Vilémov

Vilémov

Obec Vilémov leží v západní části Šluknovského výběžku, v údolí mezi Ječným vrchem (502 m n. m.) na severu a vrchem Tanečnice (597 m n. m.) na jihu. Protéká jí Vilémovský potok, který tvoří horní tok říčky Sebnitz (Žebnice), vlévající se do Labe. Pramení východně od Plešného vrchu (593 m n. m.) v nadmořské výšce 535 m. K obci náleží osada Dolina, původně zvaná Franzthal a ještě předtím Hofeleiten.

Historie
Obec vznikla snad ve 13. století, při kolonizaci zdejšího území za Berků z Dubé. Údajně byl Vilémov už v roce 1332 dán purkrabím Ottou z Donína se souhlasem české koruny v léno míšeňskému biskupovi Jindřichovi. Tehdy se měl jmenovat Wolframsdorf. Nejstarší doložený záznam o obci se vztahuje k roku 1410, kdy došlo k rozdělení berkovského panství mezi pět synů starého pana Hynka. Vilémov dostal Hynek III. mladší, sídlem na nedalekém Hohnsteinu v Sasku.

Další zmínka o obci se nachází ve smlouvě o směně statků uzavřené 7. dubna 1451 v Neustadtu mezi Albrechtem Berkou z Dubé a saským kurfiřtem Bedřichem Mírným.

Od roku 1566 náležel Vilémov k panství Lipová, které o 100 let později získala Marie Markéta, hraběnka z Trautsonu, provdaná za říšského hraběte Jana Jiřího Jáchyma Slavatu z Chlumu a Košumberka.

Z četných majitelů Lipovského panství se do historie obce nejvýrazněji zapsal hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt, který v letech 1728 – 1731 nechal v obci postavit kostelík s rodovou hrobkou. Je v ní pochováno osm členů rodu i on sám.

Od severozápadních po severovýchodní Čechy se už od 14. století táhl pás oblastí, v nichž se postupně rozvíjela textilní výroba. Surovinou pro ni byl až do skončení napoleonských válek především len, který se dal pěstovat i v méně úrodných podhorských oblastech. Příznivé podmínky k tomu byly také na Šluknovsku, které nakonec proslulo výrobou nejjemnějšího tzv. švýcarského plátna“. Plátenický cech vznikl na Šluknovsku kolem roku 1500. Bělidla lněné příze měla být ve Vilémově už v roce 1635. První bělidlo pláten zde založil roku 1720 Georg Pietschmann, po něm Josef Richter a Christoph Petters. V roce 1810 založili Jakob a Franz Pettersové vedle bělidla ještě úpravnu plátna – mandlovnu. Toto bělidlo bylo jediné v provozu ještě roku 1892, ostatní do té doby zanikla.

Koncem 18. století se struktura textilní výroby v celém výběžku začala měnit. Namísto lnu nastoupila bavlna. Přádelna bavlny, jejíž třípatrová tovární budova ještě nedávno stála, byla postavena také ve Vilémově – Dolině. Patřila firmě Franz Xaver Richter. Doprovodu byla uvedena v roce 1860 a pracovalo se v ni asi 100 let.

Dostatek pracovních příležitostí v obci vedl v letech 1845 až 1890 skoro ke zdvojnásobení počtu obyvatel, v roce 1890 145 domů a 1 121 obyvatel.

Bavlnářská výroba se postupně soustřeďovala hlavně do východní části výběžku, zatímco v západní se rozvinula výroba stuh, prýmků, umělých květin, drobného kovového zboží, knoflíků, dýmek a nožířského zboží.

Za zakladatele stuhařské výroby na Lipovském panství je považován Nikolaje Rämisch z Lipové, který se s ní měl seznámit ve Švýcarsku. Jisté je, že se tu rozšířila výroba tzv. „Barmenských stuh a prýmků“, původem z okolí měst Barmen a Elberfeld v severním Německu. Ve Vilémově založil první stuhárnu v roce 1840 Josef Richter. Stála na místě dnešní barevny firmy Stap, a. s. Další založili Jakob Petters a Josef Kumpf v roce 1902.

Kromě dvou stuháren bylo v obci kolem roku 1940 přes 40 řemeslnických a obchodních živností, továrna na drobné kovové zboží, na výrobu lepenky a také pět výrobců umělých květin, pro které pracovaly desítky žen podomácku.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.vilemov.cz, na kterých najdete další informace.