Nepomuk

Nepomuk

Historie
Počátky historie města jsou spojeny se založením nedalekého cisterciáckého kláštera roku 1144. Tehdy zde byly dvě osady - Přesanice a Pomuk, které byly spojeny roku 1384. Od té doby se začal oficiálně používat název Nepomuk.

Ve 13. a 14. století se zde dolovalo zlato a stříbro. Doly byly velmi výnosné a osada oplývala bohatstvím. Usazovalo se zde mnoho řemeslníků i zemědělců a obec se stávala přirozeným střediskem, kde byly za kládány různé živnosti a rozvíjel se obchod. Již roku 1254 je Nepomuk jmenován trhovou vsí.

Od roku 1250 v Nepomuku sídlil soud. Hrdelní právo mu bylo uděleno tehdejším panovníkem Přemyslem Otakarem I. Souzeni zde byli zločinci dopadení v celém obvodu nepomuckého opatství.

Roku 1413 povýšil král Václav IV. Nepomuk na město.

Památky

Kostel sv. Jakuba
Na Přesanickém náměstí je nejstarší kamennou stavbou v okolí. Byl postaven ve 12. století, do gotického stylu byl přestavěn v letech 1290 až 1295. Stával ve středu bývalých Přesanic na vyvýšeném místě. Fungoval i jako pevnost. Za jeho důkladným opevněním nacházeli přesaničtí útulek v dobách zlých. Stavba měla tehdy význam nejen náboženský. Páni ze Šternberka založili pod kryptou rodinnou hrobku. V presbytáři se zachoval mohutný pomník z červeného mramoru. Rozměry chrámové síně jsou 18 na 16,33 m a síň je rozdělena na tři lodě. Zchátralá zvonice nad sakristií byla kolem roku 1780 snesena a nahrazena dnešní barokní věží, nezvykle postavenou před presbytář.

Arciděkanství
Vedle kostela sv. Jakuba stojí arciděkanství. Původně to byla dřevěná stavba. Základní kámen byl položen 21. června 1678. Při požáru v roce 1746 stavba lehla popelem.Téhož roku do Nepomuku přijel K. I. Dienzenhofer, který nakreslil plány nového děkanství. A již 6. července 1748 se děkan stěhoval do nové budovy. V letech 1939-45 byla budova přestavěna do dnešní podoby. Na pravém nároží prvního patra ukazují čas sluneční hodiny.

Dům "U české lípy"
Další budovou na Přesanickém náměstí je dům "U české lípy". Je to nejstarší nepomucké obytné stavení, jeden z nejcennějších stavebních objektů města. Vznikl někdy v letech 1360-70 a stal se nejdůležitějším domem Přesanic. Byl správním střediskem obce, býval rychtou i soudem. Pravděpodobně v něm bydlel nějaký přesanický velmož a snad i obecní úředníci. Ještě v 60. letech 19. století býval v domě radniční šenk a hostinec. Dnešní vzhled domu je z pozdější doby.

Kostel sv. Jana Nepomuckého
Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází na místě, kde kdysi stál rodný domek světce Jana Nepomuckého. Pak zde stál dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1643 až 1660. Po Janově kanonizaci v roce 1729 se začalo uvažovat o rozšíření kostela. V roce 1734 byl kostelík zbourán. 7. října v tom samém roce byl položen základní kámen budovy nové. V roce 1736 byl nový chrám podle plánů slavného stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera postaven. Chrám byl za velké slávy vysvěcen. Jeho patronem se stal sv. Jan Nepomucký.

Největší chrámovou prostorou je loď, mající podobu čtvercové síně, po jejíž stranách jsou kaple. Na jižní straně přechází hlavní chrámová síň v menší loď. Po jejích bočních stranách jsou dva menší oltáře, které pocházejí z 18. a 19. století. Strop síně je klenutý stlačenou kopulí. Na kůru nad hlavním vchodem jsou umístěny varhany. V roce 1912 je kostelu věnoval děkan Matěj Veselý. Na severní straně přechází hlavní loď v obdélníkový presbytář se závěrem. V presbytáři je hlavní oltář se sochou z roku 1848. Socha představuje světce prostovlasého s pěti hvězdami nad hlavou.

Piaristická kolej
Dominantou náměstí je budova staré školy. Stavět se začala jako piaristická kolej s latinskými školami v roce 1862, dokončena byla v roce 1865. Prvním rektorem byl Josef Ondřej Liboslav Rettig.3. října 1867 byla zahájena činnost školy bohoslužbami. Součástí školy se stala kaple. Biskup Jan Valerián Jirsík ji 21. června 1868 vysvětil.

Boční křídlo budovy sloužilo jako radnice, soud a v přízemí byla šatlava. Po přestěhování radnice v roce 1911 byly prostory využívány dále jako škola. V roce 1995 se děti přestěhovaly do nové školy a od roku 1996 je v budově Městské muzeum a galerie.

Historické domy
Za budovou školy stojí rodný dům nepomuckého rodáka, akademického malíře Augustina Němejce. Ten se zde narodil v roce 1861. Po absolvování studia malířství na akademii v Mnichově působil v Plzni, kde mimo jiné namaloval i oponu divadla J. K. Tyla.

Janotovský dům
Zajímavý je dům č. p. 63, zvaný Janotovský. K domu patřilo celovárečné právo. Majitelem byl podhůřský velkostatkář Josef Smrčka. V roce 1911 město budovu koupilo, provedlo opravy a zřídilo v něm radnici. Při přestavbě domu byl udělán balkón a průčelí ozdobeno reliéfy.

Dannerův pivovar
Nad radnicí stojí dům č. p. 64. Od roku 1883 zde byl Dannerův pivovar. Dannerové měli v domě c.k. poštu s telegrafním a telefonním úřadem. Býval tu též hostinec "Na poště.

Panský dům
Další ze zajímavých staveb stojících na náměstí je "Panský dům", zmíněn už v roce 1399. V 19. století to byl největší nepomucký zájezdní hostinec s tanečním parketem a se zahradou. Byla tu pořádána divadelní představení a taneční zábavy.

Lékárna "U černého orla"
V horní části náměstí se nachází bývalá lékárna "U černého orla". Už v 16. století zde stávalo stavení patřící rodu Šternberků a snad v něm byl i šenk. V r. 1883 koupil dům lékárník Karel B. Berndorf a zřídil v něm lékárnu. Je to rodný dům spisovatele Alexandra Berndorfa.

Zelenohorská pošta
Na konci Zelehohorské ulice stojí mohutná budova, stará zelenohorská pošta. Původně to býval "svobodný dům Táborských vladyků z Hirschenfeldu". Stavba byla započata roku 1746 dle plánů K. I. Dienzenhofera. Budova sloužila potřebám pošty a patřily k ní tedy rozlehlé stáje a hospodářské objekty. Budovu navštívili také vzácní hosté: v roce 1744 manžel Marie Terezie - Karel Lotrinský a několikrát zde také přespal v letech 1768 až 1833 císař František I.

Budova sokolovny
Budova sokolovny pochází z roku 1926. Plány k budově nakreslil plzeňský architekt Mašek. Nová budova se stala chloubou nejen Sokola, ale i celého města. Byla v ní nejen tělocvična, ale i rozměrný sál, ve kterém se pořádaly plesy, koncerty, schůze, přednášky, hráli ochotníci, promítán byl biograf. V roce 1927 byla sokolovna při příležitosti župního sletu a sjezdu rodáků otevřena pro veřejnost. Dnes je v sokolovně restaurace a kulturní sál.

Hostinec Vyskočilka
Pozornost si zaslouží i hostinec Vyskočilka, i když už nepatří do katastru nepomuckého, ale Klášterského. Krčma pod Zelenou Horou existovala už za rodu Šternberků, tj. ve 2. pol. 16. st. U hospody stávala kovárna. Obojí připadlo do dědičného vlastnictví kováři Václavu Popovi. Asi před 250 lety získal hospodu František Knára a Knárům patří dosud.

Zámek Zelená Hora
Zámek Zelená Hora dominanta Nepomucka, byl postaven na místě původně z husitských válek opevněného vrchu, po skončení husitských válek pak hradu, který vystavěl Hynek Krušina ze Švamberka. Nadmořská výška zámku je 536 m.n.m.

Vlastní zámek byl postaven Václavem Vojtěchem ze Šternberka v 17. století, kostel Nanebevzetí P. Marie je z 15. století. Postupně zde sídlily rod Šternberků, Lev z Rožmitálu, rody Martiniců, Colloredo-Mansfeldů a Aueršperků. Posledními právoplatnými majiteli zámku byli manželé Plavcovi, kteří 1. října 1931 zámek koupili od pánů z Aueršperka za 8,5 miliónu Kč.

Plavcovi ještě těsně před 2. světovou válkou prodali objekt plzeňskému průmyslníkovi a poslanci živnostenské strany Karlu Blažkovi. Ten však státu neuhradil převodní poplatky, a proto prodej nebyl majetkově převeden v majetkových knihách. Začalo období jeho devastace. Na zámku sídlila německá posádka, krátce Američané, následovaly Pomocné technické prapory a Technické prapory. I po jejich zrušení zůstala v objektu armáda až do začátku 90. let, kdy zámek přebírá obec Klášter. Přilehlý Šternberský dvůr je v užívání armády ještě v současnosti.

Zámek je znám širší veřejnosti zejména jako místo nálezu Rukopisu zelenohorského. Ten objevil v roce 1817 zámecký úředník (tzv. důchodní) Josef Kovář. Rukopis, obsahující Libušin soud, významně pozitivně ovlivnil myšlení národa v období označovaném jako Národní obrození. O jeho původu a pravosti se dodnes vedou spory. Do širokého povědomí veřejnosti se zámek dostal i díky románu Miloslava Švandrlíka "Černí baroni", podle kterého byl natočen stejnojmenný film.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://old.nepomuk.cz, na kterých můžete nalézt více informací o obci.