Zborovy

Zborovy

Legendy o založení obce

Legenda první
Na sklonku XI. stol. vzniklo v Evropě náboženské hnutí, jehož cílem bylo vysvobození Svaté země z rukou Mohamedánů. Papež svolal sněm, na němž byla vyhlášena křižácká výprava a tak r. 1095 byla vyzvána šlechta, aby šla vysvobodit Boží hrob a Jerusalem z moci nevěřících. Mnozí rytíři všech evropských zemí se vydali do boje, zdobili se kříži.

V té době žil ve zdejší krajině v dřevěné tvrzi na vrchu Hrádku rytíř Hošek z Borov (viz pozůstatky hradiště na vrchu Hrádek). Žil jen se svým věrným služebníkem daleko od příbytků lidských v náboženském rozjímání. Když se dověděl o křižácké výpravě do Svaté země, rozhodl se jíti také do boje. Věrný sluha neopustil svého pána. Hned v prvních bojích byl rytíř i se svým sluhou zajat a uvězněn.

Později byl sluha propuštěn, aby přinesl za svého pána vysoké výkupné. Dlouhá však byla sluhova pouť do vlasti a předlouhé čekání v zajetí. Rytíř Hošek poznal marnost čekání a v modlitbách se obrátil k sv. Janu o pomoc. Slíbil, že vrátí-li se domů, postaví kostelík blízko Hrádku. Té noci ho vyvedl sv. Jan z vězení a rytíř po dlouhém a svízelném putování došel konečně do vlasti. Hned splnil svůj slib a dal zbudovati kostelík ke cti sv. Jana nedaleko své tvrzi. Kolem kostelíka si lidé začali budovati stavení a tak vznikla osada, jež dostala jméno po rytíři z Borov - Zborovy.

Legenda druhá
Jiná pověst vypravuje, že kostelík založil Jaroslav ze Šternberka na památku svého vysvobození z bojů s Tatary. Slavný hostýnský vítěz se totiž octl sám mezi Tatary, kteří zle na něho dotírali, takže již svou duši poroučel Bohu a považoval se za ztraceného. Tu však náhle vyšší mocí byl zachráněn. Z vděčnosti postavil kostelík, na jehož zdi dal vymalovati obraz bojů s Tatary. Tato pověst se však nezakládá na pravdě, neboť Plánice nebyla ve XII. stol. majetkem Šternberků.

Památky a turistické zajímavosti

Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel sv. Jana Křtitele je stavba z lámaného kamene, omítnutá, původně románská, s apsidou a původním okénkem, bez výraznějších architektonických a dekorativních prvků tohoto slohu. Kostel byl založen asi roku 1200, ale přesná doba založení není známa. Jedinými prameny jsou legendy o založení obce. V XVIII. stol. byla přestavěna v barokním slohu (klenby a štuková výzdoba), opravena a obnovena r. 1778.

Kostel se skládá z okrouhlé lodi, pravoúhlého presbyteria, nad nímž se zvedá barokní věž a polokruhové apsidy. Loď bez soklu má podobu románské rotundy, avšak bez zděné lucerny. Nad barokní římsou se pne stanová, původně šindelem krytá mansarda, hlavní vchod je v západní ose. Z každé strany je barokní okno, pod severním pozdější kobka s postraním vchodem. Po kamenných schodech přistavěných na východní straně se vstupuje na dřevěnou kruchtu. Presbyterium je osvětleno jediným barokním oknem na jihu, nad ním se zvedá věž přistavěná v XVII. nebo XVIII. stol. Ta je na hranách zaoblena a přikryta špičatou mansardou do níž se vstupuje zvenčí po původně dřevěných a nyní železných schodech na jižní straně. Nízká sakristie je přistavěna k severnímu bloku. Apsida, jejíž římsa je stejná jako věžní, se podstatně liší od lodní římsy. Nemá okna a její zdi jsou hladké, nejsou stopy ani po zazděných oknech. Vnitřek je prostý a chudý, cihlová dlažba má všude stejnou výšku.

Okrouhlá loď měří v průměru 710 cm, nad ní se zvedá kopulové klenutí z lámaného kamene do výšky 840 cm. Triumfální polokruhový oblouk se otvírá do presbyteria, které je klenuto plackou. Vlevo jsou dveře do sakristie, vpravo barokní okno. Stavbu zakončuje 220 cm hluboká apsis sklenutá nepravidelnou konchou. Zděná mensa oltáře v presbytéři je barokní, na zdi apsidy je primitivní malba sv. Jana Křtitele z novější doby. Uvnitř kostela jsou lavice a velmi skromný oltář, na kterém jsou pouze svíce. Kostel byl bohužel v nedávné době vykraden a tak asi nenávratně zmizelo několik obrazů a soška sv. Jana Křtitele, která byla umístěna na oltáři.

Kostel je krásná stavba. Jako taková by zasloužila od svých majitelů více pozornosti. Kostel i okolní hřbitůvek je samozřejmě majetkem církve, ale ta tvrdí, že nemá na opravu prostředky. Přestože se jedná o významnou kulturní památku. Jistě by proto přivítala jakýkoliv příspěvek, který by mohla do oprav investovat. Jedná se především o opravu ohradní opěrné zdi (tarasu) kolem již zmíněného nevyužívaného hřbitova který kostel obklopuje. Zeď se totiž vlivem povětrnostních podmínek pomalu rozpadá a pokud by došlo k jejímu zřícení, mohlo by to mít vliv dokonce i na kostel a to je vzhledem k jeho historické hodnotě nepřípustné. Vhodné by také bylo vybudování drenáže kolem obvodu kostela, což by mohlo omezit vlhnutí zdiva. Obecní úřad se již nejen finančně podílel například na opravách vnější i vnitřní omítky, hlavního okapu, střechy nad přístavky, ovšem i jeho možnosti jsou omezené.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nicově
Nicovský kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokním poutním kostelem postaveným podle projektů Kiliána Ignáce Dienzenhofera v letech 1719 - 1730 (podle některých pramenů 1717 - 1726). K. I. Dienzenhofer byl synem významného stavitele, sám se později stal dvorním císařským stavitelem císaře Karla V. Nicovský kostel postavil ve svých zhruba 30 letech. Později převzal po otci dostavbu chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně.

Stavbu nicovského kostela financoval tehdejší držitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Významnou roli při rozhodování o stavbě kostela hrála přítomnost léčivého pramene, který je vzpomínán již v roce 1643. Na místě kostela stála lidová dřevěná kaple se sochou Madony. Stavba se stala uctěním pramene i nicovské Madony.

Přestože nicovský kostel je postaven na vrchu, má podloží vysokou úroveň spodních vod a nachází se v podmáčeném měkkém terénu. Proto byla stavba kostela založena na tzv. jehlách, tj. dubových pilotech.

Kostel je stavebním unikátem a pomníkem odvahy mladého Dienzenhofera. Poprvé v historii je zde použito zvláštního druhu klenutí stropu, který se nazývá "česká placka". Vnitřní výzdoba kostela je ve stylu vrcholného baroka. Kostel má centrální dispozici založenou na půdorysu řeckého kříže, stanovou střechu s lucernou a dvouvěžové průčelí.

Za kostelem se nachází barokní márnice a hřbitov. Před kostelem stojí památná více než 400 let stará chráněná lípa, jejíž stáří je větší než stáří kostela.

Kostel byl původně postaven na samotě a na místě dnešního penzionu Pod zvonem se nacházel ovčín. Přilehlou budovu fary dal v roce 1749 postavit plánický občan Jan Opl. V letech 1770 - 1880 byla postupně přistavěna stará hospoda, nová hospoda a roku 1890 byla postavena budova jednotřídní školy. Roku 1895 byla na místě obydlí ovčáckého mistra postavena budova dvoutřídní školy. V jednotřídní škole bylo zřízeno ubytování pro učitele. Roku 1949 navštěvovali školu žáci ze Zborov, Lovčic, Plichtic a Hnačova naposledy. Od té doby zde žil významný zborovský občan pan Václav Lukáš s rodinou. Budova školy byla v letech 1992 - 1997 přestavěna na současný penzion Pod zvonem.

V Nicově se v roce 1803 narodil otec významného českého vynálezce a podnikatele Františka Křižíka. Křižíkův děda v Nicově v letech 1803 - 1811 šenkoval.

Nedaleko Nicova směrem na Plánici se nachází léčivý pramen. Využíval jej i známý léčitel páter František Ferda ze Sušice. Pramen má slabší přítomnost radioaktivity a hodí se k homeopatickému způsobu léčby.

Slovanské hradiště
Na temeni zalesněného vrchu zvaném Hrádek, který se nachází v těsné blízkosti Zborov, jsou stopy starého slovanského hradiště s kamennými valy asi z X. stol. Toto hradiště je dáváno do souvislosti s legendami o založení obce. Je památkově chráněno.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.cbox.cz/zborovy/, na kterých naleznete další informace.