Horní Dvořiště

Horní Dvořiště

Obec Horní Dvořiště se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 533 obyvatel. Část obce Horní Dvořiště tvoří i Český Heršlák.

Historie
První písemná zmínka je z roku 1278. Městečko bylo založeno jako pohraniční osada pány z Rožmberka. Roku 1504 Petr I. z Rožmberka obdařil obyvatele ve svém privilegiu městským právem a osvobodil obyvatele od odúmrti. Na základě privilegia se směly konat ve středu pravidelné týdenní trhy, které působily na rozmach řemeslné výroby a místní hospodářské podnikání.

Symbolem právního postavení se stala městská pečeť se znakem města a po obvodu uvedeným jménem městečka. Městská práva byla rozšířena roku 1577 o hospodářskou výsadu vaření bílého a ječného piva pro místní spotřebu. V průběhu 16. století se zde vytvořily předpoklady pro rozvoj řemeslné výroby a řemeslníci se sdružovali v ceších, jimž byly udělovány cechovní pořádky.

V roce 1564 udělil Vilém z Rožmberka privilegium hornodvořišťským kovářům a cech řezníků obdržel tyto výsady od Petra Voka z Rožmberka roku 1597. V 18. století se zde rozšířila činnost soukeníků, krejčích, mlynářů, pekařů, kameníků a zedníků. Hrabě Ferdinand Buquoy zřídil roku 1674 v Horním Dvořišti mýto a stanovil poplatky za různé zboží, které kupci převáželi.

Městečko postihlo mnoho zhoubných požárů. Nejstarší zprávy jsou z let 1554 a 1557. V roce 1738 vyhořelo celkem 46 domů a kostel sv. Michala. Roku 1772 zničil požár celou obec. Tyto časté požáry setřely starobylý ráz budov i celého městečka.  Na náměstí v Horním Dvořišti stával pivovar.

Památkové objekty

Kostel svatého Michala

Pomník Rudé armády na náměstí

Boží muka

Kostel svatého Michaela
Původní stavba z 2. poloviny 13. století, přestavěn v pozdně gotickém slohu počátkem 16. století. Barokně přestavěn po požáru v roce 1738. Kostel svatého Michaela archanděla v Horním Dvořišti je poprvé připomínán již v roce 1252. Kostel byl založen Vokem z Rožmberka a jako farní se uvádí od roku 1384. Stavba byla dokončena v roce 1511, v roce 1738 kostel vyhořel a poté byla jeho loď  zaklenuta.

Od roku 1658 je farnost pod patronátem cisterciáckého kláštera Vyšší Brod. Farní pamětnice je vedena od roku 1786. Kostel s hranolovou jednopatrovou věží stojí na jihovýchodním konci náměstí, na pozemku bývalého hřbitova. Kněžiště je gotické; ostatní části se datují do doby baroka, též i vnitřní zařízení kostela je barokní. Hlavní oltář má sloupkovou architekturu se středním obrazem archanděla Michaela, po stranách jsou polychromované sochy sv. Josefa a sv. Antonína v životní velikosti. Nejstarší známý zvon je z roku 1773.

Památník obětem I. světové války

Římskokatolická farnost
Horní Dvořiště, vikariát: Český Krumlov. V kostele se nachází staré barokní varhany, které jsou národní kulturní památkou.

Pomník obětem vlaku smrti na hřbitově v Horním Dvořišti
Po železnici z Horního Dvořiště směrem na České Budějovice projelo koncem války několik transportů s vězni z koncentračních táborů. Mnozí z těchto zubožených lidí nevydrželi strašné útrapy, během cesty ve vagonech zemřeli a jejich mrtvoly byly pak na několika místech vyhozeny z vlaku.

Po válce byly tyto pozůstatky pietně pohřebeny a později byly uvedeným obětem postaveny památníky. V Horním Dvořišti je ve společném hrobě 14 neznámých vězňů, v Netřebicích, kde se konává mírová slavnost 46 obětí z koncentračních táborů a 2 příslušníci sovětské armády. V Omlenicích je památník věnován 63 vězňům z vlaku smrti a ve Velešíně je památník a hrob 13 obětí z téhož vlaku.

Tvrz Heršlák
Český Heršlák, dnešní osada Horního Dvořiště, vznikl nedlouho po založení Horního Dvořiště. „První zpráva o Heršláku pochází z roku 1289, kdy bratři Čeněk z Doudleb a Dominik z Pasovar odevzdali klášteru ve Vyšším Brodě desátek z tohoto majetku“. Od samého počátku to byla tvrz, či spíše strážní hrad při česko-rakouské hranici, nepochybně na cestě k trhové osadě Horní Dvořiště.

O tom, že zde vedla stará zemská stezka již „pradávno“, svědčí mimo jiné i archeologický nález při stavbě železnice České Budějovice - Linec v 19. století. V dnešním Českém Heršláku byla nalezena deformovaná měděná hřivna, která dostala v Národním muzeu v Praze inventární číslo 50.814. Hřivna je tyčinka kruhovitého průřezu, stočená do otevřeného kruhovitého tvaru s očkovitě svinutým koncem. Druhý konec hřivny je ulomený a hladká tmavozelená patina je místy oprýskaná.

Nalezená hřivna u Českého Heršláku představuje formu kovové suroviny starší doby bronzové a nelze vyloučit, že šlo o část většího hromadného nálezu. V knize Čechy z 19. století čteme: „Heršlák jest osada stará, jejíž první známí držitelé náleželi k rodu, na jihu českém rozšířeném, znaku muže s mečem taseným. Heršlák, jakožto hrad pomezní, měl ovšem nemalou důležitost za všech dob ...“ Společný erb - svrchní část muže s dobytým mečem měli Doudlebští, Heršláčtí, Cipínští, Řevnovští, Pouzarové z Michnic a Sudlicové z Jílovic. V knize je uvedena i pečeť tvrze. Augustin Sedláček dodává, že to byla tvrz „s hlubokým příkopem vodou opuštěným, v němž ryby chovali“ a dále zajímavé vylíčení „chování“ jednoho z držitelů tvrze:

„Beneš Macuta z Heršláku se stal ještě za živobytí otcova osobou po všech Čechách vůbec známou a pověstnou, anobrž takovou, že jím děti strašiti mohli. V pamětech se s ním setkáváme po prvé roku 1390 a měl tehda jednání mírné. Ale zanedlouho o něm povídali zločinci na skřipci tázání, že pacholci jeho ukradli mlynáři pod Myšlany tři krávy, z nichž jedna Macutovi odvedena, a že krádeže ty a takové se dály jeho přikázáním. Ale s Cáhlovskými zle pochodil. Ondřej z Polheimu, hejtman na Cáhlově, zajal jej a propustil jej teprve na přímluvu pana Jindřicha z Rožmberka... Když vrátil se do Čech, vedl si tak jako dříve... Zkrátka o něm povídáno vůbec, že jest „velký loupežník na silnicích“. Roku 1409 podařilo se Rožemberským, že jej zajali, a tu se přiznal ke všem kouskům, jež naň praveny. A těch kousků bylo opravdu hodně. V Popravčí knize jsou jim věnovány plné čtyři strany a tak „pro své zlé účinky o hrdlo přišel“.

Osudy tvrze Český Heršlák byly v polovině 15. století spojeny s rakouským rodem Zinespan, jehož příslušníci se začali nazývat Cinišpány z Heršláku. V září 1467 se Zdeněk ze Šternberka zmocnil „úkladem tvrze Heršlácké a potom teprve donutil Cinišpány, že mu tvrz zapsali.“ Následoval vleklý spor a válečná tažení, a teprve v roce 1487 je v listině vyšebrodského cisterciáckého kláštera jako majitel opět uváděn Cinišpán, tentokráte Jan, který se na Heršláku připomíná až do roku 1514. V roce 1546 jsou tvrz, poplužní dvůr a mlýn uváděny v obnovených Deskách zemských jako pusté. Později na místě tvrze vyrůstá zámeček, ale jeho historie patří již do jiné kapitoly.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hornidvoriste.cz, na kterých najdete další informace.