Kunratice

Kunratice

Za vlády Přemysla Otakara II. (1233 až 1278) došlo k velkému rozkvětu měst a bylo založeno mnoho obcí. Kolonizace ve druhé polovině 13. století měla přinést souvislé osídlení dosud neobydlených prostor osadníky z německojazyčných oblastí.

V údolí řeky Ploučnice byl založen hrad Šarfenštejn - Ostrý pány z rodu Markvartů, a po té celé panství zdědil Jan z Michalovic. V té době bylo založeno také město Česká Kamenice, na kupecké stezce z Čech do Budyšína a Žitavy, pravděpodobně na místě, kde bývala starší slovanská ves.

Ochranu kupců na této trase zabezpečovaly strážní hrady a tvrze, jako Fredevald u Lísky nebo Falkenštejn u Jetřichovic. Postupným rozšiřováním panství, rozvojem zemědělství a řemesel, přibývalo kolonizačních vesnic, které náležely do správního obvodu města Česká Kamenice, tzn.že spadaly do její farnosti, pod městský soud, venkované sem docházeli na městské trhy se svými hospodářskými přebytky a tak získávali prostředky na úhradu poddanských dávek.

Historie
Mezi takové vsi patřily i Kunratice. První písemná zmínka se datuje do roku 1380 (Lipnice 1392 a Studený 1428). Zprvu osadu tvořily pouze tři dvorce, k nimž později přibyly další. Nejstarší dvorec se pravděpodobně nacházel na místě dnešního domu č. p. 39. Jak přibývalo obyvatel a domků, vznikla obec Kunersdorf čili Konrádova (Kunrátova) ves.

Tento název si podržela až do roku 1945, kdy byl počeštěn na Kunratice. Obyvatelé byli německé národnosti, pracovali v zemědělství, v některých řemeslech, zejména tu byli punčocháři a přadláci a řemesla související s uspokojováním denních potřeb - kováři, koláři, ševci, krejčí, truhláři, řezníci, pekaři a mlynář. S výstavbou továren v České Kamenici (zejména textilních) koncem 19. století, začali kunratičtí docházet za prací i mimo obec.

Obec spadala, stejně jako Č. Kamenice, do panství pánů z Michalovic, později pak Vartenberků a po té Vchynských - Kinských a až roku 1849 se stává samostatnou obcí. Před II. světovou válkou bylo obydleno 105 domů a žilo zde asi 700 obyvatel.

Vývoj obce po roce 1945
Po skončení II. světové války byli, až na dvě antifašistické rodiny, němečtí obyvatelé odsunuti a do obce začali přicházet čeští osídlenci. Odsun Němců byl postupný a trval až do srpna 1946. Noví obyvatelé se orientovali zejména na zemědělskou výrobu. 2.11. 1950 bylo ustavující valnou hromadou založeno Jednotné zemědělské družstvo, které hospodařilo na přibližně 250 hektarech půdy a jejím prvním předsedou se stal Jaroslav Šecl. Počet členů družstva se velmi často měnil, některé rodiny do družstva vstoupily a po čase zase vystoupily nebo byly vyloučeny, protože docházelo k mnoha rozporům, jež musely být urovnány lidovým soudem přímo v obci. Hovězí dobytek a koně byli ustájeni různě po chlévech zemědělských usedlostí.

V roce 1954 vystavěli družstevníci novou drůbežárnu na louce nad rybníkem. V roce 1956 byl z chléva u č. p. 49 zbudován vepřín a ze stodoly u č. p. 18 chlév pro 50 ks jalovic. Poslední soukromý zemědělec vložil svůj majetek do družstva až v roce 1960, protože při úrazu přišel o obě nohy a nemohl již sám hospodařit. V roce 1960 družstvo hospodařilo na 362 hektarech. V rostlinné výrobě pracovalo 15 družstevníků, v živočišné 16, v údržbě 1 a 5 funkcionářů. Družstvu se nedařilo plnit ukládané úkoly, mělo nízkou produktivitu práce a protože "nebylo možné uplatňovat pokrokové metody" rozhodli družstevníci o začlenění k československým státním statkům. Asi 60 občanů Kunratic pracovalo v Č. Kamenici v papírně, likérce, v nemocnici, Benaru a Milaxu.

Rozvoj obce
Elektrický proud byl do obce zaveden v roce 1913 a v roce 1932 byl zbudován obecní vodovod. V letech 1947 až 1959 bylo zbouráno 23 domů a některé hospodářské budovy. Bouralo se hlavně pro palivové dřevo, ostatní materiál byl prodán nebo použit na jiných stavbách. Na urovnání staveniště se už tak nehledělo. Místní rozhlas byl na náklady okresního národního výboru vybudován v r. 1952 a od roku 1957 jezdil do obce autobus 5x denně.

V letecch 1959 až 1961 probíhala výstavba nového kravína pro ustájení 96 ks dojnic. V rámci akcí "Z" v roce 1971 byly brigádnicky provedeny úpravy víceúčelových vodních nádrží v Kunraticích a ve Studeném. V roce 1976 pak byla rovněž v akci "Z" dobudována nová prodejna smíšeného zboží a objekt v hodnotě 616 tis. Kč byl slavnostně předán do užívání SD Jednota.

Brigády pokračovaly i v dalších letech zejména na víceúčelové budově Osvětové besedy v č. p. 7 (dříve mlýn, pak sklad státního statku), kde vznikly prostory pro knihovnu, sklad CO, slavnostní síň Osvětové besedy, zasedačka pro akce složek Národní fronty a v samostatném traktu budovy jedna bytová jednotka. Budova byla slavnostně otevřena v roce 1977. Po integraci v roce 1980 byla málo využívána, akce se většinou pořádaly na sále v pohostinství. Po opětovném osamostatnění obce v roce 1992 zde byl zřízen obecní úřad, knihovna znovu obnovena, upraveny skladové prostory pro uložení prostředků CO, archívu a zřízení obecní moštárny.

Škola byla dvoutřídní a vyučovalo se ve dvou starých dřevěných domcích, které stály v prostoru dnešního hřiště. Od září 1925 se vyučovalo v budově nové školy č. p. 100, kde byla střídavě jedno nebo dvoutřídka. Od roku 1960 byly učebnice a učební pomůcky ve škole zdarma. Výuka pro 1. až 5. ročník obecné školy fungovala až do roku 1975. Do vyšších tříd dojížděly děti do Č. Kamenice. Po té přešla budova do majetku státního statku, byla upravena a od roku 1978 sloužila jako mateřská škola, která ukončila svou činnost v roce 1991.

Kultura
Přestože obyvatelstvo bylo nábožensky založené, nebyl v Kunraticích nikdy založen kostel ani kaple. Pouť se konala 7. září a posvícení se slavilo poslední říjnovou neděli. Na severním kopci nad obcí byl postaven zděný domeček, kde bylo umístěno 13 hmoždířů a z těch se střílelo před poutí, před posvícením a tehdy, kdy se konala nějaká větší slavnost. Kolem roku 1870 byla v blízkosti staré školy postavena malá dřevěná zvonička, kterou se zvonilo poledne a klekání. Zvon byl za II. světové války zabaven a zvonička po válce stržena. Na bohoslužby se docházelo do Č. Kamenice. Kunratice měly svůj hřbitov v lese severně nad obcí. Od roku 1945 se pohřbívá na hřbitově v Č. Kamenici.

Obecní knihovna byla obnovena hned po válce. Německé knihy a dokumenty byly "odevzdány" a pomalu se začaly nakupovat české knihy. Z počátku postačovala jen jedna skříň, později se knihovna přestěhovala do podkrovní místnosti MNV v č. p. 24. Pak se na pár let její činnost pozastavila a byla znovu zahájena v roce 1976 v nových prostorách v budově dnešního obecního úřadu.

O kulturní vyžití obyvatel se staraly složky Národní fronty, které zajišťovaly občasné promítání filmů na sále pohostinství, tématické přednášky a oslavy významných svátků spojené s tanečními zábavami. Občas byly pořádány zájezdy po vlastech českých.

Politický život
V červnu 1945 byla založena místní organizace Komunistické strany Československa, v září 1946 organizace Sociálně demokratické strany a na podzim 1947 České strany národně socialistické, která ale brzy zanikla. V dubnu 1946 proběhly první volby do Místního národního výboru Kunratice a prvním předsedou se stal Antonín Frídl.

Byly to první volby do MNV na okrese Děčín. Padesátá a 60. léta byla ve znamení pracovních brigád při plnění úkolů JZD, na opravách školy, kulturního domu, autobusových zastávkách a budování parčíků. Politický směr byl určován "stranou a vládou". Občané jej mohli jen pramálo ovlivnit volbami (do Národního shromáždění, krajského, okresního a místního národního výboru a do vedení JZD).

V obci byl aktivní Sbor dobrovolných hasičů utvořený již v září 1945 a Osvětová beseda. Výbor žen, Československý červený kříž, Československý svaz mládeže a Svaz československo-sovětského přátelství existovaly jen formálně.

Události roku 1968 se samozřejmě dotkly života občanů v Kunraticích, a proto i zde byla ustavena prověrková komise, která posuzovala postoje občanů k proběhlým událostem. Někteří bohužel v prověrkách neuspěli a byli zbaveni svých funkcí. Sedmdesátá léta - léta konsolidace byla nakloněna k zakládání různých složek Národní fronty, a tak v obci vznikaly nebo obnovily svou činnost místní organizace Svazu žen, Československé mládeže, Svazu československo-sovětského přátelství, Československý červený kříž, dohlížecí výbor SD Jednota a Požární jednoty. Staraly se zejména o kulturní vyžití obyvatel.

Sloučení obcí
Do roku 1960 byla obec Studený s osadou Lipnice samostatnou. Po té byla sloučena s osadou Líska a v roce 1965 došlo ke sloučení Lísky, Studeného a Lipnice k obci Kunratice. V té době měla obec okolo 400 trvale žijících obyvatel. Obchod a hospoda (SD Jednota) byly pouze v Kunraticích a v Lísce, v obci neexistovaly žádné služby. Již nikdy obec nedosáhla takového společenského rozkvětu, jako v předválečné době.

V osadách Lipnice, Studený, Líska a částečně i v Kunraticích dochází k úbytku obyvatel. Mladí lidé odcházejí za prací a za lepším bydlením do měst. Život v osadách udržuje jen několik málo zemědělských dělníků pracujících na farmách Státního statku. S rozvojem turistiky a rekreace do osad přicházejí tzv. "lufťáci", kteří obnovují chalupy a stavějí nové chaty. S postupem času se někteří rekreanti na svých chalupách usazují natrvalo a do osad se pomalu vrací život.

V červnu 1980 došlo v rámci celostátní integrace malých obcí ke sloučení obce Kunratice s osadami Líska, Lipnice a Studený s městem Česká Kamenice. Místní národní výbor ukončil svou činnost a v jednotlivých částech obce byly ustanoveny občanské výbory pro styk s Městským národním výborem v České Kamenici. Po roce 1989 se přeměnily na Občanský aktiv. Jeho předsedou byl zvolen pan Bohuslav Dušek, který si v šedesátých letech koupil chalupu na Lipnici a později se zde usadil natrvalo. Připravoval vše potřebné pro osamostatnění obce.

K 1. lednu 1992 opět vzniká obec Kunratice s částmi Lipnice a Studený (Líska zůstává osadou města Č. Kamenice). Prvním starostou v nově ustanovené obci je zvolen pan Bohuslav Dušek.

Památná místa
V roce 1757 pruské vojsko ustupovalo před rakouskou armádou od České Lípy přes Č. Kamenici a Varnsdorf do Žitavy. Rakouská císařská pěchota předstihla Prusy a obsadila svahy Studence mezi obcemi Líska a Studený. Zde došlo ke krvavé bitvě. Prusové byli zatlačeni a dál bojovali o území Slezka, ale habsburská monarchie uhájila (za cenu velkých obětí) Čechy a Moravu. Na paměť bitvy byly u silnice do Studeného v blízkosti místa hromadných hrobů postaveny pomníčky.

Vrchol Studenenc se vypíná nad obcí Studený do výše 735 m n. m. a je součástí nejstaršího triangulačního systému Čech, o čemž po mnoho let svědčil kámen s latinským nápisem "Astronomicko-geometrická památka". Na vrcholu Studence byla v roce 1888 zpřístupněna železná vyhlídková věž, která nahradila původní dřevěnou rozhlednu z roku 1854 (jednu z nejstarších v zemi.) K ní pak roku 1892 přibyl ještě dřevěný výletní hostinec, obojí postavené na náklady knížete Kinského. Zbytky věže jsou dnes nepřístupné a vzrostlé stromy brání rozhledu. Z původního hostince jsou doposud patrny zbytky sklepů a základů.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obec-kunratice.cz, na kterých najdete další informace.