Sedlec

Sedlec

Sedlec je obec ležící v okrese České Budějovice. Má 450 obyvatel a jeho katastrální území má rozlohu 2 025 ha.

Historie
Patrně už za blahé paměti Otce vlasti, Karla IV., ale zcela bezpečně za jeho syna, Václava IV.  Počet vesnic v českém království rozmnožil Sedlec. Jméno dostala osada zřejmě od slova sielo, sedlo, sídlo, prostě místo, kde sídlí lidé. Ti tu však žili už dříve, mnohem dříve, než v období vrcholné gotiky, kdy se na zdejší tvrzi usadili první známí zemané, bratři Albrecht a Mstich ze Sedlce. Spolehlivý písemný doklad pochází z roku 1394.

V okolí dnešní vesnice přebývali praobyvatelé už před 250 tisíci roky! Tvrzení o zdejším osídlení opíráme o nálezy nástrojů, samozřejmě kamenných. Paleolitický člověk je totiž z jiného materiálu, snad ještě z kosti a parohů, vyrábět neuměl, a byl rád, když si pouhým otloukáním pazourku zhotovil pěstní klín, nějaké škrabadlo, vrták či šídlo. Vzácné nálezy patři k prvním dokladům o nejstarším výskytu člověka v jižních Čechách.

Náhoda tomu přála, že při odvodňovacích pracích objevil Jan Caletka z Češňovic i pravěké sídliště. Leželo asi dvě stě metrů na západ od obce a znalci zařadili nálezy do pozdní doby halštatské (asi z let 750 až 450 před našim letopočtem), laténské (z přelomu letopočtu), mladší doby římské (2. až 4. století našeho letopočtu) a mladší doby hradištní (11. až 12. století).

Odborníci prozkoumali většinu z třiadvaceti pravěkých objektů, včetně dvanácti obytných chat o rozměrech 6 x 4 metry, které byly částečně zapuštěny do skalnatého podloží. Kromě zbytků starých stavení našli zde pracovníci plzeňské expozitury Archeologického ústavu ČSAV zlomky keramických nádob, včetně importovaných z římských kolonií, sklo, zbytek kostěného hřebene a strusku, neklamný důkaz, že tu tavili železo. To vše opravňuje považovat sídliště za první svého druhu v Budějovické kotlině a zachycení půdorysů chatek také za unikátní.

Z hlubin dávných časů se pak vynořuje až konec 14. století, onen památný rok 1394, neklamně určující "zrození" naší vesnice. Po sourozencích Albrechtovi a Mstichovi, kteří se první psali ze Sedlce, se pak v držení tvrze majitelé střídali. Byl jim i stoupenec husitského hnul Jan Řitka ze Sedlce, svého času pán nad Prachaticemi. O pozdější vrchnosti se dočítáme, že se psala jako "Sedlečtí od Dubu."
Adam sedláky a ti zase jeho obviňovali ze zpronevěry. Sedláci se bránili, houfovali a protestovali. Dovolávali se i samotného císaře Rudolfa II. Marně.

Rebélie vyvrcholila několika popravami. Mezi na hrdle ztrestanými buřiči byl v dubnu 1581 i zbudovský rychtář, který se stal lidovým hrdinou. Známá pověst o "Kubatovi, který dal hlavu za Blata" vznikla však mnohem později. Oblíbená písnička, či původně "selská dumka jihočeská" z pera zbudovského rodáka, kněze řádu křížovnického Jana Dvořáka, až v roce 1904. U příležitosti odhalení Kubatova pomníku.

Život v Sedlci ovlivnilo dlouhé područí na panském dvoru. Většina pozemků totiž patřila vrchnosti. Zatímco v sousedních vesnicích dědili a rodinné grunty rozmnožovati velcí sedláci, v Sedlci hospodařili v mnohem skromnějších podmínkách. O to víc, jistě i díky příhodné poloze při císařské silnici z Budějovic do Vodňan, se tu dařilo drobným řemeslníkům a vůbec živnostníkům. Obchod přilákal do obce i židovské rodiny.

V období mezi světovými válkami čítala jejich kolonie více než dvacet dětí a dospělých. Téměř všichni skončili svou životní pouť v nacistických koncentračních táborech. Po osvobození ruskou armádou v květnu 1945 nastává v obci nový, mírový život.

Zajímavost
Podle archeologických výzkumů byla oblast, kde se rozkládá obec Sedlec a k ní přidružené osady již velice dávno. Podle archeologických nálezů dokonce již v paleolitu. První písemná zmínka o Sedlci však pochází až z roku 1394, kdy jsou zde připomínáni Albert a Mstich ze Sedlce, kteří měli v erbu polovinu korunovaného rysa. Po nich drželi Sedlec vladykové Sedlečtí od Dubu. Jednalo se o starý český vladycký rod pocházející z Táborska. Příslušníci rodu zastávali na Táborsku úřad purkrabích na hradě Choustníce.

Prvním známým držitelem Sedlce byl Jiřík, který zemřel roku 1502 a jehož náhrobní kámen je možné vidět v kostele v Němčicích. Kromě Sedlce drželi příslušníci rodu také Tálín na písecku nebo Tažovice na Strakonicku. Po tomto rodu měli Sedlec v držení Kořenští z Terešova, Vilém z Rožmberka jej připojil k panství Libějovice a s ním sdílel i další majitele.

Právo užívat znak a prapor získala obec dekretem Parlamentu ČR ze dne 16. září 2005. Popis znaku je následující: "V červeno-modře šikmo děleném štítu stříbrná lilie". Lilie je symbolem nevinnosti, ušlechtilého smýšlení a panenské čistoty. Jiný pramen udává, že lilie vyjadřuje jistotu správného a stálého směru - proto ji dávní mořeplavci označovali na námořních kompasech sever a z téhož důvodu ji přijalo jako svůj symbol i skautské hnutí.

Říká se, že ušlechtilý tvar heraldické lilie je odvozený od divokého kosatce - rostliny, která hojně rostla ve vlhké půdě. Sedlec leží v kraji blat, a proto byl jako její znak zvolen právě symbol lilie. Na památku jednoho z rodů (Sedleckých od Dubu), je polovina štítu v barvě červené a protože leží na blatech, mezi rybníky, je druhá polovina štítu modrá.

Místní části:
- Lékařova Lhota
- Malé Chrášťany
- Plástovice
- Sedlec
- Vlhlavy

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sedlec.cz/index.php?stranka=soucasnost, na kterých najdete další informace.