Rumburk

Rumburk

Historie města
Město je přirozeným centrem nejsevernějšího výběžku české země. Okolní členitá krajina má převažující ráz pahorkatiny se zachovanou přírodou a smíšenými lesními porosty. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 300 až 400 m. Její charakteristiku dotvářejí osamocené vulkanické vrchy tvarované jako krátké hřbety nebo kupy, převyšující okolí o téměř 300 m.

Jednou z nich je nedaleký čedičový Dymník (515 m) s výletní restaurací a vyhlídkovou věží z roku 1896. Starý lidový název České Nizozemí, běžné označení celého teritoria vybíhajícího do Saska, není reminiscencí na Holandsko, jak by tomu mohla vybízet stoletá tradice čilého obchodu s textilními výrobky. Byl myšlen jako významový protiklad k „horní zemi“, ležící jižně a jihovýchodně odtud za vystupujícím hřebenem Lužických hor s pohledovými dominantami Jedlové (774 m), Pěnkavčího vrchu (792 m) a Luže (793 m).

Současně je ale také vyjádřením svérázu celé krajiny, která zatím není turisticky doceněná. Prvá zmínka o existenci Rumburka pochází z roku 1298. Již tehdy byl tržní osadou a měl tak jeden ze základních atributů středověkého města, jehož statut je doložen v roce 1377. Stranou hlučného náměstí stál kostel sv. Bartoloměje (1352). Od roku 1566, kdy byl v místech staré tvrze vybudován renesanční zámek, se město, představované 124 vesměs dřevěnými domy, stalo novým sídlem někdejšího panství Tolštejn. Ke staršímu cechu pláteníků (1515) postupně přibyla další řemesla, právo vařit pivo a obchodovat se solí a vínem.

V roce 1587 obdržel Rumburk nový městský znak. Symbolem pronikání slohu se stal morový sloup (1681). Před západním okrajem města vyrostl klášter kapucínů s novým kostelem sv. Vavřince (1690). Do jeho rajského dvora byla podle projektu slavného J. L. Hildebrandta zakomponována Loreta (1707), nejsevernější stavba svého druhu ve střední Evropě. V roce 1724 byl barokně přestavěn zámek a nad městem se od roku 1725 tyčí kaple sv. Jana Křtitele. V letech 1713 až 1764 se tu usadili angličtí obchodníci R. Alason, G. Frnacklin, J. Nurse a J. Coulston. Zahraniční kapitál přispěl k dlouhodobému rozvoji.

Od roku 1850 byl Rumburk sídlem politického a soudního okresu. Začaly vycházet prvé místní noviny (1854) a byla sem zavedena železnice (1869). V roce 1879 se s městem loučily okolní osady Aloisov, Antonínovo údolí, Horní Jindřichov, Podhájí Popluží a Poustka. Při sčítání lidu roku 1880 poprvé přesáhl počet obyvatel číslo 10 000. Vnikl městský park (1880) i nové veřejné budovy, jako tzv. Střelnice (1864), tělocvična (1882), průmyslová škola (1883), městské lázně (1887), škola (1900), proslulé sanatorium (1901) a gymnázium (1908).

Roku 1918 se Rumburk stal v celé zemi známý protiválečnou vzpourou vojáků 7. pěšího pluku. Rumburk měl až do roku 1945 téměř jednoznačně německý ráz. Pocházela odtud řada význačných osobností, jako oční lékař J. N. Fischer (1777-1847), hudební skladatel F. X. Chwatal (1808-1879), hudebníci J. Groh (1815-1881) a h Bandler (1870-1937), průmyslník a přírodovědec J. E Fischer (1787-1866), básník W. Ressel (1852-1929) i celá řada dalších, kteří město proslavili po celé Evropě.

Zdejší rodáci zažili ovšem nejenom radostné, ale často i velmi tragické chvíle. Minulost není možno změnit, v lidských silách je však snaha o lepší budoucnost. To je ostatně i jedním z cílů Malého Euroregionu Mandava-Spréva, zahrnující vedle Dolního Podluží, Šluknova a Varnsdorfu také německé obce Ebersbach, Großschönau, Neugersdorf, Seifhennersdorf a Sohland. Rumburk se svými 11 000 současnými obyvateli tvoří jeho integrální součást. Město Rumburk bylo v roce 2002 v rámci reformy veřejné správy stanoveno městem s pověřeným obecním úřadem a městem s rozšířenou působností. Tím je i nadále historickým centrem Šluknovského výběžku ve všech oblastech.

Památky

Loreta
Z nadační listiny knížete václava Liechtensteina z roku 1761:
"I pročež, 9. září léta Páně 1704, s předchozím křesťanským povolením z 24. listopadu léta Páně 1703 od Její Bohuurozené výsosti pan Jaroslava Franze Ignácia z milosti Boží a svatého apoštolského stolce biskupa litoměřického, základní kámen položen." 

Jak uvádíme, stavba rumburské Lorety z podkladů architekta J. L. Hildebrandta, byla započata v roce 1704. Nejpozoruhodnější částí areálu je Svatá chýše s kopií zázračné černé Madony, která byla roku 1694 posvěcena papežem Innocenzem XII. Autorem sochařské výzdoby Svaté chýše J.F. Biennerta, ale autor reliéfů není znám. Výzdoba Svaté chýše byla dokončena r. 1709.

Stavba ambitů proběhla až v letech 1742 až 1755 pod patronátem knížete Josefa Václava Liechtensteina. Nejcennější částí ambitů jsou Kaple Kalvárie a Svaté chody, které symbolizují schodiště v domě Pontia Piláta, římského místodržitele v Judsku, po kterém vystoupal pro svůj rozsudek smrti Ježíš. V tomto areálu sídlí také Informační středisko Loreta, které taktéž provází po této historické památce. Více informací o loretě naleznete ve velmi poutavě a osobitě psané knize Nataši Steinové Rumburská Loreta.

Kostel sv. Vavřince, Kostel sv. Jana Nepomuckého

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.rumburk.cz, na kterých najdete další informace.