Hřensko

Hřensko

Hřensko je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko. Malebná obec ležící na soutoku Labe a Kamenice se zcela soustředí na cestovní ruch. S nadmořskou výškou 115 m n. m. je nejníže položenou obcí České republiky.

Příroda, do níž je Hřensko zasazeno, je obdivuhodná. Návštěvníky jistě uchvátí mohutný kaňon Labe, z něho vstupuje mezi skály neméně krásné údolí vinoucí se podél řeky Kamenice. Značná část obce se rozkládá v tomto údolí, které je z obou stran obklopeno vysokou hradbou skalních stěn. Díky nízkým teplotám mezi skalami se zde daří horským rostlinám, což je při nízké nadmořské výšce Hřenska nevídanou raritou.

První zmínka o Hřensku pochází z 15. století, kdy zde stála krčma sloužící vorařům, od 16. století se zde začali usídlovat další obyvatelé. Obživu jim zajišťovala těžba a plavení dřeva, vznikaly zde sklady zboží a rozrůstaly se krčmy. Za panování hrabat Clary-Aldringenů došlo k prudkému rozvoji turistiky, byl založen jeden z prvních Horských spolků u nás.

Hřensko je výchozím místem pro výlety na Pravčickou bránu, největší přírodní skalní most na našem kontinentu a do soutěsek řeky Kamenice, kde je možné absolvovat projížďku na lodičkách se zajímavým výkladem převozníka. Tyto významné turistické atrakce spojuje naučná stezka.

Historie
Původně v 15. stol. tady stála jen krčma sloužící plavcům a vorařům. K roku 1475 se už vztahuje písemná zmínka k Hřensku jako místu v souvislosti s přepadením tří norimberských kupců. Místo bylo dobře známé – od východu sem k Labi vedla odbočka České cesty. Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, dřevaři a plavci si postavili chýše, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví si vyžadovalo i budování nutného zázemí. V letech 1530 – 1550 se na území Hřenska začali usazovat noví osadníci. Po Labi už se neplavilo jen dříví – v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech.

V této době byli majiteli Salhasenové, po jejich zadlužení a úpadku získal roku 1612 Hřensko věřitel Jan z Vartemberka, následovali Vchyničtí a Aldringenové, od r. 1664 Clary-Aldringenové. Po smrti generála Jana Aldringena ve 30leté válce byl majetek rozdělen dědicům – stalo se, že obyvatelé Hřenska a Mezné podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla r. 1709 byly všechny díly sloučeny do bynoveckého panství.

V 17. stol. vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. stol. tu stály čtyři pily, jedna z nich byla r. 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery. Fungovalo tady několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic.

Dřevo bylo zpracováváno a podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Obchodovalo se i s houbami. S obchodem s obilím souvisel rozvoj mlýnů. V Hřensku byly tři – mladší byl později přestavěn na hotel Klepáč. Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice je známá již r. 1492). Pašovala se sůl, ale také tabák, sukno a další zboží. Po 30leté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice – r. 1656 je v Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství, ve 30. letech 18. století stanice celních výběrčích.

Významné bylo zavedení paroplavby – první parník proplul Hřenskem 14. 6. 1838. Výraznější vliv neměl obecný rozvoj průmyslu v 19. stol. – jediným průmyslovým podnikem byla chemická továrna na výrobu barev na ovčí vlnu a hedvábí, brzy byl objekt přeměněn na filiálku drážďanské firmy na výrobu nití do šicích strojů (byla v provozu do r. 1945).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hrensko.cz  , na kterých najdete další informace.