Malšovice

Malšovice

Obec Malšovice se nachází 6 km jihozápadně od města Děčína, na levém břehu řeky Labe. Řadí se mezi středisková sídla trvalého významu a kromě vlastní obce patří do jejího správního území ještě obce Choratice, Borek, Javory, Hliněná a Stará a Nová Bohyně. Spádově patří Malšovice do regionu okresního města Děčína.

Celé správní území obce leží v prostoru Chráněné krajinné oblasti České Středohoří, a to v její severní části, na pomezí u hranice CHKO Labské Pískovce. Nadmořská výška obce je 200 m n. m. a jeho okolí dominují vrcholy Chmelníku (508 m n. m.), Petrova vrchu (437 m n. m.) a Sedmihoří (438 m n. m.). Územím protéká Račí potok a potok Poustka, oba ústí do řeky Labe. Převládají zde smíšené lesy, luční a mezní porosty, kde žije poměrně početná lovná zvěř a vzácné druhy ptactva. Rozloha celého správního území je 1 303 ha, z čehož Malšovice tvoří 340 hektarů.

V minulosti tvořila obec Malšovice poměrně velké ovocnářské sídlo až s 1 200 obyvateli v celém dnešním správním území. Dnes zde žije 827 stálých obyvatel. Demografický vývoj území byl ovlivněn hlavními dvěma faktory: odsunem Němců po druhé světové válce a přechodem z malovýroby na zemědělskou výrobu. Převážná většina obyvatel žije ve vlastních rodinných domcích, k nimž náleží i zahrady, dvorky, louky, kůlny či seníky. V Malšovicích vybudovalo bývalé Jednotné zemědělské družstvo pro své zaměstnance bytové domy s větším počtem bytových jednotek.

Okolí a přírodní podmínky 
Pro území obce Malšovice je charakteristické mírné podnebí vyznačující se mírným, suchým létem, mírnou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky a dostatkem srážek. Povrchová voda je odváděna Račím potokem a Poustkou s řadou menších přítoků. Oba potoky se vlévají do Labe. Území patří do oblasti CHKO České Středohoří. Převládají zde smíšené lesy s největším zastoupením smrků, borovic, modřínů, dubů, buků, habrů a lip. Žije zde také početná lovná zvěř, zejména divočáci, srnci, jezevci, vzácně mufloni, hojné jsou i lišky či kuny.

V lesních porostech hnízdí vzácné druhy ptactva - káně, poštolka a výr. K charakteristickým druhům zvířectva patří dále rejskové, plchové a hraboši, z ptáků pak puštík, konipas a rehek. Je zde vhodné prostředí pro život plazů, ještěrek a ryb v potocích. Oblast je bohatá na povrchové vody, jejichž kvalita je však ohrožena splachy dusičnatých hnojiv zemědělsky obhospodařovaných ploch. Díky své poměrně velké nadmořské výšce a konfiguraci terénu nedošlo k tak intenzivnímu využití krajiny k zemědělské činnosti. Orná půda přechází plynule v louky, pastviny a lesy s množstvím mezí a remízků. Půdy ve správním území Malšovic lze klasifikovat jako méně a středně úrodné.

Historie
Malšovice byly od pradávna sídlištěm zemědělského lidu. V dávných dobách se zde po příchodu do Čech usadila část slovanského obyvatelstva a v lesnaté krajině nedaleko labské přístupové cesty založila osadu. Název obce má pravděpodobně původ v českém slově "malý", "maleš" nebo v jeho staročeských odvozeninách a vznikl snad ze jména předáka skupiny, která se tu usadila.

Malšovice nebyly jedinou pradávnou slovanskou osadou pod úbočím vrcholku Sedmihoří, jak tomu nasvědčují další slovanské místní názvy v okolí. První zmínky o nich se objevují v dochovaných pramenech již v roce 1515 v souvislosti s prodejem děčínského panství, jenž se uskutečnil mezi Mikulášem Trčkou z Lípy a nabyvateli - pány ze Salhausenu. Malšovice, které měly 13 selských usedlostí, však byly součástí děčínského panství již za Vartenberků, a tudíž s ním prodělaly všechny vlastnické změny, (Vartenberkové, Mikuláš Trčka z Lípy, Salhausenové, rytíři z Bünau, Thun-Hohensteinové).

O dřívějším životě obyvatel Malšovic jsou jen velmi sporé zprávy, většinou se týkají jejich robotních povinností, zapsaných v robotních knihách vrchnostenského úřadu. Podrobnější informace se váží pouze k roku 1680. Tehdy se totiž téměř ve všech vesnicích děčínského panství rozpoutalo velké povstání selského lidu, jenž se vzepřel proti panské svévoli a neustálému zvyšování robotních povinností. V seznamech bouřících se robotníků, kteří se v dubnu tohoto roku nepřihlásili u zámecké komise a neslíbili věrnost, je zapsán jakýsi Jakub Schäms z Malšovic.

O účasti dalších vesničanů na povstání hovoří také zámecký seznam rebelů a zbraní, které po porážce museli odevzdat u svých rychtářů. V seznamu z Malšovic je uveden Matěj Schäms a s ním Jiří Jahnel. Dne 28. 5. 1680 byli poražení robotníci z celého panství shromážděni na děčínském náměstí. Museli pokleknout, prosit za odpuštění, slíbit hraběti Thunovi poslušnost a před jejich očima se odehrál poslední akt robotnické tragédie - popravy vůdců rebelie. V obklíčeném davu nevolníků stáli tenkrát i malšovičtí s obyvateli okolních vesnic.

Malšovice patřívaly rychtou k Vilsnici. V roce 1849 utvořily samostatnou katastrální obec, která ve správním ohledu tvořila součást obce Vilsnice. Od této se oddělily až v roce 1911, a od té doby až do roku 1945, zde byl obecní úřad.

Koncem 17. Století měly Malšovice 144 obyvatel, v roce 1879 už 200 obyvatel, roku 1910 jich zde žilo již 350. V roce 1779 tu stálo 22 domů, o sto let později 27. Zůstaly vždy zemědělskou obcí, průmysl tu nikdy žádný nebyl.

Obec byla soběstačná v několika základních živnostech, např. v roce 1934 tu byly dva hostince, obchod se smíšeným zbožím, dva obuvníci, kovář, truhlář, několik drobných obchodníků se zemědělskými produkty a trafika.

Podle výsledků sčítání z roku 1939 měla obec rozlohu 327 ha, 60 domů s 335 obyvateli. Pouze dva z nich však byli Češi, ostatní tvořili příslušníci německého národa. Ti byli po roce 1945 odsunuti a v následujícím roce byla obec stejně jako ostatní pohraniční oblasti postupně osídlena českými lidmi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.malsovice.cz, na kterých najdete další informace.