Žákava

Žákava

Obec Žákava leží v údolí mezi řekou Úslavou a potokem Bradavou. Je to jediná obec tohoto jména a jedna z nejstarších v Plzeňském kraji. Soudíme tak podle starobylého kostelíka, který je ze 13. století a který pamatuje, když v únoru 1421 táhla Žižkova vojska údolím Úslavy na Plzeň.

První soupis obcí ve zdejším kraji je z roku 1378 a kromě Žákavé se tam uvádí ještě tyto osady: Babiny, Kamensko a Syrová Hať. Tyto osady zanikly ve válkách husitských a v 30leté válce. Žákava byla původním sídlem rytířů Žákavců ze Žákavé. Jejich tvrz stávala na skalnaté vyvýšenině, kde dnes stojí čp. 1 a 49.

Později se stala majetkem Kokořovců z Kokořova a ve Šťáhlavech, kteří ji v roce 1587 koupili. Mimo tuto tvrz byl v obci též zemanský statek, který stával na stráni nad Úslavou. Tento statek byl později opuštěn a přeměněn ve špýchar, který zde dodnes stojí. Sem se sváželo obilí z okolních obcí, které sedláci museli odvádět vrchnosti. Ke statku patřila část vsi i s kostelem. Byl to majetek pánů z Litic a Lopaty, kteří do Žákavé také dosazovali faráře.

Od Žákavé směrem ke Zdemyslicům u řeky, kde se dodnes říká v hrádku a jsou stále znatelné rozvaliny, stávala ve středověku tvrz Pokojnice. Blízko ní stávala vesnička Pokojnice zvaná. V letech 1384 – 1405 byl držitelem této tvrze Aleš z Pokojnic, který byl též purkrabím na blízkém hradě Vlčtejn a uvádí se také jako patron v Žákavé. Tvrz i osada zanikly po roce 1450.

Že krajina kolem Žákavé byla osídlena od pradávna, o tom svědčí velké pohanské sídliště v lese Svárči a nálezy v Trykarojc skále. Zde roku 1869 při lámání kamene byly nalezeny asi loket pod povrchem dláto, hrot, jehlice, kruhy malé i velké, tři kusy ze srpů a kus nezpracovaného bronzu. Množství mohyl ve Svárči, jejichž zbytky jsou ještě dnes dobře patrné, bylo na konci minulého století rozebráno a hojný materiál, který v nich byl nalezen, byl dán do archeologické sbírky na zámek Kozel. Později byla valná část těchto sbírek darována do muzea ve Vídni, Městského muzea v Plzni a Národního muzea v Praze. Nejvíce věcí je dnes v muzeu ve Vídni. Průzkum mohyl vedl vrchní zahradník na Kozlu František Franz.

Zajímavosti
Po levém břehu potoka Bradavy, kde se dnes říká v Líští, byly ve starých dobách páleny milíře dřevěného uhlí. Obec si také postavila cihelnu u Svárče při umrlčí cestě v blízkosti rybníka. Umrlčí cesta se jí říká proto, že Milínovští tudy vozili mrtvé k pochování na hřbitov v Žákavé, kde měli vyhrazenou část hřbitova. V cihelně se pálily cihly až do konce 19. století a obec měla z cihelny slušný příjem; v roce 1882 je uvedena částka 458 zlatých 10 a 1/2 krejcaru. A že se zde pálily dobré cihly, svědčí i to, že byly zakoupeny i na stavbu kostela v Mešně.

Roku 1899 byla cihelna prodána ve veřejné dražbě za 232 zlatých. Tašky a krov byly dány na postavení kůlny pro hasičské nářadí, která ještě dnes stojí u č. p. 61. Žákava byla roku 1964 sloučena s Nezvěsticemi a Milínovem, znovu se osamostatnila po volbách v roce 1993. Pro malý počet dětí byla v roce 1975 zavřena zdejší škola a v roce 1997 i školka. V budově školy je dnes úřadovna obecního úřadu a část slouží jako sál hospody „U Špejcharu“, která byla ke škole přistavena.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=1229, na kterých naleznete další informace o obci.