Chlumčany

Chlumčany

Obec Chlumčany není městem, ale brzy přestala být také typickou vesnicí a ve všech ohledech se jí neustále vzdaluje. Obec leží 15 km jjz. od města Plzně v nadmořské výšce 390 m, na okraji široké brány, která spojuje Plzeňskou a Přeštickou kotlinu. Dominantou a současně nejvýše položeným bodem této oblasti je východní cíp Vrchu ležící v lese Vysoká v nadmořské výšce 496 m.

Území Chlumčan bylo v dřívějších časech, díky své poloze, hojně využíváno k zemědělské činnosti, moderní a radikální přestavba obce však tento zemědělský a vesnický charakter úplně setřela. Chlumčany jsou v současné době významným, ryze průmyslovým střediskem Plzeňska. Pod správu Obecního úřadu Chlumčany patří také ves Hradčany.

Historie
První historicky doložená písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1379, je tedy zřejmé, že v tomto roce Chlumčany již existovaly. Krátce po svém vzniku se Chlumčany zařadily k osadám z hlediska velikosti značně nadprůměrným, tento trend si konečně podržely až dodnes. Chlumčany byly součástí přestavlckého majetku až do roku 1496, kdy byli vlastníky Racek, potomek Mikulášův, a jeho syn Jan. Tito dva rytíři prožili v Chlumčanech celé nelehké období husitských bouří. Jako naprostá většina příslušníků drobné i vyšší šlechty na Plzeňsku stáli totiž na straně katolíků a pomáhali chotěšovskému klášteru.

O jejich věrnosti katolictví svědčí i fakt, že nepodepsali stížný list české šlechty proti upálení M. Jana Husa. O tom, jak Chlumčany vypadaly v těchto bouřlivých dobách sice neexistuje dostatek historických pramenů, dle faktu, že Plzeňsko bylo po celou dobu husitské revoluce jedním z hlavních válčišť v Čechách, však můžeme právem předpokládat, že ani Chlumčany nezůstaly zcela ušetřeny - plenění statků nepřátel a jejich pomahačů bylo tehdy totiž nejen vojenskou nutností, ale přímo součástí strategie a taktiky, která měla často na úspěch tažení větší vliv, než vlastní bojová akce.

V této době již Evropou zmítala třicetiletá válka, která pro obec znamenala nejčernější kapitolu celé své historie. Obyvatelé byli sužováni drancováním procházejících švédských vojsk, vojáci však kromě plenění a loupení do zdejšího kraje zavlekli také mor - ten zde opakovaně řádil v letech 1633 a 1634. Během této doby zemřela více než čtvrtina obyvatel!

V důsledku třicetileté války byly Chlumčany po roce 1654 sloučeny s Dnešicemi. Obě vsi se tak snažily vyřešit své poválečné hospodářské problémy. Druhá polovina 19. století byla ve zdejším kraji také ve znamení velkého rozvoji průmyslu. V jeho důsledku v Chlumčanech nastal prudký nárůst obyvatel a současně se začal měnit i celkový charakter obce - od 80. let 19. století Chlumčany přestávaly být ryze zemědělskou obcí a v době před první světovou válkou dělníci tvořili již přibližně polovinu veškerého zdejšího obyvatelstva.

Poklidný a spokojený život v obci ukončil příchod první světové války v roce 1914. Během války pak lidé strádali nedostatkem. Potraviny a různé výrobky byly vydávány pouze na lístky, lidé pak museli pro potřeby armády odvádět naturálie a nejrůznější produkty a předměty, zvláště žádaní byli koně, odváděl se také dobytek apod. S postupujícími měsíci bylo stále méně potravin, v zimě lidé neměli dostatek ošacení. V Chlumčanech byla během války ubytována skupina uprchlíků. Kýžený mír přinesl až rok 1918.

S ním byl také spojen vznik samostatného Československa. Konec války však ještě zdaleka neznamenal konec všem problémům, se kterými se obec až doposud musela potýkat. Zásobování se zlepšovalo jen pomalu, ještě rok po válce lidé stále strádali nedostatkem potravin. Únorové události roku 1948 v Chlumčanech proběhly v klidu. Chlumčany jsou dnes spokojeně a poklidně žijící obcí. Jejich vývoj z posledních let dává tušit, že takové zůstanou i v budoucnu.

Zajímavosti o obci a památky

Obecní znak
Stříbrnočerné barevné ladění znaku je inspirováno erbem rodu Chlumčanských z Přestavlk. Znak je doplněn sedmi zlatými hvězdami. Toto doplnění ukazuje na zasvěcení chlumčanské kaple Matky Boží Pomocné. Barevně se vychází z ikonograficky ustálené podoby modrého pláště Panny Marie pokryté zlatými hvězdami. Počet sedmi hvězd má oporu mariánské hagiografii, kde se zmiňuje sedm tajemství, sedm radostí, sedm bolestí atd. Pany Marie. Použitím mariánského symbolu se adresnost znaku umocňuje, protože neexistuje druhá obec v Čechách, která by zároveň měla za držitele Chlumčanské z Přestavlk a v obci by stála církevní stavba se zasvěcením Panně Marii.

Obecní prapor
List tvoří modrý žerďový pruh do jedné třetiny délky, na kterém je sedm žlutých šesticípých hvězd ve dvou svislých řadách a pět vodorovných pruhů, střídavě bílých a černých. Žerďový modrý pruh se žlutými hvězdami se shoduje s modrou hlavou štítu. Střídavě bílé a černé vodorovné pruhy mají oporu se shodně zbarvených figurách znaku.

Kulturní památky
Chlumčany jsou na historické památky velmi chudé. Od počátku 18. století nebyly již sídlem vrchnosti, nikdy nebyly ani farní vesnicí a časem se změnil zemědělský ráz obce v průmyslovou oblast.

Poslední známky rané architektury připomíná zachovalý zbytek rytířské tvrze v tzv. „Kazamátu,“ dále kaple Panny Marie na Vrchu z 18. století umístěna do areálu hřbitova a několik křížů a božích muk v obci a okolí.

Kaple Panny Marie dříve zvaná „Matky Boží Pomoci“ byla postavena v letech 1746 – 1749 a vysvěcena v roce 1751. Hlavní oltář je rokokový z roku 1750. Novější křtitelnice je z 19. století, ale má původní rokokové víko. V roce 1873 bylo pro kapli zakoupeno harmonium, které bylo v roce 1914 vyměněno za starší opravené varhany z 18. století. Kaple v minulosti byla již vícekrát opravována. Poslední generální oprava proběhla v letech 1993 – 94 stavební a montážní firmou Malý spol. s.r.o. z Dobřan.

Kaplička u tzv. „Kostelní cesty“ do Dobřan byla v roce 1938 včleněna do areálu hřbitova. Slohově a interiérem patří mezi málo významné lidové stavby z 18. století.

Socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora z roku 1888 stojí v ulici u Svatopluka Čecha. Místo je lidově nazýváno „U křížku.“

Nejstarší dochovanou památkou jsou kamenné mezníky pořízené při novém vyměřování hranic statku Adamem ze Steinau v roce 1707.

Spolky a kulturní činnost
Chlumčany měly rovněž celou řadu spolků různého zaměření, které vznikaly a zanikaly. Jediným spolkem, který přežil všechna období je dosud aktivní sbor dobrovolných hasičů a myslivecká jednota, dnes pod názvem „honební společenstvo.“ Své místo tu má organizace zahrádkářů. Významným sportovním oddílem je TJ Keramika Chlumčany.

Kulturní život v obci nabízí návštěvu kina, knihovny nebo organizované taneční zábavy.

Dnes jsou Chlumčany pověstné rockovými koncerty.

Lidové zvyky a tradice
Lidové zvyky a tradice, které se vyvíjely několik staletí, už takřka vymizely. Pojďme si však připomenout některé zapomenuté tradice.

1. ledna - Nový rok
Na Nový rok, kdo dlouho vyspával, dostal výprask. Štěstí v roce se předpovídalo podle toho, koho dotyčný ráno jako první potkal. Byl-li mladý, čekalo jej štěstí. Velkým neštěstím bylo potkat ráno starou bábu.

6. ledna - Tři králové
Tato tradice se uchovala dodnes. Po staveních chodívají hoši převlečeni za biblické postavy Kašpara, Melichara a Baltazara a koledují štěstí a zdraví. Druhý den se v kostele světila sůl, křída a jiné předměty. Dům se kropil svěcenou vodou, někdy i pole. Svěcená voda se kápla do máselnice, špetka svěcené soli se přidávala do krmení dobytku. Od 6. 1. do Popeleční středy se slaví masopust. Předchází tomu „tučný“ čtvrtek, kdy se připravují masité pokrmy a konají se zabíjačky. Masopust je spojen nejen s dobrým jídlem, ale i s muzikou a průvodem roztodivných masek. Masopust končívá pohřebním obřadem, kdy se vycpaný panák jménem Bachus vhazuje za vesnicí do vody.

2. února - Hromnice
Hromnice – očišťování Panny Marie. Staré ženy dávaly světit v kostele svíce, tzv. Hromničky, které se zapalovaly při bouřkách, „aby neuhodilo.“

3. února - sv. Blažej
Sv. Blažej – rozsvícené hromničky se v kostele dávaly křížem pod hrdlo, čímž se mělo zamezit bolestem v krku.

12. března - sv. Řehoř
12.3. sv. Řehoř býval svátek škol, neboť býval jejich patronem. V ten den se děti neučily, obcházely stavení a dostávaly pamlsky, z těch pak pan učitel vystrojil ve škole hostinu. V tento den měl hospodář poprvé orat pole. Mezi vrata se dával krajíc chleba a vejce tak, aby je sedlák přejel vozem, což mělo zajistit hojnost při žních.

Pašije - velikonoce
Začínají ve čtvrtek, kterému se říká zelený. Na „zelený“ čtvrtek chodili lidé do polí, trhali žito a pak si je dávali do postele, prý proti blechám. Na „velký“ pátek ráno se lidé omývali vodou, ponechanou od předchozího dne stát venku. Vodě se říkalo „zlatá“ a měla chránit obyvatele před neřestmi. V ten den se pekly „jidášky“ mazané medem nebo sirupem a jiné jídlo se jíst nesmělo. Něco rozbít znamenalo neštěstí po celý rok a zametání pavučin mělo zajistit hodně peněz. Hospodář o této půlnoci plavil koně, těch se pak nechytla žádná nemoc a získali zázračnou sílu. Na „bílou“ sobotu se všichni při prvním zvonění běželi omýt, „aby byli hezcí,“ a jelo se na mši do Plzně.

O velikonočním pondělí chodili hoši s pomlázkami od stavení ke stavení a koledovali si pomlázku, vajíčka. Odpoledne se pak na louce konal málo známý zvyk „popovejšání.“ Bylo to vyhazování vykoledovaných vajec do výšky. Ráno se v těchto dnech nesmělo zvonit, neboť „zvony odletěly do Říma.“ Jejich úkol převzali vesničtí hoši, kteří již za rozbřesku šli „chřístat.“ Ranní chřístání mělo budit lidi na robotu a večerní nahrazovalo klekání. Stejně se chodilo druhý den a v sobotu ráno již byla vybírána odměna v podobě malovaných vajec.

1. dubna - April
Prováděly se při něm stejné žertíky jako dnes.

24. dubna - sv. Jiří
Pastýři a husopasky obvykle poprvé vyháněli na pastvu. Chodilo se poprvé na trávu. První neděli po sv. Jiřím bývala muzika zvaná „kravské hody.“ Ženy platily hudbu a měly volenku.

30. dubna - sv. Filip a Jakub
Noc na 1. května byla kouzelná, noc čarodějnic. Proti nim se konala různá opatření. Dobytku se dávala tráva z devíti mezí nebo otruby se solí a kořením. Stavení se vykropilo svěcenou vodou a četlo se evangelium. O půlnoci hospodář práskl bičem nebo vystřelil na zahradě ránu, aby čarodějnice zahnal. Práh stavení se sypal pískem a položila se na něj větvička pichlavého trní. Večer se zapalovaly ohně a děvčata přeskakovala.

1. května - máj
V předvečer máje se stavěla a dodnes ve vesnicích na návsi staví májka. Podle výšky májky se poznala síla a počet mládenců ve vsi. Máj mívala jeden, někdy i dva věnce. Malé májky se stavívaly u domů svobodných děvčat. Dodnes na vsích existuje kreslení a psaní vápnem na silnicích a ulicích, zrovna tak jako májová tancovačka.

6.-8. května - Křížové dny
Konaly se církevní pouti do polí, aby se vyprosila bohatá úroda. Současně se v polích čistily studánky.

16. května - sv. Jan Nepomucký
Hospodáři stříleli do vody, čímž měla být zajištěna její nezávadnost.

24. června - sv. Jan Křtitel
Noc na 25. 6. byla považována za kouzelnou. Znovu se skákalo přes ohně a děvčata přes ně přehazovala věnce. Které nepřeletěl, ta měla do roka chovat, nebo zachytil-li se na stromu, měla se do roka vdát. Hospodáři připravovali nová opatření proti čarodějnicím. Na dveře chléva malovali tři kruhy a tři kříže. Po dvoře se rozhazoval písek a do hnoje se zapichovala větvička trní. V tuto noc kvetlo zlaté kapradí a vykopávaly se poklady.

13. července - sv. Markéta
Hospodáři v tento den začali sklízet obilí, což mělo zajistit zdárný průběh žní.

24. srpna - sv. Bartoloměj
Děti se v tento den nesměly koupat, neboť štír „otrávil vodu.“ V neděli po sv. Bartoloměji se pravidelně konaly obžínky, nikoliv dožínky.

12. září - sv. Panna Marie
Světilo se obilí k pozdnímu setí.

16. října - Posvícení
Na Plzeňsku se nazývalo Císařské hody, a to od roku 1786, kdy byl patentem ujednocen tento termín. Vedle církevních slavností se konala hostina, tzv. trachtina. Následující pondělí chodili hoši převlečeni za děvčata od domu k domu a dostávali koláče. Němečtí osadníci v tento den konali obřad „stínání kohouta.“

1. listopadu - Všech svatých a 2. listopadu - Dušičky
Navštěvují se hřbitovy, zdobí se hroby a zapalují svíčky. O všech svatých měla děvčata pít hodně mléka, aby byla hezká.

11. listopadu - sv. Martin
V tento den se měnila čeládka u hospodářů a v panských dvorech, najímal se obecní kovář a pastýř, přičemž se konala slavnost zvaná „bejčí svatba.“ Pokud se čeledín po nástupu do služby zavázal, že si nebude solit brambory (z důvodu drahé soli), v tento den dostal zdarma košili nebo dřeváky. Místy se udrželo úsloví, že ten, kdo často mění zaměstnání – martinuje.

30. listopadu - sv. Ondřej
Byl to věštební den svobodných děvčat.

6. prosince - sv. Mikuláše
Zvyk se dochoval do současnosti, bohužel se stejně jako vánoční svátky velmi zkomercioval.

13. prosince - sv. Lucie
Osoba omotaná povřísly a slaměným copem s nožem v ruce chodila do stavení a hrozila dětem, které se nemodlily, že je rozpáře a vycpe hrachovinou.

Vánoce
Začínají adventem, od neděle následující po sv. Kateřině – 25.11. Kromě církevních pobožností se od tohoto dne zahajovaly „přástky“ – předení lnu a „dračky“ – draní peří.

24. prosince - Štědrý den
Dodržovalo se velmi mnoho zvyků, některé se udržely dodnes. Např. kdo se celý den postil, mohl večer vidět „zlaté prasátko,“ podle rozkrojených jablek, skořápek z ořechů se svíčkou na vodě nebo litím olova do vody se věštilo štěstí, neštěstí či dokonce smrt. Dobytku se dávaly otruby a ochutnat z jídel štědrovečerní večeře, chudí dávali jen kousek osoleného chleba. Pekla se štědrovečerní „calta,“ dnes vánočka, cukroví atd. Mezi štědrovečerní pokrmy patří i dnes „kuba“ z krup, hub a česneku nebo černá omáčka ze švestek, ořechů, datlí, mandlí, rozinek, zahuštěna perníkem.

25. prosince - Boží hod
Ráno se dával za okno kousek sena pro „Ježíškovo oslátko.“

26. prosince - sv. Štěpán
Hospodář připravoval v tento den obilí k jarnímu setí za motliteb a ometáním posvěcenou kyticí klasů. Koně se omývali svěcenou vodou, neboť sv. Štěpán byl považován za jejich patrona.

27. prosince - sv. Jan Evangelista
Dávalo se světit víno a bylo tak považováno za lék. Pověra vznikla z toho, že sv. Jan Evangelista měl být otráven, ale jed mu neublížil.

31. prosince - sv. Silvestr
Sv. Silvestr se nepokládal za příliš významný svátek. Prováděli se věštby a nebylo zvykem pít alkohol.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.obec-chlumcany.cz, na kterých naleznete další informace o obci.