Chřibská

Chřibská

Podhorské město ležící v rozšířeném údolí říčky Chřibské Kamenice je vyhledávaným letoviskem. Původní slovanské sídliště vzniklo na obchodní stezce z Čech do Lužice. Údajně se sem v 11. století uchýlila před pomstou německého císaře část Srbů a ve skrytém lesnatém údolí založila osadu Krywicz.

Historie
Nynější název Chřibská vytvořil Palacký podle kopcovitého rázu okolní krajiny (chřib = pahorek). Nejstarší zmínka o obci je z roku 1383, kdy získala první privilegia od Michaloviců, městem je od roku 1570. Chřibská měla právo hrdelní, které se vykonávalo na nedalekém vrchu Spravedlnost. Poblíž něho byl založen hrádek, údajně jako sídlo soudního úředníka (fojta).

Chřibská nebyla sídlem feudální šlechty, ale střediskem obchodu a řemesel, proto zůstala otevřeným městem bez hradeb a bran. Na obranu měla výsady pro cech lučištníků a od roku 1596 spolek střelců. Roku 1661 vznikl cech zušlechťovatelů skla (malířů, rytců a brusičů). První sklářská huť však vznikla v Horní Chřibské již na počátku 15. století. Nejstarším známým skelmistrem byl Vít z rodu Friedrichů, kteří huť vlastnili do poloviny 18. století, kdy ji koupili Kittlové. Postupně přecházela na další majitele a je téměř souvisle v provozu až do dnešní doby. Otevřenými okny je možné zvenku sledovat práci sklářů u pecí.

Město trpělo ve všech významných válkách. Za třicetileté války (1633) tudy procházel se svým vojskem Valdštejn, v letech 1639 a 1648 město trpělo vpády Švédů, v letech 1757 a 1778 probíhaly v okolí rakousko-pruské boje. V roce 1866 se tu ubytovalo pruské vojsko při svém tažení do Čech.

Za 2. světové války byl v Chřibské malý zajatecký tábor. Koncem války městem procházel pochod smrti z koncentračního tábora ve Schwarzheide (pamětní deska na hřbitově). Městu škodily i povodně, zejména roku 1705, na ochranu před nimi byla v letech 1912 - 1926 nad městem postavena přehrada, dnes sloužící jako nádrž na pitnou vodu.

Zajímavosti
Původně gotický kostel sv. Jiří byl zcela přestavěn kolem roku 1596, upravován v roce 1670 a opět regotizován roku 1901. Tvoří jej síňové trojlodí s třístrannou kruchtou. Zařízení je částečně barokní (kazatelna z roku 1670, sochy z 18. století a mramorová křtitelnice) a rokokové (sochy Immaculaty a sv. biskupa). Hranolová věž, zvýšená roku 1649, byla v 19. století upravena; dnes je třípatrová s cibulovitou bání a dvěma zvony z let 1460 a 1598 (s českým nápisem). Do stěn věže, kostela a ohradní zdi jsou vsazeny kamenné náhrobky, z nichž některé pocházejí již z konce 16. století. Při vstupu na bývalý hřbitov u kostela jsou dvě ramena ambitů s nárožními barokními kaplemi z roku 1761 a pseudogotická kaple z roku 1875.

V obvodní hřbitovní zdi najdeme též náhrobek skláře Antonína Kittla, zemřelého roku 1820. Za kostelem byly dlouhou dobu umístěny barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie z poloviny 18. století, které původně stály na kamenném mostě přes říčku, zbouraném při rozšiřování silnice, a teprve v roce 2005 se vrátily zpět na náměstí. Budova fary (č. p. 9) má na kamenném portálu znak Kinských a letopočet 1726. Severně od náměstí stojí barokní kaple z roku 1722. Na náměstí je osmiboká kašna z 1. poloviny 19. století a novogotická budova bývalé radnice z roku 1866.

V jejím sousedství stojí rodný dům Tadeuse Haenkeho, na jehož průčelí je umístěna pamětní deska s mramorovým reliéfem z  roku 1885, doplněná roku 1961. V létě roku 2002 bylo v domě zřízeno městské muzeum. Ve městě se zachovaly četné lidové roubené stavby a patrové faktorské domy s kombinovanou stavební technikou, často klasicistně obedněné a se štíty vykrývanými břidlicí. U nádraží v lesích severně od města je bývalé letovisko a klimatické lázně, dříve nazývané Malý Semerink.

V Chřibské se narodil Tadeus Haenke (1761 - 1817), velký vzdělanec své doby, lékař, botanik, geolog a cestovatel, objevitel viktorie královské. Část jeho botanických sbírek z Jižní Ameriky je v Národním muzeu v Praze. Chřibská byla také jedním z míst pobytu mladého Ch. W. Glucka, jehož otec byl lesmistrem na českokamenickém panství Kinských.

Čerpáno z oficiálních stránek mikroregionu www.luzicke-hory.cz, na kterých najdete další informace.