Řenče

Řenče

Historie
Dle dějin „ Konfiskací v Čechách“ byli Řenče již ve čtrnáctém století kolébkou Sudů Reneckých z Řeneč, kteří si hrad a náspi kolem hradu postavili. Původně tu mělo několik valdyk své statky. Roku 1379 tu byli Blahoslav, pak Havel a Litolt.

Roku 1412 je na Řenče jmenovaný Zdeněk Suda, který může být pokládán za prvního známého člena vladycké rodinyz Řeneč. Zdeněk Suda Řenecký měl několik synů, kteří též seděli na Dolní Lukavici, proto se také psalo Suda Řenecký a Lukavský.

Starší syn Jan Suda Řenčecký zavrhl krále Ferdinanda II. a přísahal a konfederaci podepsal Fridrichovi Faltskému.

Jeho mladší bratr Albrecht Šťastný pro účast ve spoře při komisní konfiskací byl odsouzen a všeho jmění zbaven. Roku 1421 v lednu znovu králi Ferdinandovi II. věrnost slíbil a byl omilostněn a dostal Řenče zpět.

Podle historického vylíčení byli všichni Sudové lupiči a zloději a mistr nade všemi byl Petr Suda – rytíř neomalený, zloděj zchytralý a podlý (všech zlodějů mistr a kníže, zvláště asi okolo roku 1520-21).

Suda prodal Řenče před rokem 1520 Janovi Markvartovi z Hrádku, hejtmanu kraje Plzeňského. Tou dobou se statek řenecký stával z tvrze, dvoru a vsi a vsí: Plevňova, Oseka, Knih, část Libákovic a pustých vsí Hájů a Lhoty, která byla na Kožichu severně v Sukoříně.

Jan Markvart zanechal statek svému synovi Humprechtovi, který byl též hejtmanem Plzeňského kraje a za manželku měl Annu z Drahenic, která jej přečkala a jako vdova  ve Vodokrtech si díl koupila os Žofii z Kalenic roku 1560, kde si tvrz postavila. Roku 1589 zemřela a kostelíku Vícovském pohřbená byla.

Synové Petra Sudy vložili zboží řenecké do desk roku 1542. O něco později roku 1545 ještě vsi Snopušov a Krašovice přikoupili. Syn Jiřík Suda rád se pral a špatně hospodařil a dluhy dělal, tak musel část Řeneč švagru svému odprodat a konečně roku 1574 i ostatní část Řeneč, tvrz, dvůr a ves, Plevňov ves, a některé dědiny na svou manželku přepsat, aby na něj věřitelé nemohli.

Roku 1657 odevzdal Adam Jaroslav Řenče Krištofovi Bedřichovi svému synovi. Jenže jeho děd Jáchim Lubský z Lub dopustil se podvodu královské komory  a Řenče byly po provedení práva na polovinu odhádány a ponechána polovina jemu.

Po smrti Lubského daroval Řenče císař Leopold roku 1662 Františku Albrechtovi hraběti z Harachů a ten po 3 letech je prodal Karlu Leopoldovi hraběti Careto – Milesíno, ten je prodal roku 1666 Pavlu hraběti z Morzínů, který sídlil v Seči. Po 20 letech předal Řenče synovi Ferdinandovi, který koupil i Dolní Lukavici. Takto zcelené panství prodal však jeho syn Karel Josef z Morzinu roku 1780 Karlovi Bedřichovi říšsk. hraběti. z Hatefelduna Gleichenu panu na Viltenberce dne 2 ledna 1781 za 400 000 zlatých a 4300 al. klíčného. Roku 1794 koupil panství Hugo Damián hrabě Ze Schonbornů.

Zajímavosti

Hřbitov
Roku 1899 se stavěl hřbitov. Práci a materiál vyplácel patronátní úřad hraběte  Karla  ze Schonbornu v Dolní Lukavici. Hřbitov stál 900 zl. Mimo forování cihel, písku a vápna, které dováželi hospodáři z přifařených obcí: z Řenče, z Vodokrta, z Oseka, z Plevova a Knih. Úmrčí komoru stavěli též přifařené obce a Jan Pašek z Řeneč č. 31 toho času starosta obce, práci domluvil a  nechal ji vystavět za 600 zl.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.rence.cz, na kterých naleznete další informace o obci.