Chvalšiny

Chvalšiny

Obec Chvalšiny se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 1 199 obyvatel. Od roku 1990 městská památková zóna.

Části obce Chvalšiny tvoří také Borová, Červený Dvůr a Hejdlov.

Historie
Obec Chvalšiny byla založena před dávnými lety na území královského újezdu v příhodném širokém údolí, kterým protéká Chvalšinský potok a které dodnes obklopují krásné lesy. Nad jejich obzorem shlížejí do krajiny ze tří stran pásma kopců a hor. Z východu je to zejména oblast Blanského lesa s nejvyšší horou Kleť (1 084 m n.m.), ze severozápadu Velký Plešný (1 065 m) a na jihozápadě hřebeny Břevniště.

První osídlenci sem přicházeli asi v polovině 13. století. Když totiž český král Přemysl Otakar II. zakládal v roce 1263 nepříliš vzdálený klášter Zlatou Korunu, vybavil jej rozsáhlým pozemkovým majetkem. Zda již tehdy Chvalšiny existovaly nelze doložit, protože se o nich v darovací listině nehovoří. Zcela určitě však existovaly o dvacet let později v roce 1281, kdy se poprvé uvádějí v listině markraběte Oty Braniborského, poručníka krále Václava II., jíž klášteru potvrdil vlastnictví statků Netolice a Chvalšiny. Soudě podle názvů míst v takzvaném Boletickém újezdu z roku 1263, byla krajina v širokém okolí Chvalšin osídlena slovanským živlem. Velikost chvalšinského statku v té době není přesně známa, ale z pozdější doby se ví, že Chvalšiny byly střediskem rychty (to je základního územního a správního obvodu té doby), k níž patřily Chvalšiny a vesnice Borová, Březovík, Dobročkov, Havalda, Lomek, Osí, Prakéř, Střemily, Třebovice, Vitěšovice, a Vražice. Mnohá z těchto míst dnes již neexistují a v druhé polovině našeho století zanikla.

Původní malá osada Chvalšiny se v příštích desetiletích utěšeně rozvíjela a už v roce 1293 se poprvé uvádí jako městečko. Zastavme se u některých dalších letopočtů: V roce 1390 dal opat Arnold ze Zlaté Koruny své povolení k tomu, aby si chvalšinský kostel opatřil antifonář (kniha obsahující církevní zpěvy.) Roku 1400 spojil papež Bonifác IX. farní kostel ve Chvalšinách s cisterciáckým klášterem ve Zlaté Koruně a dovolil, aby duchovní správu zde vykonával klášter svými řádovými kněžími. Tato pravomoc platila až do roku 1785, kdy byl klášter zrušen a patronátní práva přešla na knížete Schwarzenberka. Roku 1447 potvrdil opat Dětřich cechovní pořádek koželuhů a obuvníků v obci, podobně v roce 1463 potvrdil opat Jan obdobný pořádek cechu pekařů.

Znění cechovního pořádku je v českém jazyku, což svědčí o tom, že obyvatelstvo městečka bylo ještě tehdy převážně české. K poněmčení Chvalšin došlo až později nepochybně zásluhou korunského kláštera, který usídloval na svém území s oblibou hlavně obyvatelstvo přicházející z německých oblastí. Když se majitel českokrumlovského panství Oldřich z Rožmberka zmocnil během husitských válek valné části pozemkového majetku kláštera, dostaly Chvalšiny za novou vrchnost pány z Rožmberka a staly se prakticky natrvalo součástí jeho nového majetku. Po prodeji panství panem Petrem Vokem z Rožmberka v roce 1601 císaři Rudolfovi II. byl Chvalšinským ochrannou vrchností krátký čas císařský rod a od roku 1622 rod Eggenberků, přišlých do Českého Krumlova ze Štýrska. Po jejich vymření roku 1719 náležely Chvalšiny až do roku 1848 Schwarzenberkům.

Nebylo by spravedlivé, kdybychom uvedené vrchnosti podezřívali z nezájmu o své poddané. Naopak všechny podporovaly rozvoj Chvalšin a jejich obyvatel udělováním různých privilegií. Eggenberkové jim dali roku 1641 právo konání dvou výročních a jednoho týdenního trhu, v roce 1685 jim přidali další dva výroční trhy. Chvalšiny si tak upevnily své postavení důležitého obchodního střediska, neboť o tržních dnech se sem sjížděli lidé z dalekého okolí, aby zde buď prodali své zboží, anebo zase nakoupili jiné pro svou potřebu. Městečko z toho mělo mnohostranný finanční příjem a přibývalo v něm řemeslníků všeho druhu.

Z další privilegií je třeba uvést, že roku 1576 udělil pan Vilém z Rožmberka Chvalšinským právo vaření piva, avšak později jim bylo toto právo dvakrát odňato. V roce 1581 udělil tentýž majitel panství Chvalšinám takzvané právo odúmrtní, což znamenalo, že obyvatelé směli volně nakládat se svým majetkem. Od roku 1596 vedl správu obce a jejích hospodářských záležitostí primátor čili purkmistr a 10 konšelů, dále rychtář a 6 obecních starších se starali o agendu tak řečeného policejního charakteru, zejména řešení sporů mezi obyvateli. Roku 1600 věnoval pan Petr Vok z Rožmberka Chvalšinám valnou část dnešních obecních lesů, o jejichž navrácení se obec v současné době uchází.

Podle berní ruly z roku 1653 žilo ve Chvalšinách 27 osedlých čili sedláků, 20 chalupníků a 68 zahradníků (malých zemědělců). I když zde byla řada řemeslníků a lidí zabývajících se obchodem, byli tu lidé závislí především na zemědělské výrobě. V průběhu staletí postihla obec řada požárů, z nichž patrně nejzhoubnější byl v roce 1808, při němž shořely na faře cenné matriky. Ani války se Chvalšinám nevyhýbaly. Silně byla obec poškozena v roce 1611 za vpádu Pasovských do Čech a pak za třicetileté války, kdy se tu postupně vystřídaly posádky všech armád. Za napoleonských válek v letech 1799 -1800 tu byla ubytována carská ruská posádka.

Po revoluci v roce 1848 byla i ve Chvalšinách zrušena poddanská správa a byl ustaven obecní úřad jako nejnižší složka veřejné správy. Roku 1850 tu vznikl okresní soud, který byl zrušen až na počátku druhé světové války. V letech 1855 -1868 sídlil ve Chvalšinách okresní úřad, jehož agendu pak převzal Okresní úřad v Českém Krumlově. V obci byly zastoupeny i další úřady a instituce: berní úřad, notářství, četnictvo, pošta a telegrafní úřad. Mnohé z nich dnes již neexistují. V roce 1930 měly Chvalšiny 1300 obyvatel a 150 domů.

Počátkem října 1938 byly Chvalšiny okupovány německou armádou a staly se součástí Německé říše. Počátkem května 1945 byly osvobozeny americkou armádou. V letech 1946 -1947 byli občané německé národnosti z obce vystěhováni a na uvolněná místa, byť v neúplném rozsahu, přišli noví osídlenci z jiných krajů republiky i ze zahraničí. Ti pak, pokud zase neodešli, byli nositeli dalších více než padesáti let života v obci.

Pamětihodnosti

Kostel svaté Maří Magdalény na náměstí
Pozdně gotický z přelomu 15. a 16. století na místě staršího předchůdce. Zachován mj. strmý původní krov.

5 výklenkových kapliček a 2 síňové kaple

Pranýř se sochou svatého Jana Nepomuckého

Křížová cesta s kapličkou

Troje boží muka

Radnice na náměstí

Fara na náměstí renesančního původu, později přestavěná

Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách - Chvalšiny 124

Památky v obci

Kostel svaté Máří Magdalény
V pozdně gotickém slohu , postavený v letech 1487 až 1507 na místě staršího kostela. Významné dílo rožmberské pozdní gotiky.

Barokní radnice z roku 1667

Fragment pranýře z roku 1690 se sochou svatého Jana Nepomuckého

V okolí 12 památkově chráněných kaplí z 18. a 19. století

Zámek Červený Dvůr
Rokokový zámeček, obklopený anglickým parkem - v současné době se zde nachází psychiatrická léčebna.

Několik domů si dodnes zachovalo pozdně gotické portály

Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu
Muzeum se nachází v citlivě rekonstruovaném historickém objektu na náměstí obce, která je rodištěm autora Schwarzenberského plavebního kanálu Josefa Rosenauera. Projekt muzea byl realizován v letech 1999 - 2000 z iniciativy Obecního úřadu Chvalšiny a za podpory programu PHARE; o významu muzea svědčí i fakt, že na jeho zřízení přispěla Evropská unie celkovou částkou 288 970 EU.

Muzejní expozice zahrnují přírodu a přírodní památky této části chráněného území, její nynější stav i záměry jejího rozvoje a též historický vývoj obce s kulturními i přírodními zajímavostmi až do současnosti.

Největší prostor je pak věnován osobě a dílu autora Schwarzenberského plavebního kanálu; exponáty dokládající a dokreslující život J. Rosenauera jsou vhodně prokládány dokumenty, obrazy, fotografiemi, hmotnými exponáty a historickými předměty dávajícími ucelený obraz o vzniku, významu a současném stavu plavebního kanálu i jeho okolí. Vše je vhodně doplněno expozicí s tematikou lesnictví a dřevařství na Šumavě.

Unikátní technická památka, jakou Schvarzenberský plavební kanál beze sporu je, si své muzeum zaslouží. Milovníci Šumavy, kteří se na cestách po šumavských kopcích zajisté se stavbou kanálu setkali, mají jedinečnou možnost prohloubit svou zkušenost o znalost historie a funkce stavby a přiblížit si i jejího autora. Kde jinde, než ve chvalšinském muzeu, mohou návštěvníci shlédnout celý model stavby, kde jinde se poučí třeba o rozdílu mezi dřeváky a "mejšlaty", kde se dovědí, co to jsou sáhové kameny.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.chvalsiny.cz/default.asp?ids=10&idm=13, na kterých najdete další informace.