Lobendava

Lobendava

Malá obec při Lučním potoku, o níž se dochovala první písemná zmínka z roku 1449, má dnes 330 obyvatel a rozkládá se na ploše 1283 hektarů. Dominantou obce je barokní areál kostela Navštívení Panny Marie s budovou bývalé fary. Východně od obce najdeme Anenský vrch s poutní kaplí sv. Anny a s křížovou cestou. Součástí Lobendavy je i nejseverněji položená osada v České republice - Severní.

Historie
Kronika obce byla obnovena až roku 1965 (stará kronika, psaná v neměckém jazyce je od r. 1945 postrádána). Obnovenou kroniku psal ředitel místní školy Karel Gotz se svou manželkou Marií Gotzovou. Veškeré staré prameny (německy psané) byly patrně v roce 1945 zničeny nebo i později z obce odvezeny. Ve státním archivu v Rumburku objevil Karel Gotz starou německy psanou kroniku obce Hilgersdorf (osady Severní). Zjistil rovněž, že ani obecní, jakož farská kronika Lobendavy, ve státním archivu nejsou. Kronika obce byla sestavena za pomoci místního rodáka Františka Hilleho (z památek v německém jazyce), Josefa Hájka (sloužil v obci jako státní zaměstanec již za první republiky, dále předsedy JZD Františka Paláska a z prací Vincence Mayera, ředitele zdravotnické školy v Rumburku.

Vznik vsi je kladen v kronice Lobendavy na přelom 12. až 13. stol. Podle regionálního historika J. Fiedlera kladou němečtí historikové vznik Lobendavy vůbec mezi nejstarší sídla šluknovského výběžku, založenou kolem r. 1086 Wiprechtem z Grojče. Zatímco podle českých pramenů provádějí řízenou německou kolonizaci Dolní Poustevny saským obyvatelstvem směrem od hradu Hohnštejna postupně až do r. 1346 Berkové z Dubé, sídlící rovněž na hradě Hohnštejn, který byl tehdy položen ještě v teritoriu spravovaném českým králem (země Pirnská-dnes saské Švýcarsko).

Podle J. Fiedlera má Lobendava již k roku 1346 kostel, který je přičleněn ke stolici Hohnštejn a Sebnitz. Nejen v okolí Lobendavy, ale i Neustadtu v sousedním Sasku se ve 14. století rýžovalo zlato, jak dokládají dochovaná pomístní jména, kupř. Seifenbach, Zalwasser, Wallenberg, zlatonosná Bublava - zbytky sejpů.

Založení Lobendavy, ale rovněž také i Mikulášovic k roku 1084 připisuje J. Fiedler hraběti Wiprechtovi z Grojče, který ovládal v té době část Lužice patřící českému králi. Wiprecht byl zetěm krále Vratislava II., který dal své dceři Jutě věnem větší část Lužice. Osídlení dle tohoto pramene bylo také podporováno z Míšně, kde bylo sídlo markraběte a biskupa.

Ve 12. století se zde uplatňovaly dále velké pohyby obyvatelstva z Německa na východ (Flámové, Frízové). Frízové byli již od 8. století zkušenými tkalci a byli označováni přezdívkou jako tzv. Flamendři, Flamender nebo též Flamings. Pro vrchnost byli tito přivandrovalci cenným přínosem svými znalostmi lnářství, plátenictví a tkaní.

Liberecký historik Ruda uvádí založení sousední Lipové (Hanšpach) před rokem 1346 na dominiu pánů Brků z Dubé v rámci středověké kolonizace podnikané saským obyvatelstvem následovala v další etapě kolonizace řízená (králem, církví, šlechtou).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://mesta.obce.cz/lobendava, na kterých najdete další informace.