Dolní Lukavice

Dolní Lukavice

Rozlehlá ves položená v údolí při řece Úhlavě asi 3 km severně od Přeštic.

Lukavice je poprvé zmiňována k roku 1216, kdy se odtud píše Štěpán, roku 1243 a 1245 bratři Bohuchval a Vitla, jméno Vitla se vyskytuje v pramenech i ve 14. století. V Lukavici sídlil jeho bratr Wilman, jeho vdova Zdeňka ustanovila roku 1366 Vitlu jako nového faráře v Lukavici. Roku 1379 je vlastníkem Lukavice Vojslav a pul lánu zde měl jakýsi Otík. Pro toto období se většina pramenu týká zdejšího kostela a obsazeni fary. Roku 1423 seděl na tvrzi Jan z Talmberka, ovšem patronem kostela byl v této době Štěpán z Lukavice.

Roku 1780 prodal Karel Josef hrabě z Morzína celé panství Karlu Bedřichovi hraběti z Hatzfeldu, vykonávajícímu tehdy úřad státního ministra vnitřních věcí. V letech 1758 - 1760 byl zámeckým kapelníkem proslulý Josef Haydn. Po čtrnácti letech koupil zámek Hugo Damián hrabě ze Schönbornu, který z panství roku 1811 vytvořil fideikomis. Jeho nástupce Bedřich Karel přikoupil roku 1818 ještě lužanský statek. Posledním feudálnlm vlastníkem byl Ervín ze Schönbornu, který zemřel roku 1881. Jeho potomci zde působili až do roku 1945.

Zámek je barokní stavbou, vytvořenou ve dvou fázích architektem Jakubem Augustonem mladším, centrální část byla dokončena roku 1708 a boční křidla po roce 1724. Středová část zámku s kupolovitou střechou obsahuje v přízemí průjezdnou klenutou halu, středový hlavni portál. V patře je umístěn hlavní sál, spolu s vedlejšími pokoji nejlépe dochovaný prostor zámku. Zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého v severním křídle, vyzdobená freskou Františka Julia Luxe, byla vysvěcena roku 1730. Hodnotný je oltář se sochami Lazara Widmanna. Rozlehlý zámecký park ve francouzském stylu založil Jan Ferdinand Schor a kdysi bohatou sochařskou výzdobu dodal Ondřej Filip Quintainer, dnešní podoba pochází z přírodně krajinářské úpravy realizované v 19. stol.

Před zámkem směrem k návsi je komplex hospodářského dvora a pivovaru s budovami barokního původu, řešenými současně se stavbou zámku. Druhý hospodářský dvůr byl založen na okraji obce při cestě do Přeštic. Na opačném severním okraji vsi stoji velký kontribuční barokní špýchar.

V centru návsi stoji kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je gotického původu, z této doby pochází presbytář a obvodové zdivo lodi, Kostel byl již ve 14. stol. farním, kaplanství pak zřízeno r. 1407 Janem z Lukavice k oltáři deseti tisíc mučedníků. Roku 1691 byla opět nadána fara hrabětem z Morzinu. Při faře, ke které příslušel i kostel v Seči, byl zřízen tehdy vikariát, zahrnující fary v okolí Chudenic až po Přeštice.

Kostel raně barokně přestavěn roku 1684 a poté 1734 pravděpodobně J. Augustonem. Je zde uloženo srdce hraběte Ferdinanda z Morzinu a Mane Františky Rajské z Dubnice. Z téměř nečleněných fasád vystupuje v západním průčelí věž s barokním portálem s toskánskými sloupky, nesoucími rozeklaný tympanon. Rovněž boční portály mají bohatou barokní profilaci. Interiér je plochostropý, vložená kruchta je nesena kamennými pilíři. V severní stěně lodi je odkryto drobné gotické okénko. Klenba podvěží je žebrová křížová, gotická. Transept má ve středu plackovou klenbu, boky jsou valeně klenuté, empory jsou plochostropé. Presbytář je valeně klenutý s trojbokými výsečemi v závěru. Sakristie je klenutá plackovou klenbou.

Za kostelem umístěna raně klasicistní fara z roku 1800, patrová s mansardovou střechou. Fasády jsou členěny lisenami a kordonovou římsou, z čela vystupuje rizalit. Schönbornský znak je umístěn nad kamenným portálem s datací do roku 1800. Interiér je dvoutraktový, zčásti s valenými klenbami. Před kostelem stoji sloupková barokní boží muka s českým nápisem na soklu: "Léta panie 1741 nákladem Adama Havránka ke cti a chvále bozi postaveno gest".

Ve vsi jsou dvě sochy sv. Jana Nepomuckého, vrcholně barokní z roku 1714 proti č. p. 82 a lidově barokní z roku 1807 na vysokém soklu při mostě. Na severním okraji je ve svahu umístěn dobře dochovaný starý židovský hřbitov, pocházejíjí údajně z konce 15. stol., s náhrobky od 18. stol. Ve vsi žila od 17. stol. velká židovská komunita, která dosáhla největšího rozsahu kol. r. 1837, 240 osob představovalo čtvrtinu všech obyvatel. Synagoga z pol. 19. století byla přestavěna na obytný dům, dnešní č. p. 93. Za hřbitovem stoji starobylá drobná roubená chalupa. Asi 1,5 km severozápadně zalesněné návrší s přírodní rezervací Zlín, chránící smíšený les s teplomilnou květenou.

Dolní Lukavice
První historicky doložená zmínka o obci Dolní Lukavice pochází z roku 1216, kdy statek vlastnil blíže neurčený pan Štěpán, roku 1243 - 45 přešel pak do držení bratrů Bohuchvala a Vitla z Lukavice, kteří náleželi k rodu Bohuchvalů z Hrádku. Roku 1250 se stal majitelem obce jejich potomek Štěpán z Lukavice, jenž se roku 1427 stal také patronem zdejšího kostela.

V polovině 15. století získal Dolní Lukavici rod Lukavských z Řeneč a vlastnil ji až do roku 1596. Prvním majitelem statku z tohoto rodu byl Lvík z Řeneč zmiňovaný roku 1444 až 1452 a po smrti Lvíka jeho syn Jan, který byl vlastníkem od roku 1470 do roku 1474. Po něm zdědili statek jeho synové Lvík a Markvart, kteří roku 1502 zvětšili majetek o les Vysokou a ves Horní Lukavici. Když se pak roku 1505 o državy dělili, získal Lvík tvrz v Dolní Lukavici se dvorem, část vesnice s mlýnem v lukách a les Rovně. Roku 1522 odkázal majetek svým synům Petru a Václavu. Pozdějším dělením připadla Lukavice Václavovi a Petr se stal majitelem dvoru Vodokrty. Roku 1596 byla Lukavice posledními vlastníky z rodu Lukavských z Řeneč prodána Jindřichu Chlumčanskému z Přestavlk, který byl již před tím majitelem Radkovic nad Skálou a tímto zdařilým obchodem své državy výrazně rozšířil, zemřel roku 1603.

Roku 1615 připojil obci ke svému majetku Jáchym Loubský z Lub a na Řenčích, který se v letech 1618 až 1620 účastnil stavovského povstání. Ač byl pokutován ztrátou poloviny jmění, vyvázl díky podvodu zcela bez újmy, podařilo se mu totiž tehdy přesvědčit královskou komoru, že dluhy na statcích činí více nežli pokuta. Vlastnil vsi Horní i Dolní Lukavici, ves Lišice, Háje, Osek, Libakovice, Plevňov, Knije, Krasavce, pustou ves Lomy, ves Snopoušov a Vodokrty se dvorem a díl vsi Předenic.

Od roku 1623 se na Lukavici vystřídalo mnoho majitelů až k roku 1651, kdy se při prodeji statku Otovi Jiřímu z Helversonu na Tasňovicích a Racovech přišlo na tehdejší podvod a královská komora nařídila vše prodat na zaplacení veškerých škod. Císař Leopold I. daroval roku 1662 svá práva ke statku Hraběti Františku Albrechtovi Harrachovi, který Horní i Dolní Lukavici a Řenče obratem prodal Karlu Leopoldovi hraběti Caretto - Millesimo. Jím byly vsi prodány již roku 1666 Pavlovi hraběti z Mozina. Jeho syn Ferdinand Matěj vlastnil kromě dolnolukavického panství také panství Seč, roku 1712 rozšířil dědictví o ves Chlumčany a roku 1717 ještě o Letiny.

Roku 1708 dal Ferdinad Morzin zbořit starou sešlou tvrz a povolal plzeňského architekta Jakuba Augustona mladšího, aby zde postavil reprezentativní sídlo. Tímto vznikl v Dolní Lukavici trojkřídlý barokní zámek s podkovovitým půdorysem. Roku 1730 byla ve východním křídle dokončena kaple sv. Jana Nepomuckého, na jejíž klenbě byla vytvořena hodnotná iluzivní freska "apoteóza sv. Jana Nepomuckého"od plzeňského malíře Františka Julia Luxe. Freska byla tehdy velmi pokrokovým dílem, neboť odpovídala úsilí Čechů o svatořečení. Hlavní oltář s figurální výzdobou je pak dílem Lazara Widmanna (též Widemanna). Sochy z oltáře představují další dva nejznámější české světce - svatého Václava a Vojtěcha v nadživotní velikosti, kteří jsou rovněž prací Widemannovou. Na jižní straně zámku se rozprostírá rozsáhlý park, jenž vznikl v první polovině 18. století podle plánu Jana Ferdinanda Schora. Ze sochařské výzdoby parku, z dílny Ondřeje Filipa Quittainera, se dochovaly bohužel pouze fragmenty.

Mezi záliby Morzinů patřila také hudba. Zejména Ferdinand a jeho syn Karel Josef František byli významnými mecenáši hudebních skladatelů. Měli dokonce vlastní kapelu se 16 hudebníky. Nejvýznamnějším z nich byl bezpochyby Josef Haydn, o jehož zdejším působení, jakožto kapelníka, se vedou neustálé dohady. Předpokládá se však, že by to mohlo být období mezi rokem 1757 a 1761. Složil zde svou první symfonii, tzv. Lukavickou, která však rovněž není přesně datována.

Hrabě Karel Josef František Morzin prodal roku 1780 spojené panství lukavické hraběti Karlu Bedřichu z Hatzfeldu, od nějž je pak roku 1794 odkoupil hrabě Hugo Damian ze Schönbornu, který z panství učinil v roce 1811 fideikomis (majetek, který zakladatel zajišťuje pro rod ustanovením o jeho nezcizitelnosti a dědické posloupnosti) pro třetí schönbornskou linii. Panství se v té době skládalo ze tří statků, jimiž byly Dolní Lukavice s 18 vesnicemi, Přeštice a Žehrovice se 3 vesnicemi a Příchovicemi se 6 vesnicemi.

Posledním majitelem statku byl pan Veverka, který jej vlastnil od poloviny třicátých let 20. století do roku 1945, kdy panství připadlo státu, neboť se na něj vztahoval dekret číslo 12 vydaný prezidentem Benešem. V období komunismu zde byla psychiatrická a protialkoholická léčebna, později pak sklad zdravotnického materiálu. Nyní je zde uložena část depozitáře Západočeského muzea po dobu jeho rekonstrukce.

Kromě již zmíněného zámku patří mezi další významné památky Dolní Lukavice kostel sv. Petra a Pavla, který byl za Haydnových dob, stejně jako dnes, zřejmě místem produkce zámeckého hudebního tělesa. Jde o drobnější raně gotickou stavbu z 2. poloviny 13. století přestavěnou ve vrcholném baroku roku 1722, tedy za vlády Ferdinanda Matyáše Morzina. Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem pochází z roku 1714 a v severní části návsi je na sloupu socha Ecce Homo z roku 1741. Pozoruhodný je i židovský hřbitov založený již v 15. století nacházející se při cestě do Lišic. Za zmínku stojí také barokní dvoukřídlá budova s mansardovou střechou s číslem popisným 133, jde o bývalý pivovar z 18. století.

Čerpáno z oficiálních stránek obce: http://www.dolni-lukavice.cz/, na kterých naleznete další informace o obci.