Zámeček Karlov (nynější vzhled z r. 1868); kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě - s unikátním skleněným oltářem a skleněnou křížovou cestou; Muzeum dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě (tel.376 593 412) – expozice věnovaná kultuře a náboženství židovského obyvatelstva v západočeském příhraničí; Vintířova skála a kaple sv. Vintíře na hoře Březníku;

Na Kochánovské pláně, na Hadí vrch a do Pekla
Hartmanice – Dobrá Voda – Vintířova skála – Vysoký hřbet – Stará Huť – Zhůří – Hadí vrch – Kochánov – Mochov – Peklo – Hartmanice
Výchozí bod: východiště značených cest v Hartmanicích ; délka 26 km ; převýšení 580 metrů; obtížná trasa s velkým převýšením v první třetině cesty. Nejvyšší bod: Vysoký hřbet, 1078 m.
Zajímavosti: šumavský ochranářský koutek (naučná stezka); Dobrá Voda – kostel sv. Vintíře, Muzeum Dr. Š. Adlera, studánka s (prý) léčivou vodou; Vintířova skála; meandry říčky Křemelné u Zhůří; jedinečné výhledy z Hadího vrchu;osada Keply; umrlčí prkna na Kochánově z r. 1936; cesta z Radkova nabízí pěkný výhled přes divoké údolí Pstružné; Mochov - skupina památných modřínů, zde byla jedna z nejstarších šumavských skláren, v okolí zbylo mnoho stop po těžbě křemene a zlata; šumavská architektura.
Varianty: trasu z Hartmanic je možno zkrátit po asfaltové silničce, vedoucí severním svahem Vysokého hřbetu ke Staré Huti (z Hartmanic žlutá, pak jen značená cyklotrasa). Na Žežulce stojí za to sejít do údolí a prohlédnout si zachovalý mlýn, tzv. Sterzmuhle. Od penzionu Busil (bývalý královácký dvorec) následuje dlouhý výstup ke křižovatce silnic, odtud pokračujeme po původní trase (celkem 25 km, převýšení 490 m). Pro koho je i tato trasa obtížná, může před křižovatkou Staré Hutě odbočit vpravo po zelené značce na zapomenutou silničku s krásnou vyhlídkou zpět do údolí a od rozcestí Radkov pak po zelené přes Mochov pokračovat po již popsané trase (19 km, převýšení 330 m).

Na Mouřenec
Hartmanice - Kundratice - Štěpanice - Velký Radkov – Radešov – Mouřenec – Annín – Nové Městečko – Hartmanice
Výchozí bod: východiště značených cest v Hartmanicích , nenáročná trasa
Zajímavosti : zámek Kundratice, (1709 – 1861 v držení Františka Karla svobodného pána z Villani); smolná pec na Radkově (technická památka); kostel sv. Mořice na Mouřenci – patří k nejstarším na Šumavě, jeho vznik je datován do let 1230 – 1240. Interiér zdobí restaurované malby ze 14. stol. (vysvěcen). Barokní kaple přistavěná v 18. stol. Okolo kostela je hřbitov s barokní kostnicí z 18. stol.; Annín. - bývalá sklárna (zal. koncem 18. stol.), dnes brusírna skla (tel. 376 593 381), proslavila se italským růžovým sklem, později barevným sklem zdobeným plastickými nálepy květin. Z Annína jdeme po červené po levém břehu Otavy, (po cestě možnost koupání v řece a v bazénu, kolem kempů do Nového Městečka, dále po státní silnici zpět do Hartmanic (4 km stoupání, možno dojet autobusem – jede jediný kolem 14.30 hod). Při cestě do Hartmanic - odbočka na Dolejší Krušec (zámeček, jehož věž a křídlo se stájemi nechal v roce 1781 stavět již zmíněný Villani).

Údolím Pstružného potoka
Hartmanice - Peklo – Mochov – Kochánov – Busil – Žežulka – 27 km
Výchozí bod: východiště značených cest v Hartmanicích, středně náročná trasa,
Zajímavosti : památné modříny na Mochově - zde pracovala pravděpodobně jedna z nejstarších skláren na Šumavě již před rokem 1494, umrlčí prkna na Kochánově, Busil (bývalý královácký dvorec) bývalý Schopfrův Dvůr, který byl již za 1. republiky chráněn jako kulturní památka

Na Kašperk
Hartmanice – Kundratice – Velký Radkov – Radešov – Rejštejn – Kašperské Hory – Kašperk – Pustý hrádek – 18 km.
Středně náročná trasa, převýšení + 270m, - 490 m.
Zajímavosti : zámek Kundratice, smolná pec na Radkově (tech. památka), Kašperské Hory – 3 kostely Muzeum Šumavy, Muzeum historických motocyklů s expozicí České hračky, gotický hrad Kašperk, vyhlídka z Pustého hrádku.

Prášilské jezero, Poledník
Hartmanice – Prášily (možno autobusem) – Prášilské jezero – Poledník (vyhlídková věž – otevřena pouze v letní sezóně) – Prášilský potok – Prášily , z Prášil 15 km, náročná trasa s dlouhým výstupem a klesáním. Informační středisko Prášily – tel.: 376 589 014

Prášily – Hůrky – jezero Laka
Hartmanice – Dobrá Voda – býv. Stodůlky – Prášily – Gsenget – Zlatý stoleček (cesta uzavřena 1.3. – 30.6.)– jezero Laka – Hůrka –Vysoké Lávky – Hartmanice – 33 km, středně těžká trasa vedoucí zcela odlehlými místy, nejvyšší bod Nad Plesem 1096 m. Z Hartmanic do Prášil (a zpět) možno jet autobusem. Informace – Prášily – tel.: 376 589 014

Vchynicko-tetovský kanál, Srnský okruh - Po stopách plavení dřeva
Hartmanice - Prášily (možno autobusem ) – Srní (22 km) – Vchynicko-tetovský kanál – Antýgl – Horní Hrádky – Srní (15 km) + 7,5 km dlouhý srnský okruh pro náročnější : Srní – Mosau – kanál – Klostermannova vyhlídka – vodní nádrž – Srní. Lehká trasa se stoupáním na Horní Hrádky.

Tříjezerní slať
Podél největšího komplexu šumavských slatí na Tříjezerní slať. Hartmanice – Prášily – Srní – Modrava – Javoří Pila – Pod Oblíkem – Tříjezerní slať – Vchynice-Tetov – Modrava. Délka z Modravy a zpět 13,5 km, převýšení 170 m, lehká trasa po pohodlných cestách.

Na Modravu a Březník
Hartmanice – Prášily – Srní – Modrava – údolí Luzenského potoka – Březník (1133m, muzeum K. Klostermanna, otevřeno 2003) – Cikánská slať – Modrava. Délka okruhu z Modravy 15 km, středně náročná trasa po pohodlných cestách.

Čerpáno z oficiálního webu obce www.hartmanice.cz, na kterých najdete další informace.